„Celý den nosím na hlavě šátek, logicky si také oblékám na pláži „BURKINY“. Bez toho nejdu plavat. Zakrývám si vlasy a tělo s výjimkou obličeje, rukou a nohou. Není to pro mne znak konzervatismu. Je to svoboda. Svoboda nosit oblečení, které bych chtěla já, jak na ulici, tak na pláži. Kdybych nenosila burkiny, nemohla bych plavat – tak je to v mém náboženství dáno,“ říká 31letá knihovnice z Tunisu Amira Ouni.
„Po teroristických útocích v Tunisku je v novém protiteroristickém zákonu nošení nikábu v Tunisku zakázáno. Nerozumíme tomu, proč je zakázáno. Nyní bylo zakázáno nošení burkin i ve francouzské Nice. Vůbec s tím nesouhlasím. Pár teroristů provede útoky kdekoli na světě, a my, muslimové, za to zaplatíme naší svobodou. Ženy, které nosí burkiny, následují jenom svou víru. Ty taky nejsi žádná teroristka jen proto, že nosíš pokrývku hlavy! Burkiny jsou pro mne prostředníkem mezi nikábem a bikinami. Nesou ani konzervativní, ani nemorální. Jen to, že je nosím, neznamená, že jsem konzervativní. Pracuji, procházím se a mám normální život. Jsem na můj vlastní postup úspěšná. Pět let jsem studovala, pracuji, mám auto a to, že nosím burkiny, neznamená, že zůstanu doma a nebudu nic dělat. Moje kamarádka tady vedle mne například žádnou pokrývku hlavy nenosí. Jsem tak svobodná, jako je ona. Ona nosí to, co má ráda, a já nosím to, co mám ráda já,“ dodává.
„Burkiny jsou pro mne jen kusem oblečení, není to žádný náboženský symbol. Já je nosím, abych mohla plavat, a ne abych s nimi přitáhla do bazénu ISLáM anebo se od ostatních izolovala. Jsem však muslimka, ráda plavu a chtěla bych se ve vodě zakrývat stejně tak, jako to dělám v každodenním životě. Je to mé osobní rozhodnutí. Zda to dělám z náboženských nebo jiných důvodů, by nemělo nikomu vadit, tak jako mne nevadí, co nosí ostatní lidé v bazénu nebo na pláži. Burkiny mi umožňují dělat to, co dělají ostatní, plavat. Kdybych už nemohla nosit burkiny, musela bych se izolovat a chodit plavat na speciální ženské pláže anebo chodit do plaveckých bazénů pro ženy. Bylo by to pro mne stejné, jako kdyby mi někdo zakazoval nakupovat v určitých obchodech nebo jíst v nějakých restauracích jen proto, že jsem muslimka. Je to jednoduše vyloučení. Nerozumím debatě o burkinách v Německu nebo ve Francii, kde se málo nosí. Jako žena bych měla sama rozhodovat, co si obléknout a v čem se ukázat. Nenapadá mne žádný smysluplný důvod, proč by burkiny mohly někomu vadit. Jasně, jsem trochu méně pohyblivá než v bikinách, ale to jen můj problém. Mnozí argumentují tím, že burkiny jsou nehygienické, s tím však jednoduše nelze souhlasit. Jsou vyrobeny ze stejné látky jako bikiny či plavky. Po každém plavání si je peru, co by tedy na nich mělo být nehygienického? Burkiny nemají mimo to nic společného s burkou a nejsou ani symbolem útisku žen,“ uvádí Merve Kayikci, které je 22 let a žije a studuje v německém Stuttgartu. Má blog o životě muslimů v Německu.
„Tak jako tak nevěřím, že současné diskuse se týkají burkin. Atmosféra proti islámu je dnes značně „přehřátá“. Lidé jsou rozhořčeni. Mají pocit, že jim je odebírána část kultury. Cítí se ohroženi a bezmocní. Někteří se chtějí proti muslimům bránit. Nemohou však vyhodit všechny muslimy ze země. Pokouší se tudíž vytvořit zástupný prostor, v němž mohou být a mne jako muslimku vyloučit. Signalizuje mi to, že zde nejsem vítaná, a dotýká se mne to, jako bych byla opět ve škole. Neboť vyloučení kvůli chybějící sympatii znám jen od puberťáků. Je velmi jednoduché zakázat ženě, která se z náboženských důvodů zahaluje, nošení patřičného oděvu při plavání. Ženy jsou bez toho všude na světě znevýhodňovány. To není žádný speciální muslimský, nýbrž všeobecný problém, a já bych chtěla, aby se to změnilo,“ zdůrazňuje.
„Jako muslimka jsem často podezřívaná, že nemám svobodu rozhodovat o tom, co mohu nosit, a že jsem utlačována. Je zde tolik podezírání, které jednoduše nejsou pravdou, ale mladé ženy jsou tím ocejchovány. A celkově se o nedostatku svobody nás, žen, zbytečně toho mluví příliš moc. Rozčiluje nás to. A pak přijdou lidé s předpisy o tom, jak se mám oblékat. To mi přece odepírá mé právo na sebeurčení, omezuje mou osobní svobodu a nemá to nic společného s voláním po emancipaci. Jsem také Němka, ale nerozumím německé mentalitě. Pro mne jsou burkiny módním kouskem, který řeší všechny moje problémy. Jsem muslimka a nosím na hlavě šátek. Na otázku, jestli plavat v plavkách nebo burkinách, mám proto jednoznačnou odpověď. Zříci se jich bych přirozeně nechtěla. Chci chodit se svými přáteli na koupaliště, ležet na pláži a plavat v moři. Někteří si myslí, že ženy v burkinách nejsou svobodné. Nesvobodnou bych se ale cítila právě tehdy, kdybych neměla burkiny. Nejsou k dostání ještě příliš dlouho a v Německu je dlouho nebylo možné koupit. Protože jsem už v době školní docházky nosila šátek a neměla burkiny, nezúčastňovala jsem se školního plavání. S burkinami mohu dělat vše, na co mám chuť. Samozřejmě jsem se setkala i s negativními reakcemi, když jsem v nich šla do bazénu. Člověk to prostě cítí, vidí, slyší. V jiných částech světa se ovšem nikdo negativně nevyjadřoval. Naopak ti, kteří ještě burkiny neviděli, je shledali jako zajímavé a v arabském světě jsou u moře samozřejmostí. V Jordánsku nosí burkiny skoro každá žena,“ říká 26letá Jusra Sharif, která pracovala jako zubní lékařka v dolnosaském Syku a přestěhovala se do jordánského Ammánu.
„Nerozumím tomu, proč se v Německu a ve Francii udělalo z kusu oděvu „politikum“. Je to přece znak integrace, když muslimské ženy místo toho, aby zůstávaly v určitých aktivitách v pozadí, nosí burkiny. Proč by se člověk nemohl rozhodovat sám o tom, co bude nosit, jak bude vypadat, zda si zaplave více nebo méně oblečen? Přála bych si, abych už jako muslimská žena v Německu nemusela o této věci diskutovat a omlouvat se. V Německu je ve spojitosti s islámem mnoho problémů. Ženy v šátku mají horší šanci na získání práce, mladí muslimové se cítí neakceptovaní. Lidé jsou znepřáteleni na základě jejich náboženství – o tom bychom měli hovořit, a ne zbytečně diskutovat o banalitách jako burkiny.
Tato vyznání mladých muslimek vyšla před časem v německém tisku. S příchodem léta se tato diskuze rozvinula i u nás v médiích a na sociálních sítích jen kvůli tomu, že se někde na koupalištích několik žen, vyznávajících islám, objevilo někde na koupalištích v burkinách. Jako křesťan a tolerantní člověk chápu názory těchto muslimek. Nikomu přece neubližují. To, že muslimové a burkiny přivádí zdejší ne zrovna zanedbatelnou většinu k hysterii, mnohdy až k paranoji, je problém této většiny, a ne muslimů nebo muslimek, které nosí šátek či na pláži burkiny. Podle mého názoru je to nejen důsledek negativního informování o muslimském světě českými médii, ale především politiků, kteří se buď nevyjadřují anebo se vyslovují populisticky, jen aby neztratili hlasy odpůrců islámu. Hysterie, která toto všechno provází, svědčí též o následku našeho 41letého izolacionizmu a kulturní homogenizace během komunizmu. Strach z jiného, z jiné kultury nám zaslepuje oči a zralým demokratickým společnostem vysíláme signál, že „něco shnilého je v tom státě českém“, v parafrázi Hamletova vyjádření. Celá diskuze, jak mi sdělila žena žijící v této zemi již dlouhá léta s muslimem, „je ostudná a hloupá!“
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.