Šéfové států EU schválili hlavní směry pro jednání ohledně brexitu. Bývalý premiér TONY BLAIR energicky bojoval proti vystoupení Velké Británie z EU. Při snídani, na kterou pozval několik novinářů, se neservírovala „anglická snídaně“ s míchanými vejci a pečenými fazolemi, ale jen croissant. Na co myslí Tony Blair jako první, když je dotázán, co zůstalo po jeho odstoupení z vlády před 20 lety? „Vypadám přirozeně starší“, říká bývalý premiér, který v těchto dnech slaví 64. narozeniny. Pak ale zvážní: „Vždy jsem věřil, že Velká Británie má v Evropě hrát významnou roli, proto je pro mne BREXIT velmi smutná věc.“ Tony Blair je přesvědčený Evropan a mezi Brity rarita. V časech jeho premiérství v letech 1997-2007 usiloval o rozšíření EU na Východ, v roce 1998 podepsal „Velkopáteční“ smlouvu se Severním Irskem a v roce 2003 následoval amerického prezidenta George W. Bushe do Iráku. Ve vnitřní politice prosazoval reformy a vyčistil labouristickou stranu od starých levicových dogmat. Charismatický Blair tím neoslovil jenom Brity, jeho „třetí cesta“ byla oslavována také na evropském kontinentu. Rozdělení mezi komunistickým Východem a kapitalistickým Západem v jeho časech vládnutí definitivně skončilo.
„Potřebujeme Evropu a Evropany“
Dnes musí přihlížet, jak jeho následovnice Theresa Mayová Brity z Evropy vyvádí. Nechce opustit pouze Evropskou unii, chce se také vzdát členství v evropském vnitřním trhu a evropské celní unii. „Opustit vnitřní evropský trh znamená definitivní tvrdý brexit. Neumím si představit, že můžeme vyjednat smlouvy o volném obchodu, které nám přinesou stejné výhody, jako kdybychom byli členy společenství,“ říká Blair. Za politováníhodné považuje, že Mayová vsadila na vymezení se vůči EU kvůli přistěhovalectví. „Můžeme přistěhovalce z Evropy stopnout, ale poškodí to naše hospodářství. My potřebujeme Evropany, kteří přicházejí kvůli nabídce zaměstnání. Chceme také evropské studenty. Vezmou sběrači ovoce Britům práci? Ne, neboť Britové se o tuto práci vůbec neucházejí.“
„Brexit ohrožuje náš mír“
Jeho kritici mu dávají část viny za zlobu Britů ohledně brexitu. Ve funkci předsedy vlády Blair nepostupoval jako jeho němečtí a rakouští kolegové a v roce 2004 se vzdal přechodného období pro volný pohyb osob z východoevropských členských zemí EU. Na britské ostrovy tehdy přišel 1 milion Poláků. Mnozí Britové se z toho dodnes nevzpamatovali. „Většina Evropanů přišla mnohem později,“ brání se Blair. Obzvláště ho bolí, že obě vymoženosti EU, tedy společný trh a rozšíření na Východ, jsou ve Velké Británii tak negativně vnímány. „Co by čekalo východoevropské státy bez členství v EU v této fázi opět se probudivšího ruského nacionalizmu?“ Jako ohroženou ovšem vidí také vlastní zemi. Blair sám přispěl na konci 90. let k tomu, že IRA složila zbraně. Říká, že tento křehký mír v Severním Irsku je stále ve hře. „Až do nynějška byly Irsko a Velká Británie po celou dobu buď v EU anebo mimo ní. Neměli jsme jednu zemi uvnitř a jednu venku. Nové hranice představují skutečný problém. Schvaluji však, že Theresa Mayová bude dělat všechno, co může, a že najde řešení.“ Podobně ustaraně pohlíží na situaci ve Skotsku: „Nechci vidět Spojené království rozbité. Brexit přirozeně zvyšuje tlak. Dnes ještě mohou být Skotové a Britové občany EU. Zítra to mohou být jen dvě ze tří identit“.
„Opozice ve Velké Británii je slabá“.
Právě v této fázi, kde Britové vyjednávají s EU svou budoucnost, by země potřebovala silnou opozici, která by vládu klepla po ruce, když by vynucovala nejtěžší formu brexitu, přeje si Blair. Když se však řeč stočí na předsedu labouristů Jeremyho Corbyna, jeho předchůdce je viditelně v rozpacích. O Corbynovi nechce moc mluvit. Retrolevičáctví se sektářským stylem vládnutí je přesným opakem toho, co Blair pro středo-levou stranu vymohl. „Platilo to v roce 1997, v roce 2017 to platí ještě více: Svět se mění stále rychleji a levicoví musí držet krok. Musí se neustále modernizovat. Jen když můžeme lidem objasnit budoucnost a nabídnout jim řešení pro výzvy globalizace, jen tehdy mohou progresivní síly zvítězit. S konzervativní politikou to nepůjde.“
„Prezident Macron by byl dobrý pro EU“
Čerstvý tón Emmanuela Macrona z druhé strany kanálu se Blairovi líbí. Zastává Francouz pozici sociálně-liberálních levicových centristů, tradičně blízkou Blairovi? Dle Blaira stojí Macron sám za sebe. Jeho volba je dobrá pro EU, je signálem stability a současně proreformní politiky. Macron ale také ohlásil, že chce jednat s Brity tvrdě. Blair věří, že všechny vyjednávání s dosavadními partnery z EU budou tak jako tak tvrdé. „Musíme se držet faktů,“ říká. Alternativu k Macronovi považoval za mnohem horší: „Marine Le Penová chce vyvést Francii z eurozóny. Dovedete si představit, co by to udělalo se světovou ekonomikou, kdyby vyhrála?“
Pro Tonyho Blaira je viditelně snadnější mluvit o francouzské vnitřní politice než o britské. „Když máme volit mezi tvrdou probrexitovou stranou a tvrdou levičáckou stranou, mnoho milionů voličů se ocitne bez domova,“ říká s povzdechem. Další stranu však založit nechce, přinejmenším ne teď, před volbami. Theresa Mayová ví, jak špatně je na tom roztříštěná a ochromená Labour Party a „objednala“ si nové volby na 8. června. Levici hrozí nepříjemná volební porážka, mluví se o možné ztrátě až 50 parlamentních míst z dosavadních 229. Co říká Blair o Corbynovi, zní pouze jako volební doporučení. „Já bych přirozeně volil Labour Party. Její postoj, že vláda má jednat a když se nám výsledek nebude líbit, budeme hlasovat proti, se mi celkem líbí.“
Je ještě výstup z brexitu možný?
Věří ještě Tony Blair, že by Britové mohli brexit odmítnout? „Naději ještě nevzdávám. Když výsledkem jednání s EU bude pochybný obchod, v němž si Británie bude stát hůře než nyní, lidé budou s brexitem váhat. Přesto by vám dnes většina řekla, že nemám pravdu.“
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.