Šalom Izrael

Úvodní foto: Zachi Evenor / Flag of ISRAEL

„Židé ve východní a západní Evropě byli po staletí opakovaně masakrováni, což vyústilo v holokaust,” řekl Abbás. „Proč se to ale dělo? Oni říkají ‘protože jsme Židé’. Představím vám tři Židy a jejich tři knihy, ve kterých píší, že nenávist vůči Židům nebyla důsledkem jejich náboženské identity, nýbrž toho, co dělali ve společnosti,” tolik palestinský vůdce Mahmúd Abbás v Ramalláhu na zasedání Palestinské národní rady, což je zákonodárná instituce Organizace pro osvobození Palestiny (OOP).

Za pár dní tomu bude opět ono výročí, které si připomínáme rok, co rok a to výročí ukončení největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva, tedy konec druhů světové války.

Tedy řeč bude o konfliktu, který si vyžádal přes padesát milionů mrtvých, nevyčíslitelné materiální škody a také to, že nacisté v průběhu tohoto konfliktu ukázali na Židy jakožto na nižší rasu a zahájili průmyslové vyhlazování židovského národa všude tam, kam dosáhla ruka nacistického režimu.

A stejně tak se státní antisemitismus stal základním kamenem nacismu už v samém počátku jeho zrodu. Když Adolf Hitler a jeho přívrženci osočili Židy z takzvané rány dýkou do zad, čímž prý způsobili německou porážku v roce 1918 a tudíž tak byli Židé první na ráně.

K nimž postupem času přibyli tělesně a duševně postižení, a jiní, na které nacismus ukázal coby na osoby ráje národního socialismu národnostně a politicky nehodné, neboť ten byl určen pouze pro vyšší, náležitě vychovanou árijskou rasu, ke kterémužto účelu byla vytvořena celá nacistická pavěda.

K čemuž se sluší podotknout i to, že například exodus milionů Židů z Ruska, kde byli perzekuováni a zabíjeni v masových pogromech, v devatenáctém a na začátku dvacátého století byl příčinou toho, že se tato obrovitá země do dnešního dne nachází ve stavu drancování přírodních surovin spojených s neschopností tvořit, vynalézat a prodávat produkty s vyšší přidanou hodnotou.

A zároveň na straně druhé to souvisí s hospodářským, kulturním a sociálním vzestupem Spojených států amerických, neboť tito nově příchozí počali podnikat jak ve finančnictví a průmyslu, tak například stáli u zrodu zábavního průmyslu.

Což se příliš nahlas neříkalo a dosud neříká, protože masy nerady vidí a slyší, že příčina toho, že Židé byli a jsou hybnou silou úspěšných společností spočívá nikoliv v jejich záludnosti, zákeřnosti a v provozování lichvy, ale má příčinu v tom, že Židé nesměli ve středověku provozovat řemesla.

A že tehdejší panovníci Židy určili jako ty, kteří budou provozovat peněžnictví, což křesťanům zakazovala církev a přímo určovali výši úroků a také kolik odvedou do jeho vlastní pokladnice, coby za „ochranu.“

A když mu neodvedli tolik, kolik panovník požadoval, nebo byli nedej bože jeho věřiteli, neměl panovník s Židy žádné slitování a své dluhy vyřešil tak, že své věřitele dal vyvraždit. Otec vlasti, Karel IV. by mohl vyprávět…

Tedy Židé pokud chtěli přežít museli být výjimeční a dát všechny své síly pro to, aby zachránili životy své a svých dětí a mohli předat víru a svou kulturu dalším generacím. To vše za neutuchajícího tlaku, který tu sílil a tu polevoval, dle osvícenosti panovníkově, až do časů toho, kdy v Rakousku osmnáctého století byly císařem Josefem II. zrušeny segregační zákony doposud omezující rakouské Židy a umožnil jim plnou integraci do tehdejší společnosti spojenou s možností podnikání.

Přičemž tímto aktem začal bouřlivý ekonomický, společenský a kulturní rozvoj naší tehdejší rakouské vlasti, ze kterého i my sami těžíme do dnešních dnů.

A jak už to tak bývá, s úspěchem za nímž stojí lidská inteligence, pracovitost, píle, houževnatost a obchodní talent, jde v patách lidská závist a nenávist, která počala produkovat moderní antisemitismus založený na bludech a lidské hlouposti, stejně jako je tomu dnes s antiuprchlickou hysterií.

Stačí pohlédnout na celou řadu protižidovských pogromů spáchaných v českých zemích v průběhu devatenáctého století, nebo na ohavný antisemitský proces s Leopoldem Hilsnerem, jehož obžalobu tehdejší elity české společnosti vystavěly na primitivním antisemitismu, aby bylo zřejmé, že ani naše země nebyly o nic méně antisemitistické jako Německo ve století dvacátém. Pouze s tím rozdílem, že tehdejší židovskou populaci bránila ozbrojená rakouská moc, která byla pravidelně povolávána do českých měst, v nichž se chystali vraždit a okrádat židovské spoluobčany.

Z čehož plyne, že náš tehdejší antisemitismus vycházel z té nejhlubší lidové poptávky a nejhloupějších předsudků a nebyl státní ideologií, což osobně pokládám za mnohem ostudnější. Zvláště, byl-li do toho zamíchán nacionalistický prvek spojený s židovským němectvím.

A protože se německému nacismu a později i českým komunistům povedlo židovskou stopu v naší historii téměř vyhladit, obrací se tatáž zloba tvořená nevědomostí a záměrným zlem dnes vůči Romům a „uprchlíkům“ – byť se u nás téměř žádní nenacházejí, nebo vůči těm, které tito souhrnně nazývají čmoudy a stejné je to i pokud o pana Abbáse jde.

Namísto toho, aby se takzvaní „palestinci“ učili od svého izraelského souseda tomu jak vytvořit moderní, demokratickou, úspěšnou, bohatou, vzdělanou a krásnou zemi stojící v mnoha oborech lidské činnosti na světové špičce, raději páchají teror, ubodávají své sousedy noži, najíždějí do nich automobily, ostřelují je raketami, zapalují hromady pneumatik a žijí ve špíně, hnilobě, nevzdělanosti, nesvobodě a tradiční bídě.

Že se potom vůdcové, kteří jsou každý den konfrontováni se svojí zoufalou neúspěšností a neschopností uchylují ke zhovadilým prohlášením pošlapávajícím památku šesti milionů obětí německého nacismu s tím, že to prý mají za finanční operace, které údajně páchali, je jaksi již jen nasnadě. Bohužel.

Nechápu ale, jak je možné, že se takovým dostává jakékoliv finanční a jiné pomoci ze strany mezinárodního společenství a rovněž i ze strany EU. Což mne, jakožto ryzího Evropana tělem i duší nevýslovně mrzí a trápí, neboť pokud by toto pan Abbás prohlásil coby občan ČR, dostalo by se mu nepochybně spravedlivého soudu a nějakého toho času v chládku.

Tedy milý pane Abbási, namísto toho, abyste vaše děti učili jak odpalovat bomby, jak někoho zabít nožem, nebo někoho ze zálohy zastřelit, raději své děti vzdělávejte, protože počet laureátů Nobelovy ceny majících původ v kulturním prostředí, v němž se nalézáte i vy a z něhož vycházejí i vaše antisemitské výpady, vycházející ze špatně maskované závisti neschopného hlupáka, je poměrně tristní a velmi dobře ilustruje míru úpadku, v němž se „palestinská“ společnost a nejen ona nalézá:

Literatura:
1988 – Najib Mahfooz
Mír:
1978 – Mohamed Anwar El-Sadat
1994 – Yaser Arafat:
1990 – Elias James Corey
1999 – Ahmed Zewai
2005 – Mohammad El Baradei a MAAE
Ekonomie: (nula)
Fyzika: (nula)
Medicína:
1960 – Peter Brian Medawar
1998 – Ferid Moura

Zvláště, podíváte-li se přes plot k sousedům:

Literatura:
1910 – Paul Heyse
1927 – Henri Bergson
1958 – Boris Pasternak
1966 – Shmuel Yosef Agnon
1966 – Nelly Sachs
1976 – Saul Bellow
1978 – Isaac Bashevis Singer
1981 – Elias Canetti
1987 – Joseph Brodsky
1991 – Nadine Gordimer World
Mír:
1911 – Alfred Fried
1911 – Tobias Michael Carel Asser
1968 – Rene Cassin
1973 – Henry Kissinger
1978 – Menachem Begin
1986 – Elie Wiesel
1994 – Shimon Peres
1994 – Yitzhak Rabin
Fyzika:
1905 – Adolph Von Baeyer
1906 – Henri Moissan
1907 – Albert Abraham Michelson
1908 – Gabriel Lippmann
1910 – Otto Wallach
1915 – Richard Willstaetter
1918 – Fritz H aber
1921 – Albert Einstein
1922 – Niels Bohr
1925 – James Franck
1925 – Gustav Hertz
1943 – Gustav Stern
1943 – George Charles de Hevesy
1944 – Isidor Issac Rabi
1952 – Felix Bloch
1954 – Max Born
1958 – Igor Tamm
1959 – Emilio Segre
1960 – Donald A. Glaser
1961 – Robert Hofstadter
1961 – Melvin Calvin
1962 – Lev Davidovich Landau
1962 – Max Ferdinand Perutz
1965 – Richard Phil lips Feynman
1965 – Julian Schwinger
1969 – Murray Gell-Mann
1971 – Dennis Gabor
1972 – William Howard Stein
1973 – Brian David Joseph son
1975 – Benjamin Mottleson
1976 – Burton Richter
1977 – Ilya Prigogine
1978 – Arno Allan Penzias
1978 – Peter L Kapitza
1979 – Stephen Weinberg
1979 – Sheldon Glashow
1979 – Herbert Charle S Brown
1980 – Paul Berg
1980 – Walter Gilbert
1981 – Roald Hoffmann
1982 – Aaron Klug
1985 – Albert A. Hauptman
1985 – Jerome Karle
1986 – Dudley R. Herschbach
1988 – Robert Huber
1988 – Leon Lederman
1988 – Melvin Schwartz
1988 – Jack Steinberger
1989 – Sidney Altman
1990 – Jerome Friedman
1992 – Rudolph Marcus
1995 – Martin Perl
2000 – Alan J. Heeger

Ekonomie:
1970 – Paul Anthony Samuelson
1971 – Simon Kuznets
1972 – Kenneth Joseph Arrow
1975 – Leonid Kantorovich
1976 – Milton Friedman
1978 – Herbert A. Simon
1980 – Lawrence Robert Klein
1985 – Franco Modigliani
1987 – Robert M. Solow
1990 – Ha rr y Markowitz
1990 – Merton Miller
1992 – Gary Becker
1993 – Rober t Fogel

Medicína:
1908 – Elie Metchnikoff
1908 – Paul Erlich
1914 – Robert Barany
1922 – Otto Meyerhof
1930 – Karl Landsteiner
1931 – Otto Warburg
1936 – Otto Loewi
1944 – Joseph Erlanger1944 – Herbert Spencer Gasser
1945 – Ernst Boris Chain
1946 – Hermann Joseph Muller
1950 – Tadeus Reichstein
1952 – Selman Abra ham Waksman
1953 – Hans Krebs
1953 – Fritz Albert Lipmann
1958 – Joshua Lederberg
1959 – Arthur Kornberg
1964 – Konrad Bloch
1965 – Francois Jacob
1965 – Andre Lwoff
1967 – George Wald
1968 – Marshall W. Nirenberg
1969 – Salvador Luria
1970 – Julius Axelrod
1970 – Sir Bernard Katz
1972 – Gerald Maurice Edelman
1975 – Howard Mart in Temin
1976 – Baruch S. Blumberg
1977 – Roselyn Sussman Yalow
1978 – Daniel Nathans
1980 – Baruj Benacerraf
1984 – Cesar Milstein
1985 – Michael Stuar t B rown
1985 – Joseph L. Goldstein
1986 – Stanley Cohen [& Rita Lev I-Montalcini] 1988 – Gertrude Elion
1989 – Harold Varmus
1991 – Erwin Neher
1991 – Bert Sakmann
1993 – Richard J. Roberts
1993 – Phillip Sharp
1994 – Alfred Gilman
1995 – Edward B. Lewis

A pokud jde o mne, já říkám jen jediné – Šalom Israel, krásné sedmdesáté narozeniny přeji!