Připravoval-li se JANIS VAROUFAKIS na návrat na politickou scénu, muselo k jeho comebacku dojít v hlavním městě Německa. Varoufakis, který loni v létě raději odstoupil z funkce řeckého ministra financí, než by se sklonil před německým diktátem úsporných opatření, přijel minulý týden do Berlína ve snaze dostat se opět na výsluní. Záchrana Řecka zřejmě nebyla dostatečnou výzvou. Nyní chce Varoufakis zachránit jeho bývalou Nemesis – Evropskou unii, aby se nezničila sama.
Za půl roku, během kterého vedl ŘECKO na jednáních o dluhu s jeho evropskými věřiteli, upoutal tento ekonom svým netradičním stylem celý kontinent. Varoufakis nenosil kravatu a do parket evropských ministerstev bušil svými martenskami. Němci ho přejmenovali na „řeckého Bruce Willise.“ Na svém twitterovém profilu popisuje Varoufakis sám sebe podstatně skromněji jako „profesor ekonomie, po celá léta tiše píšící nepovšimnuté odborné texty až do doby, než byl vhozen na veřejnou scénu stupidním řešením nevyhnutelné krize Evropou.“
Nedávno se Varoufakis účastnil ve vyprodaném berlínském divadle show, která byla jak o něm, tak o jeho hnutí DiEM25, neboli Democracy in Europe Movement 2025, Hnutí za demokracii v Evropě 2025. Shromáždění bývalí hippíci a studenti si vyslechli Varoufakisovu výzvu k „navrácení demos do demokracie“, navrácení lidu do vlády lidu.
„Buď doje v Evropě k demokratizaci, nebo se rozpadne. To není taktika strašení, to je fakt,“ uvedl Varoufakis na jevišti jako moderátor a hlavní řečník. Jádrem jeho práce je, že kádr byrokratů si uzurpoval Evropskou unii, která je nejenom nedemokratická, ale dokonce protidemokratická. „Depolitizace“ a utajenost rozhodovacího procesu odcizila Evropské unii většinu Evropanů, což vede k nárůstu nacionalismu. Díky ekonomické zkáze ve velkých oblastech Evropy, způsobené nucenými úspornými opatřeními, řekl Varoufakis, čelí kontinent „postmoderní verzi třicátých let,“ rozkvětu evropského fašismu.
Bez ohledu na to, jakou má Varoufakis pověst, není to buřič a lze jej jen stěží nazvat politikem. Svůj projev přednesl v přesné, ale hovorové angličtině jako profesor, kterým je. Když ho premiér Alexis Tsipras povolal před rokem do vlády, Varoufakis přednášel na University of Texas v Austinu.
Není tudíž divu, že první schůze DiEM25 probíhaly jako částečně univerzitní přednášky a částečně sjezd komunistické strany, avšak s příliš nízkou energií či počtem účastníků, než by se dalo očekávat u založení demokratického hnutí zezdola. Po Varoufakisovi vystoupilo na pódiu cca 10 – 12 řečníků, většinou levicových evropských politiků.
Nejvíce strhující projev přednesl Miguel Urban, jeden ze zakladatelů povstalecké levicové strany Podemos, která se dostala do španělského parlamentu v prosinci. Zvýšeným hlasem a s temperamentní gestikulací zdůraznil: „Jak jsme viděli v Řecku, k provedení puče již nepotřebujete tanky. K vydírání jihoevropanů je používán dluh.“
Publikum si vyhradilo největší potlesk pro zakladatele WikiLeaks Juliana Assange, jehož obličej se strništěm se rozzářil v živém vysílání z ekvádorského velvyslanectví v Londýně, kde získal azyl poté, co na něj Švédsko vydalo v roce 2012 zatykač. I když Assange údajně přispěl k manifestu DIEM, jeho přesnější propojení s hnutím je zatím nejasné. Australský hacker opakovaně hovořil o Evropě jako o „zemi“ a vyzýval příznivce, aby si „užili noc.“
Dvě hodiny fantazijní levicové terminologie – „organická konstrukce každodenních bojů,“ „režim potlačení,“ „normalizovaná prekérnost“ – začaly unavovat i ty nejkovanější aktivisty. Varoufakis parafrázoval rčení Oscara Wilda a zažertoval, že „socialismus nebude nikdy fungovat, protože schůze jsou příliš dlouhé.“
Projevy by až do otázek a odpovědí trvaly další hodinu, kdyby slovinský filozof Slavoj Žižek nezmátl všechny přítomné přirovnáním DiEM k „staromódnímu, paranoidnímu sci-fi filmu.“! ” A objevila se jedna z prvních nezbytných otázek z publika: „Co je DiEM?“
Vizí Varoufakise je začít s konkrétními požadavky, jako třeba tlačit na orgány EU a nutit je k jejich větší transparentnosti, poté zpracování podrobných návrhů politické linie, případně svolání „ústavního shromáždění“, kde občané určí, jak má proběhnout demokratizace Evropské unie do roku 2025.
Evropská levice je kritizována nejenom za její status quo, ale také za neschopnost předložit funkční řešení. Na tiskové konferenci naznačil Varoufakis, proč: Po rozpadu Sovětského svazu byla evropská levice zbavena morální síly, nebo, jak to pojmenoval Varoufakis, nese si sebou „kolektivní vinu“ za některé z nejhorších zločinů spáchaných ve 20. století.
Existují i jiné důvody. Od dob Karla Marxe byl jedním z paradoxů levičáctví fakt, že se jedná o protielitní ideologii navrženou elitami. Ve svém projevu Varoufakis řekl, že chce oslovit také lidi, kteří sedí doma a „sledují televizní reality show, aby přehlušili svou úzkost.“ Jestli se mu podaří oslovit je, není vůbec jasné.
Živý internetový přenos z divadla vypadal jako fantazie. Na jedné straně je prvním požadavkem DiEM streamování zasedání utajených institucí EU médiím a veřejnosti. Vlastní zasedání DiEM druhý den po show v divadle bylo však uzavřeno pro veřejnost i tisk.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.