Problematika uprchlíků již po delší dobu zaujímá přední místo v podstatě všude: v médiích, v jednáních politiků na národní i mezinárodní úrovni, v hospodských debatách, na sociálních sítích, i v plánování spousty politiků i nepolitiků, jak podpořit, v některých případech nastartovat svou politickou kariéru. V podstatě vždy je však brána víceméně globálně, což jí dodává mírně abstraktní nádech. Mluví se o jejich politických i hospodářských dopadech, promítá se do strategických plánů na ovládání světa, zneužívá se na zastrašování těch, kteří o Středním východě vědí směšně málo, a na vyvolávání hysterie a nenávisti. Je pro ni typické obrovské množství nic neříkajících hesel a sloganů a absence konkrétních vysvětlení, co nám vlastně hrozí. Avšak tato problematika není jen geopolitického charakteru, jsou v ní obsaženy konkrétní příběhy konkrétních lidí, příběhy, natolik hrůzné, že je těžké je v klidu a pohodlí střední Evropy pochopit a vstřebat. Díky laskavému svolení Nadačního fondu Generace 21 máme možnost uveřejnit příběhy obyčejných lidí, kteří žili své obyčejné životy, než do jejich osudu krvavě zasáhl terorizmus nejhrubšího ražení.
„Stáli jsme před rozhodnutím: zemřít nebo odejít”, říká sestra Luma, jeptiška Dominikánského řádu, která v srpnu opustila své rodné město Qaraqoš, největší irácké křesťanské město. Patří mezi přibližně 50 000 křesťanů, kteří utekli před postupem Islámského státu na toto starodávné město. Krátce před půlnocí nasedla s dalšími pětatřiceti jeptiškami do několika aut a odjela do kláštera v Ainkawě, městě v kurdském regionu v Iráku. Vezla s sebou desetiletou holčičku z církevního sirotčince. Sestra Luma neprchala poprvé. V červnu utekla před teroristy Islámského státu, postupujícími na sousední Mosul.
Promovala na Univerzitě Notre Dame v USA, kde získala Ph.D. v oboru biblických studií. Zamilovala se zde do brownies a do historie. Spolu se svojí milovanou knihovnou musela opustit i cenné archivy církve s jejích vzácnými písemnostmi, pocházejícími v některých případech z 11. století.
Sestra Luma nachází útěchu a naději v biblické knize Micheáš, kde se píše, že přijde čas kdy „ze svých mečů ukují pluhy a ze svých kopí srpy… Každý usedne ve stínu révoví, každý pod svůj fíkovník a nikdo už je nebude děsit.“
Akram si stále pamatuje na den, kdy mu došlo, že má výjimečný dar a že není jako ostatní. „Moje učitelka v páté třídě zvedla papír s mým rukopisem a celé třídě řekla, že se stanu známým písmomalířem,” vzpomíná padesátiletý muž. Jeho oči mu při této vzpomínce září a to dokonce i teď, když sedí ve stanu v uprchlickém táboře Garmawa.
Akram v létě utekl ze svého rodného města Tal Afar, když se Islámský stát prohnal severním Irákem. Kruté střety mezi bojovníky IS a iráckou armádou ho přivedly k rozhodnutí odvézt svoji rodinu do bezpečí. Proto nasedl do auta a společně s manželkou a čtyřmi dětmi odjel do Duhoku v Kurdistánu. Odjezd byl bolestivý. Akram musel opustit svoji vzácnou práci, 30 let dlouhou uměleckou kariéru a svůj ateliér, ve kterém měl velký dubový stůl a pohodlnou židli.
Bolí jej, že od chvíle, co přijel do tábora, není schopen tvořit. „Nejsem ve správném stavu mysli,” říká.
Sára sedí ve společenském sále v Erbílu, kde se konávaly svatby. Neustále si dokola brouká jméno svojí tříleté dcery: „Laila, Laila, Laila.“
Svoji dceru neviděla od té doby, co jí ji ozbrojenci Islámského státu během obsazení města Qaraqoš vyrvali z rukou. Sára již předtím tušila, že se blíží nebezpečí, a pro jistotu poslala své další čtyři děti pryč s jinou rodinou. Zůstala však v Qaraqoši se svým slepým manželem a malou Lailou.
„Mysleli jsme si, že to všechno za pár dní přejde,” vzpomíná. „Ani nás nenapadlo, že budeme muset odejít.“ 22. srpna však přišli do jejich domu ozbrojenci Islámského státu s tím, že všechny zbylé křesťanské rodiny budou autobusem odvezeny z města. Cestou jim jeden z ozbrojených lidí vzal Lailu a odvedl ji pryč. Sáru mezitím drželi další ozbrojenci. Od té doby ji neviděla. „V Iráku už nikdo nemá naději,” mumlá.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.