Minulý týden došlo k přepsání programu návštěvy Donalda Trumpa ve Velké Británii. Pondělí: přílet na Heathrow, v ekonomické třídě. Cesta taxíkem do tříhvězdičkového Premier Innu v Eustonu. Odpolední nákupy v Harrods. Ne zas až tak moc happy meal s Theresou Mayovou v McDonalds. Úterý: dvouhodinová prohlídka Londýna včetně jízdy kolem Buckinghamského paláce a parlamentu. Oběd s Nigelem Faragem a jeho francouzskou au pair v hospodě v Chelsea. Návštěva muzikálu Brexit. Středa: pobyt v hotelu a tweetování o ŠPATNÝCH LIDECH! V mikrovlnce ohřátá hotová večeře ze supermarketu s Piersem Morganem a sledování reprízy The Apprentice USA. Čtvrtek: kontrola voskové figuríny v Madame Tussauds. Odlet domů.
Není to přesně to, co předpokládala premiérka, když před dvěma týdny nechala amerického prezidenta, aby jí v Bílém domě hladil ruku. V té době se myšlenka pozvat Donalda na oficiální a plnohodnotnou státní návštěvu jevila jako mistrovský tah diplomacie. Šance na to, aby Mayová vypadala jako hráč na světové scéně v době, kdy se k ní vedoucí představitelé EU chovali chladně. Nebylo snadné vysvětlit prezidentovi, jakou poctu mu nabízí, ale jakmile mu ukázala některé staré fotografie zlatého kočáru, o ničem jiném téměř nemluvil. I když jeho priapismus trochu odrazoval. A teď skončily jeho i její sny v odpadkovém koši.
Když premiérka přijela do parlamentu, aby učinila prohlášení o neformálním zasedání Evropské rady na Maltě z předchozího víkendu, všechno to vypadalo jako zcela běžné jednání. Theresa taktně obešla skutečnost, že ji každý do značné míry ignoroval – Angela Merkelová s ní mluvila pouze pár minut, když se potkaly ve frontě na toaletu. Ale Mayová si už zvykla na vytváření vlastních falešných zpráv! Možná, že prezidentův narcismus je nakažlivý. Jejím poradcům se podařilo přepsat jejích 20 minut ve Vallettě v její osobní triumf. A kdo je ona, aby s tím nesouhlasila?
Vše se změnilo, když Stephen Doughty od labouristů vznesl faktickou připomínku, týkající se části ranní rozpravy, kde se mluvilo o tom, že Trump by neměl být pozván k pronesení projevu ve Westminster Hall. Předseda parlamentu si povzdechl a stoupl si. Škoda, že premiérka nezůstala a nevyslechla si jeho rozhodnutí, ale i tak se k ní dostalo hodně rychle. Nikdy ji neměl moc rád, vždy s ním zacházela jako se špínou, a dnešek byl stejně dobrým dnem, jako kdykoli jindy, pro pomstu. Kromě toho, když labouristé nebyli schopni nabídnout jako opozice toho víc, mohl to udělat on.
„Vážíme si našich vztahů se Spojenými státy. Uskuteční-li se státní návštěva, je to hodně, ale skutečně hodně nad rámec platové stupnice předsedy,“ zahájil svůj proslov. „Nicméně pokud jde o toto místo, velmi silně pociťuji, že náš odpor vůči rasismu a sexismu a naší podpora rovnosti před zákonem a nezávislého soudnictví jsou nesmírně důležitými kritérii při rozhodování této sněmovny.“
Poté, co na začátku vyjádřil podporu Theresinu zvláštnímu vztahu, pokračoval dál a začal ji podřezávat krk. Jako jeden ze tří lidí, bez jejichž zvolení nikdo nikdy žádný projev ve Westminster Hall nepronese, oficiálně dal jasně najevo, že zajistí, aby parlament žádné pozvání nevystavil. A i přes svůj menší vliv na dění v Královské galerii udělá vše, co je v jeho silách, pro to, aby Donaldovi zabránil co jen otevřít si ve sněmovně ústa.
Bercow se posadil za hlasitých ovací z opozičních lavic. K potlesku se dokonce připojila i Diane Abbottová, která se zvedla ze svého smrtelného lože a dotáhla se do Westminsteru. Konzervativci mlčky zírali, sotva schopni uvěřit tomu, co právě slyšeli. Nejsou zvyklí na výzvy. Předseda nemluvil za ně. Docela rádi by tolerovali trochu toho rasismu a sexismu, pokud to pomohlo Británii dostat se k lepší obchodní dohodě. Teď bylo všechno ohroženo. Pokud mohl Bercow jednostranně hodit bobek na vystoupení prezidenta v parlamentu, představte si, co by se dělo, kdyby se královna rozhodla, že si odskočí na marodku. Ze státní návštěvy by byl prodloužený víkend uprostřed týdne.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.