Edward Price pracoval v CIA od roku 2006 až do tohoto letošního února, naposledy jako mluvčí Národní bezpečnostní rady.
Před téměř 15 lety jsem řekl mému skeptickému otci, že si chci vybudovat kariéru v CIA. Měl z toho obavy, jednou z nich bylo to, že až si budu hledat další práci, nikdo mi nikdy neuvěří, že jsem z agentury odešel sám. „Jednou v CIA, vždy v CIA,“, řekl mi. To mne však nezastavilo. Tohle nebude jenom moje první skutečná práce, myslel jsem si tehdy, to bude moje celoživotní kariéra.
Změnilo se to, když jsem minulý týden oficiálně podal výpověď. Navzdory tomu, že jsem s hrdostí pracoval pro republikánské i demokratické prezidenty, neochotně jsem dospěl k závěru, že nemohu v dobré víře sloužit této administrativě jako zpravodajský profesionál.
Pro CIA jsem se rozhodl už jako student vysoké školy, byl jsem přesvědčen, že to je ideální místo, kde mohu sloužit své zemi a využít diplom z jinak celkem abstraktních mezinárodních vztahů. Nezklamal jsem se.
CIA mě naučila novým dovednostem a představila mi nové země a kultury. Co je však důležitější, vštípila ve mně pocit poslání a cíle. Jako analytik jsem se stal odborníkem na teroristické skupiny a cestoval po světě, kde jsem pomáhal předcházet útokům či znemožňovat je. Administrativy George W. Bushe a Baracka Obamy braly informace od CIA vážně. Nebylo pro mne větší odměnou, než když byla má analýza předložena prezidentovi a na jejím základě se formovaly události. Zpravodajství dodává informace politice – tak by měl tento systém fungovat. Zblízka jsem to viděl v posledních třech letech v Bílém domě, kam mne „zapůjčila“ CIA a kde jsem doteď pracoval.
Rétorika Donalda Trumpa ještě během předvolebního boje mi naznačila, že má v úmyslu zaujmout jiný přístup. Nevěřícně jsem se díval, když během třetí prezidentské debaty Trump ležérně vyslovil pochybnosti o přísně tajném závěru našich 17 zpravodajských agentur, že Rusko stálo za hacknutím a zveřejněním emailů, souvisejících s volbami. Během prezidentské kampaně a dokonce i jako nově zvolený prezident prezentoval Trump opakovaně chybné posouzení iráckých zbrojních programů z roku 2002 jako důkaz toho, že CIA se nedá věřit, a to i přesto, že zpravodajská komunita už dávno přiznala svou odpovědnost za tyto chyby a Trump sám podporoval invazi do Iráku.
Ještě více znepokojující byly kroky Trump po nástupu do úřadu. Jeho návštěvu centrály CIA hned v první den po nástupu do funkce, naplánovaná tak, aby napravila vztahy, zmařilo jeho ego a chvástání. Stoupl si před památník padlých pracovníků CIA a, jak se zdálo, mluvil spíše na kamery a reportéry v místnosti, než na zaměstnance agentury, stojící před ním, o davech, které se zúčastnily den předtím jeho inaugurace. Ať už vykládal bludy nebo lži, tento projev nebyl tím, co jsme s kolegy chtěli slyšet od našeho nového vrchního velitele. Nemohl jsem nepřemýšlet o ostrém kontrastu mezi nabubřelostí nového prezidenta a tichém věnování mentora – odvážného, vytrvalého profesionálně vystupujícího – vytesaného na té zdi. Vím, že ostatní v CIA to cítili podobně.
Poslední kapka přetekla koncem minulého měsíce, kdy Bílý dům vydal dekret o reorganizaci Bezpečnostní rady státu, jejímž zaměstnancem jsem byl od roku 2014 až doteď. Z nejdůležitějších výborů Bezpečnostní rady státu byli vyloučeni ředitel CIA a ředitel národní zpravodajské agentury. Přidán do pavouka byl prezidentův hlavní stratég Stephen K. Bannon, který si vylámal zuby jako mediální představitel bílého nacionalismu.
Tlak veřejnosti přiměl administrativu změnit rozhodnutí a jmenovat ředitele CIA mezi přední činitele Bezpečnostní rady státu, ale směrování Bílého domu byl jasné. Téměř nepotřebuje zpravodajské profesionály, kteří by tím, že říkají pravdu, zpochybňovali ortodoxnost „America First“, která považuje Rusko za spojence a Austrálii za boxovací pytel. Přesně proto mají poslední slovo k tomu, jaké zpravodajství se dostane na stůl Trumpovi, jeho důvěryhodní poradci Bílého domu, a ne kariérní zpravodajci.
Aby bylo jasno, mé rozhodnutí nemá nic společného s politikou, rád bych opět s hrdostí pracoval pro republikánskou administrativu, otevřenou zpravodajským analýzám. Pracoval jsem s přesvědčením pod prezidentem Georgem W. Bushem, jehož některé politické kroky mne také zneklidňovaly, a účastnil jsem se programů, které Obamova administrativa kritizovala a zrušila. Jako zpravodajské profesionály nás učí, jak odladit politiku. Řeka, oddělující ústředí CIA v Langley od Washingtonu může klidně sloužit jako politický příkop. Ale tato administrativa postavila tuto dynamiku na hlavu: politici odlaďují zpravodajské profesionály.
CIA bude i nadále plnit důležité funkce včetně podnikání utajených akcí a sdílení informací s blízkými spojenci a partnery po celém světě. Avšak pokud myslí tato administrativa budování důvěry se zpravodajskou komunitou vážně, bude to chtít podstatně víc než jen návštěvu sídla CIA nebo vydání tiskového prohlášení. Co chtějí profesionální zpravodajci nejvíce, je vědět, že plody jejich práce – někdy získané v ohrožení života nebo zdraví – se berou v patřičnou úvahu v procesu tvorby politických linií či rozhodnutí. Dokud se tak nestane, prezident Trump a jeho tým dělají další medvědí službu těmto oddaným mužům a ženám, jakož i národu, kterému hrdě, byť tiše slouží.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.