[wc_highlight color=”blue”]Zdroj: Člověk v tísni, Foto: Člověk v tísni – galerie[/wc_highlight]
Desítky humanitárních pracovníků každý rok přijdou o život při pomoci druhým
V pátek 19. srpna si připomeneme Světový humanitární den, jenž je věnován všem humanitárním pracovníkům, kteří pomáhají v rizikových oblastech. Jen v loňském roce bylo podle údajů The Aid Worker Security database zabito, uneseno nebo zraněno 287 humanitárních pracovníků, kteří při své práci pomáhali ostatním. Organizace sdružené ve FoRS – Českém fóru pro rozvojovou spolupráci proto společně s Českým červeným křížem považují za důležité na tento fakt upozornit a zároveň připomenout množství humanitárních krizí ve světě.
Humanitární situace ve světě se neustále zhoršuje, což dokazuje mimo jiné i množství nuceně vysídlených lidí. Podle údajů OSN v roce 2015 bylo na útěku celkem 65,3 milionu lidí, což je o 5,8 milionu více, než v roce předešlém a nejvíce od druhé světové války. Miliony lidí, kteří jsou zasaženi válečnými konflikty, přírodními katastrofami či epidemiemi, jsou odkázány na POMOC místních i zahraničních humanitárních pracovníků. Je to případ SýRIE, oblasti Čadského jezera, Jemenu, Jižního Súdánu a dalších oblastí, z nichž mnohé jsou decimovány válečnými konflikty, kde válčící strany neberou ohled na civilní obyvatelstvo ani humanitární pracovníky.
Obzvláště náročná je humanitární práce v oblastech sužovaných dlouhodobými konflikty. Například šestiletý syrský konflikt způsobil, že prakticky každý Syřan potřebuje pomoc. Obyvatelstvo je vyčerpané fyzicky, duševně, sociálně i ekonomicky. Zároveň je nutné zprostředkování cílené podpory jak vnitřním uprchlíkům v Sýrii, tak uprchlíkům nacházejícím se v ostatních zemích. Obtížné situaci tak čelí i humanitární pracovníci, kteří nemají kapacity pomáhat všem potřebným, kdo se na ně obracejí.
„Vleklá válka na Ukrajině, obléhání a cílené shazování bomb na civilní obyvatelstvo v Sýrii, činnost fanatických islamistů postihující především místní obyvatelstvo, miliony uprchlíků v Turecku, Libanonu, Jordánsku či Iráku znamenají pro humanitární organizace ohromnou výzvu a potřebu schopných a motivovaných lidí. Naše práce je přitom den ode dne nebezpečnější,“ říká ředitel Humanitární a rozvojové sekce společnosti Člověk v tísni Jan Mrkvička.
Mezinárodní humanitární právo je v místech ozbrojených konfliktů často porušováno. Humanitární pracovníci se až příliš často stávají terči útoků, které bývají opakovaně mířeny na civilní budovy, nemocnice a školy. „Červený kříž užívá kontaktů s aktéry ozbrojených konfliktů ve světě, aby je přiměl k respektování mezinárodního humanitárního práva chránícího především raněné, civilisty, zdravotnické a humanitární pracovníky. Přesto je dostupnost zdravotní péče i bezpečnost humanitárních a zdravotnických pracovníků v ohrožení,“ říká prezident ČČK Marek Jukl. „I v této situaci se nám daří poskytovat pomoc například na třech čtvrtinách území Sýrie. Utrpení má být mírněno pokud možno v místě vzniku,“ dodává.
Právě v místě vzniku konfliktů a krizí pracují světové HUMANITáRNí ORGANIZACE s místními komunitami tak, aby předcházely kritickým následkům a dalšímu utrpení místních obyvatel. Vedle poskytování okamžité humanitární pomoci se proto humanitární pracovníci věnují také posilování místních komunit, aby byly i přes tíživou situaci co nejdříve opět soběstačné. „Humanitární pracovníci CARE spolupracují s lokálními partnery, kteří mají zasvěcený vhled do situace a potřeb místních lidí. Věnují se nejohroženějším skupinám, k nimž patří zejména ženy a dívky. Například současná krizová situace v Jemenu či Jižním Súdánu však přístup k těm nejpotřebnějším lidem znesnadňuje,“ říká ředitel CARE Česká republika Jan Kejzlar.
Každý další útok na humanitární pomoc připravuje obrovské množství lidí v nouzi o přístup k životně důležité pomoci. Mezinárodní společenství se dohodlo, že uprostřed konfliktu se neútočí na ty nejbezbrannější a tyto dohody je třeba dodržovat.
České humanitární organizace oceňují, že navzdory některým verbálním útokům česká společnost humanitární pomoc podporuje a váží si i práce humanitárních pracovníků. „Česká vláda si uvědomuje zhoršující se humanitární situaci ve světě, a proto letos schválila navýšení peněz v rozpočtu na humanitární pomoc ze 73 milionů korun na 130 milionů pro příští rok. Domnívám se, že je potřeba ještě větší navýšení finančních prostředků, které by sloužily především jako prevence stávající migrační vlny, a budu o něj ve vládě usilovat,“ uvedl místopředseda vlády Pavel Bělobrádek.
Afghánistán, Irák, Sýrie, Ukrajina, DR Kongo – tam všude by pomoc Člověka v tísni bez místních humanitárních pracovníků nebyla možná
Lidé, kteří při své práci museli v uplynulých letech čelit nebezpečí, při tom byli z 90 % místní zaměstnanci humanitárních organizací. V roce 2015 tak ze 109 lidí, kteří přišli o život, bylo pouze 7 zahraničních pracovníků. Člověk v tísni (ČvT), který poskytuje humanitární a rozvojovou pomoc ve 22 zemích světa, by se bez práce místních zaměstnanců také neobešel. „Lidé si často neuvědomují, že práci Člověka v tísni nevykonává v zahraničí několik dobrodruhů, ale především místní lidé,“ vysvětluje Jan Mrkvička, ředitel Humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni. „Z našich více než 1 150 pracovníků a pracovnic, kteří se přímo na místě podílí na chodu misí, připadá průměrně osm zahraničních humanitárních pracovníků včetně Čechů a Češek na sto místních kolegů. K tomu spolupracujeme s více než stovkou místních organizací,“ dodává.
Smrt devíti afghánských kolegů
ČvT si letos připomněl největší tragédii ve své historii z června loňského roku, kdy bylo při útoku na kancelář v Afghánistánu zavražděno devět místních kolegů. „Počátkem června se pracovníci afgánské mise setkali na smutečním shromáždění k uctění památky kolegů, kteří byli brutálně zavražděni 2. června loňského roku v provincii Balkh. Spolu s pracovníky mise se tryzny zúčastnili příbuzní obětí, přátelé, pracovníci neziskových organizací i zástupci státní správy a samosprávy,“ popisuje vedoucí mise ČvT v Afghánistánu Wail Khazal.
Vražda místních kolegů všechny silně zasáhla a poznamenala další způsob práce v zemi. „V uplynulých dvanácti měsících došlo k významnému posílení pasivních prvků bezpečnosti všech místních kanceláří, stejně tak jako ke zvýšení preventivních opatření s cílem minimalizovat riziko opakování obdobné tragédie. Programy podporující chudé farmáře, ženy a mládež v městských chudinských čtvrtích, studenty zemědělských škol i další chudobou ohrožené skupiny obyvatel jsme po přijetí bezpečnostních preventivních opatření opět obnovili a nadále se hodláme podílet na rozvoji Afganistánu a podpoře úsilí jeho obyvatel,“ dodává Wail Khazal.
Ukrajinci, Syřané i Iráčané pomáhají ve své válkou zdecimované vlasti
Na humanitární pomoc jsou kvůli vleklému válečnému konfliktu a pokračujícím bojům odkázány miliony civilistů na Ukrajině, v Sýrii a Iráku. Podle údajů Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti (UNOCHA) potřebuje humanitární pomoc v Sýrii 13,5 milionu lidí, na Ukrajině 3,1 milionu lidí a v Iráku 10 milionů lidí.
„Před vypuknutím války v roce 2011 se v Sýrii humanitární práce většinou omezovala spíše na činnost lokálních dobročinných spolků. Dnes, kdy velká část lidí přišla o střechu nad hlavou a zdroje obživy, je pro ně podpora a humanitární pomoc životně důležitá,“ říká Syřan Mohammad Tawilo, který pro ČvT začínal pracovat jako překladatel a asistent před více než třemi lety, dnes působí jako vedoucí programů ČvT v Sýrii. „Při práci v terénu se kvůli bombardování civilních oblastí i útokům ozbrojených skupin dostáváme do nebezpečných situací. Je to vyčerpávající a frustrující. Když ale potkáváte lidi, kteří vaši pomoc opravdu potřebují, pocit strachu najednou není tak důležitý. Humanitární pomoc druhým je tou nejsilnější motivací,“ dodává.
Při ostřelování civilních čtvrtí na jihu města Aleppa v roce 2014 zemřeli tři místní zaměstnanci ČvT. Pomoc v zemi ale pokračuje i nadále, ČvT se kromě distribuce potravinové, materiální a finanční pomoci, zaměřuje také například na podporu vzdělávání či pomoc farmářům zachovat tamější zemědělskou produkci.
Také na východě Ukrajiny boje stále pokračují. I přes dohodnuté příměří se počet civilních obětí stále zvyšuje. ČvT pomáhá nejzranitelnějším lidem na obou stranách ukrajinské fronty od roku 2014. „Práce pro ČvT je výzva. Beru to jako své poslání, i když mě vždy bolí, když vidím nevinné lidi trpět,“ vysvětluje Sergey Saenko, který utekl z Doněcku. Jako dobrovolník různých organizací pomáhal evakuovat lidi z frontových oblastí. Pro ČvT pracuje od září 2014. „Vloni jsme pomáhali při evakuaci obyvatel z Avdijivky v době, kdy bylo město silně bombardováno. Pamatuji si, jak mi střely dopadaly přímo za zády. Bál jsem se o vlastní život. Ale ještě víc jsem se bál o životy těch lidí, za které jsme měli zodpovědnost. Věděl jsem, že tam musím být a ne nikde jinde. A to je přesně ten důvod, proč pracuji pro Člověka v tísni,“ dodává.
Důležitá je znalost místního jazyka a kultury
Humanitární krize ve světě vyústila v silnou migrační vlnu, která je nejsilnější od druhé světové války. Jen v Iráku se podle údajů OSN nachází více než 3,3 milionů vnitřních uprchlíků, kteří čekají, až se budou moci vrátit domů. ČvT se proto v Iráku aktuálně zaměřuje na pomoc vnitřně vysídleným lidem, utíkajícím většinou z oblastí ovládaných tzv. Islámským státem. Bez pomoci místních humanitárních pracovníků by tato pomoc nebyla možná.
„V Iráku jsou pro nás naši místní zaměstnanci naprosto nepostradatelní. Díky znalosti místního jazyka a kultury nám pomáhají zorientovat se v poměrně složitém prostředí země rozvrácené dlouholetým konfliktem a etnicko-náboženskými spory,“ říká Naďa Aliová, koordinátorka programů Člověka v tísni v Sýrii a Iráku. „Tito lidé pro nás pracují, protože jim není lhostejné, co se v jejich zemi děje. Bez jejich odhodlání pomáhat bychom sotva mohli okamžitě zareagovat na prudké zhoršení humanitární situace, které očekáváme v důsledku plánované ofenzívy na Mosul,“ dodává.
Vyrovnávání se s traumatickými zážitky
Práce humanitních pracovníků je velice důležitá také v oblastech zničených přírodní katastrofou. V dubnu 2015 zasáhlo Nepál ničivé zemětřesení, které mělo za následek téměř 9 000 mrtvých a 22 000 zraněných lidí. ČvT okamžitě vyslal na místo svůj krizový tým. Celková rekonstrukce a obnova země ale probíhá pomalu. Práce ČvT v Nepálu proto stále pokračuje a od distribuce humanitární pomoci se rozšiřuje do nových oblastí. „S prací Člověka v tísni jsem se seznámila díky projektům na ochranu žen a dětí před násilím, dětskými sňatky či obchodováním s lidmi v okresech Gorka a Sindupalčuk,“ popisuje Vijaya Pun, která se v Nepálu zabývá programy na ochranu nejzranitelnějších lidí, jako jsou ženy a děti. „Člověk v tísni nám poskytl zázemí, kde můžeme sdílet své zkušenosti a lépe tak pomáhat krajanům, kteří nás potřebují. Musím říci, že po tom všem, co naši zemi postihlo, mi práce s ženami a dívkami ve venkovských oblastech dává pocit naplnění a motivaci do budoucna,“ dodává.
„Během našich projektů se setkáváme s množstvím případů genderově založeného násilí. Pomáháme obětem znásilnění, domácího či sexuálního násilí, diskriminace a psychického týrání. Většina těchto lidí se ale bojí o svých problémech mluvit. Proto je seznamujeme s jejich právy, pracujeme s nimi ve speciálních skupinách a pomáháme jim posílit jejich sebevědomí,“ doplňuje své zkušenosti kolegyně Jenisha Twanabasu, která pracuje pro ČvT od září 2015. „Vybrala jsem si tuto práci, protože má smysl. Často mám pocit, že pomáhám vlastním sestrám a bratrům překonat obtížné období, vyrovnat se s traumatickými zážitky a postavit se jim,“ dodává.
Odhodlanost a motivace
Chudoba, negramotnost, akutní podvýživa, nedostatek pitné vody, to je jen část problému, se kterými se dlouhodobě potýká africký kontinent. ČvT za pomoci místních zaměstnanců pomáhá v Angole, Etiopii, Jižním Súdánu a DR Kongo. „V DR Kongo se nám podařilo dát dohromady tým zodpovědných a motivovaných konžských humanitárních pracovníků, kteří i přes množství obtíží, kterými si prošli, zůstávají pozitivní a odhodlaní. Vystřídala jsem již několik různých týmů a vždy jsem s nimi našla společnou řeč. Upřímně respektuji všechny své kolegy, protože od každého se můžete něco přiučit,“ popisuje Karolína Šklebená, vedoucí mise ČvT v DR Kongo, která řídí tým 3 zahraničních a 37 místních pracovníků. „Jakožto vedoucí mise jsem zodpovědná také za bezpečnost svých kolegů. Kdybych udělala chybu, mohla bych někoho ohrozit na zdraví nebo na životě. Naštěstí mám kolem sebe rozsáhlý tým lidí, se kterými se radím, než udělám nějaké zásadní rozhodnutí,“ dodává. Celý rozhovor s Karolínou šklebenou si můžete přečíst tady.
Pumový útok v Bagdádu v roce 2003
Světový humanitární den vyhlásilo OSN na 19. srpna poté, co v roce 2003 při pumovém útoku v Bagdádu zahynulo 22 humanitárních pracovníků včetně zvláštního představitele Generálního tajemníka OSN v Iráku Sergia Vieiri de Mello. Tento den je určen všem humanitárním pracovníkům, kteří při své práci riskují životy a stále častěji se stávají terčem útoků. Každý rok proto i Člověk v tísni 19. srpna vyjadřuje respekt těm, kdo pomáhají v rizikových oblastech potřebným, a vzdává poctu všem, kdo při své práci přišli o život.
Humanitární a rozvojová pomoc Člověka v tísni je možná pouze díky institucionální podpoře dárců a české veřejnosti, která přispívá prostřednictvím Klubu přátel Člověka v tísni, Skutečného dárku a sbírce Skutečná pomoc. Člověk v tísni upřímně děkuje všem dárcům za jejich podporu.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.