Probíhá válka ruských tajných služeb řízených Kremlem proti celé Evropě. A není jasné, jestli EVROPA obstojí. • Jednotlivé vraždy, to je pro služby Kremlu už pasé. Teď jsou zaneprázdněny zcela jinak – totální válkou proti evropské demokracii a civilizaci. • To, čeho jsme dnes svědky, se neobjevilo náhodou ani v Rusku, ani v Evropě, ani ve světě. Není to tak, že čertík Putin vyskočil ze škatulky. Dnešní expanzi ruského vlivu a peněz do světa začal s předstihem chystat již Jurij Andropov • Levičáci v Řecku, pravičáci v Maďarsku, muslimové, antimuslimové, všechno se hodí, jen aby zmizela demokratická společnost, jen aby byla Evropa destabilizována a rozdělena na jednotlivé části. Pak už budou ruské tajné služby vědět, co mají dělat.
Toto všechno zaznělo v besedě na Rádiu Svoboda, která byla věnována rozsudku britského soudu v kauze vraždy Alexandra Litviněnka.
Británie zvažuje možné kroky proti Rusku poté, co ze zveřejněných závěrů vyšetřování vyplynulo, že ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně schválil vraždu bývalého agenta FSB Alexandra Litviněnka. Informoval o tom mluvčí premiéra Davida Camerona.
Ministryně vnitra Velké Británie Tereza May uvedla, že její země bude i nadále spolupracovat s Ruskem tam, kde to v zájmu Velké Británie bude nezbytně nutné. Současně vyzvala členské státy NATO a EU, aby přijaly opatření, která zabrání opakování podobných vražd.
Prohlásila také, že parlament zmrazí majetky osob, které byly do případu zapojeny.
Kreml odmítá jakoukoliv účast na zabití Litviněnka.
Případ Litviněnko, nebo případ Kreml? K tématu hovořili: obhájce lidských práv Sergej Grigorjanc, advokát, bývalý agent FSB Michail Trepaškin a aktivista Andrej Sidelnikov. Moderátorem diskuse byl Vladimír Kara-Murza starší.
-VKM: Británie zvažuje možné kroky proti Rusku poté, co ze zveřejněných závěrů vyšetřování vyplynulo, že ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně schválil vraždu bývalého agenta FSB Alexandra Litviněnka. Informoval o tom mluvčí premiéra Davida Camerona.
Případ Litviněnko, nebo případ Kreml? Toto téma s námi probírají naši hosté: obhájce lidských práv Sergej Grigorjanc, bývalý agent FSB, nyní advokát Michail Trepaškin a občanský aktivista Andrej Sidelnikov – Londýn.
Sergeji, vy jste očekával přesně takové závěry, ke kterým dospělo veřejné slyšení na březích Temže?
-SG: Tyto závěry byly více než zřejmé. Přišly ale s desetiletým zpožděním, jak dnes naprosto správně a s výsměchem uvedl Lugovoj.
Francouzský premiér Manuel Valls dnes prohlásil, že se Evropská unie nachází na pokraji veliké války a zkázy. VRAžDA Litviněnka, vražda mého syna, vražda Starovojtovové a vraždy dalších, to jsou léta, kdy bylo možno Putina porovnávat s Muammarem Kaddáfím, idylická léta jednotlivých vražd. Ještě před 10 či 20 lety se o tom dalo hovořit. V současnosti probíhá válka KGB proti celé Evropě. A není jasné, jestli Evropa obstojí. To je již zcela jiná fáze války, už to není ojedinělý terorismus. Teď o tom pouze mluvit – s tím se Angličani opozdili.
-VKM: Michaile, kdy jste se seznámil s Alexandrem Litviněnkem?
-MT: Seznámil jsem se s ním 3. října 1998 u budovy Vrchního vojenského soudu.
-VKM: O co tam tehdy šlo?
-MT: Byl jsem pozván k výslechu. Jak jsem později zjistil, agenti FSB na mě připravovali atentát. K tomu byla určena skupina agentů, ve které byl také Litviněnko. Ještě v dubnu ale poskytli interview Sergeji Dorenkovi (ruský novinář), ve kterém mu řekli, že existuje skupina, která má za úkol fyzickou likvidaci osob (dodnes nevím, proč tento rozhovor poskytli). Bylo z toho veřejné tajemství. Samozřejmě bylo zahájeno vyšetřování. Mě také pozvali k výslechu. První slova, která jsem od Litviněnka slyšel, byla tato: „Jmenuji se Alexandr Litviněnko, jsem váš nájemný vrah.“ V této souvislosti bylo vyšetřováno celkem 12 osob. Vyšetřování přípravy atentátu na mě bylo ale přerušeno. Bez ohledu na četné výpovědi svědků pouze na základě toho, že jsem zůstal naživu. V rozhodnutí napsali doslova: protože zůstal naživu, znamená to, že se skutek nestal.
Bohužel se tomu tehdy nevěnovala dostatečná pozornost. Řeklo se, že to jsou pouhé výmysly, všemožně zkompromitovali svědky. Nepřipustilo se včasné vyhodnocení faktů. Což později vyústilo v mnohem horší zločiny.
-VKM: Na telefonu máme Andreje Sidelnikova, občanského aktivistu, který dnes navštívil veřejné slyšení.
Andreji, jak byla na slyšení vylíčena dnešní ruská moc?
-AS: Asi to bylo připravené, protože informace byly zveřejněny v médiích již před tímto slyšením. Psalo se o tom, že se Putinovo příjmení možná objeví ve zprávě.
Proces jsem po celou dobu sledoval. Pro mě to nebylo překvapení. Od samého začátku jsem byl přesvědčen, že Lugovoj a Kovtun Litviněnka zabili a že to nemohli udělat bez příkazu shora. Byl jsem ale trochu překvapen, když ve dnešní zprávě figuroval Putin a Patrušev. Očekávali jsme, že soudce Robert Owen bude muset ukázat na účast Ruské federace v této vraždě. Podle našeho názoru to bylo během procesu jasně dokázáno.
-VKM: Sergeji, musí Kreml na tato obvinění nějak reagovat, nebo to nebude komentovat?
-SG: Myslím, že to prohlásí za nepřesvědčivé. Už dnes v prvních reakcích zaznělo, že zpráva obsahuje příliš mnoho spekulací, na kterých nelze stavět obvinění.
Co se týká pokusů o atentát na mého spolubesedujícího a na další, k tomu se již ve filmu Někrasova vyjádřila Litviněnková. Zeptali se jí: „Proč tak najednou začal bránit demokracii?“ Mně také telefonoval, psal o mně, omlouval se. Otevřeně odpověděla: „Měl přeci rozum, chápal, že když mu uložili zavraždit Berezovského, že další v řadě jsou i oni. Vysvětlil to také svým přátelům.“
-VKM: Můžeme tuto vraždu považovat za použití jaderného arzenálu na území jiného státu?
-MT: Polonium je radioaktivní prvek. Běžný člověk jej nezíská. Tento prvek se připravuje ve speciálních podmínkách, pod přísnou kontrolou. Myslím, že místo jeho výroby bylo lokalizováno. Jiná věc je, jak se sem dostal. A to je další moment, který ukazuje na to, že ho Kovtun a Lugovoj nemohli jen tak získat, přivézt a použít. Ve hře tady musely být velmi solidní organizace.
To, že se vražda stala na území jiného státu, samozřejmě přesahuje hranice všech vztahů. Navíc v té době už měl Litviněnko britské občanství. Už neměl občanství ruské. Trestný čin byl spáchán proti britskému občanu na území Británie. Tuto otázku jsem již kladl, když prokuratura namísto předání podkladů (konec konců to byla vražda našeho bývalého občana) zahájila vlastní vyšetřování. Není jasné, na základě čeho. To by znamenalo, že byli zapojeni, nebo obviněni občané Ruska. Jiný důvod, který by byl v souladu s trestním řádem, jsem v tom nenalezl. Proč tedy prohlásili: „Zahájili jsme trestní řízení, povedeme vyšetřování.”
-VKM: Andreji, jakým způsobem britská veřejnost přijímá fakt, že na jejím území operují zahraniční agenti používající polonium?
-AS: Když se to před lety odhalilo, veřejnost byla pochopitelně šokována. Vyšetřování probíhalo dlouho. Letos uběhne deset let od vraždy Alexandra Litviněnka. Právě jsem procházel kolem stánku s tiskem a na prvních stránkách všech novin je informace o tom, že Putin měl v Litviněnkově vraždě prsty. To znamená, že všechny britské noviny dnes vyšly s titulní stránkou o tomto procesu. Uvidíme, jak se k tomu postaví britská vláda, jaké kroky přijme na základě této zprávy. Je pravděpodobné, že veřejnost bude opět znepokojena, protože jeden stát na území jiného státu provedl teroristický útok. A toto je opravdový teroristický útok s použitím polonia, které soukromá osoba nemůže získat. Nikdo samozřejmě nechce být “další na řadě”.
-VKM: Bylo možné Alexandra považovat za osobního nepřítele hlavy ruského státu?
-SG: Je to nepřátelství uvnitř tajných služeb. V KGB nenáviděli vždy ze všeho nejvíce „své“, kteří se postavili na odpor. Bylo pravidlem, že ti dopadli vždycky nejhůř. Jediný bývalý agent, který se zachránil, je Viktor Orechov. Teď se skrývá v Americe. Vyvázl jen díky tomu, že o něm všichni věděli. Bylo ještě několik agentů KGB, kteří pomáhali disidentům, všichni byli ale zabiti. To je běžná praxe.
-VKM: Michaile, řekl byste, že Kreml Alexandra považoval za osobního nepřítele?
-MT: Já si nemyslím, že konkrétně Kreml. V Kremlu byl zrovna v tu chvíli zástupce FSB. Jenom kvůli tomu. Šéfové tajných služeb se často domnívali, že ztělesňují stát. Ale tak to ve skutečnosti není. Oni se ale domnívají, že jsou v právu, i když jednají v neprospěch zájmů státu nebo jeho občanů. Za Beriji to dokonce došlo tak daleko, že ti, kteří nepracovali osobně pro něj, se mohli lehce stát vlastizrádci.
Sám fakt, že utekl do ciziny, vyvolal nevraživost. Bylo nutné udělat vše pro to, aby ostatní od podobných činů odradili, aby nevyzrazovali tajemství, neutekli za hranice… A k vyzrazení toho bylo a je skutečně hodně. Ale po tom, co se stalo Litviněnkovi, se lidé už na některé věci báli zeptat. Byla to msta. Myslím, že volba padla konkrétně na polonium, protože vyzařuje alfa částice, které nejde hned odhalit. Ale vnější příznaky jsou zjevné. Je to nesmírně bolestivá smrt, kterou je možné předvádět ostatním: „Pokud se pokusíte o něco podobného, stane se vám to taky.”
-SG: Peňkovského zaživa upálili v krematoriu. Pak ukazovali agentům GRU, co se stane zrádcům. (Oleg Peňkovskij, plukovník GRU, později dvojitý agent – pozn. překl.)
-MT: Peňkovskij byl jedinečný člověk, talentovaný rozvědčík. Jiná věc je, že byl naverbován cizí rozvědkou.
-VKM: Jak dobře v Anglii znají historii nástupu Vladimíra Putina k moci? Bombové útoky na obytné domy v Rusku v roce 1999, podezření na domnělé, nebo skutečné pachatele?
-AS: Neřekl bych, že ve Velké Británii o tom lidé vědí. Samozřejmě se to opakovaně objevuje ve spojitosti s různými událostmi. Veřejnost se ale nezajímá o mezinárodní dění, když se jí to netýká přímo.
-VKM: Nakolik je tedy obecně známé rčení, že „FSB nechává Rusko vybouchnout“? Podle mě to je nejhorší „nálepka“, kterou si vládnoucí režim vysloužil.
-SG: Tím to samozřejmě všechno začalo. Ačkoliv Berezovský neříkal, čeho se on sám zúčastnil. To je důvod, proč jsem odmítal s Litviněnkem mluvit, když mně telefonoval, omlouval se atd. Litviněnko také sám něco přiznával a něco zatajoval, což se od agenta FSB čeká. Berezovskij se přímo účastnil útoků Basajeva na Dagestán a také je financoval. A tyto útoky se stejně jako výbuchy domů v Moskvě staly důvodem nástupu Putina k moci. O tom ale mlčeli.
To je naše společná historie. A vůči Litviněnkovi to samozřejmě vyvolalo velkou zášť. Ale on sám k tomu, co moskevští novináři o těch explozích domů odhalili, nepřidal ani slovo. Stejně jako Berezovskij, který o tom věděl více než ostatní…
-VKM: Základem filmu o činnosti FSB je naše reportáž “Z nezávislého vyšetřování” na NTV.
-SG: Litviněnko ale naprosto vážně hovořil o stycích KGB a Al-Kaidy, což je aktuální i dnes. Také mluvil o stycích KGB a narkomafie. A to má vazby na současné události v Evropě.
-VKM: Podle mého se dopouštěl ještě osobních výpadů na adresu hlavy ruského státu, nějaké nehezké narážky.
-SG: Samo sebou.
-MT: Znali se osobně. Boris Abramovič Berezovskij měl k Putinovi blízko. Berezovskij mu pomáhal dostat se k moci. A Alexandr Litviněnko byl vždy poblíž.
-VKM: Díky čemu se mu podařilo utéct přes Turecko?
-MT: Šlo o to, že po usvědčující tiskové konferenci 17. listopadu 1998, která probíhala v Interfaxu, se začalo pídit po vraždách. Dříve to nijak neřešili, ale tentokrát reagovali po svém. Začali otevřeně připravovat trestní stíhání Litviněnka a Gusaka. Samozřejmě, že to bylo vykonstruované od A do Z. Soud vynesl zprošťující rozsudek. Poté se objevila další žaloba. Doufal jsem, že bude opět vynesen zprošťující rozsudek. Jenže to z nějakého důvodu předali do Kostromy (město na soutoku Volhy a Kostromy, 370 km východně od Moskvy – pozn. překl.) A najednou Litviněnko zmizel. Pro mě to bylo překvapení. Potom telefonoval a říkal: „Dostal jsem informaci od vedení FSB, že mě po cestě zlikvidují. Rozhodl jsem se odjet společně s rodinou za hranice.” Proto si zařídili zájezd do Turecka. Potom, jak jsem pochopil, zavolal Goldfarbovi do Fondu občanských svobod, přijel sem a požádal o politický azyl.
-VKM: Něco divného se dělo kolem jeho otce. Vystupoval v odhalujících filmech. Ale pak jsem ho viděl v pořadu Události týdne, kde na všechny kydal hnůj.
-SG: Zastrašili ho. Co je na tom divného?
-MT: Nejen zastrašili. Jeho otec, psychiatr, specialista v oboru. Ze začátku Litviněnka plně podporoval, potom ho ale zmáčkli.
-SG: Vysvětlili mu, že hrozí nebezpečí také jemu. Vždyť mně po vraždě syna řekli, že mé ženě a dceři hrozí nebezpečí dál.
-MT: Když u nás vládnoucí moc někoho označí za zrádce vlasti, nepřítele lidu, nemá pro to žádné konkrétní důkazy. Umějí to ale dokonale. Psal jsem o tom, že v polovině 90. let zavládl pesimismus, když většina těch, kteří se zabývali bezpečností, byla nucena utéct ze země. A objevil se Patrušev. Naše oddělení se v té době zabývalo bojem s terorismem. Dostali jsme rozkaz vytlouct z paní Kislicynové 8 tisíc dolarů, které Kislicynová dlužila Pogodinovi, to byl přítel Proničeva, který byl v té době ministr bezpečnosti Karelie. Odtud přišel příkaz: „Jeďte a dluh z ní vytlučte!“ A my jeli. V Teplém stanu (městská část Moskvy – pozn. překl.) jsme našli byt Kislicynové – žebrota, hromada dětí. Doma ale nebyla. Potřeboval jsem jet zpátky, protože výbuchy pokračovaly, a nás poslali k té ženské. Vzepřel jsem se. Poštou FSB opět přichází příkaz – vymáhat dluhy. Začal jsem se vyptávat a hned byl oheň na střeše. A když přišli „Petrohradští“, kde mohli, vytlačovali tzv. „moskevskou školu“, která se po mnoho let formovala, nasazovali do služby zaměstnance z periferie. Zkušení pracovníci byli donuceni odejít. Na jejich místa začali dosazovat „své“. Proto se objevilo: „Nevíme, jak to udělat? Pojďme vytvořit útvar a budeme je likvidovat fyzicky.“ A likvidovali. Takhle oni pracují.
-VKM: Jaký má britská veřejnost názor na Borise Berezovského? Verzi, že spáchal sebevraždu, už prokoukli. Co místo toho veřejnosti předložili?
-AS: Žádnou novou verzi nemají. Vyšetřování neprokázalo sebevraždu, nelze ale stoprocentně tvrdit, že to byla vražda. Boris Berezovskij tady už upadl v zapomnění. Nepíše se o tom v novinách. Myslím, že pro britskou veřejnost to je už minulost.
Co se týká případu Litviněnko – táhne se to mnoho let. Na tom se ale nelze zarazit. Je nutné přesvědčit britskou veřejnost, aby žádala zavedení sankcí proti vrcholnému vedení Ruska. Jaké sankce to budou, bude řešit vláda, která v současné geopolitické situaci nebude chtít vyvolávat s Ruskou federací další konfrontaci. Po této zprávě ale mlčet nemohou, jsou povinni nějak reagovat. Premiér Velké Británie, David Cameron obdrží příští týden od našeho Mezinárodního hnutí „Говорите громче! / Speak Up!“ (Mluvte hlasitěji! – pozn. překl.) otevřený dopis s návrhy různých sankcí, které mohou být přijaty proti ruské vládě.
-VKM: Může to být důvod k novým sankcím? Podle mě je již rozhodnuto o obstavení účtů Kovtuna a Lugového. Ale co bude dál?
-SG: Dál to bude samozřejmě přibývat. Problém ale už není v tomto. Problém je v uprchlících z Afriky a Asie, které zcela jasně organizuje KGB, otevřeně o tom už hovořil turecký prezident Erdogan. Problém je v desítkách organizovaných útočníků, kteří napadli ženy v Německu a v dalších státech. Problém je v tom, že probíhá gigantická destabilizace Evropy a likvidace evropské demokracie. To znamená, že jednotlivé vraždy a bohužel i reakce na ně, jsou pro KGB už pasé, minulost. Teď jsou zaneprázdněni zcela jinak – totální válkou proti evropské demokracii a civilizaci. Bude jen dobře, jestli se Lugovoj nestane příštím prezidentem Ruska.
-VKM: Jak se stavíte k sankcím? Jestli vstoupí v platnost rozhodnutí mezinárodní arbitráže ve Stockholmu v kauze JUKOS, budou zabavena zahraniční aktiva – nemovitosti atd. Je to konstruktivní řešení?
-MT: Mně se zavedení sankcí vůbec nelíbí. Hlavně proto, že se to nedotkne těch, kteří mají hodně peněz, zatímco pro obyčejné občany se středními a nízkými příjmy bude zvýšení cen samozřejmě nepříjemné.
Na druhou stranu si myslím, že když se rozhodlo o okupaci Krymu a jeho připojení k Rusku, počítalo se s tím, že Evropa je stále závislá na ropě a plynu a že se situace zvládne kvůli potřebě dobrých vztahů, dodávek a tak dále. Přesto se ale tradiční morální hodnoty ukázaly důležitější než zisk.
-VKM: Ano, Evropa na tu hru nepřistoupila.
-MT: Evropa a Amerika si spočítaly, že ztráty budou velké. U nás se tvrdí, že na sankcích více tratí sám Západ. Ano, on tratí. Ale také ukazuje, že takto se věci neřeší. Když chtělo Rusko Krym, mělo navrhnout zrušení Bělověžské dohody a teprve potom se k němu vracet. Ale ti, kteří jsou zvyklí jít cestou nepřátelského převzetí, si vybrali toto řešení.
Pokud jde o vraždu Alexandra Litviněnka. Byla vytvořena zvláštní skupina, o které se psalo v novinách. Když jsem byl ve vězení, byl jsem kvůli tomu i vyslýchán. V roce 2002 pak plukovník FSB Viktor Vasiljevič Šabalin, který na tiskové konferenci seděl v masce vedle Litviněnka, řekl: „Vrátil jsem se do orgánů. FSB mi pomohla.“ Dokonce sdělil jména těch, kteří mu tehdy pomohli. A říkal, že byla vytvořena velmi mocná skupina, která měla „odkráglovat“ všechno, co souviselo s Berezovským a Litviněnkem. „Když budeš s námi, nic se ti nestane.“ A to bylo v předvečer „Nord-Ostu“ (název představení v Divadle na Dubrovce, během něhož provedli útok čečenští teroristé – pozn. překl.). Když jsem na to upozornil: „Podívejte, co se vám chystá za zadkem – připravuje se Nord-Ost“. Dokonce jsem vyjmenoval konkrétní jména těch, kteří mohli být do akce zapojeni. Ale pro ně bylo důležitější řešit Litviněnka. Existenci této skupiny potvrzují i další záležitosti.
A pokud jde o to, zda je do toho zapojen stát – v médiích Litviněnkovi vytvořili negativní obraz, udělali z něj zrádce vlasti, tvrdili, že vyzradil státní tajemství. Jsem přesvědčen, že Litviněnko neměl k dispozici informace, které by mohly ohrozit bezpečnost státu. Já jsem měl prověrku 2. stupně a byl jsem souzen za vyzrazení státního tajemství. Ale kromě operativně pátracích materiálů, jejichž utajení je časově omezené, jsem se nikdy k ničemu skutečně tajnému nedostal. Mimochodem, když Litviněnko a Gusak připravovali na pokyn vedení v roce 1998 moji vraždu – rozkaz přišel prostřednictvím generála Makaryčeva, tak k němu dostali i děsivé zdůvodnění, že Trepaškin mává majitelům stánků před nosem služebním průkazem a z tohoto důvodu po nich chce desátky. Já jsem v té době byl vedoucím Oddělení vyšetřování daňové policie. A když si Gusak přečetl, s čím přišli „patruševci“ (a Patrušev takové věci tehdy rozhodně nedělal poprvé), říkal mi: „Zabil bych tě hned na místě.“ (Patrušev – v minulosti šéf FSB. – pozn. překl.) Kolem Litviněnka vytvořili stejnou situaci. Ne nadarmo dostal řadu vládních vyznamenání. Sloužil stejně jako všichni ostatní.
-VKM: Sluha dvou pánů.
-MT: Pak ale zjistil, že nové vedení začalo budovat nelegální brigády na likvidaci lidí. Pracovaly na objednávku, často se to týkalo i byznysu. Ti lidé byli velmi aktivní a začali se bát, že dříve nebo později je samotné zařadí mezi oběti…
-SG: Tak to bylo s Rochlinem. Jeho zabijáci byli zabiti hned, a pak byli zabiti ti, kteří zabili zabijáky.
-MT: Přišli i za mnou, abych za Litviněnkem jel. Plukovník FSB Šabalin mě požádal: „Musíte zajet do Londýna a setkat se s Litviněnkem na nějakém rušném místě. Je to prosba FSB.“ Já mu říkám: „Jeďte tam sám a setkejte se s ním.“ A on na to: „Ne, musíte jet vy. Za hranicemi máme sledku. Oni se na něj napojí a zjistí, kde žije, kde pracuje.“ Řekl jsem: „Dobře.“ A začal jsem si vyřizovat vízum. Řekli mi, určitě na nějakém rušném místě. Což se i stalo, když se pak s Litviněnkem sešli Kovtun a Lugovoj. Vždycky jsem si myslel, že Lugovoj nevěděl, k čemu ho využívají. Ale Lugovoj byl vždycky vedle Berezovského a byl v kontaktu s Litviněnkem. Takže jsem si začal vyřizovat doklady, ale na poslední chvíli mi velvyslanectví Velké Británie vízum odmítlo s odůvodněním: „Není jasný cíl vaší cesty.“ Byla to velká úleva.
-VKM: A jak vnímá anglická společnost to, že v Rusku jsou justiční orgány narušitelem zákona, ne-li hlavním podezřelým? Velká Británie se připojila k „seznamu Magnitského“, který souvisí s tím, co se odehrává v kauze JUKOS a v kauze Litviněnko.
-AS: Ve Velké Británii, jako v mnoha jiných evropských zemích a ve Spojených státech amerických, panuje přesvědčení, že v Rusku neexistují demokratické instituce ani svoboda slova, nezávislé soudy, prostě nic z toho, na co jsou obyvatelé světa již zvyklí. Proto to nikoho nepřekvapuje. Takže když se děje něco, co souvisí s Ruskem a se zločinem, nikoho nepřekvapí, že je do toho zapojena i vládnoucí moc. Pokud to lidé vůbec zaznamenají, tak jim je jasné, že v Rusku není demokracie. Všichni vědí, že nemá smysl chtít po Putinově režimu zázraky. Samozřejmě, že na významné případy se poukazuje, společnost i média je hodnotí, ale to probíhá ve vlnách, v době, kdy daná událost vrcholí.
-VKM: A proč tedy v Anglii lidé protestují kvůli kauze JUKOS a proti vraždě Borise Němcova, zatímco v Rusku všichni mlčí?
-SG: To byl dlouhý proces zničení demokratického hnutí v Rusku, který inicioval Gajdar zničením Demokratického Ruska, zničením Memorialu, který ve vlastním statutu vyškrtnul zmínku o tom, že se jedná o společensko-politickou organizaci. A pak se začaly systematicky ničit všechny demokratické organizace. Nakonec to skončilo tak, že ti, kteří se nazývají ruskou veřejností, a taky značný počet novinářů, začali vydělávat velké peníze a jezdit do zahraničí. A rozhodli se, že bez svobody se dá žít, hlavně aby byly peníze, aby byly zájezdy do Egypta. Tak jsme dopadli.
-MT: Taky je třeba říct, že náš lid velmi pokorně dodržuje zákony. A naše legislativa v poslední době vyřešila vše: podle ústavy můžete demonstrovat, ale podle zákona nikoliv – půjdete do vězení. Podle ústavy existuje svoboda slova, ale podle trestního zákoníku vás můžou zavřít. Vyřešili to tak, že od roku 2000 dostali lidi do legislativního chomoutu: nemůžete vystupovat proti, nemůžete mluvit, nemůžete kritizovat a tak dále. A to je samozřejmě také jeden z důvodů toho, co se dnes děje, proč společnost nemůže svobodně vyslovit myšlenky nebo vyjádřit protest.
Jako bývalý důstojník státní bezpečnosti jsem přesvědčen, že současné kroky vedení země představují velkou hrozbu pro bezpečnost státu a jeho občanů. Bohužel tu ale není nikdo, kdo by to vyhodnotil. Jednou k tomu možná dojde.
-VKM: Andreji, a to je konečný verdikt? Nebo zůstává závěr veřejného slyšení otevřený?
-AS: To je konečné rozhodnutí, nemůže být změněno. Já dnes nedokážu říct, jaké kroky následně podnikne Marina Litviněnková. Vím, že je nyní přerušeno řízení o žalobě ve Štrasburku, kde čekali na britské rozhodnutí. Ale tam už jde, pokud vím, o občanskoprávní žalobu.
A dnešní rozhodnutí – to je zásluha jednoho člověka – Mariny Litviněnkové. Já jsem ten proces dlouhé roky sledoval, a skutečně byly i doby, kdy se nedalo dělat nic, kdy čistě z finančních důvodů nebylo možné v procesu pokračovat. Ale Marina to vydržela a za to jí patří obrovský dík. Je to velmi statečná žena.
-VKM: Jenže tím se ještě zhoršuje pozice ruského parlamentu, kde takoví poslanci zasedají a mají imunitu. Do jaké míry to ovlivňuje ruský parlamentní systém?
-SG: Jak by ho to asi mohlo ovlivňovat, když tam sedí takoví lidé?! Parlament byl od začátku vytvořen právě pro takové lidi – aby získali nedotknutelnost a příjem. Jsou přesvědčení, že „parlament není místo pro diskusi“. Rusko parlament nemá. A bohužel nemá ani struktury, které by jej mohly vytvořit.
-MT: Všechno to začalo přijetím federálního volebního zákona. Běžní lidé už nemají na nic vliv, všechno záleží na politických nominantech. A proto máme to, co máme. Proto se u nás objevili poslanci, kteří otevřeně volají po válce, kteří říkají, že „je třeba zabíjet pro vlast“, takže vyzývají k vraždění. A to vše se odehrává beztrestně. „Pro vlast je třeba zabíjet“ – to jsou slova Sergeje Nikolajeviče Abelceva, který je kádrovou rezervou prezidentské administrativy. Není vyloučeno, že člověk s takovými názory dostane nějakou funkci. Pokud by proběhly normální volby, jak se patří podle Ústavy – myslím, že by se objevilo dost nadějných osobností, které zatím nejsou vidět. Lidi jsou v apatii. Koho volit? Moc vynakládá veškeré možné úsilí, aby takové lidi, a v Rusku je jich hodně, někam zatlačila, aby se o nich nemluvilo, aby jejich činnost nebyla vidět.
-VKM: Ale to je možná pouze dočasné.
Andreji, jaké plány máte vy? Jak si za půldruhého měsíce připomenete Borise Jefimoviče?
-AS: Naše hnutí se rozhodlo, že 27. února uspořádá naproti ruskému velvyslanectví mítink věnovaný památce Borise Němcova. Příští týden má opět přijet zpěvačka Valérie (je jednou z tváří Putinova režimu. – pozn. překl.). Koncem roku 2014 naše hnutí uspořádalo velkou kampaň. Tehdy se nám podařilo dosáhnout toho, že Iosif Kobzon, poslanec Státní dumy (a známý zpěvák. – pozn. překl.), který podle mého názoru podporuje terorismus v Donbasu, se lekl a do Velké Británie nejel. Získal totiž informaci, že vízum, které už v té chvíli měl, může být zrušeno přímo na hranici. Takže příští týden budeme mít mítink.
A zítra v našem politickém klubu, který jsme založili před rokem, vystoupí Marina Litviněnková, Alexandr Goldfarb a Jelena Cirlinová, jejich advokátka. Tuto akci pořádáme pro ruské občany, kteří žijí ve Velké Británii. Marina bude moci zodpovědět všechny dotazy.
-VKM: Dnes si připomínáme jak Borise Němcova, tak Annu Politkovskou. Proč nejsou voláni k odpovědnosti organizátoři a objednavatelé politických vražd?
-SG: Protože objednavatelé a organizátoři jsou na vrcholku moci. Kdo je bude soudit, kdo je bude vyšetřovat?
-MT: Když vznikla myšlenka vytvořit Vyšetřovací výbor Ruské federace, v plánu bylo, že vedoucí tohoto orgánu bude volen poslanci a bude nezávislý.
-VKM: Čili nebude jmenován Kremlem.
-MT: Ano, aby tady nebyla závislost. A z tohoto důvodu se podobné věci nevyšetřují. Před 30 až 40 lety se každá vražda vnímala jinak, bylo to něco naprosto mimořádného. Následovaly reakce, vyšetřování, psalo se o tom a tak dále. Dnes vražda dokonce i deseti nebo dvaceti lidí vyvolá dvou až třídenní povídání, a pak se všechno zapomene. Jinými slovy se u nás smrt bere velmi lehkovážně, lidé si zvykli na vraždění, na hromadné ničení, což nesmí být součástí normální společnosti.
Kdo ale vytvořil takové prostředí? Tato politika přichází shora. Totéž platí v justici. Zatímco dříve se žádalo vyšetřování, spis mohl být vracen k dopracování, dnes soudci včetně členů Nejvyššího soudu jen klidně konstatují to, co jim poslali vyšetřovatelé. I ty nejdivočejší návrhy klidně nechají beze změn.
-VKM: Vypadá to, že před našima očima degradují společenské instituce. Alexandra zabili před deseti lety, ale žádný pokrok není k vidění, spíše naopak.
-SG: Jistě. On je to ostatně cíl jak ruského vedení, tak KGB. KGB je organizace nemyslitelná v demokratické společnosti. Právě proto probíhá organizovaná válka s evropskými zeměmi, kdežto válka proti demokracii uvnitř Ruska prakticky už skončila.
V těchto dnech se odehrává roztodivný příběh: nedemokratickým a autoritářským státem se stává Polsko. Byli odvoláni vedoucí všech nezávislých médií (ve skutečnosti vedoucí veřejnoprávních médií.- pozn. překl.), ničí se Ústavní soud. Dělá se to zřejmě s ruskou pomocí. Zábavné je, že polský základ tohoto děje je protiruský, je to boj Poláků proti Rusům. KGB je to ale srdečně jedno.
Levičáci v Řecku, pravičáci v Maďarsku, muslimové, antimuslimové, všechno se hodí, jen aby zmizela demokratická společnost, jen aby byla Evropa destabilizována a rozdělena na jednotlivé části. Pak už budou tajné služby vědět, co mají dělat.
-MT: Mám dojem, že v systému státní bezpečnosti pracují vysoce profesionální, velmi dobře připravené a čestné kádry. Jiná věc je, kdo nakonec tento systém osedlá. Jde o mimořádně mocnou zbraň.
-SG: To je ale nejstrašnější zbraň, jediná na světě.
-MT: Nejvíce ovšem záleží na tom, kdo ji osedlá a za jakým účelem bude využívat. Kdysi ji využíval ÚV KSSS, stejně tak ji využívá současné vedení. A hlavně ti lidé ve státní bezpečnosti, kteří ohnou hřbet a kývnou na splnění i nezákonných příkazů, v systému zůstávají a dostávají se do nejvyšších funkcí.
-SG: Mluvíme ale každý o jiné součásti tohoto systému. Já mluvím především o Vnější rozvědce, neboli o bývalé První hlavní správě. Členem které základní stranické organizace byl člen politbyra Andropov? Teoreticky to měl být ÚV KSSS. Jeho předchůdce (ve funkci šéfa KGB. – pozn. překl.) Semičastnyj, který byl plukovníkem, který znamenal mnohem méně jako pouhý kandidát ÚV, byl veden na moskevském městském výboru strany. Ale Andropov nebyl tam ani tam.
Stranickou organizaci měla také KGB. Andropov však nebyl veden ani tam. Měl svou pracovnu v Jaseněvu, v budově První hlavní správy, Vnější rozvědky, ale nebyl členem stranické organizace ani tam. Jako člen KSSS byl veden v malé sekci – ale dokazuje to, jaký význam tato malá sekce v jeho očích měla – První hlavní správy, ve Správě ilegální rozvědky, ve Správě „S“. Chystal to, co se děje dnes. Sázel na tyto lidi.
To, čeho jsme dnes svědky, se neobjevilo náhodou ani v Rusku, ani v Evropě, ani ve světě. Není to tak, že čertík Putin vyskočil ze škatulky. Předcházela tomu dostatečně dlouhá přípravná fáze, která zahrnovala rekonstrukci První hlavní správy, přesněji řečeno Vnější rozvědky poté, co tam přišel Primakov, to byla dlouhodobá, velmi vážně míněná práce, která běžela léta a nejdříve se týkala dílčích záležitostí. Existuje mnoho publikací o tom, jak sovětská rozvědka „chovala“ arabské teroristy.
-VKM: Pochopili vůbec mladí Rusové, kteří začali brát rozum v minulých deseti letech, co se dnes stalo v Londýně? Jejich vlast byla přece dána na pranýř jako nejkrutější a nelítostný zabiják.
-AS: Podle mého názoru to bohužel nepochopili. Za 16 let Putinovy vlády vyrostla nová, zombovaná generace. Neví, jak se žije v demokracii. Samozřejmě nic nechápou. Sledoval jsem sociální sítě a celkový tón je zjevný: Litviněnko byl zrádce a je správné, že ho „odkráglovali“. To je základní atmosféra dnešní ruské společnosti. Byla naočkována už dávno a rok co rok roste množství propagandistických hesel, která lidem rvou do hlavy. Proto si myslím, že mladá generace si tohoto rozhodnutí soudu vůbec nevšimne.
-MT: To je typický obrázek těch, kteří už nedokážou myslet, analyzovat, odvykli logice. Dostávají hotovou představu a berou ji jako jedinou pravdu. Jinak se před každou vraždou vždy provádí ideologická příprava.
-VKM: Nu což, Kreml tedy má na svědomí další zločin.
Video se záznamem diskuse, zdroj: Радио Свобода (RUS).
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.