Nejsem konec světa. Ani řešení vašich problémů.

Exkluzivně přichází poprvé ve světě ke slovu KORONAVIRUS. Je zábavné diskutovat s ním a domnívat se, že by s ním šlo vyjednat kompromis. A dát slib…

„Křivdíte mi dámy a pánové“

Urážíte mne. Nazýváte mne zabijáckým virem. Věřte mi, kdybych vás chtěl zabít, udělal bych to. Ale samozřejmě to nechci. Virus, který zabije svého hostitele, dělá svou práci špatně. Virus chce pouze jednu věc – šířit se.

Právě z tohoto důvod nevyvolávám u mnoha mých nositelů většinou žádné nebo jen docela mírné příznaky. To, že bych přivodil některým mým hostitelům smrt, by mě hluboce rmoutilo, kdyby mne tedy vůbec něco rmoutilo. Tato politováníhodná smrt je jednoduše způsobena tím, že jsme si na sebe ještě nezvykli.

Jakmile jsem se mezi vámi lidmi dostatečně rozšířil, změním se v neškodnou rýmu. Slibuji! Dovolte mi také říci, že jsem se v žádném případě nerozhodl vyhledat lidského hostitele. Stalo se to, jak se to stává mnohdy v historii světa, hloupou, samo o sobě nesmyslnou nehodou.

Mimochodem, jen ve velmi obrazném smyslu lze říci, že já, koronavirus, něco „chci“. Po pravdě řečeno, nemám žádnou vůli. Když vstoupím do lidské buňky a způsobím zmatek, není to proto, že mě to baví, ale kvůli určitým chemickým reakcím, nad nimiž nemám kontrolu. Je to přirozený proces.

A konečně, přestanete mluvit o přírodě jen kvůli epidemii, kterou jsem spustil, s takovým romantickým přikrašlováním? Přestanete nazývat přírodu matkou? Pokud je vůbec matkou, pak je matkou zlou, nevlastní, jako v nejtemnějších pohádkách bratří Grimmů. Je vám jasné, že v době Williama Shakespeara bych nestál za zmínku? Že by si mě tehdy nikdo nevšiml? Shakespeare zemřel ve věku 52 let, což bylo v té době považováno za věk starého muže. Koneckonců, zemřelo taky jedno z jeho dětí.

To, že je teď mezi vámi tolik starých lidí, že rodiče už nemusí pohřbít sedm ze svých deseti dětí, to nezařídila příroda. Je to výhradně lidská vynalézavost, moderní medicína, která i mne nakonec, aspoň myslím, porazí.

Vyprávíte o mně hrůzostrašné příběhy, jako třeba o onom církevním sboru ve státě Washington, který 10. března pořádal zkoušku. Přišlo více než 100 lidí. Dodržovali pravidla vzdálenosti, myli si ruce. Ale poté 45 členů sboru onemocnělo covidem-19 a dva zemřeli. Stačilo, aby byli v jedné místnosti a zpívali s otevřenými ústy, aby mne, virus, přenesli z hostitele na nového hostitele. Ale radil jsem lidem, aby uprostřed epidemie pořádali zkoušku sboru?

Je velmi lehké mne zabít

Řekl jsem jim, že na rozdíl od lidí v Asii by neměli nosit obličejové masky? Pravda je, že je velmi snadné mě zabít, stačí málo ultrafialového světla. Bráním vám v tom, abyste vybavili každou místnost, kde se zdržují lidé, krátkovlnnými ultrafialovými světly na stropech, které mě zabíjejí, aniž by způsobovaly rakovinu kůže?

Dámy a pánové

víte o tom, jak se vypořádat s morem od raného novověku? Být od sebe! Již v roce 1630, kdy se k občanům Florencie dostal mor, praktikovali to, čemu dnes říkáte módním anglickým termínem „social distancing“, sociální distancování. Medicína vám také poskytla praktická zařízení: testy a aplikace, které lze použít ke sledování mých přenosových tras. Jihokorejci mne přinutili kleknout na kolena tím, že se od začátku nebáli žádných technických prostředků. Kdo nebo co vám brání v napodobování tohoto příkladu? Já určitě ne.

Baví mne vaše debaty o „otevření“ vašich společností. Mluvíte, jako byste se mnou jednali, dohodli se na kompromisu. Dovolte mi zopakovat to, co jsem se vám pokusil vysvětlit na začátku: nemám žádnou vůli. Nejsem ani váš nepřítel. Jsem jen virus. A samozřejmě se budu dále šířit, pokud mi dáte příležitost tak činit, aniž bych se zajímal o vaše psychické pocity. Pokud obránci tržního hospodářství najednou mluví jako ortodoxní marxisté, jakoby se ekonomický vzestup nechal nařídit dekretem, já, virus, se nejpozději za tři týdny vrátím a všechny právě otevřené obchody opět uzavřu.

Kdybych měl dovoleno volit politika roku, vybral bych si Garbangulua Berdimuhamedova. Vy nevíte, kdo to je? Hlava státu Turkmenistán, země střední Asie s téměř šesti miliony obyvatel. Zubař, který se živí jako diktátor od doby, kdy byl bez práce. Berdimuhamedov zakázal mi říkat jménem.

Každý, kdo mluví o covid-19, o nemoci, kterou jsem vyvolal, a o jejích příznacích, je v Turkmenistánu jednoduše uvězněn. Řekl jsem vám, že je velmi snadné mě zabít, zmínil se také o Jižní Koreji, dokonce jsem s vámi důvěrně mluvil i o mém strachu z moderní přístrojové medicíny. Naštěstí je tu ještě také Turkmenistán. Musíte uznat, že problém, který představuji, byl vyřešen téměř geniálně.

Zde přichází moje banální tajemství

S pobavením také sleduji, co o vás říkají vaši humanitní vědci, nebo alespoň někteří z nich. Každý z nich mě vlastně považuje za spojence; žádný nepovažuje tuto pandemii za důvod k revizi svých zásadních názorů. Revoluční socialisté si myslí, že budu podporovat socialistickou revoluci. Kritici globalizace doufají, že přinesu konec globalizace. Liberálové si myslí, že svrhnu autoritářské režimy, a ti, kteří očekávají spasení z počítačové technologie, vidí blížící se jedinečnou možnost.

Někteří se zmiňují o „černé smrti“, která zničila Itálii v letech 1347 až 1350 a vedla ke konci středověku a k úsvitu nové éry, renesance.

Oni přemoudřelí přehlíží jednu maličkost. Mezi „černou smrtí“ a začátkem renesance bylo dalších 100 let – a renesance nezačala pro všechny, ale pouze pro bohaté. Chci vám, dámy a pánové, říct banální tajemství: stejně jako nejsem konec světa, nejsem řešením vašich problémů.

Politici a novináři ve Spojených státech tvrdí, že zabíjím více lidí s tmavou pleti než lidí se světlou. Zabíjím? Toto tvrzení mě opravdu uráží. Postaral jsem se snad já to, že černí Američané častěji trpí vysokým krevním tlakem a cukrovkou, že nejčastěji nemají zdravotní pojištění, že černošské rodiny jsou statisticky i po 155 letech od zrušení otroctví chudší než bílé rodiny? Nyní již skrze mne promítáte svůj rasismus!

Neznám rasy ani národy, znám pouze organismy. Nezajímají mne vaše hádky. Pokud, dámy a pánové, věříte, že mne bariéry mohou zastavit, udělejte mi to, ačkoliv je mi téměř líto, že jsem nezpůsobilý lidských pocitů. A pokud jde o vaše pokusy identifikovat „rizikové skupiny“, abyste tak mohli předstírat, že jsem sám problémem starých, obézních, nerozumných, nesportujících, nemocných, potvrzuji tím, že u v jádru zdravých, 40-letých, vyvolávám mrtvice.

Jako všechny epidemie přede mnou nejsem nic dalšího než zrcadlo. Mohu já za to, když vy v něm  poznáte každý obličej mimo vlastního?

[wc_spacing size=”40px”] Úvodní foto: Annalisa Silvestri, Doctor anaesthetist / Wikimedia Commons [wc_spacing size=”10px”]