Ženy mají hodnotu

ROVNOPRáVNOST žen je v Polsku, Bulharsku a na Slovensku potlačována pravicovými silami jako „ideologie elit“ z Bruselu. EU tomu musí věnovat co nejbedlivější pozornost a více podporovat ženy.

Poté, co úřadující polský prezident úspěšně bojoval za své znovuzvolení pomocí homofobních tvrzení, plánuje vládní koalice genderovou politickou ofenzívu. 25. července ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro oficiálně oznámil, že ukončí ratifikaci Istanbulské úmluvy, smlouvy Rady Evropy o boji proti násilí na ženách. Zpráva o vládních plánech vyvolala rozsáhlé protesty polských žen, které vyšly do ulic s hesly jako „Chci být v bezpečí“, „Ne ženskému peklu“ a „Ne legalizaci domácího násilí“.

Tento úmysl je pouze zjevným vyjádřením typického polského katolického konzervatismu. Někteří pozorovatelé jej interpretovali jako záměr, který odvádí pozornost od korupce a neschopnosti koalice bojovat proti pandemii. Odpor vůči úmluvě je ve skutečnosti součástí globálního trendu, který lze pozorovat také v Bulharsku, na Slovensku nebo v Turecku, kde byla ratifikace úmluvy rovněž zastavena nebo je v nebezpečí: nárůst koalic mezi ultrakonzervativními, často náboženskými aktéry a pravicově populistickými stranami se v otázce definice pohlaví rozšiřuje.

Nejen homofobie dneška

Ultrakonzervativní organizace – například Ordo Iuris v Polsku nebo Evropské středisko pro právo a spravedlnost se sídlem ve Štrasburku – již dlouho hledají způsoby, jak ovlivnit veřejné debaty, formovat legislativu a dosáhnout většiny. V posledních letech našli partnery v pravicových populistických stranách v Polsku a dalších zemích. Konkrétní problémy a argumenty se liší v závislosti na kontextu. Například AfD v Německu nepoužívá otevřeně homofobní jazyk, ale pečlivě rozlišuje mezi homosexualitou jako přijatelným životním stylem a „genderismem“ jako nebezpečnou ideologií.

Švédští demokraté se zase zaměřují na kritiku genderových studií jako nevědeckých. Konečné cíle pravicových kampaní proti „genderové ideologii“ jsou však společné: mobilizovat masy proti liberálním elitám zobrazovaným jako nemorální, lstivé a vlivné. Pravicoví populisté si osvojují ultrakonzervativní „genderově nepřátelský“ jazyk. Ne proto, že jsou hluboce věřící, ale proto, že jim to umožňuje posilovat rozdělení mezi lidmi a elitami a označovat jej za morální. Tím, že signalizují, že věci, které jsou většině lidí drahé – rodina, manželství a děti – jsou ve vážném nebezpečí, urychlují sociální polarizaci ohledně kulturních otázek.

Kampaň proti „Istanbulské smlouvě“ slouží pravicově orientovaným silám

Podle Ziobra obsahuje Istanbulská úmluva další ideologickou „vrstvu“, která podporuje nepřijatelné životní styly, jako jsou „LGBT rodiny“, a nebezpečné myšlenky, jako je nahrazení konceptu biologického sexu konceptem „tekutého sexu“. Navazuje tak na bývalého ministra spravedlnosti Jarosława Gowina, který vyzval k odmítnutí úmluvy již v roce 2012. Argumentace ministrů se zakládá na tom, že v případě Istanbulské úmluvy jde o „nositele genderové ideologie“, trojského koně, kterého do Polska přivedla bruselská elita, aby oslabil polskou kulturu a svrchovanost a podkopal tradiční rodinu. Skutečnost, že dokument obsahuje slovo „gender“, považují za důkaz jeho sociálně-konstruktivistického základu.

Je důležité, aby taková prohlášení politiků, katolických duchovních a ultrakonzervativních aktivistů neměla vliv na veřejné mínění: v nedávném průzkumu veřejného mínění pouze 15 procent Poláků uvedlo, že podporuje Ziobrův plán. Drtivá většina – 62 procent – zastává názor, že Polsko by nemělo od smlouvy odstoupit.

Argumenty …

…. proti Istanbulské úmluvě, předložené v různých zemích, jsou překvapivě podobné. Zaměřují se na dva body: Úmluva obsahuje spíše odkazy na sociální než biologické pohlaví. A zmiňuje, že náboženství a tradice nemohou ospravedlnit genderově podmíněné násilí. Nejde tedy jen o práva žen. Také o otázky genderové binárnosti, sexuality, rodinných forem a role náboženských institucí v dnešním státě. Pravicová konzervativní kritika to vykresluje jako ideologickou kolonizaci místního obyvatelstva bruselskými elitami, jejichž cílem je převzít kontrolu nad myslí a duší lidí zničením „tradičních“ forem sexuality a rodiny. Tento diskurs umožňuje pojmenovat nepřátele a menšinové skupiny obětních beránků, které jsou zobrazovány jako vlivné a zvrácené. Kdokoli, kdo věří, že gayové se tajně snaží kazit děti a ženy, může násilí vůči LGBTQ+ lidem ospravedlnit mnohem snadněji jako sebeobranu.

Polská opozice a evropští politici, kteří chtějí podporovat ženy, musí brát kampaň proti Istanbulské úmluvě jako součást nadnárodní ofenzívy, která slouží moralizujícímu diskursu a živí se religiózními emocemi. Lze to však chápat pouze v kontextu vzestupu pravicových politických sil, které hledají ideologické a emocionální prostředky masové mobilizace a jsou v koalici s ultrakonzervativními a fundamentalistickými aktéry. Je důležité sledovat tento vývoj a podporovat místní aktivisty. Lidé v Polsku, na Slovensku nebo v Bulharsku musí slyšet, že pravicoví politici oportunisticky devalvují práva žen jako „elitářský“ evropský nástroj, který má vyvolat strach a polarizovat je. A že za to nakonec zaplatí týrané ženy.

Autorka článku Elżbieta Korolczuk je docentkou sociologie na Södertörn University ve Stockholmu a v Americkém studijním centru na Varšavské univerzitě.

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Two people at EuroPride 2019 (Vienna) holding an LGBTQ+ pride rainbow flag featuring a design by Daniel Quasar, zdroj: Süddeutsche Zeitung, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]