Novozélandská krajina je považována za jednu z nejryzejších na světě a novozélandská vláda zastává tvrdá opatření pro ochranu přírodního bohatství země. Na vlastní kůži to pocítí každý cizinec. Kontrola čistoty kempingového příslušenství a oblečení při vstupu do země je samozřejmostí. Zdá se, že PříRODA je prioritou této země. Opravdu?
Před nedávnem vláda uveřejnila velice ambiciózní plán nazvaný „Predator Free“, jehož cílem je do roku 2050 vyhubit krysy, australské vačice a lasicovité šelmy s cílem ochránit původní ptačí druhy, které se zmítají na pokraji vyhynutí. Tento projekt nemá ve světě svým rozsahem obdoby. Vláda již nyní investuje ročně 74 milionů dolarů ve snaze dostat populaci těchto šelem pod kontrolu a pro tento projekt bylo vyčleněno dalších 28 milionů dolarů.
Problémem je ale způsob, jakým se vláda snaží dostat situaci pod kontrolu. K jejich likvidaci využívá prudký metabolický jed fluoroctan sodný známý pod označením 1080. Látka, která je Světovou zdravotnickou organizací označována jako extrémně nebezpečná kompletně blokuje metabolismus organismu. Ten potom totálně kolabuje a umírá v pomalé agonii několik hodin (ptáci) až několik dní (savci). Jed je smrtelně nebezpečný pro všechny organismy, od mikroorganismů přes rostliny, hmyz až po savce včetně člověka a neexistuje proti němu protilátka. Fluoroctan se vpravuje do obilných peletí nebo jsou jimi kontaminovány kousky mrkve. Takto nakažená potrava je potom letecky rozhozena po novozélandské krajině, která je jinak těžko přístupná. Takovýmto způsobem vláda již 15 let „krmí“ přírodu 4 000kg čistého fluoroctanu ročně (toto množství by bylo schopné zabít 20 000 000 lidí- počet 4x převyšující populaci Nového Zélandu). Žádná jiná země na světě nemá „ochranný“ program podobný tomuto. NOVý ZéLAND spotřebovává 85% celosvětové produkce fluoroctanu sodného (7% Austrálie, 8%zbytek světa). Takto „ošetřené“ oblasti jsou pečlivě označeny, nicméně jed se díky proudu řek, silným větrům a dešti dostává daleko za hranice vyznačeného území. Kontaminovaná potrava je samozřejmě strávena veškerými živočichy- v obrovském počtu hyne např. hmyz, který je základní složkou potravinového řetězce a každý rok uhyne zhruba 2000 kusů vysoké zvěře v důsledku pozření návnady. Látka, která je do přírody zanesena pro ochranu místního ptactva má na svědomí jeho hynutí. Tento problém se týká i fenomenálního kiwiho, který při hledání potravy zavrtává do země svůj dlouhý, úzký zobák. Obilné peletě si snadno splete s bezobratlými živočichy, kterými se živí (novozélandská vláda na tuto skutečnost reaguje tvrzením, že z obecného hlediska dochází k nárůstu počtu populace ptactva- proto tento projekt představuje veřejnosti jako úspěšný).
1080 nepředstavuje pouze přímou hrozbu pro divoká zvířata. Uhynulé zvíře zůstává toxické, dokud se jeho tělo úplně nerozloží. Stává se tak sekundárním zabijákem domácích zvířat- především psů, kteří se s uhynulou zvěří dostanou do kontaktu při venčení. Problémy působí také místním farmářům, kteří zaznamenávají úhyn dobytka a ovcí. Reakcí vlády jsou peněžní náhrady škody svázané striktním utajením důvodu smrti zvířat.
Organizace pro ochranu přírody důrazně odmítá zjevně negativní dopady tohoto programu. I nadále informuje veřejnost o bezpečném užívání látky 1080, i když vědecky podložené průzkumy jasně dokazují opak.
Celou situace výstižně popisuje dokument „Poisoning Paradise“, který získal 4 mezinárodní ekologická ocenění. Z nějakého důvodu ho ale odmítají zveřejnit televizní kanály Nového Zélandu. Turismus se stal v posledních 10-ti letech nejstrměji stoupající složkou ekonomiky země. Na relativně malém území tento kout světa skrývá nepřeberné množství přírodních krás. Kontaminovaná půda, hydrosféra a uhynulá zvěř nějak nezapadají do obrazu 100% čistého Nového Zélandu.
Cestovatelka, amatérská fotografka, milovnice sportu, přírody a kávy.