Konzervativní politický konzultant Geoffrey Kabaservice o Trumpově převzetí republikánů, Bidenových chybách a mezinárodní roli Německa.
Joe Biden versus Donald Trump – v listopadu se v USA poprvé pravděpodobně uskuteční opakovaný volební duel, který se již jednou odehrál před téměř 70 lety. Sedmasedmdesátiletý bývalý prezident se chce pomstít, zatímco jednaosmdesátiletý úřadující prezident před svým prvním volebním vítězstvím naznačil, že po jednom funkčním období předá štafetu nové generaci. Dnes tvrdí, že pouze on je schopen porazit Trumpa. Uvízly Spojené státy v patové situaci?
70 % Američanů bylo proti tomu, aby Biden a Trump podruhé kandidovali v letošních prezidentských volbách. Přesto bych neřekl, že USA už nejsou schopny jít kupředu. V americkém politickém systému existují určité strukturální prvky, které dříve dobře sloužily, a nyní již nefungují. Existují pro to dva hlavní důvody. Za prvé, společnost je mnohem více rozdělená a polarizovaná, než tomu bylo dříve, a za druhé, některé struktury, které byly dříve sotva znatelné, mají nyní velmi zřetelný vliv. Nejviditelnějším příkladem je sbor volitelů. Tato demokratická konstrukce je v rozporu s většinovým principem a ukázala se jako nefunkční již krátce po svém zavedení v 18. století. Dnes to znamená, že nadcházející volby, stejně jako všechny volby za posledních 20 let, se nakonec rozhodnou v šesti státech – a hlasy možná jen 50.000 lidí v těchto státech. Pro demokratickou společnost je použití tohoto způsobu volby politického vedení směšné.
Ve společnosti je cítit stagnace nebo snad dokonce vyčerpání.
Ve společnosti panuje pocit stagnace nebo snad dokonce vyčerpání. Rozdělení na stranicko-politické tábory je tak hluboké, že nedokážeme prosadit ani zákony, které by měly být rutinní, ale jsou nezbytné pro udržení chodu státu. Zejména na straně republikánů chybí schopnost kompromisu nebo dohody na čemkoli. Ještě před svou nominací Trump úspěšně zakázal republikánům v Kongresu, aby se s demokraty dohodli. Příkladem může být otázka imigrace: Trump chce, aby situace na hranicích s Mexikem byla co nejhorší, aby z toho mohl obvinit Bidena. Demokraté byli dokonce ve prospěch zákona o imigraci ochotni vzdát se pozic, které zastávali po desetiletí. Mnozí republikáni byli ochotni tento zákon, který zahrnoval mnohem přísnější hraniční kontroly, schválit. Při zpětném pohledu budou mnozí odmítnutí této dvoustranné dohody litovat. Kdo ví, čeho může prezident Trump v této otázce dosáhnout, pokud demokraté nepřistoupí na kompromis? Na druhou stranu, vzpomenou si voliči v listopadu vůbec na to, že to byli právě Trump a republikáni, kdo zabránili kompromisu?
Co znamená pro Republikánskou stranu, že Trumpova snacha Lara Trumpová je nyní spolupředsedkyní Republikánského národního výboru (RNC) – národního organizačního orgánu strany?
Převzetí kontroly nad RNC Trumpem má pro republikány zásadní důsledky. Samo o sobě není nic neobvyklého, že prezidentský kandidát chce do výboru dosadit svůj vlastní tým, zejména pokud předchozí vedení zastávalo jiné ideologické postoje. Ale aby prezident propustil tolik zaměstnanců RNC a jmenoval svou snachu, to je velmi neobvyklé. Proti Trumpovým krokům se již objevil určitý odpor – například poté, co po celé zemi zrušil kontaktní centra, která měla za cíl získat pro republikány Američany s hispánskými, africkými a asijskými kořeny.
Republikáni se však více obávají dvou jiných věcí: zaprvé existují obavy, že by Trump mohl vyčerpat všechny prostředky republikánské volební organizace na své soudní poplatky. Druhou obavou je, že by mohl využít RNC k výběru Trumpových příznivců jako republikánských kandidátů na mnoho dalších funkcí, o které se ve volbách bude hrát. To by byl problém, protože republikáni potřebují reprezentovat širší ideologické spektrum, pokud chtějí zvítězit v oblastech, kde nejsou tradičně nejsilnější silou. Skutečnost, že Trump má ve zvyku dosazovat kandidáty, kteří jsou mu loajální, a tudíž mu vyhovují, se nejzřetelněji ukázala v polovině volebního období v roce 2022. Je téměř jisté, že to republikány stálo většinu v Senátu v roce 2022 – a totéž se může stát letos při volbách do Sněmovny reprezentantů.
Zbylo ve straně místo pro republikány, kteří nejsou Trumpovými příznivci?
Prostor je velmi omezený. Samozřejmě existují výjimky. Příkladem je David Valladeo. Je jedním ze dvou republikánů ve Sněmovně reprezentantů, kteří po povstání 6. ledna hlasovali pro Trumpův impeachment. Svůj mandát si stále drží. Základna Republikánské strany však stojí za Trumpem a tato základna je tak silná, že dokázala navzdory všem předpokladům prosadit jeho opětovné jmenování. Nezanikne, ani kdyby se Trump zítra rozplynul ve vzduchu. Zpochybňovat tento druh populismu je pro republikány, kteří mají funkci nebo mandát, velmi obtížné.
Většina republikánů jsou v srdci konzervativci ve stylu Ronalda Reagana.
Většina republikánů jsou v jádru konzervativci ve stylu Ronalda Reagana. Nepřesvědčilo je Trumpovo odmítání globalismu ani jeho touha nechat naše spojence, zejména NATO, aby se o sebe starali sami. Nepřesvědčuje je ani Trumpova deklarovaná preference Ruska a jeho odmítání obchodu či národní jednoty. Nesmějí to však říci veřejně – a to je v politických dějinách USA zcela překvapivý a nový vývoj. Těch několik málo, kteří jsou známí tím, že proti Trumpovi vystupují, jsou převážně bývalí volení představitelé, jako například Liz Cheney.
V roce 2020 Trump ztratil hlasy voliček na předměstích. Budou tyto hlasy hrát roli i tentokrát?
V těchto volbách pravděpodobně nebudou mít významný vliv, protože dynamika se nebude příliš lišit od předchozích dvou voleb. O něco větší roli by mohli sehrát bílí voliči z dělnické třídy, kteří v roce 2020 v drtivé většině hlasovali pro Bidena a tentokrát tak možná neučiní. Důvodem je masivní strukturální změna, která probíhá relativně krátkou dobu na americké politické scéně: strany jsou v procesu výměny své třídní základny. Bill Clinton ztratil hlasy akademiků, ale získal značnou většinu mezi americkou dělnickou třídou. Dnes je tomu naopak. Trump získá většinu mezi Američany bez vysokoškolského vzdělání a ztratí téměř všechny akademické hlasy, mezi něž patří spíše voličky na předměstích. Ti budou s velkou pravděpodobností volit demokraty – a náskok demokratů v této skupině se oproti minulým volbám také pravděpodobně zvýší. Trump se během volební kampaně nebude nijak zvlášť snažit získat jejich hlasy. Zásadní otázkou je, kolik z nich přijde k volbám, protože nepatří k tradičním voličům demokratů. Chtějí kandidáta, který mnohem více než Joe Biden mluví o vyrovnaném státním rozpočtu, silné Americe se silnou obranou, vyšším vzdělání a zásluhovosti.
Pokud jde o hospodářskou politiku, Bidenovy výsledky jsou působivé. Opět vytváří více pracovních míst a ve srovnání s chaosem Trumpovy administrativy pracuje klidně a hladce. Proč ztrácí podporu amerických dělníků?
Faktem je, že Biden má lepší ekonomické výsledky než Trump v roce 2019. To, co Bidenův tým pro hospodářskou politiku dokázal za pouhý rok a půl, aby pomohl zemi zotavit se z inflace, je jedním z největších úspěchů, které jsem za celý svůj život zažil za kteréhokoli prezidenta. Přesto mají lidé stále pocit, že se v roce 2019 měli lépe. Prezident čelí dvojímu problému: zaprvé, Bidenův tým neumí dobře komunikovat své úspěchy. Většina voličů si ani neuvědomuje, že těchto úspěchů bylo dosaženo. Zadruhé, inflace nezmizela a nejvíce dopadá na dělnickou třídu. Američané v současnosti utrácejí za potraviny více než za posledních 30 let. Inflace je bohužel v mnoha případech skutečným zabijákem prezidentů.
Trump v současné době v průzkumech vede. Co byste v současné situaci poradil předním evropským politikům?
Nevíme, zda Trump volby vyhraje, a nevíme, co se stane, pokud vyhraje. Stejně jako mnoho jiných populistů i Trump vyhlašuje určitá opatření, která ve skutečnosti nechce nebo nemůže dotáhnout do konce. Na jednou stranu se zdá, že má skutečnou antipatii vůči spojenectví USA a empatický vztah k diktátorům. Na druhou stranu však během Trumpova prezidentství nedošlo k žádnému výraznému obratu USA směrem k Rusku nebo Číně. Evropa by nyní neměla propadat panice, ale měla by se připravit na to, že Amerika bude hrát menší roli globálního lídra než dosud. Měla by se však připravit i na případnou Trumpovu prohru, protože Trump by nemohl říkat věci jako „Musíme vystoupit z NATO, naši spojenci na nás všechny kašlou“, kdyby neodrážely skutečné nálady v části amerického obyvatelstva.
Politici v Evropě musí pochopit, že transatlantické vztahy již nemají pro USA takový význam jako dříve. Musí si vážněji než dosud uvědomit, co by „bod obratu“ znamenal ve skutečnosti: že Evropa převezme vedoucí úlohu rozhodněji než dosud, že Německo posílí své vojenské schopnosti a bude připraveno vzdorovat americké vedoucí roli a stane se autoritou, která spojuje demokratické společnosti na celém světě. Německo musí v Evropě a ve světě převzít jinou roli a v mnoha ohledech zaplnit vakuum vzniklé stažením Ameriky.
Dr. Geoffrey Kabaservice je ředitelem politických studií v Niskanen Center ve Washingtonu. Je autorem několika knih. Píše pro řadu médií, včetně New York Times, Washington Post, Los Angeles Times, Politico a Guardian.
Úvodní foto: Joe Biden a Donald Trump, (c)wikimedia commons, zdroj: IPG-Journal, autor: Geoffrey Kabaservice, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.