ANGELA MERKEL, jméno skloňované v nejrůznějších souvislostech. Rád bych se zde pozastavil nad posledními událostmi a zamyslel nad posunem od My to zvládneme po Kolín všechno změnil.
V prvé ředě chci říci, že někomu pomoci je nutnost. Nejúčinnější pomoc mohla být dána pod deštníky Izraele a Egypta v oblasti odkud uprchlíci odcházejí. Nicméně i příliv uprchlíků do Evropy mohl být zvládnut, kdyby existovala koncepce, za jakých podmínek a na jak dlouho budou uprchlíci přijímání. Kdyby existovala koncepce proti případnému násilí a teroru, jak mít vše v takovém měřítku pod kontrolou, místo slibování obohacení společnosti přiznat rizika v zájmu humanity.
Bylo potřeba požádat občanskou společnost o pomoc. Dobrovolníci mohli odpadnutím mnohých útrap uprchlíky snadno zaregistrovat a vše mohlo mít organizovaný průběh. Obhájci imigrantů by pak nemuseli být za hlupáky. Pokaždé, když se jejich teorie o bezproblémovém přijetí rozplynou. Právě tento nezodpovědný přístup udělal z uprchlického problému krizi. Jeho nesmyslné řešení neřešením – dopřálo místo na politické scéně mnohým extremistům o nichž si Evropa myslela že jejich populismus překonala.
I události v Kolíně svědčí o zásadní chybě. Chybou není že došlo k násilí – to se při množství lidí, kteří navíc prošli válkou a s určitým procentem násilníků či teroristů dalo čekat. Mnohem horší byl šok a nepřipravenost společnosti i policie. Co však je skutečnou chybou je to, že média několik dní neinformovala o dění v zemi. Zprávy se šířily soukromými telefonáty a po sociálních sítích. Samozřejmě ihned poté učinila svůj pochod Pegida. Policie uzavřela náměstí a zároveň vyzvala k jeho opuštění. Aniž by pokojným účastníkům tento odchod umožnila, došlo k zásahu s použitím vodních děl. Nebylo kam utéci. Nyní již ve valu emocí nikdo nebude zkoumat politický program či pozadí některých vůdců hnutí. Samozvaní mluvčí se stali v této chvíli mluvčími lidu.
To vše z jednoho prostého důvodu. Z neochoty některých politiků přiznat chybu a sjednat skutečnou nápravu. Museli by totiž přiznat, že chybovali (nejen ve vztahu k Izraeli) a museli by se začít od něj učit. Museli by přinést novou koncepci jak pomoci uprchlíkům. Místo toho přišlo tvrdošíjné obhajování splynutí kultur za pomoci cenzury, která se vymyká kontrole politiků více než samotná imigrace.
Společnost se tedy radikalizuje a EU začíná čelit vážné krizi. I samotný fakt jímž jsou občané lákáni k podpoře uprchlické vlny tím, že tato posílí hospodářství, je pro mě zásadně nepřijatelný. Tito lidé budou někde jinde chybět. Kdo obnoví zemi zničenou válkou, aby před bídou nemuseli prchat další vlny uprchlíků i poté co konflikt ustane?
Považuji tento přístup nezodpovědný a vidím v něm příčinu rozsáhlé společenské krize a selhání možnosti podat záchranou ruku člověku. Ti kteří jsou za celou situaci zodpovědní svým přístupem, který nedokázal odhadnout množství lidí, sociální a bezpečnostní problém a kteří zradikalizovali celou společnost místo přinesení koncepce, nadále ukazují prstem na ony, před pár dny bezvýznamné radikály a svalují všechnu vinu na ně. Jen pomalu pod tlakem mění přístup k situaci. To znamená, že (opět) ne pohledem nové koncepce, ale pomalu. Tedy problém zůstává neřešen a tlak a radikalizace se prozatím budou zvyšovat. Přejme všem štěstí a mír. Buďme ochotni pro tento cíl i něco obětovat. Musí však existovat konkrétní cíl, který politici zatím kolektivně nepředložili, i když takové koncepce jsou. Jsou realistické a správné, zatím se však nedočkali své realizace.
Narodil se 29. 12. 1974 (5736 židovského kalendáře) v Brně. Odešel do Izraele, kde začal studovat náboženskou školu ješiva. V Izraeli se oženil. Se svou ženou Rivkou má 6 dětí. V ješivě získal dva doktoráty. Je jedním z nejaktivnějších překladatelů z hebrejštiny. Kromě náboženských textů přeložil například knihu rabiho Sinaje Adlera V údolí smrti, zabývající se tématem holokaustu. Je členem Ligy proti antisemitismu.