„Generace Putina“ hledá možnosti seberealizace. Instinktivně se vzpírá proti jednoduchému, jednoprostorovému, uměle jednoznačnému obrazu světa. Ale zároveň uhýbá před politickými otázkami.“
Dne 26. března 2017 se v desítkách ruských měst zúčastnily desetitisíce lidí pokojných demonstrací a pochodů proti obrovské korupci, řádící ve státních špičkách. Většinu demonstrací místní úřady nepovolily, takže došlo k četným zatčením. V samotné Moskvě bylo podle různých zdrojů zatčeno 1.000 demonstrantů. Aktivisté za lidská práva mluví o smutném rekordu v historii postsovětského Ruska. S ohledem na stále represivnější zákony a na základě stálého pronásledování lidí, kteří veřejně, na internetu, nebo občas dokonce soukromě vyjadřovali odlišné názory, přitáhly tyto protesty na sebe značnou pozornost.
KORUPCE jako spouštěč
Ve středu zájmu diskusí stál tentokrát věk manifestantů. Žáci a studující byli jak mezi zatčenými, tak mezi demonstranty, nepoměrně silně zastoupeni. Pozorovatelé se shodli na tom, že ještě nikdy se nepodílelo na politických protestech tak mnoho lidí ve věku pod 25 let. S nadějí je možné mluvit o „novém politickém subjektu,“ který, ztělesněn touto mládeží, vstoupil na veřejné jeviště. Řeč je o tzv. první generaci Putina, která strávila celý svůj vědomý život od roku 1999 v Rusku, řízeném Vladimírem Putinem. Přesto, jaké jsou motivy její angažovanosti?
Vnějším spouštěčem manifestací bylo video o soukromých obchodech a majetku předsedy vlády a blízkého Putinova důvěrníka Dmitrije Medveděva, které zveřejnila nadace pro potírání korupce opozičního politika Alexeje Navalného a tři týdny před demonstracemi se šířilo bleskovou rychlostí na internetu. Tato nadace podobných videí zveřejnila v posledních letech mnoho, nikdo je však více či méně nebral vážně. Není obvyklé, aby se někdo v ruské politické elitě a především v úzkém kruhu kolem Putina nechal zachytit ve smyčce korupce. Dokumenty otevřeně poukazovaly na majetek ruských politiků (vily, jachty, vinice, na Západě studující děti), kteří ve svých projevech pravidelně nenechávají na Západě „suchou nit. Na nedávném indexu korupce Transparency International obsadilo Rusko 131. Místo (pro srovnání Dánsko – 1., Rakousko – 17., Somálsko – 176.). Poslední odhalení o Medveděvovi tedy udivilo sice jeho detailním bohatstvím, ale nezvěstovalo nic nového.
Loajální vůči Putinovi
26. března 2017 skutečně nešlo o samotného Medveděva, respektive nejen o něho, protože v Petrohradě skandovali tisíce lidí hesla jako „PUTIN – zloděj!“ a „Korupce nám krade naši budoucnost“. Když se pak člověk ptá mladých lidí, kvůli čemu šli do ulic, dostane odpověď typu: „byla to demonstrace za všechno dobré a proti všemu špatnému.“ To už by se nemělo zamést pod koberec jako banální.
Suché statistiky neukazují na žádný větší protestní potenciál mezi mladými lidmi ve srovnání s jinými věkovými skupinami. Ještě v lednu 2017 označilo 64 % dotázaných mezi 18-24 lety politický kurz Ruska za správný. V roce 2014, hned po anexi ukrajinského poloostrova Krym Ruskem, dosáhlo toto hodnocení dokonce 72 %. Když byla „generace Putina“ cíleně dotázána na podporu prezidenta, činil její souhlas v lednu 2017 91 %, což bylo více než průměr všech věkových skupin, pohybující se kolem 85 %. Také ostatní výzkumy a pozorování dokumentují pozoruhodnou loajalitu mladých lidí vůči Putinovi. Autorka tohoto komentáře v anketách, které se zabývaly sovětskou historií, zjistila, že studující věděli o novodobé historii Ruska jen málo. Pokud se vůbec zajímali o minulost, tak pouze o vzdálené epochy jako např. středověkou Kijevskou Rus. K Putinovi se vyjadřovali většinou jen v tom smyslu, že lepší možnost nevidí.
Být „politický“ je nebezpečné
Skutečnost, že mladí účastníci posledních protestních akcí se sami označují za apolitické, taky o mnohém vypovídá. Chovat se „politicky“ je totiž nebezpečné, tento pojem se přinejmenším potenciálně stává synonymem „neloajality“ (proti Putinově moci), a mohl by s sebou tudíž nést těžké důsledky ve škole nebo na univerzitě. Již více let jsou ruské nevládní organizace a instituty pro výzkum veřejného mínění a hospodářství šikanovány s poukazem na údajnou „politickou činnost“, trestány peněžními pokutami, uzavírány anebo zaznamenávány v registru „zahraničních agentů“. Označení být „politický“ je v reálu už skoro jako být protiruský – a to mladí lidé nechtějí za žádných okolností. Své chování hodnotí jako patriotické a etické. „Šli jsme do ulic, protože bychom chtěli být hrdi na naší zemi,“ říká mladík. „Korupce je přece velmi trapná, my chceme být na Rusko pyšni,“ myslí si dívka a dodává: „Máme právo dát najevo, že je nám to nepříjemné.“
Chybí etické orientace
Ne, nejde o nějaké politické požadavky, říká jiná dívka, už vůbec ne o politické změny, nýbrž právě o svědomí. A další mladý muž sděluje dilema: „Moje generace se pokouší vystopovat nějaké etické opory, ale žádné nenachází“. Šli tedy do ulic, protože první Putinova generace pomalu dorůstá a hledá možnosti seberealizace. Potřebuje výhledy do budoucnosti, které by ji oslovili, a etickou orientaci, u obou však zjišťuje trpký nedostatek. Instinktivně touží bouřit se proti jednoduchému, jednoprostorovému a uměle jednoznačnému obrazu světa. Mladí Rusové se nacházejí ve společenském prostředí, které vyžaduje politickou loajalitu, v němž se učí vyhýbat se určitým otázkám, jménům a faktům, jsou socializováni v násilném mediálním prostoru, z kterého utíkají k internetu (třebaže přibývá jeho kontrolování tajnými službami). Hledají komplexní obraz světa, formulují etické otázky, které hodnotí mnohem výše než politické, a ještě nechápou, že obé by měly být částí jednoho celku.
Epilog: Nakonec totéž hledají mladí Číňané, mladí Turci, jež nebyli vychováni ve svobodě jednotlivce a liberální demokracii jako mladí Američané, jejichž láska k vlasti pramení z jejich svobody. Autokratické vlády Ruska, Číny a Turecka nutí mladé lidi, aby byli apolitičtí, a vedou je k nacionalizmu, protože pak nebudou klást nepříjemné otázky o minulosti. Myslím, že brzká budoucnost mnohé osvětlí!
Zdroj: Anna Schor Tschudnowskaja, socioložka a psycholožka, v současné době vědecká pracovnice na soukromé univerzitě Sigmunda Freunda ve Vídni
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.