Islám, současná migrační krize a my 4/7

Úvodní foto: Anthony Gale

Mýty o migraci, Islámu a muslimech

LŽI POLITIKŮ V ČR

Realita, jak je předkládána občanům ČR, je falešná nebo minimálně zkreslená. Je kladen enormní důraz na bezpečnostní stránku věci, což vede k tomu, že lidé v republice jsou zahrnováni proudem příspěvků černé kroniky, navíc z části vymýšleným (hoaxy), nebo vědomě zkresleným. Výsledný dojem pak navozuje skutečnost, že vlastně vzhledem k uprchlíkům celá Evropa neřeší nic jiného, než souvislou řadu zločinů, že uprchlík je buď asociál toužící pouze po dávkách, nebo násilník jakéhokoliv druhu, případně islamistický terorista.

Jistě, že se i takoví v několika set tisícové populaci najdou, tím spíš, že pochází z válkou rozvrácených území, kde v existenční nouzi platí již několik let pouze právo asertivnějšího, silnějšího. Ale jde skutečně o velmi malý počet takových osob, na které se navíc vztahují zákony o trestní odpovědnosti, jako na každého z nás. V ČR, mezi 10 milionovou populací, bylo loni spácháno 250 000 trestných činů, což je průměrných 600 trestných činů denně. Dá se tedy očekávat, že v milionové populaci uprchlíků bude nejméně zhruba desetina těchto přečinů spáchána také, převedeno na milion migrantů to znamená 60 trestných činů denně. To je ročně přibližně 25 000 – přičemž už víme, že kriminalita lidí žijících v cizí zemi, je vždy o něco vyšší.

A nyní si představte, že Vám média a politici budou po celý rok denně předkládat 3 až 4 nejhorší zločiny uprchlíků, tak jako se děje dosud (zde). Pak, ačkoliv půjde o čísla srovnatelná s naší českou populací, zcela logicky propadnete strachu a obavám o bezpečnost svoji a svých blízkých. Mějte však na paměti, že jde o cílenou manipulaci těch, kteří potřebují být zvoleni i příště a vědí, že jakákoli vstřícnost k uprchlíkům se zde neodpouští a naopak, že strašení uprchlíky vynáší preference do nebes.

Proto zde uvádíme i tuto kapitolu, která by za jiných, normálních okolností, byla zbytečná.

OTÁZKY ČASTO KLADENÉ VEŘEJNOSTÍ, NA NĚŽ POLITICI A MÉDIA V ČR NEODPOVÍDAJÍ

1. Proč uprchlíky nepříjímají okolní bohaté arabské státy?

Tyto státy si na rozdíl od států EU, včetně nás, mohou vybrat, zda přijmout či ne, nepodepsali totiž Ženevské konvence. Jde navíc momentálně o státy potlačující lidská práva a občanské svobody ve velkém, s nimi se opravdu neporovnávejme. Navíc není pravda, že nepřijímají, oni jim pouze neudělují statut uprchlíka, čímž výrazně šetří na jejich „servisu” a hlavně tito načerno přijatí lidé nemohou v zemi žádat o azyl.

Znamená to, že se v zemích Golfského zálivu nachází statisíce bezprizorných uprchlíků, kteří nemají apriori práva prakticky na nic. Na humanitární pomoc, na lékařskou péči, na přístřeší, atd. Vykonávají v zemích ty nejpodřadnější práce za směšnou mzdu, pro mnohé však jediný zdroj nutný k přežití. V Saudské Arabii takto například žije minimálně 500 000 uprchlíků z okolních válčících zemí (zde a zde)

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých mediích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

2. Proč Syřané nebojují za svou zemi – tak jako my – a místo toho utíkají?

Syřané samozřejmě bojují, problém je jak, s kým a proti komu. V konfliktu je 5 až 6 větších armád a několik dalších malých, města často mění ”majitele”, z nichž ani jeden civilisty nešetří, protože tím, že žili ve městě, které před tím okupovala jiná armáda, kolaborovali s nepřítelem (dle jejich názoru). A vy máte v takovéto situaci, kdy vám veškerý čas zabírá shánění jídla a základních potřeb pro rodinu, kdy se městem potulují hordy lidí, neuznávajících vůbec nic, tím méně hodnotu lidského života, zanechat ženu a vydat se někam za ”svou” armádou několik set kilometrů pouští, když okupantům stačí na každou z pouhých několika cest u města postavit blokposty a nemůžete projít.

Je potřeba přestat komentovat situaci v Sýrii pohledem člověka sedícího na polštáři blahobytu střední Evropy, realita v této válce neodpovídá ani přibližně tomu, co předpokládáme. Na závěr: V syrském konfliktu úhrnem bojuje kolem půl milionu vojáků (zde a zde), z nichž jsou samozřejmě ve velké většině Syřané a Iráčané a jakékoli výtky ze země, která je sice na počet obyvatel dvaapůlkrát menší, nicméně celá její armáda čítá 18 000 osob, z čehož jen zhruba třetina jsou vojáci vycvičení k válce a schopní boje, jsou úsměvné. Situace tam je pro civilisty ohledně jejich zapojení do vojenských operací podobná té naší v roce 1968. Jistě si vzpomínáte, s jakým úsilím jsme se tehdy ”bránili”. Celá okupace vojsky Varšavské smlouvy nás stála 104 životů a dodnes si z toho neseme trauma, v Sýrii má jen sám Asad na svědomí okolo 200 000 životů.

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých mediích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

3. Proč uprchlíci často nemívají doklady?

Ano, část z nich je skutečně cíleně ničí, protože chtějí předstírat, že patří mezi občany zemí, kterým Evropa v důsledku války hodlá udělovat azyl. Zdaleka to však není důvod jediný. UPRCHLíCI například o pas ve své zemi nikdy nežádali, případně ho nedostali (jako někteří disidenti během komunismu). Někteří ho mohli během cesty ztratit, případně jim ho vzali převaděči.

Odborníci z Ligy za lidská práva i naše ministerstvo však tvrdí, že během pohovorů dokáží migrační úředníci celkem přesně určit, zda jde o uprchlíka, nebo ekonomického migranta. Nejdůležitější je osobní příběh uprchlíka, individuální důvody jeho odchodu ze země původu a to, zda tyto důvody souvisejí s definicí uprchlíka. Tyto důvody se podrobně porovnávají s dostupnými informacemi o zemi jeho původu. Migrační úředníci však nikdy nekomunikují se svými kolegy v zemi, odkud žadatel o azyl pochází. Mohlo by to totiž ohrozit bezpečnost nejen jeho samotného, ale i jeho blízké rodiny (zde).

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých mediích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

4. Proč uprchlíci nezůstanou v první bezpečné zemi a směřují zejména do Německa?

První bezpečnou zemí je světovým společenstvím určena ta země, která je nejblíže válce, ale zároveň neválčí. Tudíž jsou miliony afrických uprchlíků často v zemích chudších než jejich domovina, nebo uprchlíci ze Syrské válce v Turecku, ačkoliv třetina Syřanů je tvořena Kurdy, kteří jsou de facto s Tureckem ve válečném stavu.

Jinak řečeno, status bezpečná země vůbec nic neříká o tom, že je zároveň bezpečnou zemí pro uprchlíky, nebo o tom, jaké jsou v ní šance na přežití ohledně ekonomiky, ale pouze to, že se v dané zemi neválčí. O tom, jak to moc je Turecko bezpečnou zemí pro kurdské uprchlíky zde, zde a zde.

Další zásadní věcí je přeplněnost táborů v okolí válečné zony a s ní sekundárně související snížení příspěvků OSN na pomoc lidem v těchto táborech. Ačkoli OSN své členské státy o navýšení žádala, byla jim zamítnuta většinou hlasů, včetně toho našeho. Příspěvky na jídlo se tak někde propadly až na třetinu původní hodnoty, tudíž se podmínky pro přežití zvolna stávají nemožnými (zde a zde).

Navíc se přibližně 5 milionů Syřanů, stalo – a platí to samozřejmě i jinde – tzv. vnitřními uprchlíky, což znamená, že uprchli ze svých domovů, ale nachází se v jiných regionech své původní země. V zemi však žije čtyři pětiny obyvatel pod hranicí chudoby. Navíc, ačkoliv to tak nevypadá, drtivá většina uprchlíků stále zůstává v okolních zemích a k nám míří jen několik procent z nich. 86 % uprchlíků nachází útočiště v zemích rozvojových a přibližně 90 % Syřanů pobývá v provizoriu v okolních státech (zde).

A na závěr statistik přidám ještě jednu statistiku – 6 procent lidí z celkové populace Sýrie bylo zabito, zmrzačeno, nebo zraněno (přibližně 1,2 mil.), což je například počet obyvatel celé Praha, včetně statelitů.

Druhá část otázky zní, proč většina z nich směřuje pouze do několika málo zemí Evropy a nebere zavděk například právě Českou republikou?

Jde o souběh více faktorů, mezi něž patří existence početné komunity krajanů v regionu – jdete do úplně jiného prostředí, s jinou kultura, jinou řečí, s jiným písmem, do státu s jinak fungujícími strukturami, jinými zákony, zvyklostmi a obecně větším ekonomickým drivem. To je přibližně totéž, jako kdyby Češi přicházeli do Japonska, v tomto aspektu váš start v nové zemi velmi usnadní již zabydlení krajané. Máte díky tomu i větší šanci na lepší práci, případně lepší vzdělání. Statistiky ukazují, že sem nejdou pro sociální dávky, to je mýtus.

Dále je to otevřenější přistěhovalecká politika, snadnější možnost udělení azylu a rychlejší přístup na pracovní trh. V ČR nesmí azylant pracovat po dobu azylového řízení a poté ještě celý rok, naproti tomu v Německu přibližně jen tři měsíce. V roce 2014 jsme na 1156 žádostí o azyl udělili jen 82 kladných rozhodnutí, což je asi 7 %, celko v EU  byl však za první čtvrtletí azyl udělen asi v 50 % případů, tudíž sedmkrát častěji než u nás (zde). Pokud je vám azyl zamítnut, v jiné zemi o něj potom již žádat nemůžete, tudíž ochota riskovat tuto proceduru v zemích, kde se uplatňuje vůči žadatelům čistě restriktivní postup, je mizivá.

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých mediích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

5. Proč je hloupost uzavřít smír s Asadem a umožnit mu zvítězit v Sýrii?

Jde prostě o to, že Asad zabíjí v celém konfliktu nejvíce lidí, jak vojáků, tak i civilistů. Má na svědomí přibližně čtyřikrát více obětí než například IS. A také proto až 80 % Syřanů utíká právě před režimem Bašára Asada a nevrátí se dokud bude u moci (zde a zde).

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých mediích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

6. Telefony a oblečení

Je celkem trapné, že je v ČR nutné vysvětlovat i toto. Podle častých dotazů to vypadá, že ten milion lidí na cestě oblékl a vybavil “ajfouny” IS. Jak už bylo několikrát zmíněno, utíkají především bohatší vrstvy obyvatel a pro ně opravdu není problém si tyto věci koupit. Sice platy nedosahují takové výše jako u nás, průměrný plat v Sýrii dosahuje asi 5000 korun za měsíc, my se ovšem ve většině bavíme o jiných příjmových skupinách, než je průměr.

Dále si uvědomme, že ceny spotřebního zboží a elektroniky ve světě nejsou stejné jako u nás. V Číně, USA, nebo i Velké Británii se pohybují o desítky procent níže a internet zná Sýrie skoro tak dlouho jako my v ČR. A v neposlední řadě, ohledně značkového oblečení je dobré vědět, že celý Blízký Východ je zaplaven lacinými čínskými padělky značkového zboží. Navíc velká část oblečení, které je vidět na fotkách uprchlíků v Evropě, již pochází z humanitárních darů, které dostávají během celé své cesty.

Chytrý telefon je dnes nezbytně důležitý pro cestu uprchlíka. Jednak pro plánování cesty, komunikaci s ostatními členy uprchlické komunity například ohledně bezpečnosti a hlavně jako zdroj informací o situaci před nimi, o situaci doma a pro kontakt s rodinou, která je v jiné zemi a nic o ní neví. V Syrii a Iráku má mobilní telefony jen o málo méně lidí než u nás a opravdu pro ně není problém si v přepočtu za 3 až 4 tisíce korun tento nejdůležitější předmět na cestu koupit. Pro zajímavost: počet aktivních mobilních telefonů (sim karet) v Sýrii je 15 600 000 (zde).

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých mediích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

Moje otázka:

Čím to je, že státy s mnohamilionovou muslimskou populací a dokonce i zkušeností s islamistickými atentáty, mají ve všech průzkumech k muslimům a islámu a obecně ke všem současným uprchlíkům pozitivnější vztah, než naše společnost islámem a terorismem islamistů nepolíbená? To přece normální není, ne?

Odpověď je jednoduchá: neznáme realitu a naše představa o islámu a muslimech je zkreslená a skutečnosti neodpovídá – jiná racionální odpověď mě nenapadá. Navíc, jak už bylo zmíněno výše, naši politici a jejich media nám realitu v rámci volebního boje cíleně zkreslují a manipulují námi. To, že jim však většina obyvatel stále ještě věří, však svědčí o nevelké zodpovědnosti k sobě a okolí a zásadní neznalosti problému u většiny dospělé populace (zde a zde).

A jeden FB status z Rakouska jako bonus zde.

Závěr 4/7

Jsme zcela mimo reálnou výseč toho, co se aktuálně v Evropě skutečně děje. Tam sice není situace úplně bez mráčků, ale je nepochybně zcela jiná, než si myslí průměrný Čech. Naopak, naší iracionální a bezradnou reakcí je, že klesá pozitivní vztah k evropskému Západu, který však ve skutečnosti zásadně přispívá na většinu našeho blahobytu a sociálních jistot v té výši, na které si těchto výdobytků nyní užíváme. A to už je skutečně tristní zjištění, které o nás, naší naivitě a neukotvení v euroatlantických sdílených idejích vypovídají snad úplně nejvíc (zde).

Navíc jsme z celé Evropy nejméně tolerantní k menšinám. Je třeba si to otevřeně přiznat: naše postoje jsou z části i rasistické, ostatně 1000 osob jako vzorek názorů obyvatel ČR zrovna malý není. Jistě, je nám to divné, nicméně vyspělá euroatlantická civilizace je už v roce 2016 ohledně rovnosti menšin, ras a vyznání úplně někde jinde (zde a zde).

Dokonce jsme natolik mimo realitu, že Angela Merkelová, jejíž politice balancování vděčíme tomu, že milion lidí nezůstal uvízlý na cestě Balkánem, což by v důsledku přivodilo rozpad EU, je hodnocena hůře než diktátor, vrah a okupant Krymu a Ukrajiny Vladimir Putin (zde). Putin je navíc přímo zodpovědný za navýšení počtu uprchlíků v Evropě svým plošným bombardovaním, kdy jen malá část jeho cílů je tvořena silami ISIL (zde). To je skutečně velká česká ostuda, už s ohledem na již zmíněnou sovětskou okupaci naší země před několika desítkami let (zde).

V poslední době se často u nás píše (zde, zde a zde) o tom, že Evropa začíná ”otáčet” a že mění svou imigrantskou politiku, případně že někteří vrcholní politici verbálně napadají muslimy, či ISLáM. Zdůrazňuji, že není rozhodně pravda, že by státy západu EU otáčely, oni politiku nemění, ale brzdí počet přicházejících a to mimo jiné i proto, že existují země, které jim svým nepřijímáním nepomáhají, ba naopak. Vždyť tyto státy, hlavně Švédsko, Rakousko a Bavorsko již – na rozdíl od nás – přijaly statisíce běženců a mají právo jednat tak, aby chránily bezpečnost a svůj sociální systém, už proto, že pomohly již až dost.

Ovšem u nás v médiích je realita jiná, že… A tak vyšlo v poslední době několik článků o pádu preferencí CDU/CSU v Německu, kterážto čísla jsou popisována jako katastrofální a připsána na vrub pouze proimigrační politiky (zde a zde).

Jenže v poslední době ztratila její strana pouze několik málo procent a celkově sice čtvrtinu, ale za dva a půl roku a hlavně pouze v tomto průzkumu, který pro ni dopadl nejhůře. Pokud naopak vezmeme přehled nejlepší, tak ztratila 4 %, tudíž jen desetinu. Přesto však vede s přehledem o 10 % před druhou stranou v pořadí (zde).

Stejně tak se objevily zprávy (zde), že otáčí Švédové – jak jsem již psal, snaží se zpomalit počet příchozích a tudíž selektují, kdo přichází opravdu z války a kdo je ekonomický migrant, což v minulosti nedělali. Ovšem oficiální hlas Švédska je tento: ”Týká se to politického státnictví. Musíte hovořit se svými voliči a vysvětlit jim, že toto je něco, co musíme udělat. Protože máme morální povinnost to udělat. Jsou to lidi, kteří umírají, když se jim neposkytne ochrana a útočiště. Musíme se o ty lidi postarat.” (Zde)

Píše se u nás i cosi o protiislámských náladách ve Velké Británii a o Cameronovi, který údajně nechce setrvat v EU a to i kvůli imigrantům. Cameron slíbil voličům,  pokud bude zvolen,  referendum o vystoupení z EU, nic víc. Sám naopak mluví o islámu poměrně vstřícně, stejně jako obyvatelé britských ostrovů. Zde Cameron velmi zřetelně odlišuje a definuje islámský extremismus a vyzdvihuje náboženský islám, který pokládá za obohacující prvek Británie. Zde zase aktivně bojuje za hlubší integraci muslimek v GB. Zde odkaz o náhledu obyvatel GB na islám: o 2 % narostl v době po pařížských útocích (!) počet respondentů, kteří vidí islám a muslimy jako přínos pro společnost.

Ale všimněte aktuálního ticha po pěšině v českých médiích na téma Francie. Kromě obvyklé černé kroniky z Callais, poté co voliči vyběhli s nacionalistickou Marií Le Pen ve volbách – a to prosím měsíc po atentátu v Paříži, kdy by podle Čechů jednoznačně měli volit reperese proti muslimům – nyní už ani zmínka. Snad se Babiš a spol. snaží, abyste zapomněli na výkřiky v jeho novinách, že je se socialisty konec, právě kvuli průběhu migrace a zločinnost přistěhovalců. Po prvním kole, kde jde hlavně o postupy do finálového klání, všechny naše noviny psaly o drtivém vítězství Le Penové, s podtitulem: To máte za uprchlíky! (zde, zde a zde), nicméně, kdo se v problému orientuje a nehysterčí, věděl své (zde). A výsledkem byla, i přes přání místních haterů, totální pořážka Le Penové ve druhém kole, nezískala ani jeden mandát. A proto nyní to ticho v českých médiích. Dění ve Francii nekoresponduje s katastrofickými předpovědmi o blížícím se konci EU a aktuálně nehraje do karet politikům opájejících se vládnutím ve státech s nacionalistickým základem.