To, že se Bílý dům vyjadřoval k událostem tohoto týdne, je znak toho, že tlak veřejnosti funguje
Po dlouhé týdny převládají ve washingtonském tisku zprávy o Rusku. Otázky, zda, kdy a do jaké míry měl prezident Trump a jeho poradci před svým volebním vítězstvím kontakty s ruskými úředníky, poskytují nekonečnou krmi pro experty i politiky, v neposlední řadě i proto, že jsou předmětem vyšetřování FBI. Zároveň jsme zaznamenali hrobové ticho ze správy Trumpovy administrativy, když syrské jednotky s ruskou pomocí bombami zabíjely civilisty v Aleppu.
Tento víkend došlo k posunu. V prakticky celém Rusku propukly protikorupční protesty, největší projev nespokojenosti od roku 2011. Tisíce lidí v téměř 100 městech vyšly do ulic v reakci na video, které upozornilo na korupci a na údajné bohatství premiéra Dmitrije Medveděva. Vůdce opozice Alexej Navalnyj, jehož organizace video zveřejnila, byl v neděli zatčen a policie provedla šťáru v kancelářích jeho organizace. Některé odhady uvádějí, že bylo zatčeno více než 1000 lidí včetně 11 novinářů, kteří, jak informuje Výbor na ochranu novinářů, informovali o protestech.
Překvapivě, navzdory Trumpově dosavadní neochotě kritizovat Putina za porušování lidských práv (vzpomeňme si na Trumpovo nechvalně známé odseknutí „Myslíte, že naše země je nevinná?) administrativa promluvila. Ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení vyzvalo Rusko, aby „okamžitě propustilo všechny účastníky pokojných demonstrací“ a potvrdilo, že Trumpova administrativa věří, že „zatýkání účastníků pokojných demonstrací, pozorovatelů dodržování lidských práv a novinářů je urážkou základních demokratických hodnot.“ Mluvčí Bílého domu Sean Spicer toto prohlášení nahlas přečetl na tiskové konferenci v Bílém domě v pondělí. Na osobním twitterovém účtu Trumpa ani na jeho oficiálním prezidentském účtu se však žádný tweet k této otázce neobjevil. Přesto je celá situace známkou toho, že rostoucí tlak ze strany Kongresu a americké veřejnost funguje. Masová odsouzení pokusů Trumpa spřátelit se s Vladimírem Putinem přichází čím dál častěji od Trumpovy vlastní strany – od urputného grilování tehdejšího kandidáta na ministra zahraničí Rexe Tillersona senátorem Marco Rubiem, až po slyšení senátora Lindseyho Grahama o ruské agresi vůči sousedům.
Republikánský senátor Ben Sasse z Nebrasky vyzval administrativu, aby se vyjádřila k protestům slovy: „Svoboda projevu je vlastní všem ve Spojených státech a Američané očekávají, že naši vůdci odsoudí zločince, kteří pošlapávají základní LIDSKá PRáVA na svobodu projevu, svobodný tisk, shromažďování a protestů.“ Senátor Ben Cardin z Marylandu, přední kritik porušování lidských práv v Rusku z řad demokratů v Senátu, také v nedělním prohlášení vyzval Trumpovu administrativu, aby jako prioritu ve vztazích s Ruskem stanovila dodržování lidských práv a demokratických zásad.
Ruské úřady považují většinu z 95 protestujících za „narušitele zákona“, což vzhledem k čím dál represivnějšímu prostředí a zužování prostoru pro vyjádření nespokojenosti vůbec nepřekvapuje. Od zahájení tvrdých zákroků proti kritikům v roce 2012 přitvrdily ruské úřady tresty za neschválené protesty, ale protestních demonstrací, kritických vůči vládě, povolili jen pár. Stejně tak potlačují svobodná a opoziční média, omezují přístup na internet a přijímají nové zákony, které omezují nevládní organizace a aktivisty.
K útisku domácí opozice začalo samozřejmě docházet, když se prezident VLADIMíR PUTIN pasoval do role silného muže, který dokáže obnovit renomé Ruska jako velmoci na světové scéně. Učinil to cestou podpory syrského prezidenta Bašára Asada a jeho setrvání u moci v Sýrii a anexe ukrajinského Krymu. Organizace Human Rights Watch zdokumentovala strašlivé účinky této zahraniční politiky od otázek o jeho roli ve válečných zločinech v Aleppu až po všudypřítomnou atmosféru strachu a represí na Krymu. Sliby Ruska dodržovat mezinárodní právo tím, že nestranně vyšetří, jestli došlo během ruských náletů v Sýrii k obětem na životech civilistů, nebyly dodrženy.
S ohledem na ruskou ekonomickou krizi potřebuje KREML prodat veřejnosti svá vítězství a vykreslit Putinovo vedení jako to jediné, které je schopno vyřešit problémy země. Tvrdými zákroky proti svobodnému tisku a kontrolou nad médii a přístupem k internetu prosazuje Kreml vymyšlený příběh, který promítá obraz ruské síly a moci na světové scéně.
Protesty jsou však známkou toho, že tato strategie má omezenou účinnost a že mladí lidé alespoň slyší jiné zprávy. Víkendové protesty, byť ve srovnání s rokem 2011 menší, zdůraznily rostoucí nespokojenost veřejnosti s ekonomickou situací. Nikdo přesně neví, kolik Rusko vydává na vojenské kampaně v zahraničí, ale operace v Sýrii nemohou být levné. Dle některých odhadů klesly reálné příjmy ruských domácností v období let 2014-2016 až o 15 procent, ale současně mnoho vlivných lidí nahromadilo kolosální osobní bohatství, což nadále zhoršuje ohromující ekonomické rozdíly v zemi. Transparency International zařadila ve svém indexu korupce za rok 2016 Rusko na 131. příčku ze 174 zemí.
Američtí politici by měli dnes, víc než kdykoli jindy, dát Kremlu na srozuměnou, že USA se nespojí s Putinem v jeho sprostém tažení v Sýrii a že USA budou vystupovat proti ruské represivní domácí politice. Pokud chce Trump opravdu usilovat o blízký vztah s Putinem, to nejmenší, co může udělat, je využít tento vztah k nátlaku na polevení represí vůči nevládním organizacím. Mnozí účastníci víkendových protestů byli mladí. Dali jasně najevo, že chtějí budoucnost bez korupce. Navzdory přísné kontrole Kremlu nad médii se dostávají k informacím. Poselství z USA by mělo vyjadřovat solidaritu a podporu mladým Rusům, kteří usilují o základní lidská práva a svobody. Udělejme z něj příběh, který ovládne tento týden Washington.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.