Islám, současná migrační krize a my 5/7

Úvodní foto: Islamic mosaic pattern/Jorg Reuter

ČASTÉ MÝTY O MUSLIMECH, ISLÁMU A INTEGRACI

1. Mýtus o selhání EU v současné migrační krizi

EU funguje na principu svěřených pravomocí, dělá jen to, k čemu jí členské státy daly pravomoci. EU dostala pravomoci především k vybudování jednotného vnitřního trhu a zde je dost úspěšná. V oblasti azylu a migrace ale EU nedostala v podstatě pravomoci žádné: po celých dvacet let, kdy se v Amsterodamské smlouvě objevil požadavek kooperovat, tvrdily členské státy, že podstatné otázky migrace, azylu apod. musejí zůstat v pravomoci členských států (zde).

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

2. Mýtus o tom, že si uprchlíci neváží pomoci

Časté stesky v ČR poukazující na tento fakt jsou velmi podivné. Protože podle logiky těch, kteří je vyslovují, uprchlík po mnohahodinovém čekání v rozpáleném vlaku, bez jídla a pití, podávanou vodu prostě hodí zpátky po dárci. Nebo další tvrzení, že UPRCHLíCI zahazují oblečení – uprchlík dostane po dlouhodobém pobytu v mrazu teplou bundu a na znamení nevděku ji po několika metrech zahodí. Logika? Ano, to co je občas vyfoceno, jsou mokré kusy oblečení, pročurané dětské oblečení a podobně. Pokud se pohybujete pouze pěšky a venku v teplotách kolem nuly, neuschne oblečení dřív než onemocníte, což například u dětí může mít fatální následky.

Protože věci není kam odkládat ani vyhazovat, když od humanitárních pracovníků lidé obdrží oblečení nové, zůstává to znehodnocené prostě ležet na místě. Autor nepředpokládá, že by většina české populace v takové situaci vláčela pomočené a skrz naskrz promáčené svršky s sebou tak dlouho, dokud by po několika desítkách hodin – a to ještě možná – nenalezla odpadkový koš… A pokud to udělá aspoň desetina uprchlíků, bude první kontejner plný za dvě minuty a než najdou v pořadí třeba třicátý, uběhne mnohdy více než týden…

Nejznámějším příkladem ohledně odmítání humanitární pomoci je odhazování balíků s vodou v maďarském Bicske. Ve skutečnosti jde o podpásové PR maďarské policie, která se v té době snažila obhájit před veřejností své násilnické postupy vůči lidem, kteří se ničím neprovinili. Nahrávka totiž zachycuje uprchlíky na železniční stanici v městečku Bicske, kteří se zabarikádovali ve vlaku původně směřujícím z Budapešti do Šoproně. V Bicske vlak nečekaně zastavil a policisté chtěli několik stovek uprchlíků z vlaku – kterým ale policie při nastupování do vlaku sdělila, že jedou do Rakouska a Německa – odvézt do nedalekého utečeneckého tábora. Do Bicske dorazili okolo oběda, policisté začali jídlo a vodu rozdávat až v podvečer, teprve poté,  co na místo začaly přijíždět početné štáby zahraničních médií.

Na protest proti lžím policistů, nezákonnému zadržování – že páchají přechodem hranic maximálně přestupek zmiňuji jinde -, házeli po nich zpět vydávanou vodu s cílem upozornit na svou situaci zahraniční média. Navíc dospělí uprchlíci již předem avizovali, že budou držet hladovku, dokud jejich vlak nepustí dál, jak policie původně sli. Dětem ani ženám jídlo protestující od úst nebrali. Video maďarského policisty zde.

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

3. Mýtus o krutosti islámu a koránu

Úvodem je třeba říci, že každá věrouka je vedena myšlenkou udělat z lidí, kteří ji sdílí, lepšího, mravnějšího a sobě i svému okolí prospěšnějšího člověka. Solidarita, pomoc v nouzi, pomoc slabším a láska jsou leitmotivy každé z nich.

Ostatně zde je explicitní porovnání krutých pasáží z biblí. Korán, který je pravda méně rozsáhlý, obsahuje takových pasáží 532, ale Bible skoro třikrát více: 1318 (zde). Ještě dovětek z dalšího odkazu: i když to tak autor nezamýšlel, je vidět, že když si bez kontextu a účelově vytrhnete z obou knih jen určité pasáže, dá se na nich dokázat prakticky cokoli a lidé jako Konvička, Robejšek, toho dlouhodobě využívají. Doporučuji hlavně odkaz na domnělé ponižování žen v rámci dikce islámu či Bible (zde).

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

4. Mýtus o tom, že muslimové se panicky bojí psů

Nejprve osobní zkušenost: na srbsko makedonských hranicích, kde už panují tradiční balkánské poměry, se na našem humanitaárním bodě běžně mezi uprchlíky proplétalo několik místních toulavých psů. Až na velmi malou část (10-15 % – tj. přibližně stejně jako u nás) to žádného z příchozích nijak nezvrušovalo. A to se z těch bojících ještě část z nich bála spíše o své malé děti (zde). Zde odkaz na Okamurovy lži. Mimo jiné to ukazuje na dvě věci. Za prvé, že o problému skutečně nic neví, a za druhé, že i tak osloví – podle počtu sdílení jeho videí a postů – mnoho lidí, kterým to vůbec nevadí a že pravidlo: ”nemusím o věci nic vědět, ale názor na ni mám zcela jasný”, je blízký značné části našich spoluobčanů.

Relitu pak uvidíte zde. Jediný rozdíl oproti Evropě je, že v muslimském světě je pes brán jako služebník, pastevec, hlídač a do bytu obvykle nesmí, ale jak vidíte na kompilaci fotek, ve městech už se mění i to.

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

5. Mýtus o islamizaci ČR díky kvótám

• Návrh Evropské komise hovoří o přerozdělení celkem 160 tisíc uprchlíků (ne ekonomických migrantů), kteří do Itálie, Řecka nebo jiných exponovaných států EU přijdou v příštích dvou letech. Důvodem pro tuto akci je momentální neschopnost dotčených zemí zpracovávat žádosti o azyl v potřebném čase.

• kvóty znamenají pouze to, že ten, kdo nám bude takto přidělen (aktuálně má jít o 3 až 4 tisíce lidí, a ačkoli to ministr Chovanec ví už půl roku, je pro ně přichystáno pouze 1400 míst), u nás absolvuje azylové řízení. V něm se rozhodne (lhůta 90 dní, lze ji prodloužit), kdo azyl získá a kdo bude odmítnut. O tom, že jsme nejslabší z celé EU v oblasti vracení těchto odmítnutých žadatelů, jsem již psal jinde a je to opět v gesci ministertva vnitra a ministra Chovance. Kdo azyl získá, má právo na volný pohyb v Schengenském prostoru již s oficiálním dokladem, takže se drtivá většina azylantů vrátí do zemí, odkud k nám byli relokováni.
• Na každou osobu relokovanou podle tohoto rozhodnutí:

1. obdrží členský stát relokace jednorázovou částku ve výši 6 000 EUR;
2. Itálie, Řecko a Maďarsko obdrží jednorázovou částku ve výši 500 EUR.

Tato finanční podpora bude prováděna postupem uvedeným v nařízení EU č. 516/2014, článek 18. Odchylně od vyplácení předběžných plateb podle nařízení EU č. 514/2014 se členským státům v roce 2016 vyplatí předběžná částka ve výši 50 % jejich celkového přídělu v souladu s tímto rozhodnutím. Kdyby Česká republika přijala 1000 relokovaných osob, dostane na náklady vzniklé v době azylového řízení celkový příspěvek od EU ve výši 6 000 000 EUR, to jest asi 162 000 000 Kč. Což například při 10 000 relokovaných bude 1.6 miliardy korun (zde). Přičemž průměrné náhrady v ČR na jednoho žadatele o azyl vychází v součtu na 53 000 korun.

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

6. Mýtus “nelegální uprchlík”

V současné debatě o migraci často slýcháme termín „nelegální imigrant”. Tento výraz poukazuje na fakt, že naprostá většina jednotlivců současné migrační vlny přichází do Evropy nelegálními cestami. Množství lidí, kteří na kontinent cestují za pomoci nelegálních prostředků, je však dáno nedostatečnou dostupností legálních cest do bezpečí.

Dle článku 18 Evropské charty základních práv má každý člověk právo požádat o azyl, nicméně v praxi je téměř nemožné dosáhnout evropské půdy legálně, pokud žadatel pochází z jedné z nejčastějších zdrojových zemí. Uprchlíci ze Sýrie, Eritrey, Afghánistánu, Palestiny a dalších zdrojových zemí mají jen minimální šanci na vízum dosáhnout, zejména vinou možností stálého příjmu v zemi původu, nutnosti dodat dokumenty, které mohou být nedostupné, či díky vysoké ceně víz, kterou konzuláty účtují (ECRE) (zde).

Celkem 144 států světa včetně ČR se zavázalo, že zajistí uprchlíkům jejich základní práva podle Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků (1951). Z ní mj. vyplývá, že uprchlíka (na rozdíl od ekonomického migranta) nelze sankcionovat za nelegální překročení hranic a pobyt ve státě, v němž žádá o azyl. Z tohoto pohledu tedy uprchlík není tzv. nelegálním migrantem. Při jeho vracení je navíc třeba jednat dle zásady „non-refoulement“, nelze tedy vracet uprchlíka tam, kde mu hrozí pronásledování nebo smrt (zde).

Navíc je třeba vyvrátit další mýtus, totiž že překročení hranic bez platných dokladů a na neoficiálním místě vstupu do země je trestným činem. Není tomu tak, jde pouze o správní přestupek, tak jako například jízda automobilem bez zapnutého bezpečnostního pásu (zde a zde).

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

7. Mýtus zvaný džihád

Všichni máme džihád spojen s mužem či ženou držícími v ruce kalašnikov a opásanými výbušninami. To je však podobné, jako kdyby někdo odpověděl kladně na otázku, jestli hraje fotbal a vy jste si mysleli, že tudíž patří mezí 18členný kádr Barcelony. Zhruba tak malé procento džihádu vypadá takto a navíc jde skoro vždy o zneužití tohoto termínu extremisty. Džihád přitom praktikuje téměř každý aktivní muslim (proto to srovnání s fotbalem).

Pravda je následující: Zatímco v ČR a okolí toto slovo obvykle nahání strach, pro muslimy má veskrze pozitivní konotace. Džihád má mnoho forem, přičemž nemuslimská média reflektují zpravidla jedinou z nich – džihád mečem. Duchovní zdůrazňují, že s pojmem džihád nelze zacházet lehkovážně, jak činí nemuslimští novináři a muslimští radikálové. Aby byl džihád opravdu džihádem, musí splnit určité podmínky. Muslimové uvádějí, že ozbrojený džihád je povolen jedině jako krajní prostředek k nastolení spravedlnosti poté, co mírové kroky selhaly. Je zapovězeno zabíjení civilistů, ničení zahrad a úrody, hubení zvířat, poškozování svatyní jinověrců. Z čehož jasně plyne, že to, co dělají teroristé, nemá s islámem a koránem nic společného. Jako kdyby někdo prohlásil, že fandí Spartě, přitom chodil na Slavii, nosil slavistický dres a pral se se sparťany, a Češi ho budou pořád považovat za sparťana, protože to přece řekl, ačkoliv všechny jeho projevy ukazují, že sparťan není (zde).

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

8. Mýtus, který dává rovnítko mezi muslimem a islamistickým radikálem

Doufám, že toto téma je už tak vyjasněné, že uvedu jen jeden konkrétní případ. Na obrázcích vidíte studentky bagdádské univerzity, mladé, vzdělané a emancipované. Pokud by Bagdád připadl ve válce IS, staly by se tyto ženy potencionálně prvními obětmi islamistických radikálů. Za to, že chodí nezahalené, za to, že se vzdělávají, za to, že jsou v kontaktu s jinými muži atd. Pročež by na útěku před islamisty dorazily do východní Evropy a tady by byly označeny… za islamisty (zde).

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

9. Mýtus vraždy ze cti

Další oblastí spojovanou s islámem jsou vraždy ze cti. Korán ani šaría tento pojem neznají. Na základě čeho si to spojujeme s muslimy? A jak oni vraždy ze cti ospravedlňují? Spojováno s muslimským světem je to proto, že se to tam děje. Muslimové to ospravedlňují ochranou rodinné cti. Protože dle nich existují přečiny, které jsou přísně zapovězeny, například mimomanželský pohlavní styk, a pokud se něco takového stane, tak je to hanba, která může být smyta pouze krví.

Navíc většina muslimských států má přejatý západní model trestního práva a pokud se něco takového stane, tak jediná šance, jak mohou odstranit takovou skvrnu, je nespoléhat se na soudy a vzít spravedlnost do vlastních rukou. Proto se stávají takové hrozné věci. Bohužel se stávají i v komunitách muslimů, které si tyto zvyky vzaly s sebou na Západ. Jednotlivé muslimské komunity se v tom ale velmi liší (zde).

10. Mýtus zvaný Šaria

Šaría je právo náboženské a platí jen pro muslimy, nesmí se praktivovat na občanech jiného vyznání – obdobně jako talmudická halacha platí jen pro židy. Židé a křesťané ani v muslimských zemích nebyli nikdy šaríí vázáni, řídili se vlastním právem. Princip teritoriality, tedy platnost šaríe plošně na území státu, čehož se dnes dožadují radikálové, je de facto převzat z evropských vzorů právních systémů pro státní území, což si tito radikálové vůbec neuvědomují.

Šaría je soubor ustanovení božího řádu. Islámské právo je disciplína, která šaríu vykládá. Šaría je jakýsi plán boží a islámské právo je věda, která ho má vykládat. Do šaríi spadají věci, které nejsou specificky islámské, jsou nadcivilizační. Například étos dobrého chování ke starým lidem, k sirotkům a podobně. Když nějaký muslim prohlásí, že šaría může být inspirací pro nás, tak je to pravda, protože šaría není jen o sekání rukou, ale i třeba výzvy ke konaní dobra (zde).

Těch několik stále citovaných ustanovení (např. o zabití odpadlíků a podřízenosti žen) je historicky podmíněných a většina i těch výrazně islámských zemí je neuplatňuje. Obdobně jako katolická církev nechává vyšumět některé starší papežské dokumenty – například Syllabus sv. Pia IX. proklínající svobodu tisku – byť se církev od těchto dokumentů nikdy oficiálně nedistancovala a fundamentalističtí katolíci se jimi ohánějí dodnes. Na oněch extrémních paragrafech lpí prakticky jen saláfistické školy v Saúdské Arábii, a to ještě ne všechny. Teroristé se koránem a zákonem šaría ohánějí zcela neprávem, porušují jejich základní předpisy – například „nesmíš zabít nevinného“ (zde).

K tomu i video s výkladem religionisty Univerzity Karlovy: Kamenování cizoložnic převzal ISLáM ze Starého zákona. Spojovat šáriu s kamenováním je obdobné, jako spojovat křesťanství s upalováním.

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

11. Mýtus ženské obřízky

Ženská obřízka představuje citlivý a kontroverzní bod nejen v komentářích nemuslimů, ale rovněž v prostředí muslimů. Převážná většina duchovních tuto praxi odsuzuje jako neislámskou. Menšina učenců v ní spatřuje původem předislámskou praxi, jež ale není v rozporu s islámským právem a uvádějí dokonce domnělé přednosti těchto praktik. Kulturní antropologové obvykle náboženskou podmíněnost této praxe zpochybňují, neboť ženská obřízka se nevyskytuje ani zdaleka ve všech muslimských zemích, naopak je praktikována v mnoha neislámských částech Afriky (zde).

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

12. Mýtus zvaný kamenování

V islámském právu jde o trest za cizoložství, přesněji za pohlavní styk mimo manželství. Tento trest spadá mezi sankce, které přímo vymezuje Korán. Aby mohl být trest vynesen, musí být cizoložství prokázáno čtyřmi očitými svědky, přičemž obvinění mají možnost se bránit. V minulosti a i v současnosti se k potrestání skutečných či domnělých viníků uchylovali často sami příbuzní. Ve většině muslimských zemí je dnes kamenování žen nelegální a v dalších je legální, byť jej v praxi soudy neaplikují. K zavádění těchto krutých trestů nezřídka sahají radikální islamistická hnutí (zde).

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

13. Mýtus o závažné kriminalitě uprchlíků

Násilné trestné činy se velmi špatně porovnávají, mají mnoho podkategorií (loupežné přepadení, sexuální násilí, domácí násilí, rvačky atd.). Statisticky lépe se vyhodnocují vraždy, tam je definice jasná.

Co se týče letošní uprchlické vlny, ta čítá přibližně milion osob – tedy desetinu české populace. U těchto lidí, kteří se pohybují dlouhé měsíce ve stressogenním situacích, si lze vzpomenout jen celkem na tři vraždy. Přičemž v obchodním domě Ikea ve Švédsku zabíjel sice uprchlík z Eritrey, nicméně křesťan. Ale budiž, mohly mi 1 až 2 případy uniknout, o tom lze však značně pochybovat, česká média by něco takového předkládala v průběhu několika dní na prvních stranách.

Roční průměr pak bude asi 50 vražd. Naše křesťanská civilizace v ČR má za minulých 12 měsíců na svědomí 99 dokonaných vražd, což je přibližně dvojnásobný počet než u uprchlíků, navíc jde u nás o nejmenší číslo za posledních 15 let (zde).

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

14. Mýtus o možnosti ochraně celé vnější hranice EU

Už bylo zmíněno, že hranice EU měří přes 42 000 km. USA, jenž dávají na obranu více HDP než všechny země NATO dohromady, střeží i přesto jen třetinu z 3200 km dlouhé exponované hranice s Mexikem. Je to příliš nákladné.

Neznám podrobně celou tuto problematiku, kolik co stojí, ubytování, logistika, přesčasy atd. Nicméně si vzpomínám, jak před lety vyrazili s velkou slávou do Šluknovského výběžku těžkooděnci, aby zabránili protiromským akcím a na straně druhé zvýšené romské kriminalitě v regionu. To se sice povedlo, ale za několik málo týdnů byli v tichosti staženi. Důvod? Finanční nákladnost. A to se jednalo pouze řádově o desítky policistů a několik málo týdnů jejich nasazení v regionu. Několik příkladů a čísel (zde) ukazuje nákladnost takových akcí, a to i přesto, že v Německu neplánují důkladně hlídat poměrně velký úsek hranice s námi a Polskem.

Tady je výtah z toho, co platíme už nyní, kdy je ostraha nefunkční a slabá: zadržovací střediska ve třetích zemích 46 milionů euro, technická pomoc okolním států 75 milionů euro, opevnění (zdi) 77 milionů euro, výstroj pro pohraničníky 226 milionů euro, výzkum a vývoj 230 milionů euro, koordinace na evropské úrovni 955 milionů euro a deportace 11 milionů euro. Celkem 1620 milionů eur. Pouhá údržba zdi kolem Melily na africké půdě stojí Španělsko ročně 10 milionů eur, pouze kolem jednoho města. Loňský maďarský žiletkový plot stál 100 milionů eur, tj. třikrát více než země vydává ročně na celou migrační problematiku. Pro zajímavost – jen náklady EU na deportaci, které jsou nejmenší položkou ve výši 11 milionů eur, jsou třetinou našeho rozpočtu (zde).

15. Mýtus o funkčnosti ochraně hranic jejich uzávěrem, bez finančního aspektu

Technologická opatření bránící vstupu migrantům, militarizace řecké, italské a španělské hranice uprchlíky zatím od pokusů proniknout do Evropy příliš neodrazují. Naopak, jejich příliv v posledním roce sílí s tím, jak se na Blízkém východě a v Africe zhoršuje ekonomická a bezpečnostní situace. Klíčové slovo, které my stále nechceme pochopit a místo něj uplatňujeme stále náš realitou světa nedotčený pohled tu je – MOTIVACE.

Pokud budou ve světě bída, chudoba, klimatické katastrofy a války, nezastavíme je (zde). Jen v první polovině předloňského roku muselo své domovy kvůli válkám, pronásledování, hladu a ekonomické nejistotě opustit dle odhadu UNHCR na celém světě 5,5 milionu lidí. Za celý rok 2014 se jich o azyl v Evropě ucházelo přibližně 600 tisíc. Než se sem ale dostali, museli překonat množství překážek: fyzických, finančních i technologických. Mezi posledně jmenované patří vojenské a bezpečnostní technologie dodávané soukromými společnostmi, jejichž výzkum a vývoj spolufinancuje Evropská unie (zde).

Proč politici neustále toto řešení zmiňují? Kvůli vám, voličům. Vědí, že máte málo informací, bojíte se, a když se vám trefí do noty, porostou jim preference jako o závod. Příkladem za všechny tu může být Orbán, kterému už ze země odešlo 500 000 těch nejschopnější mozků, což jsou navíc dva roky stará čísla – tomu se říká hlasování nohama. A to zatím pouze částečně znesnadnil kontrolu státních a soukromých institucí, omezil osobní svobody a přiškrtil podnikatelské prostředí a stát, jako ostatně všechny takové státy, zabředl do vysoké míry korupce (zde).

A teď se podívejme na jeho volební preference. V období před výstavbou plotu a zabránění tzv invazi spadly preference Fidesz kvůli korupci a skandálům Orbánovy vlády takřka o polovinu z 37 % na 20 %. Okamžitě po postavení žiletkového plotu se propad zastavil a Orbán a jeho strana nabrali v preferencích 300 000 hlasů a volby by vyhrál u všech věkových kategorií, kromě jedné, ta ovšem preferuje už čistě fašistický Jobbik. Ale stejně jako u nás jsou zásadní problémy jinde a takovéto akce mají od nich jen odlákat pozornost. „Je zřejmé, že Orbán těží z MIGRAčNí KRIZE. Co bude ale dělat v následujících letech?“ ptá se Csaba Tóth, ředitel think tanku Republikon. A poukazuje na úskalí populistických řešení, která krátkodobě přináší hlasy, ale pak se často hroutí pod přívalem dlouhodobých problémů. Maďarská národní banka se snaží stagnující hospodářství nastartovat podpůrnými programy, v jejichž rámci chce do domácí ekonomiky napumpovat stovky miliard forintů. Jenže místní banky jsou po letech tvrdé daňové regulace k půjčování zdrženlivé a většina investic tak pramení z evropských fondů. Stejně jako zde rovněž za spílání na EU, na níž svaluje problémy svojí země způsobené jeho vládou (zde).

Svými zákony omezujícími svobodu, které přijala jeho vláda loni k 15. září, však směřuje nikoli na imigranty, ale, stejně jako Fico u stejného opatření přijatého v zimě, k potlačení všech nepohodlných názorů a organizací dohlížejících na dodržování lidských práv v zemi. Podle takzvaného protiteroristického zákona, který byl schválen v rychlosti ve zkráceném řízení, mohou například orgány činné v trestním řízení odposlouchávat nebo udělat domovní prohlídku komukoli, bez povolení státního zástupce, jenž má právě dbát na zákonnost a oprávněnost těchto procedur.

Věděli jste to? Četli jste o tom v českých médiích, říkal Vám o tom Zeman, Babiš, nebo Okamura?

16. Mýtus o Chovancovi

Tento populista non plus ultra již dávno před příchodem uprchlíků do Evropy, nyní tlačí na pilu maximálním možným způsobem. Účastnil se lánské schůzky, která měla pomocí Zemana svrhnout premiéra a předsedu jeho vlastní strany.

Mohu začít například jeho lží o příspěvcích OSN na chod uprchlických táborů (zde).

Další z jeho pronikavých úspěchů ohlášený dokonce na tiskové konferenci jako zatčení teroristy, výsledek zde.

Jeho „průšvihem“ v migrační kauze je neoprávněné zadržování uprchlíků. Za prvé proto, že přechodem hranice nespáchali trestný čin, ale přestupek – patrně byste taky nechtěli trávit několik týdnu za mřížemi za nesprávné parkování -, a za druhé proto, že se odvolává na Dublinské usnesení o navracení uprchlíků do první země EU, do níž vstoupili. Rozhodující a nikde nepublikovaný fakt je – a soudy ho uznávají oprávněným – že v době, kdy zde začal imigranty zavírat, už bylo jasné, že je nebude mít kam vrátit, protože Maďarsko již uprchlíky zpět nepřijímalo, tudíž je jednání jeho úředníků nezákonné. Další rozsudky soudů nařizující propuštění uprchlíků z detenčních zařízení se opíraly o porušování lidských práv při pobytu v detencích nebo kvůli podmínkám v těchto zařízeních (zde).

“Ta paní byla diabetička a v Bělé nedostávala inzulín ani speciální stravu, nohy měla plné podlitin. Dali jí podepsat dokument, ve kterém jí byl přidělen arabský tlumočník, ačkoliv mluví jen somálsky a anglicky. Za celou dobu svého zadržení nebyla schopná se s nikým domluvit. Až v Německu se nakonec dostala do nemocnice.” (Zde a zde.)

Praxe je nyní taková, že poté, co policie migranty mířící nejčastěji do Německa vytáhne v Břeclavi nebo v Praze z vlaku, skončí následně celé rodiny v detenčních zařízeních v Bělé, Zastávce u Brna či ve Vyšních Lhotách. Po dvou třech měsících za mřížemi jsou běženci propuštěni a do ruky dostanou pouze příkaz k opuštění republiky do sedmi dnů. Ten zpravidla milerádi uposlechnou, nasednou na vlak a pokračují ve své původní cestě. Takto zadržení migranti by Českem během pár hodin projeli bez jakéhokoliv rizika. Chovanec je s velkou slávou „zadrží“ za peníze „slušných Čechů“, kteří nesmyslnému úkonu „dovozu migrantů do Česka“ ještě tleskají.

K čemu tedy jejich věznění a s ním spojené výdaje byly dobré? Celá tato procedura, veskrze zbytečná, stála nás, daňové poplatníky, již desítky milionů korun. Jistý smysl to ale zřejmě má. Nikoli však pro Českou republiku, ale pro ministra Chovance, který si na uprchlické krizi buduje image. V posledních měsících se těší oblibě veřejnosti a užívá si role neústupného zastánce českých občanů proti hrozbě utečenců a snahám Evropské unie. Podle průzkumu agentury STEM mu jen od března do září vzrostla obliba veřejnosti o dvacet procentních bodů a v popularitě ministrů poskočil ze šesté příčky na třetí (zde, zde a zde).

Organizace pro pomoc uprchlíkům ostře kritizovala Ministerstvo vnitra za přístup k běžencům. Podle ní resort umisťováním rodin uprchlíků i s dětmi do zařízení v Bělé-Jezové s nevyhovujícími podmínkami postupuje proti soudním rozhodnutím, doporučením Rady pro lidská práva či mezinárodních organizací (zde).