Stínoví lékaři

[wc_highlight color=”blue”]Autor: Ben Taub, zdroj: The New Yorker [/wc_highlight]

Utajované úsilí o šíření lékařských poznatků, systematicky vymazávaných syrským režimem

Byl klidný úterní londýnský večer a chirurg David Nott se účastnil večeře v Bluebird, luxusní restauraci v Chelsea. Místnost byla plná lékařů, renomovaných odborníků z nemocnic v Chelsea a Westminsteru, předních britských zdravotnických zařízení. Číšníci servírovali talíře s jehněčím a rizotem a Nott se podíval na telefon. Objevil řadu textových zpráv. „Ahoj Davide,“ zněla první. „Jde o naléhavou konzultaci ze SýRIE.“ V příloze byla fotografie muže se střelnými ránami v krku a žaludku.

Fotografii poslal mladý zdravotník z Aleppa. Vyndal několik kulek z tenkého střeva pacienta, ale nebyl si jistý, co má dělat s ránami v krku. Muž pomalu umíral na operačním stole a zdravotník čekal na instrukce.

 „Promiň, nevšiml jsem si tvé zprávy,“ napsal Nott pod stolem. „Je na tom pacient dobře po neurologické stránce?“ Byl. Kulka proděravěla průdušnici a jícen, ale nepoškodila míchu. Nott řekl zdravotníkovi, aby do díry vložil plastovou trubku, čímž zajistí pacientovi rovnoměrný přísun vzduchu. Potom zdravotníka instruoval, jak dokončit operaci trávicího traktu.

Nott se vrátil k vystydlé jehněčí pečeni. V salonku bylo kolem padesáti odborných lékařů, podstatně více, než je v opozicí kontrolovaném Aleppu, kde v letech 2013 a 2014 Nott školil studenty medicíny, všeobecné chirurgy i běžné občany, jak provádět nezbytné operace daleko nad rámec jejich kvalifikace. Několik z nich mezitím zahynulo. Nott byl často v kontaktu s ostatními, hlavně vždy poté, co viděl zprávy o náletech syrských či ruských stíhaček na nemocnice ve městě.

Dle organizace Lékaři za lidská práva, zabývající se dokumentováním útoků na zdravotnická zařízení ve válečných zónách, zavraždila, vybombardovala a umučila syrská vláda za posledních pět let téměř 700 zdravotníků. (Další aktéři konfliktu mimo síly režimu, včetně Islámského státu, jich zabily dvacet sedm.) Nejnovější titulky oznámily smrt posledního pediatra v Aleppu, poslední kardiologa v Hamě. Komise OSN dospěla k závěru, že „vládní síly se cíleně zaměřují na lékařský personál, aby tím získávaly výhody“, a v rámci „politické linie“ režimu „odmítají lékařskou pomoc zraněným bojovníkům i civilistům.“

V Aleppu, kdysi nejlidnatějším syrském městě, pracovaly dříve tisíce lékařů, ale kvůli válce odjelo 95 % z nich do sousedních zemí a do Evropy. Miliony civilistů v celé Sýrii nemají přístup ke zdravotnické péči a léčbě chronických onemocnění a ministerstvo zdravotnictví běžně brání konvojům OSN v dodávkách léků a chirurgických potřeb do obležených oblastí. Rada bezpečnosti OSN na svých zasedáních „důrazně odsuzuje“ takovéto porušování mezinárodního humanitárního práva. V praxi však čtyři z pěti stálých členů podporují koalice, které napadají nemocnice v Sýrii, Jemenu a Súdánu. To, co se děje v Sýrii, vyvolává obavy mezi zdravotníky v jiných válečných zónách, že i oni se mohou stát cílem útoků.

Navzdory těmto rizikům vytvořili lékaři a mezinárodní nevládní organizace v celé Sýrii propracovanou síť utajených nemocnic. Na jednotkách intenzivní péče nainstalovali kamery, aby lékaři v zahraničí mohli přes Skype sledovat pacienty a poskytovat instrukce k správné léčbě.  Nemocnice v obležených oblastech byly přizpůsobeny tomu, aby běžely na paliva z živočišného odpadu. V rámci odvážného úsilí o šíření lékařských znalostí, které se režim snaží vymýtit, školil Nott všechny chirurgy z aleppské opozice. „Chtěl jsem být součástí revoluce v chirurgii,“ říká. „A jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je skutečně tam být a zabývat se zraněním na stole před vámi. Nemůžete si o tom číst v knížkách.“ Přihlásil se jako chirurg-dobrovolník do Royal Air Force a téměř okamžitě byl nasazen do Basry v Iráku a později do Camp Bastion v Afghánistánu. V Camp Bastionu jsme v roce 2010 „měli 1017 závažných traumatologických případů během šesti týdnů,“ vzpomíná. „Byly to případy lidí s utrženýma rukama i nohama. Byly to střelné rány v hlavě, v hrudi, lidi s poraněními po celém těle.“ O dva roky později udělila královna Alžběta II. Nottovi za jeho lékařskou práci ve válečných zónách titul důstojníka Řádu britského impéria.

V prvních březnových týdnech roku 2011 zatkly a mučily bezpečnostní síly prezidenta Bašára al-Asada děti, které ve městě Dara’a psaly na zdi protirežimní hesla. Do ulic vyšly desítky tisíc demonstrantů a 22. března zaútočily Asadovy síly na městské nemocnice, vyhodily část zdravotnického personálu a na střechy umístily odstřelovače. Druhý den časně ráno pálili odstřelovači na demonstranty. Kardiolog Ali al-Mahameed se snažil dostat ke zraněným a byl střelen do hlavy a hrudníku. Jeho pohřbu se v tentýž den zúčastnily tisíce lidí, a také oni byli napadeni vojáky s ostrou municí. Odstřelovači zůstali na střeše další dva roky a „pálili na nemocné a zraněné osoby, které se snažily dostat se ke vchodu do nemocnice,“ uvádí komise OSN.

Po vypuknutí protestů po celé zemi fungovaly státní nemocnice v podstatě jako pobočky bezpečnostního aparátu se zaměřením na demonstranty, kteří se odvážili vyhledat v nich pomoc. „Některým lékařům se podařilo pomoci v případech jednodušších zranění a zařídit jejich útěk, bez toho, že by je lidé z bezpečnostního aparátu viděli nebo stihli zaregistrovat,“ uvedl jeden lékař ve zprávě pro organizaci Lékaři bez hranic. „Když však musel být pacient hospitalizován, byla upozorněna správa nemocnice, a tím pádem se informace dostala také k bezpečnostním jednotkám.“ Prorežimní zdravotníci jako formu trestu rutinně prováděli amputace při drobných zraněních. Mnoho zraněných demonstrantů, často ještě pod narkózou, odvedli z nemocnic bezpečnostní a zpravodajští agenti. Jiní se nedostali ani do nemocnic – agenti státní bezpečnosti zabavili sanitky a odvezli pacienty přímo na expozitury, kde je vyslýchali a často mučili a zabíjeli. Organizace Lékaři bez hranic dospěla k závěru, že pro Syřany, kteří se postavili proti prezidentovi, představoval systém zdravotní péče „zbraň pronásledování“.

Jako odpověď na represe ze strany režimu založili někteří lékaři tajné zdravotnické jednotky pro raněné. Jeden chirurg z aleppské fakultní nemocnice přijal krycí jméno Dr. White. Se třemi kolegy vyhledával a zařizoval bezpečné domy pro provádění akutních operací. Dr. White také přednášel na lékařské fakultě univerzity. Zdálo se mu, že sedm jeho nejslibnějších studentů sdílí jeho sympatie k rodícímu se povstání. Noor, další lékař, je zverboval, aby se přidali k tajnému týmu. Noor znamená v arabštině světlo, takže se skupina pojmenovala Light of Life, Světlo života.

Noor a Dr. White pořádali po nocích se zahalenými obličeji a změněnými hlasy přes Skype přednášky pro mediky. Jejich cílem bylo naučit je zásady nouzové první pomoci s důrazem na zastavení krvácení ze střelných ran. Během demonstrací pak medici čekali v osobních i dodávkových vozech, odváželi zraněné demonstranty do bezpečných domů a pak zmizeli. „Museli opustit dům před mým příjezdem,“ řekl mi Dr. White při nedávném rozhovoru přes Skype z Aleppa. „Nesměli vědět, kdo jsem.“

Podobná utajená zdravotnická síť vyrostla v celé Sýrii. Ale bezpečné domy byly vybaveny velice spartánsky – gázou, rouškami a séry. Jeden lékař uvedl: „Když dostaneme vážný případ, tedy pacienta, který potřebuje hospitalizaci, máme dvě možnosti: buď ho necháme zemřít, nebo ho pošleme do nemocnice a už se nikdy nedozvíme, co se s ním stalo.“

V prvním roce povstání zdokumentovali Lékaři za lidská práva 56 případů, kdy byli zdravotníci cílem vládních odstřelovačů, umučeni v detenčních zařízeních, zastřeleni a upáleni v sanitkách a zavražděni agenty na kontrolních stanovištích, klinikách či ve svých domovech. Někteří byli zabiti během operací či léčby pacientů. V červenci 2012 přijal režim nový teroristický zákon, dle něhož je neohlášení protivládní aktivity trestným činem. Dle komise OSN tento zákon „efektivně kriminalizuje lékařskou pomoc opozici“.

V tomtéž létě unesli agenti bezpečnosti Noora, zakladatele Light of Life, z jeho kliniky a zavraždili jej. Uneseni byli také tři studenti Dr. Whita. Jejich spálená těla se našla o týden později. „V ten den jsem si opět změnil jméno,“ řekl mi. „Je ze mne Aziz“ – jméno, které používá dodnes.

V červnu 2012 Lékaři bez hranic (MSF) tajně otevřeli svou první polní nemocnici v Sýrii, a to v Atmehu, vesnici poblíž tureckých hranic, ovládané rebely. Organizace po celý rok žádala Asadův režim o povolení k provozu v zemi, ale marně. Nemocnice s kódovým označením Alfa byla zřízena během šesti dnů ve zdmi obehnané vile, darované místním lékařem. V září 2012 přijel do Alfy David Nott a další pracovníci MSF z celého světa. Aby bylo dost místa pro pacienty, lékaři spali na střeše, kde často slyšeli exploze a sledovali stíhačky na obloze. Po každém útoku sesbíraly taxíky a pickupy zraněné a vyrazily k vile.

Natalie Robertsová, lékařka MSF z Walesu, řídila pohotovost. „Často docházelo k tomu, že najednou dorazilo mnoho pacientů,“ říká. Stála u brány a navigovala méně naléhavé případy k lůžkům na zastíněné terase a nejhorší zranění dovnitř. Když zahájila neodkladnou léčbu, syrští zaměstnanci zaháněli dav přátel a rodinných příslušníků, který se tvořil u brány. Tato scéna byla vždy napjatá a plná emocí, říká Robertsová. „Někdy přijížděli s již mrtvými těly a my jsme prostě museli říct, že už nemůžeme nic dělat.“

Jídelna sloužila jako místo pro nejzávažnější případy, které Robertsová na rozdělovnících označovala červeně nebo žlutě. „Červení“ pacienti se potřebovali dostat na operační sál – v Alfě to byla kuchyně – během hodiny. „Žlutí“ pacienti přežili bez chirurgického zákroku až čtyři hodiny. Chodící ranění byli označeni zeleně. Ve srovnání s jinými zařízeními v Sýrii byla nemocnice MSF dobře zásobena, kuchyňská linka byla plná chirurgických potřeb. Ale přesto, jak mi řekl Nott, když dorazil ‘červený’ pacient, musel se lékař nejdříve zeptat: Mám dostatek zdrojů, abych jej mohl operovat? Pokud nemám, pacient jde do ‘černé’ zóny, což znamená, že zemře a nemá smysl plýtvat prostředky na pokusy o jeho záchranu.

Každá traumatologie potřebuje velkou zásobu čerstvé krve. Člověk má něco více než šest litrů krve a „ztratil-li něco pod 3,5 litru, nemají jeho srdce a mozek dostatek kyslíku“, vysvětluje Nott. „Výsledkem je kolaps a koma.“ Jakmile v Atmehu došly zásoby krve, vysílala nedaleká mešita výzvu k dárcům a venku se začali řadit místní obyvatelé. Jinde v Sýrii darovali lékaři vlastní krev, zatímco příjemce ležel na operačním stole.

Na operačním sále používal Nott často kameru k výrobě výukových videí. Posledních deset let školil lékaře, kteří působí v oblastech konfliktů, a po šesti týdnech v Sýrii se vrátil do Londýna s tisíci obrazů hrozných poranění z Alfy. Mezi oběťmi bylo mnoho starých mužů, žen a dětí, včetně malého chlapce, kterému nálož utrhla obě ruce, a devítileté dívenky, zasažené šrapnely, jíž visela z těla střeva.

Jak rebelové dobývali další a další území, Robertsová následovala přední linii hlouběji do Sýrie, navštěvovala tajná zdravotnická zařízení a zjišťovala, co vše potřebují. Opoziční bojovníci kontrolovali významné části severní Sýrie včetně východní poloviny Aleppa a několika vesnic u hranice s Tureckem. Robertsová pomáhala zakládat nemocnice v jeskyni v Idlibu a v pivnici v Al Babu, ale také krevní banku a očkovací program v Aleppu. Největším problémem však bylo, že „jsme nemohli najít kvalifikované lékaře,“ zejména ve venkovských oblastech.

Ke konci roku 2012 založila řada syrských expatriotů lékařské charity. Posílali z Turecka do země pomoc a ambulance, avšak jen málokdy koordinovali své úsilí. „Bylo to opravdu chaotické,“ říká Robertsová. „Chtěli jste darovat lékárně sadu antibiotik a zjistili jste, že už má obrovské množství stejného léku. A pak jste šli do jiné nemocnice a zjistili jste, že se jim nedostalo vůbec žádné pomoci, protože správce nemocnice neměl zkušenost s prací s mezinárodními organizacemi.“ A typické je, že zařízení, která dostávala pomoc, „křičela obvykle nejhlasitěji,“ dodává.

S cílem zvládnutí logistiky založil Aziz ze Světla života skupinu Aleppská lékařská rada. V polovině města, ovládané opozicí, bylo osm hlavních zdravotnických zařízení a jen dvacet lékařů a několik chirurgů. Koordinace rozdělování pacientů probíhala pomocí vysílaček. Každá z nemocnic měla své kódové jméno, od M1 po M8, aby se zabránilo jejímu prozrazení. Většina zaměstnanců se musela obejít s velice základním, pokud vůbec nějakým formálním vzděláním či zaškolením. Lékaři postupně vybudovali další zdravotnická centra a dali jim náhodně zvolená jména jako M20 a M30, aby utajili skutečný počet cílů. Podle Azíze je nejlepším místem pro zdravotnické zařízení budova na úzké ulici lemované vysokými budovami, takže po leteckém úderu sledují vrtulníky a stíhačky pohyb zraněných civilistů jen s velkými obtížemi. Na posádky ambulancí se často zaměřovali odstřelovači a vrtulníky, takže mnoho z nich odstranilo z vozů sirény a zdravotnická loga a maskovalo vozidla bahnem. V noci jezdili bez světel.

Do konce roku 2012 zaútočily syrské vládní síly na lékařské základny nejméně 89 krát v osmi provinciích. Poblíž Damašku kompletně vypálily kliniku a tři nemocnice a v jedné z nich zabily všechny pacienty a personál. V Homsu ostřelovaly polní nemocnici dvacetkrát během dvou dnů. V Aleppu vypálila vojenská letadla rakety na dětskou nemocnici, takže musela být uzavřena. Pozemní síly strávily čtyři dny ostřelováním psychiatrické léčebny. Nemocnice M1 byla bombardována dvakrát, M2 jednou a M4 alespoň čtyřikrát a nakonec se zhroutila v hromadu betonu a zkrouceného kovu, který rozdrtil několik pacientů a zaměstnanců.

V srpnu 2013 vedl Nott v Londýně pětidenní chirurgický kurz pro cca 35 lékařů, pracujících v „tvrdých podmínkách“ po celém světě. Zúčastnil se jej také syrský sponzor Hakimi a syrský lékař Ammar Darwish, oba žijící ve Velké Británii. O měsíc později se Nott, Hakimi a Darwish vypravili do Aleppa.

U vchodu do nemocnice M1 stál velký dekontaminační stan, vybavený sprchami pro oběti chemických útoků. O několik týdnů dříve vypálily syrské vládní síly rakety se sarinem do hustě obydlených čtvrtích Damašku. Zabily asi 1400 lidí. Západní vlády sice hovořily o odvetě, ale od svého úmyslu rychle ustoupily, a od té doby režim běžně používá chlór jako zbraň. Na silnicích vedoucích do nemocnice visely na sloupech veřejného osvětlení instrukce, jak přežít chemický útok. Aziz odvezl Notta do Aleppa a představil jej zdravotnickému personálu v nemocnici M1, kde žil příštích pět týdnů.

Pohotovost v M1 provozovali studenti lékařské fakulty. „Než dorazil David, nikdo nevěděl, jak otevřít hrudník,“ říká Abu Waseem, mladý zdravotník se specializací na plastickou a rekonstrukční chirurgii. „Neuměli jsme se vypořádat se spoustou věcí,“ říká Aziz. „Kdybych měl pacienta s poraněním hrudníku, nevěděl bych, jak jej operovat, protože jsem se nespecializoval na operace hrudníku. Když mi přivezli pacienta s poraněním cév, poslal jsem jej do jiné nemocnice, kde pracoval cévní chirurg.“ A dodává: „Většina pacientů s poraněním srdce zemřela.“

Po večerech, poté, co ustaly nálety a přestřelky, vedl Nott svůj kurz chirurgie v tvrdých podmínkách. Darwish překládal přednášky do arabštiny. Ukázal přítomným stovky chirurgických fotografií a videí, které nasnímal v různých oblastech válečných konfliktů a přírodních katastrof, včetně příkladů svých vlastních smrtelných chyb. Rozdal také digitální kopie několika set učebnic medicíny. Učil lékaře principům operací na zamezení škod, které se naučil na základnách v Iráku a Afghánistánu. Vzhledem k tomu, že chirurgie na zamezení škod vyžaduje pouze minimální okamžité chirurgické zákroky, tento postup umožnil syrským lékařům ošetřit více pacientů po rozsáhlých útocích. „Způsobilo to revoluci v naší práci,“ říká Aziz. „Skutečnou změnu. Díky této technice přežilo tolik pacientů.“

Nottovy večerní přednášky navštěvovali také lékaři z nemocnic M2 a M10. Na konci každé přednášky Syřané probírali případy, k nimž došlo během dne – „kdo přežil, kdo zemřel, proč přežil, proč zemřel“, říká Nott. „A protože po setmění docházelo k útokům raketami vzduch-země, měli jsme i přísun pacientů. Operoval jsem do půlnoci. A takto to probíhalo každý den.“

„Denně jsme přijímali 12-15 pacientů poraněných odstřelovači,“ říká Nott. Mnoho z nich byly děti. Bylo to velmi zvláštní,“ konstatuje Nott. „Věděli jste, že když jste ráno přijali pacienta se střelnou ránou v pravém rameni, přijde ještě dalších šest nebo sedm lidí se zraněnou pravou rukou. A když byl někdo postřelen do břicha, dorazí k vám dalších šest-sedm střelných poranění břicha.“ Nott měl podezření, že odstřelovači se v rámci jakési sadistické hry bavili tím, že mířili na specifické partie těla. Konzultoval to s Azizem, který tvrdil, že snajpeři uzavírali sázky, kdo koho trefí a kde. „Někdy jsme odposlouchávali vysílačky režimu. A oni odposlouchávali nás,“ říká Aziz. „Jednou jsme slyšeli, jak někdo říká: vsadím se o krabičku cigaret…“

Lékaři mají také podezření, že cílem útoků byly také těhotné ženy. „Toto je těhotná paní těsně před porodem,“ vysvětluje Nott a kliká na sérii děsivých fotografií v laptopu. „Byla ve čtyřicátém týdnu těhotenství, chystala se k porodu a střelili ji do dělohy.“ Syrský lékař natočil Notta, jak provádí nouzový císařský řez. Přežila pouze matka, rentgen plodu ukázal kultu v jeho hlavě.

Nott byl v neustálém ohrožení únosem. ISLáMSKý STáT unesl již 16 zahraničních novinářů a zaměstnanců charitativních organizací a syrská vláda zajal v Aleppu britského lékaře, ortopedického chirurga Abbase Chána, který později zemřel ve vězeňské cele v Damašku. Humanitární lékaři léčí pacienty bez ohledu na to, ke kterému táboru patří, a jednoho dne, když Nott zašíval arterii spojující mužovo srdce a plíce, „dveře operačního sálu se rozletěly a dovnitř vešlo asi sedm bojovníků Islámského státu,“ popisuje Nott. Stáli u dveří s kalašnikovy v rukou. Vůdce, Čečen, přistoupil ke stolu. Pacientem byl jeden z jeho bojovníků. Abu Abdullah, mladý syrský chirurg, vystoupil a anglicky řekl muži, že pokud bude rušit zkušeného chirurga, „váš přítel zemře“. Nott se třásl strachy. „Zkoušel jsem soustředit se na své ruce tak silně, že jsem měl problém stát na nohou,“ říká. Rozruch na chodbě odvolal stráže z místnosti, ale vůdce zůstal až do konce operace. Měsíc poté, co Nott odjel z M1, stejná skupina bojovníků se vrátila a unesla pacienta se zraněními obou nohou. Stáhli jej dolů po schodech a uprostřed ulice ho popravili.

V lednu 2014, Islámský stát unesl 13 lékařů z polní nemocnice MSF v severní Sýrii. Osm z nich byli Syřané, ty brzo propustili, ale pět cizinců zůstalo v zajetí do konce května. MSF ukončila své působení v oblastech ovládaných Islámským státem a odvolala všechny své zahraniční pracovníky ze země.

Nott se vrátil do M1 v září 2014. Všechny nemocnice ve východní polovině města, ovládané opozicí, byly napadeny. V M10 polámaly kusy stropu, skla a betonu lůžka, zbytky sáčků se sérem visely poblíž elektrické zásuvky. Zdravotnický personál v obou zařízeních nastěhoval vybavení a pacienty do sklepů a kolem vchodu naskládal pytle s pískem. Horní patra byla opuštěná a sloužila pouze jako štít proti bombardování.

V té době už téměř rok shazovaly vrtulníky vládních sil barely plné šrapnelů a TNT na tržiště, obytné bloky, školy a nemocnice. Svařované ocasní ploutve navádějí tyto barely tak, aby přistály na pojistce, která způsobí explozi. Způsoby míření jsou v Aleppu tak primitivní a bezohledné, že mnozí obyvatelé se přestěhovali blíže k předním liniím bojů a raději tak riskovali střelbu od odstřelovačů jen proto, že vrtulníky neshazují barely v blízkosti vládních vojsk.

Když exploduje velká bomba, ničí těla v po sobě jdoucích vlnách. První přichází tlaková vlna, která šíří vzduchové částice nadzvukovou rychlostí. Výsledkem je vnitřní poškození orgánů, protože, jak řekl Nott, „dojde ke krvácení tkání, což znamená, že dochází k vnitřnímu krvácení v plících. Nemůžete dýchat. Nic neslyšíte, protože vám prasknou ušní bubínky. „ O zlomek vteřiny později přijde vzduchová vlna, podtlak, který katapultuje lidi do vzduchu a smýkne jimi o zeď nebo jakýkoli blízký objekt. „Vzduchová vlna je tak silná, že pokud jste na špatném místě, skutečně vám urve nohu,“ říká Nott a ukazuje fotografii člověka na operačním stole, jehož levá noha byla spálená na kaši a část pod kolenem chyběla úplně. „Úplně vám očeše nohu. Proto mají lidé tak hrozná zranění. Působí je vzduchová vlna, kterou dále doprovázejí zranění „kousky kovových šrapnelů, které se vám zaryjí do masa i kostí o rozdrtí je, plus plameny, které vás upálí“.

Po bombovém útoku, říká Nott, „jdete po schodech dolů na pohotovost a slyšíte pouze nářek“. Barelová bomba vyhodí do povětří celé budovy a naplní vzduch betonovým prachem; mnoho lidí, kteří přežijí počáteční explozi, zemřou udušením o několik minut později. Každý den přicházejí do nemocnice pacienti, pohmoždění a obalení v suti, že „nevíte, jestli se na ně díváte zepředu nebo zezadu, jestli ještě žijí nebo jsou již mrtví,“ říká. „Pokaždé, když se někoho dotknete, vmete vám to prach do obličeje a do plic, vy kašlete a prskáte a snažíte se zjistit, je-li pacient ještě naživu.“

Dlaždice na podlaze podzemní hotovosti v M1 kloužou od krve a dalších tělesných tekutin. Křičící muži nesou děti bez hlavy, jako by je ještě mohli nějakým způsobem zachránit. Personál nemocnice balí těla do bílé gázy a přibalují k nim utržené nohy, na nichž jsou ještě pořád ponožky a boty.

Když dopadnou barelové bomby na domy, často pošlou do nemocnice celé rodiny. Jednou dorazilo do nemocnice pět sourozenců. Nott nebyl schopen postarat se o ně, takže je aspoň natočil, aby měl důkaz, „jak strašlivé to bylo“. Miminko bez nohou tlumeně brečelo a poté zemřelo. Starší bratr tiše ležel, vnitřnosti se mu draly z břicha. Ve vedlejším pokoji batole se zakrvaveným obličejem volalo jméno umírajícího bratra. Dva zdravotníci nesli čtvrtého bratra, asi tříletého. Neměl pánev, obličej a hruď měl pokryté betonovým prachem. Tiše, beze slova, otevřel oči a rozhlídl se po místnosti. Na obličeji měl mokré, bílé skvrny. Nott mu je něžně setřel. Když přivezli do místnosti sestru, pochopil, že jí na hlavu spadl kus betonu a ty skvrny byly kousky jejího mozku.

Kluk umíral. Nebylo mu pomoci. Ztratil příliš mnoho krve a plíce měl naplněné částicemi betonu. Nott ho čtyři trýznivé minuty držel za ruku. „Jediné, co můžete dělat, je utěšovat je,“ říká. „Jediné, v co můžeme doufat, je, že zemřou rychle,“ dodává se slzami v očích.

Několik týdnů poté, co odjel z Aleppa, byl Nott pozván na oběd do Buckinghamského paláce. Když se k němu obrátila královna, vysvětlil jí, že se právě vrátil ze Sýrie. „Jak to tam vypadalo?“ zeptala se. „Snažil jsem se to zlehčit a řekl jsem, že to bylo naprosto příšerné,“ řekl. Královna trvala na podrobnostech, ale Nott se nedokázal přimět k tomu, aby jí je popsal, a začal se mu chvět spodní ret. V ten moment „nechala přivést psy“, říká. Příštích dvacet minut Nott a královna hladili psy a pod stolem je krmili sušenkami. Když se blížil konec oběda, královna poznamenala: Je to mnohem lepší, než mluvit, že?“

Od poslední Nottovy cesty do Aleppa bombardovaly ozbrojené síly syrské vlády všechny tři nemocnice s traumatologickými odděleními ve městě. Následující raketové útoky usmrtily několik jeho přátel včetně technika na anesteziologii a ošetřovatele. Lékaři za lidská práva zaznamenali a doložili 365 útoků proti syrským zdravotnickým zařízením. Více než 90 % z nich provedly syrské a ruské vládní jednotky. Mnohé z nich byly útoky „dvojitého účinku“: cca 20 minut po dopadu první bomby přiletí na scénu vrtulník nebo stíhačka a zlikviduje zachránce.

V prvním červnovém týdnu provedly syrské a ruské letouny více než šest set náletů na část Aleppa ovládanou opozicí a Asad slíbil, že si vezme „každou píď“ Sýrie. Následujícího dne vládní vojenské letouny bombardovaly v rozpětí tří hodin tři zdravotnická zařízení včetně střediska pro novorozence. Nemocnice M2, M3, M4, M6, M7 a M9 byly zničeny.

„Jsem všeobecný chirurg, který funguje jako hrudní chirurg, jako srdeční chirurg, jako cévní chirurg, někdy dělám ultrazvuk, jindy dělám rentgeny,“ řekl. „Totéž platí pro ostatní kluky. Z jednoho je zdravotní sestra. Z jiného technik intenzivní péče. Byl to nemocniční dělník? Teď se stal technikem operační místnosti, protože se naučil, jak pracovat se sterilizací, jak pracovat s chirurgickým vybavením. “

 „Když přijdete do Aleppa a zeptáte se lékařů v kterékoli nemocnici, řeknou vám, že od doby, co přišel do Aleppa David Nott, zde došlo k obrovskému skoku vpřed v rámci výkonu lékařské praxe,“ říká Ammar Darwish. „Pořád zachraňuje zdejší životy, protože naučil naše lékaře, jak odvádět dobrou práci.“

Nott nadále radí zdravotníkům z M1. Na dálku. Začátkem letošního roku s manželkou Elly, bývalou výzkumnou pracovnicí Mezinárodního institutu strategických studií na Středním východě, založil nadaci pro organizování kurzů chirurgie pro lékaře, kteří žijí ve válečných zónách. V dubnu s Darwishem cestovali do jižního Turecka na první přednášky, které se konaly na univerzitě v Gaziantepu. Zúčastnilo se jich 32 Syřanů z Aleppa, Idlibu, Homsu a provincie Latakia.

Jeden z jeho nejlepších studentů je Abu Waseem. Když začala válka, studoval čtvrtým rokem plastickou a rekonstrukční chirurgii. „Obětoval svou budoucnost“ léčbě pacientů v Sýrii,“ řekl mi Aziz. „Nemá žádnou možnost dokončit studium a absolvovat školu, nemá šanci dodělat pátý či šestý ročník a stát se specialistou.“ Zatímco ostatní lékaři v Aleppu si často berou volno a odjíždějí navštívit rodinné příslušníky, kteří uprchli do Turecka, Abu Waseem zůstává v nemocnici M1, protože nemá pas.

Nott se Abu Waseema často ptá, jak to zvládá. Není to tak dávno, co mu odpověděl: „Děkuji ti, příteli, jsem v pořádku. Ale jsem tak smutný.“ Poslal dvě fotografie dítěte s hrůznými zraněními. „Podívej se na tuto holčičku. Je jednou z obětí dnešního ruského bombardování. Přišla o celou ruku a obličej.“

„Strašné,“ odepsal Nott. „Přežije?“

„Bohužel ano.“ ♦

[wc_highlight color=”blue”]Překlad: Robert Nerpas, Úvodní obrázek: Voice of America News Scott Bobb from ALEPPO/commons.wikimedia.org[/wc_highlight]