Úvodní foto: Michael Defeats Satan, commons.wikimedia.org
Naše země se nachází v nejroztodivnější konstelaci od doby svého vzniku. Jistě, byly zde režimy, které zabíjely, terorizovaly, okrádaly a zotročovaly své občany, ale to byl zřetelný nepřítel, mezi nímž a lidmi byla hluboká propast, kterou sice mnozí přešli po mostě, jenž jim k tomu postavilo zlo, ale byli zde oni a my.
Dnes mi připadá, jakoby někdo přes politickou scénu přehodil jakousi maskirovku, což je ruský termín pro kamufláž či maskovací síť a zlo s dobrem se slilo v jedno cosi šedivého, beztvarého, neuchopitelného a nesrozumitelného.
Dalo by se to nazvat i tak, že v naší zemi umřela vize a její duše a nepřátelé se spojili s nepřáteli, aby nevzniklo žádné přátelství založené na hodnotách. Tudíž je veřejný prostor zaplevelen pseudotématy, projevy lidského úpadku i ruskou propagandou, která vymýšlí dvacet čtyři hodin denně co nejvíc lží tak, aby zpochybnila vše, čeho jsme od listopadu 1989 dosáhli.
Ale není se čemu divit, když se největší opoziční strana, kdysi nositel liberálního pojetí moderní západní společnosti dvacátého století, tedy ODS, zmůže leda tak na Václava Klause juniora, který by z fleku mohl dělat ruského velvyslance v ČR, protože zájmy této agresivní mocnosti zastupuje stejně dobře jako jeho otec, nebo nynější zastupující ruský protektor z konkurenční dynastie zemanovců, nebo na Bendu juniora, který otupěl natolik, že přizvukuje brněnským náckům z Johny Kentus Gangu, kteří po vzoru SA počali rozhodovat, co je umění a co ne.
O jeho přihlouplé snaze vydávat kuřáctví za projev svobody se snad ani není třeba příliš rozepisovat. Neboť tvrdá drogová závislost, kterou nikotinismus je, nemá se svobodou společného zhola nic, což zmiňuji pouze v kontextu o pseudotématech. Neboť jak ten pán, tak ani jeho působení v parlamentu naší země za zmínku vůbec nestojí.
Ale pojďme k tématu, kterým se naše horké jaro také vyznačuje a kterým je pokus užít katolické církve jakožto ledoborce prorážejícího cestu polistopadovým uspořádáním naší země tak, aby do trhlin mohly vniknout osoby neštítící se vůbec ničeho a aby zastrašováním, užíváním metod organizovaného zločinu a násilím udělaly špinavou práci pro neméně špinavé zájmy jedné východní říše a jejích satrapů.
Když tiskem proběhla zpráva o tom, že na jevišti brněnského divadla Husa na provázku vtrhlo komando mající kořeny v násilnickém gangu Johny Kentus Gang, vyznačujícího se brutálním násilím, kterého se tito druhdy dopouštěli v brněnských ulicích, aby se celé věci s vehemencí chytl i KARDINáL DUKA, napadlo mne jediné.
Titušky.
A nyní vám vysvětlím, co titušky a tituškové jsou. Své pojmenování získali od Vadyma Titušky, mistra bojového umění, kteří po ukrajinském majdanu rozpoutávali násilí a chaos a dopouštěli se brutálních útoků. Tito násilníci a pouliční rváči užívali jednotné ústroje, černých tepláků – že by podobnost se Slušnými lidmi čistě náhodná? – a pro svého bosse, tedy proruského svrženého prezidenta Janukovyče, dělali špinavou práci zcela totožně, jako „Slušní lidé“ v Brně.
Což je třeba vidět v hluboké souvislosti s hysterickými výlevy pana kardinála, kterých se dopouštěl v médiích, v nichž se zapřísahal, že takového urážení Ježíše Krista se prý nedopouštěli ani nacisté ani komunisté a že dle něj jde o projev neomarxismu. Což je produkt ruské propagandy, kterému pan kardinál učinil službu legitimizace a relevance.
Nevím, zda to je panu kardinálovi známo, ale nacisté umučili tisíce příslušníku katolické církve a komunisté ještě víc. Přičemž první, co komunisté v Rusku po uchvácení moci učinili, bylo, že do chrámů, pokud je nesrovnali se zemí, nahnali prasata, nebo z nich učinili skladiště pro kolchozy a kněze nebo řádové sestry vyvraždili ještě krutěji než takzvaný Islámský stát.
Pokud má pan kardinál dojem, že se v naší zemi děje ještě něco horšího, nepatří do Arcibiskupského paláce, ale do Bohnic. Nehledě na to, že urazil a znesvětil památku tolika obětí dvou nejstrašlivějších diktatur v dějinách lidstva, že se jedná o jediné. Že sepsal se Satanem smlouvu. A podepsal ji krví milionů, které zahubil Antikrist STALIN a Antikrist Hitler.
Protože pokud někoho uráží divadelní hra, která metaforou o Kristu obnažuje zlo páchané náboženstvími, a to včetně toho katolického, nejedná se o člověka věřícího v Boha, ale v toho druhého.
Přičemž důvod je jediný. Pan Duka si činí podle ruského vzoru nárok na sousto na koláči moci a hodlá nahradit práci dřívějších komunistických ideologů pánbíčkářstvím a modlářstvím, přičemž eráru za moc, které se mu dostane, slibuje cepovat dušičky v poddajný a tvárný materiál, do něhož si vládnoucí partička už sama nacpe potřebný software skrze média, které vlastní oni sami, nebo všeho ochotní prostituti.
A to vše, aby rozvrátili a zničili moderní liberální, sekulární a svobodný stát, který jsme vybudovali po listopadu 1989. Proč tak činí? Protože v takovém státě je jejich moc omezená a podléhá veřejné kontrole. Proto onen soustavný a koordinovaný útok na náš život, který je veden z mnohých českých médií a ze strany vysokých představitelů veřejného, kulturního i duchovního života.
Střezme se vlády starců. Plných nenávisti ke svobodě a západní demokracii, kterou skrývají tu umně, tu méně umně, či zcela nepokrytě usilují o naplnění vizí svých stařeckých nenávistí. A to jakýmikoliv prostředky. Včetně spolčení se s kriminálními zločinci v modrých rouších beránčích.
Jejich čas uplynul, my žijme přítomností, nadějí, svobodou a budoucností, která je ve společném evropském domě. V domě největší ekonomiky světa, v domě největšího světového trhu, v domě s nejvyšší kvalitou života, vzdělanosti, kulturnosti, všeobecné vyspělosti a nejvyšší životní úrovně.
Pomatené starce ponechme svému osudu. Neboť se stářím nemusí nutně přijít moudrost. A tudíž ani úcta. Ale dejme přednost životu. Životům našim, jakožto i našich dětí. Protože jejich čas přichází. Odějme se tedy zbrojí pravdy, štítem spravedlnosti a ozbrojme se mečem dobrého. K tomu nám dopomáhej Bůh.
Miroslav Václavek (1965) je básník, prozaik, publicista a fotograf.