[wc_highlight color=”blue”] Autor: Felix Salmon, Zdroj: Fusion [/wc_highlight]
Tak tady sedím a koukám na svůj vínově červený britský pas se zlatým nápisem EVROPSKÁ UNIE. Uhladil jsem si košili, k níž nosím manžetové knoflíčky, které mají na jedné straně vlajku Spojeného království a na straně druhé vlajku německou, obě označující mé hrdé evropské dědictví. Přemýšlím o všem, co jsem v době dětství a dospívání miloval v Londýně: o jídle, kultuře, o tom, že v jednom dynamickém, pulzujícím městě můžete najít celý svět. Přemýšlím o jedné nejšťastnější chvíli mé (německé) mámy, když jsem vešel do kuchyně a řekl jí, aby se se mnou šla koukat na televizi a podívala se na něco nemyslitelného – pád Berlínské zdi. EVROPA se skutečně, nefalšovaně, sjednocovala.
A je mi smutno. Protože svět – svět naděje, svět čím dál těsnějšího spojenectví mezi zeměmi, které mezi sebou po staletí bojovaly a vzájemně si vraždily lidi po milionech – se ve čtvrtek otřásl. Došlo k tomu v důsledku zcela zbytečného hlasování, vyvolaném pitomým britským premiérem Davidem Cameronem s jediným cílem: aby získal taktickou výhodu v loňských všeobecných volbách. K referendu o Brexitu – referendu, které zpečetilo osud celého kontinentu – hlavně nikdy nemělo dojít. Ale i když rozhodnutí o pořádání referenda bylo opravdu hloupé, odpovědnost za jeho výsledek stále spočívá na bedrech Britů – a konkrétně Angličanů.
Severní IRSKO hlasovalo pro setrvání v EU. SKOTSKO drtivou většinou také. Anglie tento výsledek zvrátila, a to konkrétně Malá Anglie – starší, venkovní oblasti s převažujícím „bílým“ obyvatelstvem mimo větších měst. Kampaň za odchod z EU mohla při povrchním pohledu evokovat myšlenku globální Británie s větším prostorem pro bangladéšské přistěhovalce, ale nenechme se mýlit: byla to rasistická kampaň, která skončila tím, že způsobila i smrt, i katastrofu.
Světové trhy dluhopisů (a, kromě toho ještě více světové devizové trhy) nám napoví vše, co potřebujeme vědět o finančních dopadech referenda: recese ve Velké Británii, dost možná recese v Evropě a mimořádně nepříjemné dopady na zbytek světa včetně Spojených států. Úzkoprsým a omezeným měšťanům venkovských oblastí Anglie se podařilo zničit hodnoty v řádech miliard dolarů na celém světě včetně vlastních investic, penzijních systémů a hodnoty nemovitostí. A bude to ještě horší, protože to bude trvat velmi dlouho, než se situace zklidní.
Nenechte se mýlit, síly, které se daly tímto referendem do pohybu, neopadnou jen tak. Francie a Španělsko budou chtít svá vlastní referenda, totéž bude chtít Skotsko. Severní Irsko – jediná část Spojeného království, která má pozemní hranici s jinou členskou zemí EU – bude požadovat, a pravděpodobně i uspěje, referendum o tom, zda se opět připojí k Irské republice a Evropě.
Británie byla v mnoha ohledech nejjednoznačnějším vítězem evropského projektu: měla veškeré výhody volného obchodu s obrovským ekonomickým blokem a zároveň měla vlastní plovoucí měnu místo té jedné společné, která nemilosrdně závisela na tom, jak se vyvíjela situace v Německu. Britské referendum povzbudí poptávku po podobných hlasováních v celé Evropě, a mnoho z nich bude mít stejný výsledek. To je, jinými slovy, začátek konce Evropy, jak ji známe.
Toto referendum je také nejděsivější připomínkou toho, že moc je pořád v rukou starší generace, a to nejen ve Velké Británii, ale v celém světě. Mladí Britové – multikulturní generace, která vyrůstala v Evropě a v evropským stylu, lidé, kteří znají výhradně evropské pasy – s drtivou většinou volili setrvání v EU. Jsou generací, která právě ztratila svou budoucnost. Britové ve věku nad 65 let, krmeni bulvárním britským tiskem sérií lží, povětšině hlasovali pro odchod. Většina z nich tak učinila kvůli nemístnému přesvědčení, že by to mohlo omezit imigraci, přispět k tomu, aby se měli lépe, nebo je odchod zachránil před obtěžováním ze strany úředníků. Za pár desítek let bude většina těchto voličů mrtvá. Důsledky jejich jednání však sahají podstatně dál.
Příslibem tohoto referenda otevřel David Cameron Pandořinu skříňku. Síly úzkoprsého nacionalismu zaznamenaly velké vítězství, a budou chtít víc, mnohem víc. Ekonomická stagnace, s níž se v posledních desetiletích potýká celá Evropa, bude pracovat v jejich prospěch. Totéž platí pro ekonomické a sociální rozdíly, které narůstají ve všech zemích celého světa. Mezinárodní instituce jako EVROPSKá UNIE, zrozená z idealistické víry v mír a prosperitu, se staly avatary nevypočitatelných a nikomu se nezodpovídajících sil a nenávidí je trpící evropské střední třídy. Výsledkem je, že dnes vstupujeme do světa, který je na ústupu od pokroku, světa atavistického nacionalismu a vzájemné nedůvěry, světa, ve kterém démonizujeme cizince a dáváme přednost zdím před mosty.
V listopadu si vychutnají vlastní plebiscit Spojené státy. Pravděpodobně budou volit podobně jako Británie. Města a mládež budou hlasovat pro pokrok, spolupráci a jednotu. Venkovské „bílé“ oblasti a staří lidé bude hlasovat pro sépiově zbarvený sen o minulosti, v níž je rovnost něco, co právem patří pouze heterosexuálním bílým mužům.
Před referendem o Brexitu jsem nevěřil, že by k tomuto zde mohlo dojít. Avšak Británie je výrazně kosmopolitnější než USA, a my jsme úspěšně střelili sebe (a celou Evropu) přímo do srdce.
Vaše obavy jsou tudíž na místě. Oblouk morálního, mravního vesmíru se pořád ještě ohýbá směrem k spravedlnosti, ale dostává se k ní velmi, velmi chaotický způsobem. A poté, co již bylo učiněno mnoho kroků vpřed, svět nyní udělal obrovský skok zpět.
[wc_highlight color=”blue”] Překlad: Robert Nerpas, Úvodní foto: British Flag in the Air/Jiri Hodan/commons.wikimedia.org[/wc_highlight]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.