Kromě koronavirové krize musí nový americký prezident JOE BIDEN řešit řadu domácích politických problémů. Amerika, tato tvořivá světová mocnost, selhává. Jiné státy budou vědět, jak toho využít.
Volby skončily, a pokud nebudou nalezeny závažné podvody nebo chyby, dalším prezidentem Spojených států je Joe Biden. Jeho počáteční pozice je hodně oslabena. USA jsou prakticky rozděleny; téměř polovina voličů hlasovala proti němu. Nepřátelství vůči němu bude podobné tomu, kterému čelil Donald Trump za poslední čtyři roky.
Realita je tedy taková, že ze Spojených států nepřijde žádný popud. To zůstane přenecháno jiným zemím.
Kongres je také hluboce rozdělen. V Senátu může dojít k nerozhodnému výsledku, přičemž rozhodující hlas má zvolená viceprezidentka Kamala Harris. Demokratická většina ve Sněmovně reprezentantů se zmenšila na pouhých 14 křesel. Během Trumpovy vlády měli demokraté tendenci hlasovat téměř jednomyslně. U jejich menší části se to pravděpodobně změní, protože se objevilo progresivní křídlo strany. Když Trump zmizí, může také dojít ke ztrátě jednomyslnosti. Jakmile bude euforie z vítězství pryč, bude mít Biden malý manévrovací prostor.
Je zapotřebí silný základ
Biden musí rychle položit pevný základ svého prezidentství. Když se ujal úřadu Barack Obama, byla dominantním tématem irácká válka. Okamžitě se obrátil na islámský svět, aby tam získal nové vnímání – a ačkoli to mělo v příslušných zemích omezenou ozvěnu, mělo to značnou rezonanci v samotných Spojených státech, které byly po desetiletí války v regionu vyčerpány. V době, kdy mnozí považovali starý přístup za nefunkční, to představovalo něco nového.
Biden nemusí čelit žádnému výraznějšímu problému zahraniční politiky. Stojí však před nezbytností řešení dvou palčivých vnitropolitických problémů: krize covid-19 a EKONOMIKA. Do doby, než bude schválená účinná vakcína, budou tyto dva aspekty do jisté míry spolu souviset. Čím přísnější budou opatření v boji proti viru, tím větší bude tlak na ekonomiku. A čím více se staráte o ekonomiku, tím menší pozornost věnujete pandemii. Je to sice zjednodušený pohled na situaci, ale taková prostě je.
Pro Trumpa byl virus druhořadý, hlavní roli hrála ekonomika. Rozumným přístupem však je brát oba aspekty brány vážně a hledat pro ně řešení. Je to samozřejmě obtížné, když jsou vhodná opatření vždy na úkor jedné či druhé strany. Je zřejmé, že od každého prezidenta se očekává, že udělá nemožné, a přesto každý současný slibuje, že to udělá. Taktika „krev, pot, strádání a slzy“, která by pobídla zemi k obětování na obou frontách, fungovat nebude, protože v boji proti viru lidé nemají chuť něco obětovat a strádat, chtějí jednoduše řešení při zachování statutu quo. Ať už je to jakkoli, Biden může mít mnoho ctností, ale rozhodně není Churchill.
Nereálný slib
Bidenův slib sjednotit zemi je dost nereálný, protože je uvězněn v dilematu předchůdce. Za současných okolností má Biden omezené ekonomické příležitosti. A potýká se s epidemií, o které nemá skutečné odborné znalosti, ale proti které by měl přesto najít řešení. Některé návrhy přijdou od lékařů, jejichž doporučení neberou v potaz ekonomické následky. Další přijdou z Federálního rezervního systému a ekonomiky, očekávající, že lékařský systém vyřeší problém, který je trápí.
Stejně jako Trump bude i Biden muset volit mezi různými možnostmi, z nichž žádná nenabízí dokonalé východisko. A stejně jako Trump bude muset za to zaplatit politickou cenu – ať už bude jeho rozhodnutí jakékoli. Trump zvolil cestu, která vypadala politicky účelně – a byla mylná. Pokud by však jednal jinak, bylo by to také špatné.
Předložil jsem, že zahraniční politika jedné doby zůstává relativně stabilní napříč různými prezidentstvími. Obamovo funkční období se shodovalo s koncem džihádských válek. Pro Obamu existovaly tři zásady: stažení co největšího počtu amerických vojáků ze Středního východu, reorganizace americko-čínských vztahů a zabránění Rusku zaujmout dominantní postavení na Ukrajině a v dalších zemích.
Zpět ke klimatické dohodě
Trumpovou zahraniční politikou bylo další snižování přítomnosti amerických sil na Středním východě při provádění nového geopolitického řádu, který spojuje Izrael s arabským světem. Chtěl také výrazně zvýšit tlak na Čínu, aby změnila svou hospodářskou politiku. A trochu zvýšit přítomnost USA v Polsku a Rumunsku a ukázat tak Rusku meze.
Biden začne několika jednoduchými iniciativami, jako je opětovné uzavření Pařížské dohody o klimatu. Předpokládá to, že země vypracuje plány, jak lze dosáhnout cílů dohody, stanovit, jaká opatření jsou k tomu zapotřebí, a nakonec tyto plány také realizovat. Pro Bidena je vypracování takového plánu obtížné, protože jej musí předložit Kongresu. Ještě obtížnější je realizovat ho. Mnoho států, které dohodu podepsaly, dosud nesplnilo její požadavky. Ale připojení je snadné a voliči Bidena jej dobře přijmou.
Joe Biden také oživí transatlantické vztahy hledáním rozumných slov a argumentů na všech nekonečných setkáních, která i tak nikam nevedou. Kromě Polska a Rumunska, které jsou samy ovlivněny ruským problémem, a opakující se otázkou výdajů na obranu, má Washington s Evropou jen několik zásadních problémů.
Čína zůstává největší proritou
Pro Bidena bude důležité to, co bylo relevantní také pro Obamu a Trumpa: Čína a její ekonomické vazby se Spojenými státy, jakož i ochrana západního Pacifiku před nepravděpodobným čínským útokem. Také postupující stažení vojsk ze Středního východu a podpora izraelsko-arabské dohody. A v neposlední řadě pokračující pokusy omezit úsilí ruské expanze nasazením vojsk a sankcemi.
Tyto problémy zachovávají kontinuitu a především nebudou odvádět pozornost od ústředních vnitrostátních politických výzev, s nimiž se musí Biden potýkat. Existují další otázky, ale k jejich řešení musíte jednat se spojenci, kteří jsou do toho sami silně zapojeni. Například změna kurzu v íránské politice je docela možná, ale vedla by k enormnímu napětí s Izraelem a sunnitským arabským světem. Stejně tak by změna politiky v Koreji způsobila problémy s Japonskem a Jižní Koreou.
Koronavirus a žádný konec
Cílem nové Bidenovy administrativy bude tedy soustředit se na téma, které se stalo Trumpovi osudným: covid-19 a ekonomika. Z tohoto důvodu zřejmě bude muset minimalizovat nebo se úplně vyhnout zahraničněpolitickým iniciativám, které by mohly oslabit jeho pozici v Kongresu a v zemi. Neznamená to, že se americká diplomacie nezmění. Proběhne nespočet schůzek a zazní nový tón, i když obsah bude odpovídat starému.
Tento model přirozeně závisí na reakcích ostatních zemí. Jimmy Carter nepočítal s povstáním v Íránu a George H. W. Bush nemohl předvídat zhroucení Sovětského svazu. Jeho syn George W. Bush zase jako prezident nemohl předpokládat, že jeho funkční období bude pouze o al-Káidě. Zbytek světa nyní může předefinovat, co je důležité a co ne. Protože se USA zaměří na domácí politiku, ostatní země budou mít příležitost to využít.
Realita je tedy taková, že ze Spojených států nepřijde žádný popud. To zůstane přenecháno jiným zemím.
George Friedman je jedním z nejznámějších geopolitických analytiků ve Spojených státech. 67letý politolog stojí v čele jím založeného think tanku Geopolitical Futures.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Kamala Harris, Douglas Emhoff and Joe Biden, by The United States Senate – Office of Senator Kamala Harris, zdroj: Cicero, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.