25 let po podpisu DAYTONSKé DOHODY pro Bosnu a Hercegovinu je země paralyzovaným státem. Pokud se její srbská část rozdělí, hrozí dominový efekt, který pravděpodobně nebude mírumilovný. Jaká protiopatření může přijmout EU?
Přesně před 25 lety vyjednaly pod vedením USA tři bosenské bojující strany (Bosňané, Srbové a Chorvati) a dále Chorvatsko a Srbsko s mezinárodním společenstvím mírové smlouvy z Daytonu. Byl tak ukončen nejkrvavější konflikt spojený s rozpadem Jugoslávie s více než 100.000 mrtvými. Rada bezpečnosti OSN vyslala do země vysokého představitele a mezinárodní vojenskou a stabilizační misi (IFOR, později SFOR), původně 60.000 vojáků, kteří dohlíželi na provádění civilních aspektů dohody.
Daytonská dohoda byla dosud úspěšná jako mírová smlouva. Jako ústavní smlouva o vybudování fungujícího státu však dosud zemi štěstí nepřinesla. Politici tří etnických skupin a bývalých válčících stran přemístili dřívější válečné linie do parlamentů a institucí země. Bosňané, Chorvati a Srbové se navzájem blokují již více než dvě desetiletí a paralyzovali zemi.
Chybí politická podpora
V tomto směru obzvláště agresivně jedná bosensko-srbský vůdce Dodik, současný člen tříčlenného prezidia celého bosenského státu. Dlouhodobě torpéduje integritu země a vyvolává rozkol v srbské části Republiky Srbské. Současný vysoký představitel Valentin Inzko už léta ve svých zprávách o situaci v Bosně varuje před jeho odštěpeneckými hrozbami a otravou politického klimatu. Inzko by měl moc srbského vůdce zastavit. Mezinárodnímu společenství a Radě pro provádění míru (PIC), kterou pro Bosnu a Hercegovinu zřídila Rada bezpečnosti OSN, však dlouhodobě chyběla politická podpora k podniknutí tvrdých kroků.
Strategická chyba
Aby bylo možné zajistit pozitivní vývoj mírového procesu, byl zřízen i tzv. Úřad vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu (OHR), který byl vybaven rozsáhlými pravomocemi, včetně rozpouštění politických stran a odvolání politiků, pokud poruší Daytonskou mírovou dohodu a znemožní pokojnou obnovu země. Inzkovi předchůdci jako bývalý španělský ministr zahraničí Carlos Westendorp, rakouský diplomat Wolfgang Petritsch nebo britský politik Paddy Ashdown tuto pravomoc čas od času využívali, aby podpořili rekonstrukci země. Odmítl to až Ashdownův nástupce, německý politik Schwarz-Schilling, v roce 2006, a to v chybném předpokladu, že bosenští politici dospěli. Na konci svého funkčního období předčasně vyhlásil cíl rozpuštění úřadu vysokého představitele. Strategická chyba s důsledky: z jeho kanceláře se stala „chromá kachna“, zatímco nacionalističtí politici jako Dodik nebo vůdce chorvatské strany HDZ v Bosně Dragan Covič rychle zaplnili toto mocenské vakuum pro své vlastní účely a od té doby pracují na narušení státní struktury. .
Bruselská politika slabosti
Hrozivé v této situaci je, že Dodik stále otevřeněji pracuje na odtržení Republiky Srbské, srbské části země, od státu jako celku. Je si jistý podporou Bělehradu a Moskvy. A také slabostí bruselské politiky: v roce 2011 vyvinul tlak na EU tím, že pohrozil referendem o nezávislosti, pokud EU nestáhne mezinárodní soudce a státní zástupce z bosenského státního soudu. Úspěšně. V roce 2015 Dodik oficiálně otevřel studentskou rezidenci Radovana Karadžiče v Pale nedaleko Sarajeva, pojmenované po jednom z největších válečných zločinců naší doby. Zákon o odmítnutí genocidy je pozastaven od roku 2017, protože jej zablokovala Dodikova strana SNSD v Radě ministrů bosenské státní vlády. Dodik může i nadále beztrestně popírat genocidu více než 8500 Bosňáků v ochranné zόně Spojených národů Srebrenici a Zepě, a tím bránit trvalému usmíření.
Následně došlo k posílení ruskému vlivu v Republice Srbské. Až do té míry, že Moskva se podílí na vojenském výcviku bosensko-srbských bezpečnostních sil a dodává jim výstroj a výzbroj. Všechny tyto provokace zůstávají nezodpovězeny.
Hrozí dominový efekt
Tento vývoj je především poplašným signálem pro Evropu, která je již obklopena „ohnivým prstencem“. Zejména EU již nemůže sedět a dívat se na tuto bosenskou hru s ohněm. Už jen proto, že nikdo by neměl mít iluzi, že k odtržení Srbska v Bosně dojde pokojně. Naopak. Stále hrozí, že bude mít dominový efekt, zejména v Srbsku, kde v Sandžaku, rozděleném mezi Srbsko a Černou Horu. Žije v něm přes 200.000 Bosňanů, kteří by se s největší pravděpodobností přiklonili na stranu Sarajeva. Je také pravděpodobné, že to bude mít negativní dopad na stále napjatý vztah mezi Kosovem a Srbskem.
Na takové případy by mělo být mezinárodní společenství, zejména Evropa, připraveno. Poté, co balkánský zvláštní vyslanec Donalda Trumpa Richard Grenell nedávno zanechal v regionu „hromadu rozbitého skla,“ je třeba doufat, že zvolení Joe Bidena prezidentem USA bude mít na místní situaci uklidňující účinek. Současně by měl Brusel společně se zvoleným prezidentem převzít iniciativu a výrazněji se soustředit na politiku Bosny. Jasné je také to, že s Bidenem musí Evropa převzít více odpovědnosti a rozhodně a viditelně ji uskutečňovat.
Co dělat
Aby se zabránilo zhroucení Bosny a Hercegoviny, je nyní namísto paralyzujících prohlášení o uklidnění zapotřebí jasných zásahů. Za tímto účelem musí mezinárodní společenství znovu posílit mandát vysokého představitele. Prvním symbolickým krokem by bylo přejmenování studentské koleje Radovana Karadžiče a zavedení zákona o popírání genocidy.
Stejně tak musí EU rozhodněji využívat své politické nástroje, aby ukončila neústupnost místních politiků a zajistila funkčnost Bosny. Měla by zvýšit svoji vojenskou misi Althea a demonstrovat nepřátelům Daytonu „ukázkou síly“, že hrozby války a odtržení již nebudou tolerovány.
Měla by být umožněna politická dohoda
Brusel by již neměl váhat uvalit sankce na ty politické aktéry, kteří se snaží rozbít zemi a bránit budoucnosti jejich občanů. Zmrazení aktiv, zákaz vstupu do EU a kontrola vhodného použití fondů EU (fondy NPP) by ovlivnily jejich působnost. Sankce USA proti Dodikovi existují od roku 2017. Už nesmí cestovat do USA; jeho aktiva jsou zmrazená. Je nepochopitelné, že EU dosud nebyla schopna učinit takový krok.
A konečně, sousední státy Chorvatsko a Srbsko jako souběžné strany Daytonské dohody, musí být odpovědnější, aby mohly aktivně posilovat integritu a stabilitu Bosny a Hercegoviny. Není to tak, že Chorvatsko jako člen EU a Srbsko jako uchazeč o EU mají značné obavy ohledně EU jako celku, které se rozhodně nezmenšily kvůli výzvám koronavirové pandemie? Zde by měla být možná politická dohoda.
Pouze rozhodný přístup EU a mezinárodního společenství může pomoci stabilizovat bosenský stát jako celek. Jakýkoli další váhavý postoj urychluje ztrátu evropské důvěryhodnosti a posiluje bosenské nacionalistické žháře. Pokračování pasivní politiky v Bosně ukrývá riziko vysokých politických následných nákladů pro Evropu, což rozhodně nikdo nechce v období řešení koronavirové krize vážně riskovat.
Je to hodina Evropy – s novým americkým prezidentem Bidenem by měla rozhodně zajistit větší stabilitu a bezpečnost na Balkáně.
[wc_spacing size=”10px”] Zdroj: Cicero, úvodní foto: Srebrenica Memorial, by Kisanova, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.