Americký prezident rád mluví o světové mocnosti USA, ale nechce za to platit. Tento rozpor byl zřídka tak jednoznačný, jak je nyní na syrsko-turecké hranici.
Možná by Donald Trump měl zajít do coloradského Greeley. Tam by se mohl něco naučit. V malém městečku stojí v hezkém parku pomník vojákům, kteří padli v amerických válkách. Většina z nich zemřela velmi daleko od domova – v Argonne nebo Hürtegenwaldu, na Iwodžimě, v Koreji a Vietnamu, v Afghánistánu a v Iráku. Dalo by se říci, že pomník, odlit v bronzu a vytesán do žuly, ukazuje, co je cena za to, být světovou velmocí. Varuje před pýchou, ale také vzpomíná na globální odpovědnost, kterou Amerika nese, přesněji nesla.
Trump rád říká, že Spojené státy jsou světovou velmocí. Rád mluví o tom, jak je silné jejich hospodářství, jak neuvěřitelná je jejich armáda a jak velká je úcta, kterou má celý svět k němu a Americe. Ale Trump vlastně není připraven za politický nebo vojenský status Ameriky jako světové velmoci zaplatit. Nepečuje o stará americká spojenectví, a to ani v Evropě ani v Asii, a nevytváří žádná nová.
Stěžuje si, že všichni USA využívají. Chce Ameriku držet zpátky od vzdálených cizích sporů, „hloupých nekonečných válek“, jak je nazývá. Ale pak se zlobí, když zasáhnou jiné síly a vyplní vakuum, které se otevře, když „světový policista“ odejde.
Tato propast mezi nárokem a realitou je ústředním rozporem v Trumpově zahraniční politice. A nikdy se to neprojevilo jednoznačněji než nyní na syrsko-turecké hranici. Trumpova potřeba přivést domů několik desítek vojáků vedla ke skutečné katastrofě. Prezident zničil americkou pověst spojence. Svým krokem věnoval dárek čtyřem americkým oponentům: syrskému vrahovi slzným plynem Bašáru Asádovi, jeho ochráncům Rusku a Íránu a teroristické organizaci Islámský stát. A přivedl NATO do velmi nebezpečné situace: turečtí vojáci stříleli na americké! Přispěl také ke zvýšení reálné hrozby, že se do bojů zapojí také ruská vojska, která se hrdě nechala fotografovat na evakuovaném bývalém americkém styčném bodě.
Že Trump na počátku turecké ofenzivy proti Kurdům uvalil některé slabé sankce na Turecko, je čistá kosmetika. Prezident je uražen, protože Ankara ignorovala jeho varování před útoky na syrské Kurdy. Ale proč by mělo Turecko brát mluvku ve Washingtonu vážně? A Trump ví, že Kongres, který má jasnější pohled na celé drama, rozhodne o represivních opatřeních v případě nouze i proti jeho vůli. Překrucuje tedy předvídatelnou porážku.
Jak Trump opravdu přemýšlí o chaosu, který způsobil, si lze přečíst jako obvykle na jeho twitteru: je mu to jedno, protože o svět se nestará, natož o osud „několika Kurdů“, kteří, jak „odborně zjistil“, nepomohli Američanům tehdy v Normandii…
„Mně je jedno, kdo pomůže v Sýrii ochránit Kurdy, zda Rusko, Čína nebo Napoleon Bonaparte,“ sdělil Trump na twitteru. „Doufejme, že to udělají dobře, my jsme 7.000 mil vzdáleni.“ V těchto dvou větách tkví celková strategická doktrína prezidenta (bývalé) velmoci, Ameriky.
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.