V důsledku domácího násilí zemře v Rusku ročně až 14 tisíc žen.
Podle oficiálních údajů je v Rusku 40 % všech těžkých násilných trestných činů spácháno v rodině. Každoročně v zemi v důsledku domácího násilí zemře 12 až 14 tisíc žen – to jest jedna žena každých 40 minut. Rozsah katastrofy se stane zřetelnější, srovnáme-li ruské údaje se statistikou západních zemí. Například v Anglii a Walesu podle Britského statistického úřadu zemřely v roce 2015 v důsledku domácího násilí 2 ženy týdně, respektive jedna žena za 3 dny.
Zpráva Ministerstva spravedlnosti USA uvádí, že od roku 1994, kdy byl přijat ZáKON proti domácímu násilí, poklesl průměrný ukazatel trestných činů v oblasti rodinného a domácího násilí o 64 %. Pokud oficiální údaje ukazují, že v důsledku násilí v ruských rodinách umírá každoročně 12 až 14 tisíc žen při počtu obyvatel 146,5 milionů, pak v USA při počtu obyvatel 325,7 milionů bylo za 10 let zjistěno okolo 18 tisíc zabití (ročně od 1706 do 1817 žen).
RUSKO patří do té kategorie zemí, kde chybí nezbytné mechanismy pro ochranu života a zdraví žen. A namísto přijetí zákona, který by mohl stávající situaci vyřešit, dospěli ruští zákonodárci k tomu, že chtějí vyjmout UBLížENí NA ZDRAVí z kategorie trestných činů.
V současné době Státní duma posuzuje balíček novelizací směřujících k liberalizaci Trestního zákoníku, a to z iniciativy Nejvyššího soudu RF, kterou podpořil i prezident Ruska. Návrh vyjímá pět trestných činů z Trestního kodexu a převádí je do kategorie přestupku. Jedná se o ublížení na zdraví, vyhrožování smrtí, zanedbání povinné výživy, drobné krádeže a padělání listin.
16. května 2016 poslanci v druhém čtení posoudili už pozměněnou verzi, která ponechává v Trestním zákoníku dva paragrafy z pěti původně navrhovaných – vyhrožování smrtí a zanedbání povinného výživného s tím, že jejich role je především preventivní. Přitom právě trestné činy ublížení na zdraví a vyhrožování smrtí jsou v domácí sféře ty nejrozšířenější zločiny. A i přítomnost trestného činu ublížení na zdraví v Trestním zákoníku má značný význam pro prevenci vážnějších zločinů – vraždy a težkého ublížení na zdraví.
Dnes lze podle paragrafu o ublížení na zdraví a úmyslném ublížení na zdraví s lehkými zdravotními následky podávat jen soukromé žaloby v trestním řízení (pozn. překl.: na rozdíl od standardního trestního řízení, kde dokazování leží na prokurátorovi). To znamená, že veškerá tíha vyšetřování i důkazní břemeno leží na žalobci, proto se z 10 žen obrátí na soud jen jedna (v lepším případě), a až k rozsudku dospěje jen málo takových sporů. Jedním z problémů prevence domácího násilí je i to, že v ruských zákonech pojmy domácího násilí a jeho forem zcela chybí. Proto v Rusku statistika domácího násilí vlastně neexistuje a zjistit přesná čísla poškozených je prakticky nemožné. Přitom se státní orgány při snaze o dekriminalizaci takových činů ohánějí statistikami z krajů a dalších správních jednotek RF, které ale reálný stav vůbec neodrážejí. Předpokládá se, že 70 až 80 % žen se na policii a soudy vůbec neobrátí, protože stávající zákony jsou nefunkční. Navzdory tomu zákonodárci navrhují, aby se takové trestné činy přesunuly do oblasti přestupků.
Namísto toho, aby byly vytvořeny mechanismy k ochraně základních lidských práv na život a zdraví, které ani v současnosti neodpovídají mezinárodním právním standardům, navrhují ruští zákonodárci udělovat domácím tyranům pokuty od 5 tisíc rublů, což je srovnatelné s tím, co zaplatíte za odtažení vozidla při špatném parkování.
A byť Sovětský svaz jako jeden z prvních podepsal v roce 1981 Konvenci OSN o likvidaci všech forem diskriminace žen, jeho nástupkyně Ruská federace nepřijala nikdy žádný zákon, který by Konvenci uvedl v život. Ve světě do současnosti přijalo takové zákony už více než 120 států.
V Rusku už podepsalo Petici na podporu návrhu Federálního zákona o prevenci rodinného a domácího násilí více než 165 tisíc Rusů a petice obsahuje i požadavek na jeho rychlé schválení. V návrhu zákona je obsažena klíčová změna, a to vyjmutí domácího násilí z oblasti soukromých trestních žalob. Odpovědnost za vymáhání spravedlnosti by měla ležet na orgánech činných v trestním řízení, nikoli na poškozených. Stejně tak by měl stát obětem garantovat ochranná opatření, jako například ochranu před pronásledováním, stejně jako systém psychoterapeutické práce s pachateli domácího násilí.
Například v Izraeli byl takový zákon přijat v roce 1991. Od té doby bylo v zemi otevřeno 90 státních center pro terapii a prevenci domácího násilí, 40 azylových center a policejní velitelství vytvořila zvláštní útvary, které se na DOMáCí NáSILí specializují. Každý útvar spolupracuje s územním centrem sociální pomoci. Tato centra pracují jak s oběťmi, tak i s agresory. Soud může takovou léčbu přímo nařídit namísto vězení. Pokud je léčba úspěšná, může být zbytek trestu anulován. A úspěšnost je 95 %. Stejně tak centra pracují na osvětě, a to i díky státní podpoře. Stát přispívá i ke změně přístupu a norem chování v genderových otázkách prostřednictvím kampaní ve sdělovacích prostředcích a změnou vzdělávacích programů ve školách.
V Rusku jsou dlouhodobě hlavními odpůrci přijetí zákona o prevenci domácího násilí představitelé ruské pravoslavné církve. Podle jejich názoru se “jevil značně sporným ani ne tak text samotného zákona, jako spíše sám fakt potřeby přijmout zákon, který by umožnil orgánům státní moci regulovat a omezovat vztahy mezi manželi a dalšími osobami navzájem příbuznými”. Vsevolod Čaplin, bývalý šéf synodálního oddělení pro vzájemné vztahy církve a veřejnosti například tvrdí, že “dané téma je jednoznačně vnuceno ze zahraničí a z nějakého nejasného důvodu se teď stalo prioritou”. Ostatně, i v Polsku při přijetí analogického zákona narazil parlament na odpor církve, v Polsku té katolické.
Ruská koncepce státní rodinné politiky na období do roku 2025 sice obsahuje úkoly zaměřené na prevenci domácího násilí, ale čekat nějaké reálné pozitivní změny bez přijetí speciálního zákona nelze, protože stávající systém demonstruje svou nefunkčnost každý den a očekávané změny v trestním zákoníku jen prohloubí i tak složitou situaci.
V ruské společnosti stále koluje řada mýtů o domácím násilí, z nichž většina směřuje vždy k tomu, že domácí násilí je rodinná záležitost, do které nikomu nic není, že ženy si za násilí mohou samy, že se odehrává jen v sociálně slabých vrstvách společnosti, že stejnou měrou své muže napadají i ženy (byť světová statistika uvádí, že 85 % obětí domácího násilí jsou ženy) atd.
Je těžké změnit tyto názory, když je podporuje i hlava státu, představitelé církve a i předsedové výborů státní dumy vyzývají k uchování tradičních rodinných hodnot. Pod pláštíkem nedotknutelnosti rodinného života tak zbavují ženy základního lidského práva na ochranu svého života a zdraví.
Zkrácený překlad, plné znění si můžete přečíst v ruštině a angličtině na stránkách Intersection.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.