Má televizní sanice měla minulý týden ve vysílání vraha, takového, který se přiznal sám. Ivan Bubenčik byl klidný a soustředěný, vystupoval otevřeně a o svých akcích z 20. února 2014 mluvil s jistotou, jako by přesně věděl, co dělá. Koneckonců, byl na dobré straně euromajdanu, revoluce, která v té době zuřila na Ukrajině a nakonec smetla zkorumpovaného prezidenta.
Zveřejněním Bubenčikova příběhu jsme prolomili tabu – jak se dosud všude říká, vraždila pouze policie. Protestující byli hrdinové. Ale ze slov Bubenčika nás mrazilo. „Chcete-li vytvořit efekt šeptandy, musíte zastřelit dva nebo tři policejní důstojníky,“ říká na kameru. „já jsem si vybral jenom dva. A potom již nebylo potřeba zabít nikoho dalšího, tak jsem se zaměřil na nohy.“
Bubenčik říká, že se snažil zastrašit a zahnat policii poté, co ovládla MAJDAN, kyjevské centrální náměstí Nezávislosti, kde měsíce tábořili protivládní demonstranti. Jeho taktika fungovala dokonale. První výstřel zabil policistu, druhý zranil dalšího. Zbytek policie se rozptýlil a uprchl do kopce směrem od náměstí.
Došlo k tomu dva dny před koncem revoluce. Prezident Viktor Janukovyč dosud neuprchl do Ruska, protože se bál zrady ze strany svých věrných přátel ve vládě. Ale revoluce se už dostala do svého finálního – a smrtícího – stádia. Již 39 lidí bylo zabito. Většina z nich byli demonstranti, zabití policií nebo najatými kriminálníky. Kolem 2.000 osob bylo zraněno – opět, většinou demonstrantů, ale také hrstka policistů.
Jedna z budov na náměstí, Dům odborových svazů, který od začátku sloužil jako sídlo revoluce, vyhořel. Byla to velká ztráta pro demonstranty, zůstali v nepříjemném zimním chladu bez přístřeší a bez potravin a léků, které jim nosili lidé. Byli však odhodláni zůstat v ulicích a odstavit zkorumpovaný režim prezidenta Janukovyče. Většina země stála za nimi.
Většinu akcí opozice – například veřejná shromáždění, stavění stanů a dokonce i jízda v konvoji pěti vozidel – zakázal vyděšený loutkový parlament loajální k prezidentovi. Protestující byli hromadně vražděni, opoziční tábor postrádal vedení a politické řešení bylo v nedohlednu. Kyjev opanoval teror a zoufalství.
Tehdy Bubenčik, muž středního věku ze západní Ukrajiny, který pracoval jako dětský sportovní trenér, vzal osud do svých rukou.
O dva roky později přinesla malá, ale odvážná multimediální společnost Hromadske TV, založená skupinou novinářů v roce 2013 s cílem pokusit se zasadit semínko skutečného veřejného vysílání v mediálním prostředí, ovládaném oligarchy a vládními úřady, poprvé tento příběh. Rozhodla se informovat o obou stranách příběhu bez ohledu na to, jak je to nepříjemné. Její příběh o Bubenčikovi, samozvaném majdanském odstřelovači, je do značné míry v souladu s tímto posláním. Byl součásti filmu, vysílaného 18. února, a to jak na vlastní on-line platformě Hromadske TV, tak na celostátním televizním kanálu. Bubenčik zde popsal, jak jeho rozhodnutí zastřelit dva policisty ovlivnilo běh událostí toho dne. Dne, 20. února 2014, který byl tak dramatický, že jej televize pojmenovala „Bod zlomu“.
Později téhož dne zemřeli na následky střelných ran další čtyři policisté. Počet obětí mezi demonstranty byl však mnohem vyšší, celkem nich bylo brutálně zavražděno 48. Bylo to nejvíce ztrát na životě během jednoho dne nejenom za dobu revoluce, ale od roku 1991, kdy UKRAJINA získala nezávislost.
O dva roky později je za tyto trestné činy souzeno 22 policistů. V současné době je jich pět ve vazbě, po ostatních se ještě pátrá. Ale Bubenčik, který říká, že také zabil, je na svobodě. O svém skutku otevřeně mluvil již předtím, ale tento příběh nikdy nepodchytila média, a tudíž nikdy nedošlo k řádnému vyšetřování. Buš Státní bezpečnost jeho příběhu nevěřila, nebo se rozhodla jeho doznání ignorovat – na Ukrajině není politicky korektní soudit vítěze.
Obecně přijatou verzí je, že demonstranti byli ti správní, zatímco vládní vojáci byli vrazi. O tom, že demonstranti opravdu byli hrdinové, není pochyb. Když se postavili proti zkorumpované politické elitě, riskovali životy své a svých rodin. Díky jim získalo slovo „hrdina“ pro Ukrajince skutečný smysl, abstraktní výraz začal označovat konkrétní osoby.
Skutečný život však není černobílý. Někdy si hrdinové mohou vybrat špatnou cestu, a příběh Bubenčika je toho důkazem. Komplikuje již tak bolestivé epizody v nedávné historii země, která pořád ještě krvácí v pokračující válce s Ruskem na východě, anexí Krymu, rozdělením obyvatelstva a nekonečnými politickými šarvátkami.
Zveřejnění příběhu si vyžádalo nemalou odvahu a pro novináře, kteří se jím zabývali, představoval obrovskou etickou výzvu. Mnozí z jejich zdrojů, taky bývalých protestujících, tvrdili, že Ukrajina ještě není na pravdu připravená. Tvrdili, že příběh zneužije ruská propagandistická mašinerie a převrátí jej ve svůj prospěch. Tak se i stalo, jak potvrzují titulky „Kyjevská vláda podporuje vraždu“ a „Krev Nebeské stovky je na rukou protestujících.“ Nebeská stovka je souhrnné označení všech demonstrantů, zavražděných během revoluce.
Mimochodem, Bubenčik, náš hrdina, je přesvědčen, že neudělal nic špatného. „Je pro mě důležité, aby lidé pochopili, že to není vykládání alkoholika nebo narkomana. Chápal jsem, co jsem dělal,“ říká ve filmu. „Nepovažuji mé akce za žádný trestný čin.“
Bubenčik si myslí, že to, co udělal, bylo odůvodněno okolnostmi daného dne. Novináři, kteří o příběhu informovali, také říkají, že kontext je zde klíčovým faktorem. „Je nemožné oddělit tento den od všech tří měsíců protestů – a bylo velmi důležité ukázat to,“ říká Angelina Kariakinová, jedna z tvůrkyň filmu. „Počátek násilí na maidanu byl zaměřen proti pokojnému, převážně studentskému protestu v listopadu. K prvním vraždám došlo v lednu. V mnoha ohledech byl 20. únor vyvrcholením těchto protestů,“ říká.
Navzdory všem těmto dilematům bylo rozhodnuto, že příběh bude zveřejněn. Jak říkají představitelé televize, „možná jsme naivní, protože věříme ve stejná pravidla a spravedlnost pro všechny. Nebo možná vytváříme nový standard pro média naší země, která by, jak v každé svobodné zemi, měla být schopna přinášet i nepopulární pravdy.“
Týden po odvysílání filmu konečně zasáhli prokurátoři. 25. února prohledali vyšetřovatelé na základě soudního příkazu Bubenčikův dům ve Lvově. Začíná skutečné vyšetřování toho, co skutečně udělal.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.