Jenom neprovokovat, to je postoj Berlína k Pekingu, lituje hongkongská aktivistka Glacier Kwong.
A ministr zahraničí Maas pak opakuje propagandu Komunistické strany. Tato strategie se však vymstí.
Když byl německý ministr zahraničí HEIKO MAAS koncem června konfrontován se svou symbolickou veřejnou podporou hongkongského aktivisty Joshuy Wonga, šel do defenzivy. V rozhovoru se Sandrou Maischbergerovou uvedl, že Wong má přirozeně právo na vlastní názor. „Skutečnost, že má také velmi separatistický přístup, však není postojem federální vlády,“ uvedl.
Ve stejném rozhovoru Maas také řekl: „My jako NěMECKO jsme příliš malí na to, abychom odporovali Číňanům. Bude to nová supervelmoc“ a vyzval k evropskému řešení ve vztazích s Čínou“.
Nejenže je jeho prohlášení ohledně Joshuy Wonga špatné, ale Maas opakuje také propagandu čínské komunistické strany. Jeho slova by mohla sloužit jako důkaz k obvinění Wonga z podvracení podle nového zákona o národní bezpečnosti. Global Times již použil Maasův komentář k zobrazení hongkongského hnutí jako separatistů, což není pravda.
Obrat Maase na téma Hongkongu je výsledkem německé obchodní politiky Číny. Obchod mezi oběma zeměmi má prvořadý význam a čínský trh je pro průmysl životně důležitý. Tvrdé sankce by Peking pobouřily, a Berlín se tomu samozřejmě chce vyhnout.
Všechny morální principy a zkušenosti z pandemie jdou ve snaze o nevyprovokování Číny stranou. Naděje na ekonomické výhody však není smysluplná. Bez ohledu na to, jak poslušně se Německo chová vůči Pekingu (zavírá oči před pracovními tábory v Sin-ťiangu, ignoruje útlak v Hongkongu nebo hrozbu anexe Tchaj-wanu), s německými podnikateli v Číně se nejedná rovnoprávně a v konečném důsledku tím trpí. My v Hongkongu to víme z vlastní zkušenosti, říká Glacier Kwong.
Po epidemii Sars v roce 2003 uzavřely ČíNA a hongkongská vláda hospodářskou dohodu CEPA, která měla zaručit spravedlivé zacházení s hongkongskými společnostmi v Číně. Hongkongské společnosti nicméně čelí masivní diskriminaci; soudní orgány vždy rozhodují v zájmu čínských společností. Ještě horší je to, že HONGKONGští podnikatelé jsou často nuceni zveřejňovat své technologie, jsou okrádáni o své duševní vlastnictví a vytlačováni z trhu.
Ještě více se to dotýká zahraničních podnikatelů. Řada mezinárodních značek přišla v Číně o své patenty a ochranné značky. Technologickým společnostem s továrnami v Číně byla s podporou komunistické strany ukradena podniková tajemství.
Pokud by Maasovo tvrzení, že Německo je příliš malé na to, aby se postavilo proti Číňanům, mělo být pravdivé (což není, protože Německo je jednou z nejsilnějších zemí v EU), pak jsou jeho slova o „neprosazování se proti Číně,“ protože Německo bude ještě menší a slabší, velmi trefná. Jak říkají hongkongští aktivisté, nikdo nepožaduje ukončení obchodních dohod mezi EU a Čínou, ale jejich cílem je dosažení rovných mezinárodních pravidel v souladu s mezinárodními normami, které nejsou závislé na Číně. Občané Hongkongu si jsou vědomi katastrofických důsledků a považují stávající situaci za globální hrozbu.
Sankce jsou prostředkem k potrestání globálních aktérů, kteří nedodržují pravidla; nabízejí dostatečné pobídky ke změně chování. Pouhé spoléhání se na krátkodobé výhody, které Peking zřejmě nabízí, bude mít devastující dlouhodobé důsledky. Jednoho dne bude Německo ve skutečnosti příliš malé a příliš slabé na to, aby se mohlo postavit proti Číně.
Epilog
To ostatně platí v plné míře i pro ostatní země včetně České republiky. Čínští komunisté se již otevřeně netají, že chtějí svět ovládnout ekonomicky a pak mu vnutit svůj politický systém, který neuznává občana jako jedinečné, svobodné, neopakovatelné individuum, neuznávají občanskou společnost, lidská práva a lidskou důstojnost.
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.