Minulý týden vydala nizozemská Rada pro bezpečnost dlouho očekávanou zprávu o tom, co 17. července 2014 zapříčinilo katastrofu letu Malaysia Airlines MH17 na východní Ukrajině. Ve svém projevu na nizozemské letecké základně Gilze-Rijen prohlásil Tjibbe Joustra, předseda Rady pro bezpečnost, že po pečlivém studiu, obsahujícím mimo jiné nasazování ohořelých zbytků kostry letadla na kostru modelu Boeing 777, umístěnou během projevu za ním, dospěla Rada k závěru, že letadlo bylo sestřeleno raketou ruské výroby řady 9M38 , vystřelenou z protiraketového systému země-vzduch Buk v oblasti východní Ukrajiny. Ta explodovala méně než metr od kokpitu na levé straně letadla. Fragmenty, vymrštěné raketou, perforovaly kokpit letadla, který se následně utrhl, což o cca minutu později vedlo k rozpadu letadla a jeho zřícení. Zahynulo všech 298 pasažérů.
Zpráva komise nám neřekla nic, co bychom již nevěděli, nebo o čem bychom neměli silné podezření, totiž že příčinou havárie byla raketa, vyrobená v Rusku a odpálená z území krvavého konfliktu mezi Ruskem podporovanými separatisty a ukrajinskou armádou, přičemž usmrtila stovky lidí, kteří neměli s tímto konfliktem nic do činění. I když se ve zprávě neobjevilo, kdo raketu vypálil, Joustra řekl, že byla vypuštěna z oblasti, ovládané rebely. Zde se také neobjevilo nic nového, pouze to, co jsme již tušili – a zároveň scénář, z něhož nezávislá média, jako například internetové stránky občanské žurnalistiky Bellingcat, vyvodily hodně přesvědčivé důkazy.
Mnohé však závisí na tom, kdo si ve zprávě čte. My na Západě jsme viděli prezentaci jedné zprávy, zatímco Rusové viděli nějakou jinou: Almaz-Antey, ruská státní společnost, která vyrábí systémy Buk, uspořádala v Moskvě konkurenční tiskovou konferenci, na níž předložila svou vlastní zprávu. Popis havárie firmou Almaz-Antey, který zahrnoval záběry explodující rakety u nosu demontovaného ruského letounu, dospěl k jemně odlišnému závěru. Jistě, letadlo sestřelil Buk ruské výroby, řekl ředitel Almaz-Antey Jan Novikov, ale tyto rakety se v Rusku nepoužívají od roku 2011. Novikov kromě toho uvedl, že raketa nebyla odpálená z oblasti Snižne, ovládané separatisty, ale z území v blízkosti Zarošenskoje pod správou ukrajinské armády. Novikovův závěr? Těch 298 lidí nezabili Rusové, ale Ukrajinci.
Tento závěr je pro Rusy velmi důležitý – například v otázce pro Rusy velmi nákladných sankcí, uvalených Západem po katastrofě MH17. A tak ode dne, kdy kousky letadla zasypaly ukrajinská slunečnicová pole, Moskva prezentuje a vylepšuje své vlastní teorie o tom, co způsobilo katastrofu letu MH17. Od prvopočátečního tvrzení, že šlo o ukrajinský pokus svrhnout prezidentské letadlo Vladimíra Putina, až po pozdější, tentokráte technická vysvětlení, ruská média a Almaz-Antey jednají jako obhájci v trestním řízení, úmyslně kalí vody a pečlivě vytvářejí tolik důvodných pochybnosti, kolik to jen jde, aby odvedly pozornost od svého klienta.
Nizozemská zpráva implicitně ukazuje na Rusy, ale prokremelská média se chytají nepodstatných detailů, jako např. ve zprávě zveřejněné kritiky ukrajinské vlády za to, že neuzavřela vzdušný prostor nad územím konfliktu, ale také důležité otázky, na kterou zpráva přímo neodpovídá: kdo vystřelil raketu. (V pasáži o konečné odpovědnosti autoři zprávy píší, že to „nespadá pod mandát Nizozemské rady pro bezpečnost.“) Večerní zprávy v Rusku neukázaly nizozemskou tiskovou konferenci, ale tu moskevskou, v níž reportér prezentoval závěr, že západní verze popisu akce „neobstojí.”
Vzhledem k tomu, že pro 94 % Rusů je hlavním informačním zdrojem televize a 67 % ji považuje za zdroj užitečných a objektivních informací, není divu, že Rusové mají radikálně odlišný obraz toho, co se stalo s letadlem, než jejich západní protějšky.
V průzkumech veřejného mínění ve dnech po katastrofě řeklo 46 % Rusů, že let MH17 byl sestřelen ukrajinskou protiletadlovou obranou, a 36 % věří, že to bylo dílem ukrajinské stíhačky. Obě verze mohutně prosazovala ruská média bezprostředně po katastrofě. Pouze 3 % dotázaných věřily, že letadlo sestřelili separatisté. O rok později se tento obrázek nijak moc nezměnil. 44 % lidí pořád věří, že boeing sestřelila ukrajinská armáda, 17 %, že Američané. Opět platí, že pouze 3 procenta dotázaných viní separatisty. Znamená to, že verzi událostí, kterou obecně uznává Západ, sdílí pouze 3 % Rusů.
Jinak řečeno: propaganda funguje. PUTIN to pochopil od prvního dne před 15 lety a jedním z jeho prvních aktů ve funkci prezidenta Ruské federace bylo získání kontroly nad televizí a její převod pod dohled státu (tuto ságu mistrovsky popsali Susan Glasserová a Peter Baker v knize Kremlin Rising). Kontrola nad televizní obrazovkou znamená kontrolu nad realitou, ve které žijí jeho podřízení, což se potvrdilo jako nejdůležitější bašta Putinova setrvávání u moci. Před týdnem, kdy Rusko zahájilo nálety v Sýrii, pouze 14 procent Rusů podporovalo vojenskou intervenci. Po týdnu intenzivní televizní masáže je proti ní jenom 28 % Rusů.
Většina Rusů žije v realitě paralelné k Západu, a to představuje vážnou politickou výzvu. To, že na Moskvu byly uvaleny sankce za sestřelení letadla v podmínkách, kdy většina Rusů věří, že to bylo dílem Ukrajinců, vede Rusy ještě více k podpoře Putina, o němž se domnívají, že je nespravedlivě osočován Washingtonem a Bruselem. A pro Moskvu je o to jednodušší obviňovat z propadu ruské ekonomiky nespravedlivé západní sankce, a ne vlastní mizerné řízení a metastazovanou korupci.
Kritika Putina ze strany Washingtonu za jeho bombardování syrských povstalců proti Asadovi, a ne Islámského státu, také hraje do karet Putinovi: jsou-li ruští občané přesvědčeni, že Moskva bombarduje Islámský stát, ale Washington je proti tomu, znamená to, že Washington podporuje Islámský stát? Není divu, že tato verze také zaplňuje ruská média. Je to také důvod, proč se Putin v průzkumech i nadále těší takové vysoké popularitě. Pro západní čtenáře, kterým je Putin neustále líčen jako zloduch z posledních bondovek, je to sice nepochopitelné, ale co by se, propána, nemělo líbit ruskému divákovi, který každý den a každou noc vidí na obrazovce pouze sílu a prozíravost svého prezidenta Putina?
Západní účastnící studené války chápali, jak je důležité předkládat Rusům vlastní verzi událostí, a zrodilo se Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Tyto kanály jsou však dnes široce vnímány jako neúčinná vládní propaganda, a to dokonce i těmi třemi procenty prozápadně orientovaných Rusů, kteří zastávají názor, že let MH17 sestřelili Rusy podporovaní rebelové. Současná doba by měla být věkem fragmentovaných, nefiltrovaných, samoregulovaných informací, a přesto Putin pořád dokáže vnutit masám lidí svůj pohled – a prakticky je odstranit z politického rozhodovacího procesu – prostřednictvím jednoho z nejtradičnějších médií. Vypadá to tak, že Západ nemůže narušit hermetickou pečeť ruské televize nebo pochopit, co Putin ví odjakživa: klíčem ke království je televizní obrazovka.
Autor: Julia Iofee, Zdroj: nytimes.com, Překlad: Robert Nerpas
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.