Písně o pyromanii, sadomasochismu, nekrofilii, drogách, zneužívání či kanibalismu, které milují miliony lidi. To už je samo o sobě trochu divné. Když je to na KONCERTě a 30 tisíc lidí si ještě před začátkem vystoupení hlavních kacířů vyslechne jako předskokana kapelu se jménem Kurtizány z 25. Avenue, už je to na zavolání tísňového čísla obvodního faráře. Pokud k tomu přidáme 31 stupňů Celsia, pyrotechniku a davy skandující v této pekelné výhni „Mir ist kalt, so kalt“ („Je mi zima, taková zima“), tak už pomůže leda vymítač ďábla. Vítejte na pražském koncertě RAMMSTEIN, který se hrál dokonce dvakrát (28. a 29. 5.), protože zájem o německou metalovou kapelu byl tak obrovský, že se pro zbývající zvrhlíky musel přidat druhý koncert v pražské Eden aréně.
Co bude na setlistu napověděla už první písnička koncertu, Ramm4, v jejímž textu se objevuje velká část názvů z dřívější tvorby Rammstein. Ramm4 tak předpověděla Reise, Reise, Keine Lust, Feuer Frei, Ich Tu Dir Weh, Du Reichst So Gut, Mein Herz Brennt, Links 2-3-4 a přídavkové Sonne, Amerika a závěrečné Engel. Dlužno dodat, že zase tak prorocká úvodní písnička nebyla – na jejíž provedení přistepoval frontman TIll Lindemann v kombinéze s cylindrem (který asi po 30 sekundách odhodil, přičemž se zmíněný létající objekt změnil ve spršku jisker) – jelikož stejný setlist se opakuje už několik dní v nejrůznějších destinacích. To samé v případě pyrotechniky, některé triky se opakují už řadu let, ale očividně to nikomu nevadí – ti, kteří byli na koncertě Rammstein poprvé (jako já) i ti, kteří na ně jeli už popatnácté (a i takoví se v pražské Eden aréně objevili), ryčí stejně blaženě nad výbuchy ohňů, ponejvíce pak když Till Lindemann vystřelí z kuše světlice, které proletí nad hlavami diváků a odrazí se od osvětlovačských věží naproti.
Zajímavé bylo, jak se dav postupně rozehříval. Zpočátku, ještě za světla, bylo v aréně sice plno, ale ještě ne tak hlasito. To se v průběhu večera změnilo a v závěrečné skladbě Engel už diváci zpívali a křičeli tak hlasitě, že nebylo slyšet kytaristy Paula a Richarda, jak pískají melodii, která tuto skladbu uvádí i uzavírá. Nejvíc dav rozvařila Ich Will, během jejíhož refrénu po zazpívání „Wir wollen eure Hände sehen“ zařval Till Lindemann česky „Ruce nahoru!“, a Du Hast, kterou si fanoušci takřka celou sami odskandovali. A to byla přesně ta chvíle (která přichází na každém dobrém koncertě), kdy si uvědomíte, jakou neuvěřitelnou sílu davy mohou mít, když na to přijde.
Lidé mají rádi dobrá divadelní představení. Romeo a Julie se neomrzeli ani po 400 letech. A podobně je to s koncerty Rammstein. Jen se raději nepouštějme do porovnávání lásky z pohledu Shakespeara a osobité německé kapely… ja? Nein! Rammstein!
Stabilně labilní tragéd s lehce cynickým přístupem k vlastnímu životu, pevně věřící v lidská práva. Studentka žurnalistiky, skalní fanynka Red Hot Chili Peppers. Oblíbené činnosti: čtení, hudba, psaní a spaní.