V překladu Aleny Zbořilové přinášíme stať Lva Šlosberga z počátku tohoto roku. Zdá se nám, že je článek stále aktuální, i když některé informace mohou mít historický kontext.
Budoucnost Ruska zavísí na tom, kdo se stane většinou – lid míru, nebo lid války
Iluze příměří na RUSKO-ukrajinské frontě skončila, aniž vlastně začala. Nový rok přinesl prudký nárůst vojenské aktivity. Stalo se očividným, že jediným cílem takzvané “domobrany” (“opolčenie”), ve skutečnosti však vojáků vyslaných nezákonně z Ruska na Ukrajinu, je maximální rozšíření vojenských operací.
Cílem je pokrýt ohněm války celou Doněckou a Luhanskou oblast, kam zrovna před Vánocemi dorazil další takzvaný “humanitární konvoj”, jehož skvrnitě zelený obsah už příjemci přestali skrývat. “Vojentorg” odhodil maskování. Na vyostření bojů byli mnozí psychologicky připraveni, ale velkým šokem bylo barbarské ostřelování ruské části ukrajinského Mariupolu, kde zahynulo 30 lidí, včetně 2 dětí, a téměř 100 lidí bylo zraněno, z toho 17 těžce.
Experti OBSE potvrdili, že obytné čtvrtě byly ostřelovány ze dvou bodů, jež jsou oba kotrolovány separatisty. Synonymem pro separatisty na rusko-ukrajinské frontě se stalo slovo “Rusko”, Další synonyma neexistují. Mariupol byl tou psychologickou hranicí, o které se mluví jako o poslední kapce. Rusko zabíjí civilní ruské obyvatele v Ukrajině ruskými zbraněmi. A zaroveň odmítá cokoli přiznat. A rozhodně nemíní přestat.
Na světě nic nepřináší takové zpustošení jako válka. Zpustošení ve všech smyslech tohoto slova. Lidem zpustoší život, budovy, půdu. Státu přinese zpustošení ekonomiky, rozvrat financí a rozpočtu. Dokonce i ekonomicky silné země válka rozvrátí s děsivou rychlostí. Pro Rusko, zemi s polozločineckou ekonomikou závislou na nerostném bohatství, s nejvyšší úrovní korupce a státem uloupeným občanům, je válka rychlou cestou k rozvratu.
Cestu války si vlastně vybral jen jeden človek, ale platí za to celá země – od chudáků až po miliardáře. Mnozí už zaplatili i životem.
A přesto právě tuto cestu “konsolidace ruské společnosti” si vybral Vladimír PUTIN. “Pevnost Rusko” je připravena bojovat s celým světem, protože válka je pro ni život. A mír znamená smrt.
Čím déle válka trvá, tím hlubší je rozvrat, který přináší. Jeden rok války stačí na zničení ekonomických úspěchů desetiletí. Jeden rok rusko-ukrajinské války vrátil Rusko o dvě desetiletí zpátky a pád pokračuje. Ba co víc, tento pád, soudě podle toho, jak si ruská ekonomika vede, je teprve na počátku. Čím déle, tím hlouběji. Na pokračování války, třeba už jen na pouhý rok, nemá Rusko ani sílu, ani prostředky. Ale vše je vhozeno do válečného ohniště. Rozpočet už skoro neexistuje, národní měna, ještě včera pozlacená ropou, ztrácí hodnotu přímo před očima, banky peníze znehodnocují.
Vladimír Putin se ale nezastavuje. Když zpozoroval krach ekonomiky (pravděpodobně se aspoň něco z toho k němu doneslo), dospěl Vladimír Putin k paradoxnímu řešení: zesílit, přitvrdit vojenské operace, Ukrajinu a spolu s ní celý solidární svět přitisknout vojenskou silou. Vzít si to, co si chtěl vzít od samého počátku – celý východ a jih Ukrajiny, odříznout Ukrajinu od Černého moře a z území získaného válkou vytvořit stát-satelit nebo připojit tuto část země k Rusku.
Ale nejde jen o přisvojení země – v první řadě je to snaha pomstít se Ukrajině za všechno – za evropskou volbu většiny společnosti, za Janukovyče vykopnutého z vlasti, za první nesehnuté pokolení, které se přece jen v bolestech zrodilo. A toto první svobodné pokolení je pro Putina ten nejhorší strašák současné Ukrajiny. Kdyby takový národ vyrostl v Rusku, znamenalo by to konec Putinovy vlády.
Pomstít se Ukrajině za každou cenu. Ta cena je válka – trvající už skoro rok. Putin je přesvědčen, že ruská společnost podpoří jeho touhu po pomstě. Je přesvědčen, že národ je připraven zaplatit za jeho politiku jakoukoli cenou. Včetně života. Vladimír Putin vytvořil v Rusku lid války. A lid války je připraven zaplatit i tuto cenu. V prvních měsících roku 2015 poprvé od počátku rusko-ukrajinské války odjeli na frontu vojáci základní vojenské služby. Příčina je jednoduchá: noví profesionální vojáci se nyní do Ruské armády nehrnou, dokonce ani chudoba už tak lehce nedonutí k práci, kde dřív než penězi platí smrtí.
A – což je nejodpornější – hlavním cílem této práce je zničení národa, který vždy stál na prvním místě mezi bratrskými národy. Ale nic z toho Vladimíra Putina netrápí. Chce stihnout utratit na válku peníze státu – dokud ještě nějaké vůbec jsou – a stát se vítězem této nevyhlášené války.
A vítěze nikdo nesoudí – o tom je přesvědčen – jen poražený bývá souzen. Válečný lid prezidenta války vítá. Ještě horší než ekonomický rozvrat, který válka způsobí, je úpadek občanské morálky. Od rozpadu SSSR nebylo Rusko v tak děsivém morálním stavu jako nyní. Současné Rusko je zemí dokonale připravenou pro fašismus. Fašismus – je tehdy, když jsou miliony lidí sťastné nenávistí, když nepřátelství živí náladu národa, když se odlišný názor stane zradou. Fašismus – je tehdy, když stát vychovává válečný lid.
Ministerstvo propagandy, kterým se ve skutečnosti stala celá ruská vláda, zatáhlo do svého bahna tak ohromující část společnosti, že dnes je možné s hlubokou lítostí říct: lid válečný porazil lid míru. Rusku to ale vyjde příliš draho – jak materiálně, tak i duchovně. V Rusku už dlouho zapomenutý Norimberský proces je v historické paměti světa zapsán jako mezinárodní soud nad válečnými zločinci, kteří se podíleli na neuvěřitelném krveprolití 2. světové války.
Ale během Norimberského procesu vyšlo najevo i to, jak nacistický stát vznikal, kým a jak byl oblouzněn celý národ – vzdělaný a pracovitý lid ve středu Evropy, velký národ vědců, básníků, spisovatelů, hudebníků, výtvarníků a architektů. Při Norimberském procesu se ukázalo, že ani velký vzdělaný kulturní národ není proti nacismu imunní. Nacismus pozřel německou morálku s rychlostí ohně. A národ volal pro krvi jiných národů.
Ani staletá kultura nezabránila nacismu. Válečný lid kulturu nepotřebuje. Palivem v tomto kotli byla lež. Vše obklopující státní lež. Hořící hranice tuto lež navěky obnažily.
Ruský stát si vychoval válečný lid. Voják, který mohl odmítnout odejít do rusko-ukrajinské války, neodmítl a vydal se zabíjet bratry – to je válečný lid. Rodiče, kteří souhlasí s tím, že jejich syn bojuje na rusko-ukrajinské frontě a zabíjí bratry – to je válečný lid. Politik, který lže o tom, že ruská armáda se neúčastní vojenských operací na území Ukrajiny – to je válečný lid. Novinář, který podněcuje nenávist vůči Ukrajině a jejím občanům a lže o událostech v Rusku i ve světě – to je válečný lid.
Člověk, který se raduje ze zpustošení a zabíjení v ulicích ukrajinských měst – to je válečný lid. Stát se lidem válečným je velmi snadné.
Je třeba víc nenávidět, než milovat. Je třeba nepřát sousedovi úspěch, ale zničení. Je třeba myslet si, že velikost vlasti je v ponížení druhých národů. A radovat se z účasti na tomto ponížení. Válečný lid je schopen zničit svou vlast. Protože nenávist a lež rozvrátí každý stát, každou společnost.
Ruský stát se velmi rychle přibližuje svému Norimberskému procesu. Skrze válku. Každý den, každou hodinu je blíž. Je velmi těžké tento postup zastavit – jako je těžké zastavit z kopce rozjetý vlak. A strojvůdce, s odlesky ohně ve tváři, přikládá do kotle lokomotivy poslední uhlí. A s ním lidské životy. V současném Rusku je velmi málo lidí, kteří se pokoušejí zastavit toto bezhlavé běsnění, tuto budoucí katastrofu. A je vůbec možné zastavit pád do propasti? To je otázka pro lid míru, který v Rusku je, byť je ve značné menšině proti lidu válečnému.
Pro záchranu Rusko potřebuje lid míru.
Pro záchranu nesmí lid míru mlčet.
Nelze ponechat lid válce.
Nelze rozdmýchávat válku.
Mírový lid dokáže zachránit vlast.
Láskou. Úctou. Tolerancí. Dobrem. Hlasem. Mírem.
Pro záchranu Ruska je třeba zastavit válku.
Až dojdou peníze, dojdou i zbraně. Ale to ještě není mír.
Až se odhalí státní lži a vyschne nenávist, teprve tehdy skončí válka.
Rusko-ukrajinská válka skončí, až vojáci odmítnou bojovat.
Vojáci nechtějí bojovat už teď, ale bojují, zabíjejí, protože hlasy, které požadují mír, jsou ještě slabé.
Protože válečný lid Ruska roste a lid míru mlčí.
Voják ve válce vždy uslyší hlas míru.
Protože chce žít.
Nelze mlčet.
Nestřílej!
Tuto výzvu musí slyšet ruský voják poslaný na rusko-ukrajinskou frontu.
Nestřílej!
Tuto modlitbu musí každodenně předčítat kněz svým ovečkám.
Nestřílej!
Tato výzva se musí objevit ve všech novinách, časopisech, internetových médiích, televizních studiích a rozhlasových stanicích.
Nestřílej!
Tuto výzvu se musí naučit každý, kdo míří do politiky.
Nestřílej!
Tuto výzvu musí říci každý člověk míru každému člověku války.
Nestřílej!
S touto výzvou je třeba vyjít do ulic a na náměstí.
Lide míru! Radostný lide míru! Nemlč, prosím! Tvé mlčení zabíjí živé a rozmnožuje svět mrtvých. Není třeba se vystavit kulkám. Je třeba nemlčet o válce. Je třeba požadovat mír. Vyjdi na světlo, lide míru. Na tvůj hlas čeká tvá země ubíjená válkou. NESTříLEJ!
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.