Jsou to historické časy na Středním východě. Spojené arabské emiráty a Bahrajn uznaly existenci Izraele a další státy Perského zálivu (Kuvajt, Omán, Saúdská Arábie) by je brzy mohly následovat. I když je to v Izraeli a USA oslavováno jako historické vítězství, EU zatím s gratulací váhá. Zjevně nebyla do dohody zapojena, takže je překvapená a obecně je pro ni problémem pochválit IZRAEL. Tím však EU v konečném důsledku objasňuje svou irelevanci. Nikdo v žádném smyslu nepochybuje o historickém rozměru této dohody a jejích pozitivních dopadech na region.
DONALD TRUMP za tento úspěch zodpovědný není, tudíž si Nobelovu cenu za mír nezaslouží. Stejně jako Jared Kushner, který pomohl dohodu uzavřít. Za historický krok jsou odpovědní představitelé zúčastněných zemí: izraelský premiér Benjamin Netanjahu, ministr zahraničí SAE Abdullah bin Zayid Al Nahyan a bahrajnský ministr zahraničí Abdullatif bin Raschid al-Sajani. Právě oni by si tuto cenu zasloužili. Pokud ještě, po všech sporných rozhodnutích v minulosti, lze na tuto cenu stále udělit.
K dohodě však nedošlo pouze proto, že SAE a Bahrajn viděly, že Izrael má právo na existenci, ale také z čistě politických důvodů. Státy v Perském zálivu se cítí ohroženy Íránem a vidí Izrael se vší jeho technologickou a ekonomickou silou jako potenciálně cenného spojence. V tomto ohledu íránská agresivní politika posunula arabské státy blíže k Izraeli a ještě více izolovala vlastní zemi. A konečně, k tomu, že se státy Perského zálivu posunuly blíže k Izraeli, přispěla také bezcenná dohoda mezi Íránem a USA. Reálná politická ironie.
Lze s jistotou předpokládat, že tato dohoda je trvalá a nebude zrušena ani poté, co pomine íránská hrozba. Izrael je na cestě k normalizaci vztahů s arabským světem. Izraelcům bude brzy umožněno vstoupit do států Perského zálivu jako turisté, budou se konat diplomatická setkání, někdy dokonce fotbalové zápasy mezi arabskými zeměmi a Izraelem. Před několika lety byly tyto maličkosti naprosto utopické. I přes celou koronavirovou katastrofu přinesl rok 2020 také něco dobrého: mír na Středním východě se stal konkrétnějším.
Ale co s Palestinci?
Upřímně řečeno, to teď není moc zajímavé. Palestinci stále nemají zvolenou vládu. Hamas stále neuznává právo Izraele na existenci a téměř žádná země v regionu nemá strategický zájem na dalším zneužívání palestinské otázky pro své vlastní ideologické cíle. Izraeli určitě nebude dovoleno dělat všechno. Spojené arabské emiráty požadovaly, aby se Izrael jako ústupek vzdal jednostranné anexe osad na západním břehu Jordánu, ale to samé nyní platí pro Palestince. Jiní již nebudou akceptovat jejich útoky a jásání nad teroristickými akcemi.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Tomb of Yasser Arafat (Mouqata’a, Ramallah, Palestine), by GuillaumeG, zdroj: Arprin, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.