V Africe je velká touha po lepším životě. Podle tajných listů německých bezpečnostních úřadů čeká na možnost dorazit do Evropy 6 milionů uprchlíků. Předseda Evropského parlamentu Antonio Tajani se obává, že by do Evropy mohlo přijít 30 milionů lidí. Požaduje miliardové investice a výstavbu tzv. uprchlických měst.
Die Welt: EU nedávno oslavovala 60. výročí svého zrození. Jaké úkoly nyní stojí před ní?
Tajani: Musíme všichni dbát na to, aby byly v Římě podepsané povinnosti skutečně dodržovány. EVROPSKý PARLAMENT je připraven dohlížet na to. Reprezentujeme evropský lid. Musíme zaručit, že evropští občané jsou protagonisty nové strategie EU.
Die Welt: Jaké úkoly vidíte Vy?
Tajani: Musíme čelit hospodářské krizi. Musíme nalézt odpovědi na otázky IMIGRACE a rozhodněji bojovat s terorismem – přičemž poslední dva body spolu souvisí.
Die Welt: V jakém jsou přistěhovalectví a TERORISMUS vztahu?
Tajani: Tzv. Islámský stát zkouší vmísit mezi uprchlíky teroristy. Učí je, že udeřit v evropských městech s nožem nebo autem je docela lehké.
Die Welt: Myslíte, že toto nebezpečí se zvyšuje?
Tajani: Jakmile bychom vyhráli válku proti tzv. Islámskému státu, budou teroristé dělat všechno pro to, aby zasáhli Evropu jako svého nepřítele číslo 1. Kvůli tomu potřebujeme kvalitativní změnu v boji proti terorismu.
Die Welt: Itálie je postižena především přistěhovalectvím z Afriky. Jak moc se bude ještě stupňovat?
Tajani: Afrika se nachází v dramatické situaci. Poušť „požírá“ zemědělskou půdu, teroristická organizace Boko Haram pronásleduje křesťany a umírněné muslimy, v Nigerii a Nigeru vládne chudoba, v Somálsku sucho a občanská válka. Když nezvládneme řešit hlavní problémy v afrických státech, přijde do Evropské unie do deseti let 20 nebo dokonce 30 milionů přistěhovalců do Evropské unie.
Die Welt: Jak můžeme tomu problému čelit?
Tajani: Evropa by měla investovat miliardy a rozvíjet dlouhodobou strategii. Afrika dnes riskuje, že bude čínskou kolonií. Vždyť Číňané chtějí jen suroviny. Stabilita je nezajímá!
Die Welt: Evropská unie usiluje o smlouvu se severoafrickými státy. Co navrhujete ohledně finanční pomoci?
Tajani: Já jsem pro zřízení záchytných táborů pod ochranou Spojených národů a evropských ozbrojených sil. Mluvil jsem již o tom s Filipo Grandim, vysokým komisařem Spojených národů pro uprchlíky.
Die Welt: Jak by měly vypadat?
Tajani: Představuji si provizorní města s nemocnicemi a zařízeními pro děti, kde mohou lidé dočasně žít. Musíme zabránit tomu, aby se migranti chytili do sítí obchodníků s lidmi, kdy při cestě pouští nebo přes Středozemní moře umírají.
Die Welt: Je zde podle vás riziko, že někdo jako teroristická organizace Boko Haram již posílá přes Afriku a Středozemní moře do Evropy teroristy?
Tajani: Existuje nebezpečí, že se teror od Boko Haram dostal i do Evropy. Teroristé přichází do Evropské unie různými cestami. Obávám se, že většina přichází přes balkánské země. Balkánské státy představují sud střelného prachu.
Die Welt: Co navrhujete?
Tajani: Musíme chtít nadále chodit do kina a restaurace. Když se uzavřeme v domě, prohráli jsme. Musíme si zvyknout na zesílené policejní kontroly. Těšilo by mne, kdyby mne policie kontrolovala častěji, znamenalo by to, že dělá svojí práci.
Die Welt: Ale občané EU se přece již dávno necítí v bezpečí, mají k politice čím dál větší odstup a chladnější vztah. Jak chcete získat jejich důvěru zpět?
Tajani: Závisí to na nás. Den před 60. výročím oslavy založení EU v Římě jsem navštívil Norcii, město postižené zemětřesením. Uspořádali jsme tam konferenci se zástupci všech stran a výlučně diskutovali o řešeních pro občany. Lidé nám na ulici aplaudovali. Občané se přesvědčili, že se staráme o jejich zájmy.
Die Welt: Spolupracovníci vašeho předchůdce Martina Schulze si počínali hodně velkoryse. Poškodili tím imidž Evropského parlamentu?
Tajani: Nechci se vměšovat do německého předvolebního boje. Patřím do jiné „politické rodiny“ a sázím na jiné hlavní body. Nebudu hledat, jak se říká, chlup v polévce.
Die Welt: Patříte v Itálii k jiné politické rodině, k níž patří také euroskeptici a euroodpůrci. Někteří by chtěli referendem rozhodnout o odchodu z eurozóny.
Tajani: Referendum proti euru není v Itálii právně vůbec možné.
Die Welt. A kde v této diskusi stojíte vy?
Tajani: Jsem proti odchodu Itálie z eurozóny. Možná měla Itálie vstup do ní vyjednat výhodněji, ale odstoupení od eura nyní by způsobilo občanům enormní škody. Inflace by vzrostla na 30 nebo 40 %. Historie nám ukazuje, jak dopadlo Německo v době Výmarské republiky.
Die Welt. Ve vaší straně se ale dokonce diskutuje o zavedení liry…
Tajani: Mně je jasné, že k euru žádná alternativa neexistuje.
Die Welt: Co z toho pro Vás vyplývá?
Tajani: Pro mne není Evropa euro, nýbrž společná civilizace. Evropa pro mne znamená poslouchat Mozarta či Beethovena anebo číst Molièra. Je to naše řeč a skutečnost, že mohu vyjádřit svobodně svůj názor. Je to také náš křesťanský základ. Je jedno, kde jsem, zda v Berlíně, Stockholmu či Lisabonu. Všude najdu kostely.
Die Welt: Dnes stojí také ve většině měst mešity. Neobáváte se odcizení naší kultury, jak jste řekl, když sem přijdou miliony uprchlíků?
Tajani: Kdo má silnou identitu, nepotřebuje mít strach z jiných. Musíme naší identitu bránit. Proč chtěli kdysi dávno všichni občané patřit k Římské říši? Protože bylo spolehnutí na věci veřejné a vládl pořádek. Když nebudeme bránit naše hodnoty, prosadí si příchozí jejich vlastní pravidla. Spojené státy dokazují, že to jde. Před mnoha tamními soukromým i domy vlaje americká vlajka.
Die Welt: Jako vlajku byste měl rád ve své předzahrádce, italskou nebo evropskou?
Tajani: Obě
Die Welt: Toužíte po evropském patriotismu?
Tajani: Patriotismus není negativní. Když miluji svou zemi, své spoluobčany, kuchyni a kulturu, nejsou mé city směřovány proti nikomu. Také někdo, kdo se narodil v Africe, může být Evropanem. Integrace jde nejlépe, když má člověk sám silnou identitu. Jen slabí kolonizují! Většina mládeže stojí za Evropou a mladí z mnoha států EU chtějí, aby jejich země nadále patřily k EU. Rozdílně se však posuzuje téma imigrace.
Die Welt: Britové se rozhodli pro národní identitu. V této době se oficiálně rozhoduje o brexitu.
Tajani: Dle mého mínění to byla chyba dřívějšího premiéra Davida Camerona. Hrál politickou hru, o které si myslel, že je dokonalá. Ona však nebyla a on prohrál. Referenda jsou záludná!
Die Welt: Někteří by rádi z Velké Británie udělali exemplární příklad, aby odradili ostatní země od odchodu z EU…
Tajani: Kostky jsou vrženy. Nyní musíme vymezit škody, vést jednání o rozdělení a uzavřít dohody o budoucím vztahu. Na konci musí být ovšem jasné, že není to samé být členským státem anebo jen s EU spřáteleným státem.
Die Welt: Turecko jako spřátelený stát drží korespondenta Die Welt Denize Yücela v izolační vazbě. Jak by měla Evropa reagovat?
Tajani: Nedávný vývoj v Turecku mi velmi dělá starosti. Vyzývám tureckou vládu, aby Denize Yücela s ostatními novináři, které neoprávněně vězní, propustila!
Poznámka autora: Slova pana Tajaniho, předsedy Evropského parlamentu, nepřišla jako blesk z čistého nebe. Při své jízdě vlakem přes Německo do švýcarské Basileje před 20 lety jsem při posledním přestupu v německém Freiburgu zahlédl, jak je na velkém bigboardu znázorněna bílá ruka, podávající černé ruce montážní klíč, se slovy: Afrika nepotřebuje žádnou almužnu, ale vzdělání! Deset let poté nositel Nobelovy ceny míru Norman Borlaug, který svou Zelenou revolucí zachránil před hladem miliony lidí, naléhavě vyzývá bohaté státy, aby pomohly Africe. Říká: „Afrika potřebuje pomoc, jako byl Marshallův plán.“ A výsledek? Evropa je rozvrácena náporem uprchlíků, což zneužívají všichni možní populisté a nacionalisté, slibující snadné řešení, minimálně zavřít hranice Evropy. Kdo seje vítr, sklízí bouři, ano Evropa zákonitě musí sklízet bouři za vykořisťování zemí jižní hemisféry.
EU praktikuje v černé Africe dumping. Prodává vlastní produkty laciněji než produkty lokální, a tím vědomě ničí místní zemědělství. Z Afriky uniká kapitál, a to tak, že za každý dolar rozvojové pomoci, kterou země dostanou, odteče ilegálně ze země dolarů deset. 83 zemí jižní hemisféry dostává humanitární a rozvojovou pomoc ze Švýcarska. V roce 2013 vydalo k těmto účelům Švýcarsko přibližně 2,2 miliardy dolarů. Ale v tom samém čase deponovaly vládnoucí elity těchto zemí na osobní konta ve švýcarských bankách 7,5 miliardy dolarů. Podle odhadů ztratily rozvojové země v období od roku 2002 do roku 2011 až 5.900 miliard dolarů. Někteří ideologové ve službách transkontinentální finanční oligarchie zdůrazňují, že velká část Afriky dělá neobyčejné pokroky. Co tím myslí? V letech 2004-2008 přezkoumal Mezinárodní měnový fond hrubý domácí produkt 34 z 54 afrických zemí, na které připadá 86 % obyvatelstva kontinentu a 91 % produkce. Míra růstu HDP byla následující: 5 % v roce 2005, 5,8 % v roce 2006, 5,5 % v roce 2007 a 6 % v roce 2008. Jak lze tento „úspěch“ vysvětlit? Především díky vyčerpávání nerostného bohatství transkontinentálními společnostmi a nárůstem cen surovin, jako jsou drahé kovy, plyn a ropa. Mnohá hospodářství afrických zemí jsou rentiérská, hospodářský růst je v nich podporován zahraniční, především asijskou (čínskou) poptávkou. Obrácenou stranou je neúměrná bída nesčetných Afričanů. 32 % obyvatel Afriky je permanentně těžce podvyživeno. Afrika je žebrák, který sedí na zlaté hoře. Soukromé nadnárodní společnosti jednají v souladu s vládami svých zemí a mnohdy dokonce s jejich podporou. A právě tyto nadnárodní společnosti, které vlády včetně evropských nedokážou zvládnout, jsou negací globalizace a velkým nebezpečím pro svobodu demokracii.
Nadnárodní koncerny jako Clencore, Anaconda Copper nebo Rio Tinto zřídily v Maniemě, Kivu a Katanze na východě Konga, v údolí Zambezi v Zambii a Mozabiku ghetta pro horníky, která jsou hlídána po zuby ozbrojenými soukromými milicemi. Dětská práce je na denním pořádku. Vykořisťování dělníků, lamačů kamene, dopravních dělníků a dalších dělá z těchto lidí otroky. Ustrašené pohledy vyčerpaných těl mladých mužů, kteří pracují za hladovou mzdu ve štolách v Kivu, jsou naprosto deprimující. Na území v Kivu je uloženo 60-80 % světových zásob strategických kovů, které jsou nezbytné pro výrobu elektronických dílů od mobilních telefonů po letadla. Maurice Duverger, profesor ústavního práva na Sorbonně a komentátor deníku Le Monde nazval toto vykořisťování národů jižní hemisféry vnějším fašismem.
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.