Stín koloniální historie

„Conquistadoři byli jako hladová prasata“

Chamtivost, vykořisťování, arogance: historik MARTIN ZIMMERMANN o kolonialismu, reparacích a rozdělení světa.

Historii porobení, moci, kontroly, vykořisťování, naděje a dobrodružství, čte historik Martin Zimmermann z fotografií Ursuly Schulz-Dornburgové. V roce 2001 jí bylo povoleno fotografovat po dobu čtyř hodin v horním patře Archivo General de Indias v Seville. Tyto fotografie poprvé přineslo pojednání „Dělení světa. Svědectví koloniální historie.“ Zimmermann se jimi nechal inspirovat, aby prozkoumal pozadí archivu a aroganci, s níž kdysi dvě království rozdělovala svět.

Standard: Pane Zimmermanne, ve smlouvě z Tordesillas v roce 1494 si králové Portugalska a Španělska rozdělili mezi sebou svět. Smlouva a španělské dokumenty týkající se této smlouvy jsou uloženy v Archivo General de Indias v Seville. Co v nich najdeme?
Zimmermann: Je to asi 90 milionů dokumentů, což je obrovské množství jedinečných souborů. Když byl v roce 1785 archiv zřízen v budově bývalé burzy cenných papírů, byla Španělská říše již v úpadku. V té době začal historik Juan Bautista Muňoz jménem španělského krále Karla III. tento archiv budovat. Mělo v něm vzniknout vícesvazkové dílo koloniální historii Španělska a jeho tehdejší velikosti.

Ve Francii a Velké Británii se objevily knihy s tituly jako Krutost Španělů nebo Slzy Indios. Odhalily zvěrstva a mnoho úmrtí spojených se španělskou kolonizací. Cílem sloučení pramenů v archivu bylo vystavit tyto negativní reprezentace jako „černé legendy“.

Standard: Jsou dnes tyto archivní dokumenty dostupné komukoli?
Zimmermann: Ano, katalogy a registry pro organizaci archivů umožňují vědcům z celého světa ptát se a vyhledávat dokumenty dle konkrétních témat. Fotografie Ursuly Schulz-Dornburgové jsou tak zvláštní, protože odrážejí stav, který dnes již neexistuje. Z důvodů ochrany byly po renovaci archivu v roce 2004 dokumenty přesunuty z cedrových a mahagonových polic v horním patře do přízemí. Zde jsou uloženy v klimatizovaných ocelových skříních. Kartonové krabice, které návštěvníci výstavy vidí, jsou jen makety.

Standard: Píšete o téměř nenasytné chamtivosti po zlatě, která je uložena v archivech. Jak to lze vysvětlit?
Zimmermann: Dobyvatelé se snažili o co nejvyšší zisk. Zlaté poklady, které se tímto způsobem dostaly do Evropy z aztécké říše, byly skvostně vystaveny, přispěly k vytvoření legend. V 16. století se objevily příběhy Eldorada, imaginárního zlatého města, které se nacházelo v Jižní Americe, a že jsou pouze legendou, odhalil až Alexander von Humboldt. Samotní Aztékové si všimli, že dobyvatelé byli chtiví po zlatě a nenasytní „jako hladová prasata.“ Jejich zprávy jsou zaznamenány v příběhu, který o tomto Novém Španělsku v 16. století napsal vědec Bernardino de Sahagún. Nechal Aztéky mluvit za sebe. Části knihy napsal v jejich jazyce a přinesl jejich úhel pohledu.

Standard: Historik François-Xavier Fauvelle popisuje středověkou Afriku jako centrum brilantní kultury. Platí to i pro Jižní Ameriku?
Zimmermann: Staré říše v Jižní Americe, jako byli Mayové, Inkové nebo velká aztécká říše s městskými strukturami, byly bezpochyby vysokou kulturou. Byly rozbity a jejich kultury zničeny španělskými dobyvateli. Španělský král Karel V. udělal vše pro to, aby zabránil šíření původních zpráv od místních obyvatel v Evropě. Kultura dobytých národů neměla být známa. A když se podíváte na prudkost, s jakou katoličtí kněží zajistili zničení spisů v rodných jazycích, ukazuje to, jak jasně si byli vědomi, že se jedná o vysoce vyspělé kultury.

Standard: Spisovatel Joseph Andras vidí kontinuitu mezi kolonialismem a nacionálním socialismem.
Zimmermann: S Hitlerem, Frankem, ale také Mussolinim znovu vzplanula imperiální politika. Byla formována pozdními konflikty mezi koloniálními mocnostmi v 19. století. Mussolini, který dobývá Egypt a oslavuje se jako nový Augustus, Franko, který vyjednává s Hitlerem o tom, jak přerozdělit území ve světě – to byly stíny koloniální historie a objevují se v autokratických režimech dodnes. Podívejte se na Rusko! Najednou se v zemích, které sahají do doby velkého imperialismu, znovu probouzí touhy, které sahají do dob velkého imperialismu.

Standard: Do jaké míry ŠPANěLSKO a Portugalsko vůbec ukončily svou koloniální historii?
Zimmermann: Postkoloniální éra má mnoho dědictví. Týká se to také Britského impéria, které bylo kdysi velkou koloniální říší. Například Gibraltar je stále v britských rukou. Ostrov Réunion na východním pobřeží Afriky je stále francouzským územím. A Španělsko má pořád své enklávy v oblasti Západní Sahary.

Standard: Důležitou roli ve smlouvě z Tordesillas sehrává katolická církev.
Zimmermann: Buly ohledně dělení světa papeže Alexandra IV. jsou uloženy v archivu v Seville. Texty pravděpodobně napsala španělská královská rodina. Papež se nechal zneužít a podepsal je. Byly posledním znamením jeho svrchovanosti. Katoličtí kněží se násilím roztahovali v koloniálních oblastech bez ohledu na ztráty. Současně se však v době této brutální vlády nad koloniálními oblastmi objevila varování ze strany intelektuálů.

Již v prvním roce objevování nových oblastí se vynořovaly hlasy, které informovaly o strašných masakrech a masových sebevraždách místních obyvatel. Slavné adventní kázání, které dominikánský otec Antonio de Montesinos přednesl v roce 1511 za přítomnosti syna Kryštofa Kolumba na ostrově La Española, je prvním pohnutým svědectvím kritických hlasů.

Standard: Našly tyto hlasy pokračování?
Zimmermann: Byly přijaty různými způsoby. Bartolomé de Las Casas, který v polovině 16. století napsal historii nového Španělska, pokračoval v Montesinově kritice. Španělské zvěrstva zabíraly při jeho zobrazení hodně místa. Kritické hlasy lze nalézt v literatuře a intelektuálních debatách až do současnosti. Přemýšlejte o teologii osvobození! Básníci jako Pablo Neruda nebo Ernesto Cardenal zobrazovali chudé a vystupovali za omezení moci nových koloniálních vládců jako na příklad Spojených států.

Standard: Současný papež, který je z Argentiny, prosil při návštěvách na americkém kontinentě o odpuštění za hříchy církve a zločiny proti domorodému obyvatelstvu během dobývání. Církev však hlásá: žádná omluva bez odškodnění. Jako to vidíte?
Zimmermann: Je to obtížná otázka. Jak by mělo odškodnění vypadat a kdo by ho měl provést? Navíc v mnoha zemích, které v té době byly koloniemi, nejsou politické systémy a politická zřízení příliš důvěryhodná. Požadavky na odškodnění mají proto nízkou morální sílu. A přesto mají bývalé koloniální mocnosti historickou povinnost kriticky zkoumat své vlastní dějiny. Mělo by se řešit ničení původních struktur, vykořisťování a silný rasismus. Politici by také měli usilovat o trvalý dialog s bývalými koloniemi.

Standard: Stavíte toto rozdělení světa z roku 1494 do historické souvislosti a ohlížíte se do minulosti. Ale pokud se podíváte do budoucnosti…
Zimmermann: Rozdělení světa na vy a my, dobro nebo zlo, se táhne historií lidstva. Dnešní rozkol mezi Čínou a USA a Evropou a Čínou získává na síle díky expanzi čínského impéria. To je také forma kolonialismu, která je provozována se spoustou peněz. Toto nové dělení světa a všechny s tím spojené rozdělovací procesy a striktně odmítající stanoviska nás budou zaměstnávat v příštích desetiletích a my musíme dávat pozor, aby to nevedlo k válečným konfliktům.

URSULA SCHULZ-DORNBURG, narozená v Berlíně v roce 1938, je fotografka a umělkyně. Ve své práci zkoumá místa na okraji západního vnímání a zabývá se vymezením a hranicemi. Její nejnovější výstava v Paříži „Zone Grise – The Land in-Between“, ukázala retrospektivu její tvorby od roku 1980 do roku 2012 s 250 pracemi.

Martin Zimmermann, narozen v Güldensteinu v roce 1959, je profesorem starověkých dějin na univerzitě Ludwiga Maximiliána v Mnichově. Mezi jeho nejnovější knižní publikace patří Násilí. Temná stránka starověku, Mnichov 2013, a Nejpodivnější místa starověku. Strašidelné domy. Visuté zahrady a konce světa, Mnichov 2018.

Doslov:
„Poslové se vraceli do Španělska s klenoty a valouny zlata, aby přiměli korunu vyslat zpět posily, zvířata, zbraně. Skupiny conquistadorů se mezitím zabydlovaly, vztyčovaly své vlajky, svůj kříž, zřizovaly „města“ v legalistické tradici měst evropských a pojmenovávali je po andělech, světcích a nejrůznějších posvátných předmětech. Směňovaly pestré kolárky za zlaté valouny. Rozeštvávaly jeden kmen proti druhému. Bojovali, terorizovali, mučili, vraždili domorodce, spali s jejich ženami, dcerami a míšenkami po Španělech a dovedly leckterou duši ke spáse, mnohdy současně s likvidací těla. A vždy žádali zlato. Jejich tvrdošíjnost vypovídá hodně o jejich lačnosti… a jejich pošetilosti. Adam Smith označuje tento „prokletý hlad“ za snad „nejškodlivější loterii na světě.“ – David S. Landes, Bohatství a bída národů

Ohledně Číny zmiňuje historik Martin Zimmermann slovo KOLONIALISMUS. Před několika lety jsem měl možnost mluvit s mladým Afričanem pocházejícím z Ghany a působícím v Německu. Tehdy na mou otázku, co vidí jako největší problém Afriky, odpověděl jasně: Čínu, která podle něho dělá v Africe „rekolonizaci.“

Americký sociolog EDWARD ROSS konstatoval již v roce 1911: „Žárlivost na cizince, nouze o kapitál, nevědomá pracovní síla, ždímání úředními orgány, úplatkářství, protekce, nedostatek odborníků a neschopná řídící složka na dlouho pozdrží zapřažení laciné pracovní síly Číny do stroje. Ne my, ani naše děti, ale až naše vnoučata budou muset probdít celé noci, až čínská ekonomická konkurence začne obrovitýma rukama utvářet politiku planety.“ Jak prozíravé a příznačné pro tuto dobu, kdy se Rossovo poselství stává skutečností.

Před několika lety WANG SIAO-TUNG, vlivný předák Čínského střediska pro výzkum mládeže a dospívající sdělil rezolutně: „Dnešní vůdci Číny jsou v podstatě správci země, ale po nich nastoupí dnešní studenti. Čína povýší své národní zájmy na globální úroveň, což bude mít vliv na naše bezprostřední sousedy, ale i na celý svět. Čína musí nabýt schopnost hájit tyto zájmy.“

JOSHUA WONG, hongkongský aktivista, který byl v lednu 2021 odsouzen již podle nového bezpečnostního zákona k 13 měsícům vězení, vyslal světu varování: „Čína ohrožuje svobodu světa.“

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Big sculpture of a Maya Warrior from San Migueal La Palotada, Guatemala, made between 250-600 AD, by GorissM, zdroj: Der Standard, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]