Válka se přesouvá do měst, miliony lidí potřebují pomoc. Práce humanitárních pracovníků přímo v zasažených místech je klíčová i pro naši stabilitu a bezpečí.
V loňském roce bylo z důvodu ozbrojených konfliktů přinuceno opustit své domovy rekordních 65 milionů lidí. Jednou z příčin je i narůstající počet nevybíravých útoků na obydlené oblasti – vesnice a města. Znepřátelené strany využívají civilní cíle k demonstraci vlastní moci. Podle údajů Organizace spojených národů bylo během roku 2017 při útocích výbušninami zabito nebo zraněno o 38 procent civilistů více než v loňském roce, tedy 31 904 civilních obětí z celkových 42 972.
Potřebnou pomoc do nebezpečných oblastí doručují humanitární organizace. Právě humanitární pracovníci se spolu s civilisty stávají terčem výhružek a násilí. Podle údajů The Aid Worker Security database bylo v loňském roce zabito či zraněno celkem 313 humanitárních pracovníků a pracovnic. Česká organizace Člověk v tísni přišla při leteckém útoku na syrské Aleppo v listopadu 2017 také o jednoho ze svých kolegů. Civilisté ani humanitární pracovníci nesmějí být cílem ozbrojených útoků. V neděli 19. srpna 2018 si proto, letos již po patnácté, připomeneme Světový humanitární den. Sledujte hashtag #NotATarget
„Naše práce je zásadní nejen proto, že zachraňujeme životy a pomáháme lidem vypořádat se s útrapami válek a katastrof, ale také proto, že snižujeme riziko druhotných dopadů těchto událostí, jakými mohou být masivní exody obyvatel. HUMANITáRNí POMOC je nejen výrazem lidské solidarity, ale také geopolitickým zájmem těch klidnějších a bohatších regionů včetně České republiky,“ říká ředitel Humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni, Jan Mrkvička.
Ulice měst se proměnily v bojiště a frontové linie tohoto století
Přes 50 milionů lidí podle údajů Červeného kříže aktuálně žije ve městech a vesnicích zasažených ozbrojenými konflikty. Svět se urbanizuje, a tak se i konflikty přesouvají do hustě obydlených oblastí a ulice měst se proměnily v bojiště a frontové linie tohoto století. Na Blízkém východě za to přitom může i terén, protože rozlehlá vyprahlá krajina nenabízí žádné přirozené úkryty, a tak se ozbrojenci schovávají a bojují v obydlených oblastech. Při bojích však využívají stále stejné zbraně určené pro boj na otevřených bojištích. V hustě obydlených městech je pak jejich ničivá síla násobně silnější. Ještě větší škody než boje o každou ulici, působí letecké útoky na centra měst.
“Vyšší koncentrace lidí na jednom místě a jejich omezená mobilita má v případě útoku kritické následky. Toho jsme byli svědky v syrském Aleppu, iráckém Mosulu, ale i podél bojové fronty na východní Ukrajině,” říká Tomáš Kocian, koordinátor pomoci Člověka v tísni na Blízkém východě.
Obyvatelé měst ale pociťují i další následky bojů. “Ve městech dochází, oproti venkovským oblastem, mnohem rychleji ke kolapsu místní ekonomiky. Obyvatelé venkova mají díky vlastním zdrojům lepší možnosti vyrovnat se s nepříznivou situací,” vysvětluje Kocian. „V oblastech, kde nám to situace dovoluje, se snažíme volit efektivní způsob podpory, který pomáhá k udržení místní ekonomiky a dává lidem práci. Velkou část naší podpory v Sýrii proto tvoří finanční pomoc, která stimuluje místní trh a pomáhá zachovat lokální produkci,“ dodává Kocian. Běžnou válečnou taktikou především v Sýrii se navíc stalo obléhání měst, aby se k lidem nemohly dostat zásoby potravin, zdravotnická ani humanitární pomoc. To žene ceny potravin do astronomických výšin a v důsledku způsobuje hladovění tisíců lidí žijících v obležených oblastech.
Přesun válek do měst způsobil, že jsou daleko častěji cílem bombardování nemocnice nebo školy. Děti mimo vzdělávací systém jsou potom snazším cílem pro rekruty z řad ozbrojenců. Nefunkční nemocnice ve válečné oblasti zase znamená, že lidé umírají na běžně léčitelná zranění a nemoci. Uprostřed toho žijí lidé, kteří se najednou ocitli v centru bojů a nezřídka usilují jen o holý život. “Spolu s manželem a tchýní jsme žili v Pervomajsku. Při jednom ostřelování raketa zasáhla sklep, kde jsme se schovávali. Oba zemřeli, a tak jsem teď na dvě děti sama,” říká jedna z příjemkyň pomoci Člověka v tísni na východě Ukrajiny.
Ochrana násilně vysídlených lidí a vnitřních uprchlíků
V loňském roce byli 3 ze 4 obětí výbušných útoků civilisté. „Podle Ženevských úmluv musí být všechny vojenské akce prováděny s ohledem na civilní obyvatele, aby byly minimalizovány ztráty na životech. I přes to se ale ve městech ostřelují oblasti, kde žijí bezbranní lidé, útočí se na čistě civilní cíle, jako jsou nemocnice, tržiště nebo pekárny. Tohle je v různých podobách zdokumentováno v Sýrii, v Iráku i třeba na Ukrajině,“ popisuje Marek Štys, vedoucí humanitárních programů Člověka v tísni. „Tito lidé nutně potřebují naši pomoc. Člověk v tísni je společně s dalšími neziskovými organizacemi schopen doručit humanitární pomoc rychle, levně a se zapojením místních obyvatel do míst, kde je nejvíce potřeba. Jedním z pozitivních dopadů naší práce je i zajištění lepších podmínek pro život lidem, kteří raději zůstanou doma, aby nebyli nuceni prchat za hranice,“ dodává Štys.
Člověk v tísni jen v loňském roce rozdělil 1 514 200 měsíčních dávek potravin, zajistil pitnou vodu a sanitaci pro 1 090 700 osob, obnovil přístřeší, dodal stavební materiál pro 48 100 lidí a zajistil vzdělání pro 33 100 dětí v konfliktech a krizích. (Více ZDE)
Převážná většina z rekordního počtu lidí, které v loňském roce vyhnala válka z domova, neutekla za hranice a hledá i nadále útočiště ve své zemi. Podle zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) tak bylo ke konci roku 2017 z celkových 65 milionů vysídlených osob celkem 40 milionů tzv. vnitřních uprchlíků. Polovinu při tom tvořily děti. „Vzhledem k celosvětovému nárůstu ozbrojených konfliktů je téma podpory a ochrany násilně vysídlených lidí jedním z průřezových témat humanitární pomoci,“ vysvětluje Marek Štys.
„Podporujeme uprchlíky nejen v silně medializovaných krizích, jako je Sýrie, Irák, Ukrajina či Afghánistán, ale i v dalších odlehlejších částech světa, jako je Bangladéš, DR Kongo nebo Angola. Podporujeme lidi, kteří chtějí zůstat ve své zemi, i místní hostitelské komunity, na které může příliv uprchlíků vytvářet enormní tlak. Vedle finanční a materiální pomoci zajišťujeme vzdělávání, pracovní příležitosti a někdy poskytujeme i psychosociální poradenství, které lidem pomáhá překonat hrůzy války,“ dodává Štys. Nevládní humanitární organizace jsou jakožto hlavní poskytovatelé pomoci klíčové. Pomáhají zachraňovat lidské životy, zmírňovat utrpení civilních obyvatel, omezovat nucené vysidlování dalších lidí a přispívat k obnově místní ekonomiky, infrastruktury a možností obživy.
Člověk v tísni pomáhá obětem válek a přírodních katastrof například v Sýrii, Iráku, na Ukrajině, v Afghánistánu, Demokratické republice Kongo, v Etiopii, v Angole, v Nepálu, Mongolsku, Myanmaru nebo v Bangladéši. Tato pomoc je možná pouze díky institucionální podpoře České republiky, Velké Británie, USA, Německa, Švýcarska a Evropské unie a také české veřejnosti, která přispívá prostřednictvím Klubu přátel Člověka v tísni, Skutečného dárku a sbírce Skutečná pomoc. Člověk v tísni upřímně děkuje všem dárcům za jejich podporu.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.