„Kde pod vládou Putina panuje vězeňská morálka gulagu a nadále platí právo silnějšího, je málo naděje pro budoucnost. Přesto musí člověk věřit v dobro!“ – Michail Šiškin
Kdyby člověk mohl pohlédnout do budoucnosti, byly by pak války a revoluce? Před 100 lety vyšli mladí a obdivuhodní lidé do ulic ruských měst. Bojovali proti autokracii, za demokracii, za právní stát, za svobodnou budoucnost Ruska. Kdyby věděli, kam jejich boj vede, kdyby mohli vidět budoucnost a rozpad země, občanskou válku, čistky, gulag, to, že by oni sami jednou v tomto budoucím Rusku „prokleté autokracie“ pomýšleli na lepší časy – vzdali by se svých protestů, nebo ne? 12. června vyšli mladí, obdivuhodní lidé do ulic ruských měst jako před sto lety a bojovali proti autokracii, za právní stát za svobodnou budoucnost Ruska. Je dobré, že možná nemohou pohlédnout do budoucnosti?
Zbožné přání
Předpovídat budoucnost je nevděčná činnost. V říjnu 2008 řekl velký šachový mistr a opoziční politik Garri Kasparov: „Putinův režim se neudrží déle než dva roky. Krátce na to Michail Šiškin, autor tohoto článku, řekl, že „režim se neudrží déle než do roku 2012. Musím mojí prognózu lehce korigovat, udrží se do roku 2010.“ Boris Němcov prohlásil v březnu 2009: „Současný Putinův politický režim má ještě rok rezervu, nanejvýš rok a půl.“ Boris Berezovskij, tento Frankenstein, který stvořil Putina, měl již v roce 2003 prorokovat: „Putinův politický režim bude krátký. Tento systém ukončí jeho existenci ještě v této prezidentské době. Garri Kasparov žije v exilu, Boris Berezovskij byl nalezen oběšen. Boris Němcov byl zastřelen u zdi Kremlu. Zbožné přání. Je stále naivní věřit na dobro. Dosud je Putin vítěz, v Rusku i ve světě.
Válka se Západem je Putinova metoda udržet se u moci
Putin si stanovil hlavní úkol a splnil jej: zůstal úspěšně u moci, přičemž zničil charakter státu – vyřadil samosprávu, celkově kriminalizoval každodenní život a voliče degradoval na hlasovací „zvířata“. Nespokojení jsou briskně označeni za buď zahraniční agenty, nebo za zrádce národa. Volby se změnily v inscenaci cirkusu. Pokusy opozice z virtuálního světa vstoupit do světa reálného odráží obrovský represivní aparát. Putin otáčí celou zemi zpět do časů SSSR. Uskutečnil to, co Gorbačov nechtěl, obnovil totalitarismus, přičemž se zřekl extrémně archaického opatření, uzavření hranic. Dnešní vládnoucí elity jsou dědici perestrojky. Cíl privatizace celé země byl dosažen. Fasáda je demokraticky jednobarevná. Feudální mocenská pyramida zůstala neotřesena. Lid nehladoví. A je, jak učí ruská historie, schopen nekonečně snášet utrpení. Válka se Západem je Putinovou metodou, jak se udržet u moci. Jeho vítězství spočívá v tom, že zasel jedovatá semena pochybnosti v hodnotový systém liberální civilizace. Znatelné zklamání v mnohých místech Západu z demokracie je jeho triumfem. Široké vrstvy obyvatel Západu jsou v rámci boje proti terorismu připraveny obětovat svou svobodu. Jejich strach Putin vítá. Říká: „Proti teroru se může bojovat jen s totální kontrolou, policejním státem.“
Svět plný uprchlíků
Sen přiblížit přicházejícímu světu bez hranic se změnil ve svět plný uprchlíků. Proudy uprchlíků jsou nejnovější Putinovou „odpornou zbraní“. Čím prudčeji ruská letadla bombardovala Sýrii, tím více lidí chtělo a stále chce odejít. Vidíme, s jakou efektivitou využívají ruské tajné služby sociální sítě, aby vytvářely atmosféru intolerance a nenávisti. Hackeři Kremlu napadají počítače západních politiků, infikují systémy trojskými koňmi – tak Putin infikoval svět virem nedůvěry a izolace. Brexit je jeho vítězstvím nad spojenou Evropou. Mnozí Turci, kteří vyrostli v demokratickém státě, hlasovali ve své vlasti za zavedení diktatury. Pravicově-populistické strany atakují v celé Evropě demokratické hodnoty. Nadšení pro silnou osobnost v Kremlu v Evropě, které hrozí udušení její politickou korektností, stoupá. Nový americký prezident, jehož vítězství bylo v ruské Dumě oslavováno šampaňským, se hádá s Evropou a zpochybňuje základy atlantického společenství. Západ je rozpolcen, a to je voda na Putinův mlýn. Jeho spojenci jsou ti, kdo zpochybňují hodnoty demokratického světa, právo a svobodu jednotlivce, otevřenost a milosrdnost. Přes všechna tato „vítězství“ je dnes RUSKO velmi nemocnou zemí, protože vládnoucí elity jsou zachváceny strachem z budoucnosti. Chtějí nechat zastavit svět. Přesto však je jejich kariéra postavena na mimořádně nejistém základu: na životě jednoho jediného muže. Putin jednou odejde, ale vládnoucí elity jsou odkázány na to, že zůstane. Člověk nepotřebuje žádný magický dalekohled, aby mohl pohlédnout do blízké ruské budoucnosti. Vládci dělají všechno pro to, aby nedošlo k žádnému druhému „majdanu“. A protože věčný Putin není možný, budou připravovat „operaci následník“ a nadále všemi prostředky šířit ve společnosti strach, neboť ustrašené obyvatelstvo se jednodušeji ovládá.
Rusko je vězeňská země se specifickým právním chápáním
Přesto, kdo dnes může slíbit, že „OPERACE NáSLEDNíK“ bude úspěšná? Putinův odchod bude znamenat ožehavé zničení klanových mocenských struktur, které v jeho okolí usilují o přízeň. Kolosální pyramida kriminální moci se zhroutí a pod jejími troskami pohřbí celou zemi. Plány, které demokratická opozice předkládá pro Rusko po Putinovi, jsou skvělé. Rusko budoucnosti začne se svobodnými volbami. Přesto, kdo je bude prosazovat a podle jakých pravidel? Uskuteční se svobodné volby v Čečensku pod vedením Kadyrova? A může si být člověk jist, že při skutečně svobodných volbách v Rusku vyhrají „národní zrádci“, tedy demokratická opozice, a ne patriot, který bojoval proti „ukrajinským fašistům“ na Donbase? Totalitarismus je výsledek společných snah společnosti. V Putinově Rusku mohla být lidu odebrána moc, protože ji pod kontrolou nikdy neměl. Z obyvatelstva, které doufá v dobrého cara, nemohou z hodiny na hodinu být svéprávní voliči.
Ve vězeňském duchu
Rusko je vězeňská země se specifickým právním chápáním. Čtvrtina ruského obyvatelstva byla zatčena. Kdo sám nebyl vězeň, vyrostl mezi bývalými vězni. Co nestihl nasát ve vězení, dokončila armáda. Gaunerský „žargon“, kriminální subkultura, normativní síla „vězeňské morálky“, ovlivnila nejen moderní ruskou společnost, ale stala se jejím základem. Vězeňské vědomí zná jen jeden zákon – zákon silnějšího. Sami idealisté, jako byl Václav Havel, by neměli při sebesvobodnějších volbách žádnou šanci. Budování nového Ruska je nemožné bez obsáhlého zpracování minulosti. Jak to kdysi pronesl Alexandr Nikolajevič Jakovlev: „Avšak i dnes je naše paměť krátká. Plížíme se, lapáme po dechu v mazlavé, blátivé bažině, a ještě nám nedošlo, že musíme pochopit, co je hlavní příčinou našeho neštěstí: bez debolševizace Ruska nemůže být ani řeči o jeho ozdravení, obrození a připojení k světové civilizaci. Teprve až se Rusko zbaví bolševismu, může mít naději, že se vyléčí.“ Nesmí dojít k tomu, že úředníci, kteří se podíleli na korupci a zločinech Putinova režimu, budou spolupůsobit při budování nového státu. Přesto však, kdo má tuto nesmírně velkou práci objasnění minulosti vést? Co s těmi tisíci soudci, kteří vyslovovali se shora manipulované rozsudky, s těmi desetitisíci podplatitelných policistů, se stovkami tisíc učitelů, kteří se podíleli na falšování voleb? Jako realističtější se jeví scénář definitivního rozpadu ruského impéria. Jako první půjde Čečensko, pak se od Ruska oddělí ostatní republiky Severního Kavkazu, pak Tatarstán, Baškirsko. Návazně začne boj sibiřských regionů o nezávislost na centru pod heslem „Konec kořistění našeho nerostného bohatství Moskvou!“ Co může Rusko čekat, si lze představit, když se podíváme na Donbaský region, kde regionální mafiánská uskupení bojují o moc, o nastolení svého vlastního kriminálního řádu. Znamená to, že mládež, protestující na ulicích, by raději měla zůstat doma? Co přinese budoucnost, když tito lidé zvednou svoje hlasy, aby bránili lidskou důstojnost, a tudíž důstojnost celého lidstva? Měli bychom dělat všechno, co jen trochu jde, a tyto lidi podporovat.
Švýcarský domeček v Soči
Před olympijskými hrami vyzval autor tohoto komentáře k projevení solidarity s rukojmími (a ne bandou, která si vzala za rukojmí obyvatele celé země) a k bojkotu her Vladimíra Putina. Švýcarsko postavilo v Soči švýcarský domeček, aby tam prezident nejdemokratičtější země světa mohl diktátorovi osobně „lízat paty“. Mistrovství světa ve fotbale příští rok v Rusku má být nejnovějším vítězstvím Putina. Opět Michail Šiškin: „Vyzývám k bojkotu všechny demokratické státy. Vyzývám k solidaritě s báječnými mladými lidmi, kteří v Rusku vychází do ulic kvůli demokracii a právnímu státu, svobodě a důstojnosti. Jak může být oslavován fotbalový svátek v zemi, v níž se politickým vězňům dává zvláštní číslo? Po sportovním svátku v Soči došlo k anexi Krymu a pak k válce na Ukrajině, která přinesla tisíce mrtvých, desetitisíce zraněných a stovky tisíc uprchlíků. Co bude následovat po ruském finále mistrovství světa ve fotbale?
Michail Šiškin (1961) patří k významným současným ruským autorům. Žije ve Švýcarsku. Na FreMag.One vyšel v říjnu 2015 překlad jeho článku Impérium lží.
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.