V rozhovoru pro Die Welt je ohledně budoucnosti Evropy prezident Evropské komise JEAN-CLAUDE JUNCKER jednoznačný. EVROPA nemůže řešit mnohé problémy členských států. Měly by k tomu vyvinout vlastní iniciativu. Prezident Evropské komise varuje před pravicovým extremismem. Současně požaduje, aby nebyli všichni kritici EU označováni jako „populisté“. Amerického prezidenta vidí poměrně pozitivně.
Die Welt: Americká flotila zamířila k Severní Koreji. Upřímně, máte z Trumpa strach, nebo mu důvěřujete?
Juncker: Pozoruji amerického prezidenta s rostoucí přízní.
Die Welt: Jak to myslíte?
Juncker: Podle mého pohledu pociťuje pomalu dech historie, který je velmi dlouhým dechem, trvá skoro věčnost ve srovnání s naším tak krátkým životem. Náš úkol spočívá v přípravě budoucnosti – a za naše dnešní chyby budou muset jednoho dne zaplatit naše děti a vnuci. Věřím, že Trump to pomalu a pozvolna pochopí.
Die Welt: Také v případě, když usiluje o rozpad EU?
Juncker: Řekl jsem žertem, že když to takto bude dělat dál, já budu podporovat vystoupení Ohia nebo Kalifornie z USA. Ve skutečnosti, jak jsem řekl později, není na tom nic vtipného. Takže žerty stranou. Pokud se Evropa rozpadne, bude prvním následkem válka na západním Balkáně. Na tom nemá nikdo zájem.
Die Welt: Ale od Suezské krize v roce 1956 je to poprvé, že jak z americké, tak ruské strany není Evropa brána jako přítel. Jak na to reagovat?
Juncker: Spojené státy vždy požadovaly intenzivní evropskou integraci. Má to historické pozadí. Mnoho Američanů zemřelo za naše osvobození. Evropa je poseta americkými vojenskými hřbitovy. Myslím, že jsme na to nezapomněli a zapomenout ani nechceme. Máme společnou historii, která nás i přes současné podmínky významně spojuje.
Die Welt: A Rusové?
Juncker: Ve druhé světové válce zemřelo také mnoho Rusů, na což jsme taky nezapomněli. Musíme zase najít s Rusy společné zájmy, ale bez toho, že bychom zapomněli na Minské dohody anebo anexi Krymu. Putin je přítel, který povinnosti, spojené s přátelstvím bohužel ne vždy respektuje. Ale kdo věří, že můžeme bezpečnostní architekturu vytvořit bez Ruska, ten se značně mýlí. A je to nebezpečný omyl.
Die Welt: Pane Junckere, jak dlouho může ještě zůstat v eurozóně Itálie, když její konkurenční schopnost dále klesá?
Juncker: Za prvé bych chtěl objasnit, že vylučuji vystoupení Itálie z eurozóny. Mohu jen říci, že toho velmi lituji, že Itálie ztratila na konkurenční schopnosti. Itálie se pustila do důležitých reforem. A potřebuje zase hospodářský růst, neboť je momentálně slabá. Evropa dala Itálii hodně prostoru, který musí umět využít.
Die Welt: Přesto vidí Italové euro stále kritičtěji. Hnutí Pěti hvězd chce referendum o odstoupení Itálie od eura.
Juncker: Jsem nezávisle od mínění Italů přesvědčen, že Itálii euro enormně pomohlo. Ale také věřím, že bez Itálie by Evropa nemohla existovat. Nemohu si jednoduše představit Evropskou unii bez Itálie. To by bylo nehistorické.
Die Welt: Ohledně emigrace ale nechala EU Itálii samotnou…
Juncker: To neodpovídá pravdě. Od začátku jsem říkal, že uprchlická tragédie Řecka nebo Itálie nemůže být jen na nich samotných, ale musí se s ní nakládat jako s problémem evropským. Proto jsme navrhli rozdělení uchazečů o azyl a Itálii pomohli zvládnout registraci a umístění. Ale zátěž Itálie už byla enormní. Itálie by si zasloužila Nobelovu cenu míru za všechno, co udělala pro záchranu lidských životů ve Středozemním moři.
Die Welt: Ne všechny země vaše návrhy následovaly. Budete proti nim něco podnikat?
Juncker: Kdybych následoval svůj instinkt, udělal bych to už dávno. Ale nic by to nepřineslo. Místo toho se pokusím najít řešení, která v této situaci skutečně pomohou. Dnes a denně vysvětluji, že solidarita je nedělitelná. Dnes potřebuje pomoc Itálie, zítra nějaká jiná země, ohledně uprchlíků, možná také z Ukrajiny.
Die Welt: Když se dnes mluví o uprchlících, musí se také zmínit POPULISMUS, který přistěhovalce zavrhuje, že se všude v Evropě roztahují a obrací proti ní.
Juncker: Celý život jsem bojoval proti extrémní pravici, která zásadně odmítá odlišné. Toto chování mě vždy zastrašovalo. Víte, já jsem vyrůstal na jihu Lucemburska v časech přistěhovaleckého boomu z Itálie. Tehdy přišlo do mé třídy na základní škole každý den nové italské dítě. Vzpomínám si ještě na Silvanu a Luigiho. Plakali, protože nerozuměli ani slovo francouzsky. Přesto byli lidé, kteří je nechtěli a neměli rádi. Včera to byli Italové, dnes jsou to přistěhovalci z jihu tohoto světa. Jsou zde přirozeně rozdíly, ale je to jedna a ta samá tragédie. A proto jsem názoru, že by byla velká chyba nerozlišovat pozorně jednotlivé populistické proudy.
Die Welt: Do jaké míry jednotlivé proudy?
Juncker: Z jedné strany jsou zde radikální populisté, kteří jsou proti Evropě a vše odlišné odmítají. S těmi se v žádném případě nemůže vést dialog. A pak jsou zde ještě ti, kteří pochybují o Evropě, kladou otázky a doufají v adekvátní odpověď. Ty bych označil jako europesimisty. S těmi se může a mělo by se diskutovat. Od nich přichází otázky, které si často kladu i já sám.
Die Welt: Myslíte tím také hnutí Pěti hvězd v Itálii?
Juncker: Program tohoto hnutí neznám a mám podezření, že vlastně vůbec neexistuje. Ale když mi v Evropském parlamentu položí otázku, rád se pokusím odpovědět tak jasně, jak budu moci.
Die Welt: Marine Le Penová patří k první generaci populistů. Může přežít Evropa vítězství Le Penové ve francouzských prezidentských volbách?
Juncker: Velmi doufám, že ve Francii se prosadí podporovatelé Evropy a zcela plně je podporuji. Přitom však nechci riziko, které Le Penová představuje, konverzačně snižovat, je skutečně velmi vážné. Ale také věřím, že Evropa je silnější než extrémní pravice. Evropská identita je dalece a hluboce zakořeněna. Z mého pohledu je Evropa dostatečně silná na to, aby tyto problémy, které jistě ještě nějaký čas potrvají, ale přeci jenom jsou jen dočasné, ustála.
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.