[wc_highlight color=”blue”]Autor: Joris Luyendijk, Zdroj: The Guardian[/wc_highlight]
NIZOZEMí, kdysi maják pokrokové politiky, je dnes traumatizovanou, navztekanou a hluboce zmatenou zemí.
Podpora přistěhovalectví a evropského projektu jsou historicky vůbec nejnižší. Synagogy a židovské školy potřebují policejní ochranu před džihádisty domácí provenience a svoboda projevu je pod silným tlakem. Přední mozky země a komici podněcují nenávisti vůči muslimům v podstatě stejným způsobem, jako antisemité proti „Židům“.
Je to už dlouho, co byl termín „Holanďan“ synonymem pro toleranci. Nizozemí, zakládající člen Evropské unie, se od sedmdesátých let vyvinulo v laboratoř sociálních a kulturních změn. A také se stalo odvážným průkopníkem legalizaci prostituce, měkkých drog, eutanazie a homosexuálních manželství.
Byly to doby, kdy holandští politici a tvůrci veřejného mínění mluvili bez zjevné ironie o Nizozemí jako o „gidslandu“, neboli „příkladné zemi“, malé, ale udávající tón. K jejímu nejvýznamnějšímu okamžiku došlo pravděpodobně v červnu 1988, kdy etnicky smíšené mužstvo nizozemských fotbalistů vyhrálo mistrovství Evropy, porazilo „čistě bílé“ týmy arcirivala Německa a poté Ruska. Připadalo to jako jednoznačná obhajoba multikulturalismu.
Přesuneme-li se však o 28 let vpřed, zjistíme, že v průzkumech veřejného mínění vede strana PVV, neboli Strana svobody Geerta Wilderse. Wilders, politik roku 2015, je jediným členem strany, kterou založil a nad níž vládne stejně nedemokraticky, jako arabští diktátoři, kterými tak pohrdá. Chce, aby Nizozemí opustilo EU a vzdalo se eura. Stejně jako Donald Trump požaduje zákaz veškeré imigrace z islámských zemí. Jeho typický tweet zní: „Dokud budeme mít ‘lídry’ jako [holandský premiér] Rutte, Merkelová, Obama a Cameron, kteří popírají, že islám a teror jsou jedno a totéž, budeme mít více teroristických útoků.“
Rasismus a netolerance byly samozřejmě v Nizozemí i v 70., 80. a 90. letech. Mírná většina ještě pořád hlasuje pro proevropské strany, kterým se hnusí diskriminace muslimů. Populární starosta Rotterdamu Ahmed Aboutaleb je otevřeně hrdý muslim. Předsedkyně parlamentu Khadija Aribová je marockého původu. A v roce 2007 nizozemští čtenáři zvolili knihu The House of the Mosque v Íránu narozeného spisovatele Kadera Abdolaha druhou „nejlepší holandskou knihou vůbec“. Avšak vliv PVV je v mnoha směrech citelný, a to zejména proto, že čím dál populárnější levicová Socialistická strana s ní sdílí mnoho názorů na EU. A s každým novým teroristickým útokem, vlnou uprchlíků nebo drahé záchranné finanční akce posilují síly regrese jak v krajní pravice, tak krajní levici.
Mnoho důvodů „holandského obratu“ je odrazem těch důvodů, které se objevují jinde v Evropě. Jak se EU snaží porazit džihádistický terorismus a uprchlickou krizi, někteří voliči hledají čerstvé tváře, slibující jednoduchá řešení: mučení, deportace, uzavřené hranice. A jak se eurozóna potácí od paniky k panice, lidé si kladou otázku, může a měla-li by měna být vůbec zachráněna. Je „víc Evropy“ opravdu odpověď na každou krizi?
Tyto otázky, které byly dříve tabu, se nyní diskutují na celém kontinentu, což odráží hlubokou ztrátu důvěry ve schopnosti a důvěryhodnost tradičních elit. Přesto žádná země nevypadá natolik dezorientovaně jako Nizozemí. Jedním ze zásadních důvodů musí být bezprecedentní série katastrof, která zemi postihla za posledních 15 let. Tři vraždy vysoce postavených politiků. První masové střílení v zemi. Pokus o atentát na královnu Beatrix, během něhož zemřelo osm lidí. A konečně sestřelení dopravního letadla nad Ukrajinou před téměř dvěma lety, kdy zahynulo všech 298 osob na palubě. 193 z nich bylo Holanďanů, což znamená, že v poměru k počtu obyvatel utrpěla země větší ztráty na životech než USA 9/11.
Tato hlavní traumata hluboce otřásla samolibým konsensem země, že zde se špatné věci nedějí. A když se vyděšené obyvatelstvo obrátilo na své elity ve vedení země, tyto elity vypadaly bolestivě nekompetentně – druhý důvod pro holandský obrat. Patří sem taky ztracené války v Afghánistánu a Iráku. HOLANDSKO se jich zúčastnilo jako téměř jediná kontinentální země Evropy a zahynulo v ní 25 příslušníků armády. A taky sem patří katastrofa finanční krize, která zastihla celou vládní elitu země nepřipravenou a zaskočenou. A pak přišla řecká eurovize.
Tradiční holandské elity vypadaly u každého z těchto debaklů bezmocně a nešikovně – řečeno oblíbenou nadávkou Wilderse, „naivně“. Když pak tytéž elity prosily své voliče, aby jim důvěřovaly v otázkách EU, euro a přistěhovalectví, mnoho voličů se nad tím hluboce zamýšlelo.
V Holandsku ještě samozřejmě existují lidé, kteří věří, že země potřebuje „vydržet tlak“ PVV. Poukazují na to, že zde nikdo z elit nezběhl k PVV a že na rozdíl od Marine Le Pen ve Francii Wilders nyní teprve buduje politickou mašinérii. Opak je pravdou. Jakmile se někdo v jeho straně vyprofiluje, odsune současné elity do pozadí. V tomto ohledu se Wilders podobá Nigela Farage – byť bez Farageovy veselé povahy.
Bylo by však hrubou chybou myslet si, že jakmile Wilders opustí scénu, zmizí i otázky, které bez ohledu na útočnou a zápalnou rétoriku vznesl a vynesl do centra pozornosti. Co když je evropský projekt budovou s nebezpečně chybně propočtenými základy? Jak přežije otevřená společnost, založená na rovnosti, když každý rok přijme desítky, ne-li stovky tisíc přistěhovalců ze zemí, které tradici otevřenosti, rovnosti a demokratické debaty nemají a neznají? Zvlášť, když tito přistěhovalci soustavně mají víc dětí než rodilí Holanďané?
Byly doby, kdy přední holandští politici a tvůrci veřejného mínění žoviálně odpovídali, že Evropská unie je v procesu vývoje a že úspěšná integrace bude jednoduše trvat jednu generaci: proč by děti přistěhovalců zůstávaly sociálně a kulturně konzervativní, když mohou také být Holanďany? Toto sebevědomí je však pryč a co jej nahradí, je zatím ve hvězdách. Co se však zdá jisté je, že opojné dni progresivního optimismu se již nevrátí.
A pokud jde o kopanou, Nizozemí se dokonce ani nekvalifikovalo na letošní evropský šampionát.
[wc_highlight color=”blue”]Překlad: Robert Nerpas, Úvodní foto: Amsterdam, Oude Turfmarkt/Dohduhdah[/wc_highlight]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.