Násilí na ženách… jako fenomén nejen v Evropě

Před dvaceti lety upozornil v rozhovoru pro Respekt bývalý velvyslanec Argentiny v Československu a poté v České republice Abel Posse, m. j. tvůrce Evity, na celkový úpadek maskulinní kultury Západu. Poukázal na politiku mužů, mezinárodní politiků mužů, násilí mužů, mezinárodní násilí mužů a kulturu mužů. Vzpomněl jsem si na tento rozhovor právě v této době, kdy se ukazuje, že úpadek maskulinní kultury je daleko hlubší ve světle současné mravní a duchovní krize nejen v Evropě, ale prakticky na celé planetě. Jak uvádí ve své knize „EVROPA a osvícenství“ Ulrich im Hof, již v roce 1788 konstatovali pařížský akademik Condocert a představitel městské rady v Královci Theodor Gottlieb Hippel, že „ženy se, podobně jako černí otroci, stále nepočítají ke svazku plnoprávných občanů. Díky svému vzdělání však mají nyní stejný životní styl jako muži a mohou být platnými účastnicemi jejich debat.“ Oba autoři požadují pro ženy úplnou rovnost v soukromé i politické oblasti.

Tehdy to byla samozřejmě ještě utopie. Marně vyvolává zmíněný Condorcet na počátku Francouzské revoluce příklad anglické královny Alžběty, habsburské císařovny Marie Terezie nebo ruské carevny Kateřiny. Pranýřuje postoje mužů – i těch nejosvícenějších – těmito slovy: „Což všichni neporušili princip rovnosti práv, když polovinu lidského pokolení s klidem zbavili práva podílet se na vypracovávání zákonů?“

„Devatenácté století od sebe pečlivě oddělí svět mužů a žen. Vnutí mužům – bez ohledu na to, zda chtějí, či zda se k tomu hodí – jejich mužskou roli pánů domů, státníků nebo velících důstojníků. Kolik chlapců není na tento úkol připraveno a vycvičeno, kolik jich později selže – čehož můžeme být svědky dodnes (pozn. pisatele). Až později stály na druhé straně svobodné a nezávislé průkopnice amerického Západu a poté i angažované bojovnice za ženská práva na evropském kontinentu, zvláště v anglosaských a skandinávských zemích.

Při jedné nedávné besedě v Poslanecké sněmovně pod názvem „Žena – klíč k integraci“, kde předkládaly své názory a zkušenosti ženy z různých evropských zemí, informovala zástupkyně Albánie o události, která tehdy hýbala celou Albánií. Došlo tam k vraždě ze cti, kdy policista zavraždil manželku, která mu odmítla něco podat… Albánská delegátka připomněla, že v její zemi je v politice 48 % žen, ale pro vývoj demokracie to není směrodatné. Albánie totiž nedisponuje takovým státně právním zřízením jako např. Finsko, kde je v politice stejné procento žen, které však mají vliv na vývoj demokracie a na politiku.

Před několika lety se v tisku objevila studie o domácím násilí ve Španělsku, kde ročně došlo k 1,5 mil. případů NáSILí NA žENáCH. Ženy založily instituci, která se tímto fenoménem zabývá. V návalu vzteku např. muž přiložil na tělo ženy horkou žehličku, když žehlila, došlo dokonce k 40 případům upálení. Ale i u nás v nedávné studii vyšlo najevo, že 28 % žen zažilo někdy domácí násilí. Třetina z těchto žen musela po útoku vyhledat lékaře. Ze zdravotnického pojištění se vyplatilo obětem 1,85 miliardy Kč. Léčení chronických onemocnění po atacích domácího násilí stálo 1,1 miliardy Kč, 215 milionů doplatily oběti ze svého pojištění…

Brutální vražda šokovala Itálii
Počátkem června 2016 upálil mladý Říman zaživa svou ex-přítelkyni. V Itálii spustil tento čin debatu o fenoménu „femminicido“. Bývalý přítel 22leté Sary Di Pietrantonio ji vyhlížel celý dlouhý večer. Když přijela brzy ráno domů, vytlačil ji na okraj ulice. Týden před tím se tato studentka s o pět let starším strážníkem rozešla. Otevřela mu dveře auta, zřejmě v naději, že půjde o poslední rozhovor. Polil ji alkoholem. Křehká dívka se pokusila o útěk. Neměla však žádnou šanci. Přemohl ji, bil ji a nakonec ji zaživa upálil. Krutý čin časného nedělního rána v jižní čtvrti Říma italskou veřejností otřásl. Řadu dní mu byly věnovány palcové titulky v novinách. Sara bohužel není jediným smutným případem. Každých několik dní jsou v Itálii ženy jakéhokoli stáří uškrceny, probodnuty nebo zastřeleny svými manžely, partnery nebo expartnery a bývalými manžely. V mnoha případech se oběti krátce před tím s dotyčným rozešly. Podle výzkumného institutu Eures přišlo v letošním roce tímto způsobem o život již 55 žen. Temný počet je však zřejmě ještě vyšší, protože ne všichni pachatelé jsou usvědčeni. Tento fenomén je v Itálii nazýván „femminicido“. Není to nic nového, ale v posledních letech se mu dostalo opět větší pozornosti, protože počet obětí jednoduše neklesá. Podle nejnovější zprávy institutu Eures bylo mezi roky 2010 a 2014 zavražděno 819 žen. V sedmi z deseti případů byly oběti s pachateli spojeny. V absolutních číslech ve zkoumaném období došlo k malému poklesu. Pokroky jsou ale podle odborníků zklamáním, protože počet obětí vražd celkem díky prevenci silně klesl.  Delikty proti ženám, s nimiž pachatelé udržovaly vztah, ještě v roce 1999 činily jen 11 % všech případů vražd, v roce 2014 to bylo 32 %. Nápadné na této statistice je, že takové delikty vztahu nejsou omezeny pouze na sociálně znevýhodněné vrstvy. Regionálně nejsou dokonce ani koncentrovány do chudých oblastí, naopak. Častěji se vyskytují na privilegovaném severu ITáLIE, než na jihu. Ze 152 „femminicidi“ v roce 2014 se jich událo 30 v Lombardii. Z provincií jsou jasně na špičce velká města Milán se 14 a Řím se 13 případy.

Kulturní problém
Ze slov  vyšetřovatele se  stala Sara obětí obsesivní žárlivosti jednoho „netvora“. Socioložky a právničky, které se tímto fenoménem zabývají, považují tuto definici za mylnou. Advokátka Giulia Bongiorno v rozhovoru pro státní televizi zdůraznila, že tito pachatelé nejednali ze zklamané lásky nebo v afektu. Stejně jako bývalý přítel Sary plánují své zločiny mnohem více chladnokrevně a úmyslně. Nemá to co do činění s psychiatrickým problémem, ale s problémem kulturním. Bohužel italské ženy jsou ještě stále viděny jako objekt a majetek. Není akceptováno, aby si mohly prosadit svou vůli. Tato mentalita také stojí za některými vraždami.

Vražda je však extrémní případ. V obrovském množství případů je cestou řešení problémů či sporů ve vzájemných vztazích domácí násilí a obtěžování. Podle institutu Eures zažila třetina všech Italek mezi 16 a 60 lety minimálně jednou nějakou formu násilí. Navíc v případě domácího násilí nepodalo dle prezidentky horké linky pro ženy v nouzi Telefono Rosa 90 % postižených žen žádné udání na policii. Porovnávat tuto situaci s jinými zeměmi je těžké. Statistiky jsou absolutně nedostatečné, pokud vůbec nějaké evropské statistiky jsou. Několik mála výzkumů dospělo k závěru, že každá třetí žena v EU zažila alespoň jednou psychické anebo sexuální násilí. Dánsko, Finsko a Švédsko obstály v této statistice nejhůře. Podle zodpovědných činitelů by to mohlo mít co do činění s tím, že práh vnímání je tam nižší. Maria Montelone, římská státní zástupkyně pro „femminicidio“, vyzvala v rozhlasovém rozhovoru mladé dívky k tomu, aby nepodceňovaly ohrožování a obtěžování a informovaly o něm rodiče nebo přátele, v nutných případech taky policii. Skutečnost je však taková, že se mnohé pozdější oběti vražd obrátily na policii, která však nevzala jejich stížnosti a obavy vážně anebo oběť chránila nedostatečně. Oběti násilí pak v televizních talk-show popisovaly, jak se jim policejní úředníci vysmívali.

Politická zodpovědnost
Italská poslankyně Celeste Costatino vidí za stále vysokými čísly obětí zodpovědnou politiku. Vláda se stále snaží potírat násilí proti ženám pouze nouzovými opatřeními, a ne stálými strukturálními reformami. Když další šokující případ zase jednou rozbouří vlny, vydá vláda pár dekretů, které pak zůstanou jen mrtvými písmeny, napsala Costatino v článku pro Hufftington Post.

Zástupkyně „Sinistra Ecologia Liberta“ se již roky v parlamentu zasazuje o to, aby se rovnoprávnost pohlaví stala tématem ve školách. Podle ní by děvčata a chlapci měli být v útlém věku jinak socializováni. Všechny její návrhy však byly dosud bezúspěšné a nenalezly v nedávné školské reformě žádný ohlas.

Itálie pokulhává také v jiných aspektech v oblasti prevence. Organizace, které obětem pomáhají, existují často bez státní podpory. Počet azylových domů pro týrané ženy je příliš nízký. EU doporučuje členským zemím jedno poradenské místo pro oběti násilí na 10.000 obyvatel a jeden nouzový azylový dům na 50.000 obyvatel. Itálie by tedy musela v návaznosti na své území a počet obyvatel mít k dispozici 5.700 lůžek, v současné době jich má pouze má 500.

Výkřik proti světu mužů
V Brazílii vyšly ženy na protest proti sexuálnímu násilí do ulic. „Víc než 30 jich zde otěhotnělo,“ směje se divoce jeden muž. Kolem něho stojí ostatní a taky se smějí. Před ním leží 16letá dívka v bezvědomí, brutálně zhanobena. Výstřižek z videa, které ukazovalo ZNáSILNěNí, běžel týden na internetu. Dívka, která byla očividně omámená drogou, si nemohla vzpomenout, co přesně se té noci stalo. Byla se svým přítelem na „party“ v jedné favele v Riu de Janeiro. Říká, že když procitla, „byla obklopena 33 ozbrojenými muži“. Teprve o čtyři dny později, poté, co shlédla video, informovala úřady.

Rozvášněná BRAZíLIE
V různých brazilských městech došlo k protestům, na nichž se podílely tisíce demonstrantek. Na sociálních sítích začaly otevřeně promlouvat oběti znásilnění. Nesčetní uživatelé vyjadřují svojí solidaritu a svou nelibost projevují profilovými obrázky se zaťatou pěstí či s ukřižovanou ženou, které se řine po nohách krev, a s požadavky na skoncování s kulturou znásilňování. Také v hlavním městě Brasilii došlo k reakcím. Nejdříve od suspendované prezidentky Dilmy Rousself, která mluvila o neakceptovatelném a barbarském činu, který musí být potrestán, poté od ministra vnitra Michela Termera, který tento čin rovněž vehementně odsoudil. Pozornost veřejnosti je vysoká, úřady od té doby jsou pod tlakem. Ministr vnitra ohlásil založení zvláštního oddělení na ministerstvu spravedlnosti, které má koordinovat potírání takovýchto zločinů v celé zemi.  Několik dní po odporném činu zatkla policie v Riu dva pachatele. Na další čtyři osoby byly vystaveny rozkazy k zatčení. Poté však přišla reakce policie. Původní, případem pověřený komisař konfrontoval postiženou dívku s videem a dotazoval se na její sexuální praktiky. Zpochybnil její důvěryhodnost, protože lékařské dobrozdání jednoznačně neukazovalo na důsledky násilí. Mezitím byl však případ předán jiné komisařce, která potvrdila, že může prokázat znásilnění. Už samotné záběry na videu a jeho rozšiřování představují trestný čin.

Černá čísla
Tento čin je hrozný. Ještě mnohem zarážející je, že není žádnou výjimkou. V samotném státě Rio de Janeiro bylo v roce 2014 znásilněno v průměru 15 žen denně. V celé Brazílii bylo v tomtéž roce registrováno 55.000 případů. Ve skutečnosti jich mohlo být podstatně více. Podle mezinárodních studií je dokázána jen přibližně třetina znásilnění. V případě Brazílie by mohla být tato černá čísla ještě vyšší, jak dokládá studie organizace Ipea, tvrdící, že policejně registrováno je pouze 10 % případů. Tím by roční míra znásilnění v Brazilii ležela mezi 75 a 250 na 100.000 obyvatel, což je alarmující číslo. Přesto to dosud vypadá, že tento problém vyvolává jen málo starostí. Sexuální násilí a přepadení žen jsou bagatelizována, ba dokonce trpěna. Přispívá k tomu mnoho faktorů, jako jsou „lechtivé“ vtipy, představování žen jako sexuálních symbolů v médiích a nebo texty písní v nichž není řeč jen o svádění, nýbrž explicitně také o podmanění a zneužívání. Sexuální zločiny jsou za těchto okolností brány skoro jako  „kavalírní“ delikt.  Tradiční a náboženské představy často vedou k tomu, že v případech sexuálního násilí jsou často obviňovány oběti, a ne pachatelé. Obléká-li se žena provokativně, pije nebo užívá drogy, musí tak říkajíc počítat s tím, že bude znásilněna…

Dominance až k smrti…
Vše tohle je projevem kultury „machismo“, které má příčiny v domácí výchově, ve vzdělání, a  veřejné diskusi v médiích. „Machismo“ je typický rys nejenom v Brazílii, ale v celé Latinské Americe. Pro mnoho mužů tam ženy představují něco, čemu musí muži dominovat. Začíná to v soukromí, kde se násilí proti ženám, a to nejen sexuální, odehrává ve skrytu, ale často dosahuje odstrašující míry a v extrémních případech vede ke smrti. Nikde na světě není tak mnoho žen zabito kvůli jejich pohlaví jako v Latinské Americe. Tato dominance prorůstá ze zdí domácnosti až do úrovně hospodářství a politiky. V několika zemích Latinské Ameriky jsou ženy v politice zastoupené hůře, než v islámských státech. Brazílie je ten nejlepší příklad. Jen každý desátý člen kongresu je žena. A od suspendování prezidentky Rousself je země řízena výhradně mužským kabinetem.

Rozdrobená práva žen
Palestinská studentka Rawan Abu Mahady byla jako 18letá zbil k skoro smrti její otec, když požadovala, aby byl soused, který jí sexuálně obtěžoval, volán k zodpovědnosti. Rawan, která ještě nikdy neopustila Gazu, kde vládne palestinský Hamas, a která mluví plynně anglicky bez akcentu, chce studovat v zahraničí a plánuje řádnou kampaň společnosti s výáhradní dominancí mužů, která nemá jasné zákony na ochranu žen a v podstatě jim nedává možnost účinně se bránit proti přepadením. Rawan vidí jako příčinu stávajícího stavu nedostatek homogenity palestinského práva, které je živeno z osmanských, jordánských, egyptských pramenů a které si zakládá na kulturách a náboženstvích pohrdá právy žen. K rozdrobenosti práva dále přispívá skutečnost, že hnutí Hamas si v Gaze vyrábí vlastní zákony a ignoruje oficiální palestinské úřady, sídlící v Ramallahu,  a tudíž je spoluodpovědné za silný nárůst tzv. vražd ze cti. Rawan Abu Mahdy říká: „Společnost se musí změnit. Musíme konečně přestat dávat vinu za znásilnění obětem, ženám…“

Dejme ženám svobodu
Ne, nedávejme ženám rovnoprávnost, poskytněme jim svobodu. Den, kdy se žena stane svobodnou, bude úsvitem revoluce, jejíž následky si stěží dokážeme představit. Svobodná žena znamená konec náboženství, jehož je ve své nesvobodě nejhorlivějším stoupencem. Svobodná žena znamená konec válek, které kosí muže. Svobodná žena znamená konec společnosti, v níž silný utlačuje slabého, konec prostituce, fyzické nebo morální, konec násilí. Svobodná žena je předzvěstí nové humanity, první krok k vítězství lidství nad člověkem.

Dokud bude žena jiná než muž, naděje potrvá. Muž pohořel ve všem, čeho se kdy ujal, dejme příležitost ženám!

Osobně považuji za důležité změnit výchovu chlapců, kteří nemohou být stále vychováváni ve stylu „jsi přece chlap, něco vydržíš, nebreč atd.“. Naopak, budoucí muži musí být vychováváni v lásce a porozumění svými matkami, pak z nich vyrostou „rytíři“ se smyslem pro spravedlnost, pravdu, obdivu a úctě k ženě a se soucitem pro slabé. Matka je také jediný člověk, který ke schopen obětovat za život svého dítěte i život svůj. Pak nebude problém pro budoucí ženy vybrat si mezi „rytíři“.

Epilog: Největší výzvou doby je vychovat v pravdě, svobodného, zodpovědného, láskyplného a v pokoře žijícího člověka. Slova Václava Havla „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ jsou platná po tisíciletí, ověřená praxí, dějinami i zkušeností. A jak říká „klasik“, „jediným kriteriem pravdy je praxe.“

[wc_highlight color=”blue”] Úvodní foto: In the Tavern, Germanische Nationalmuseum/wikimedia commons [/wc_highlight]