Na sympoziu v Dürnsteinu v Rakousku hovořili vědci o svých přístupech ke vzdělávání. Historik TIMOTHY SNYDER by uvítal společný pohled na historii Evropy.
Americký historik Timothy Snyder si přeje evropskou učebnici dějepisu. Během jednoho školního roku by se všichni mladí lidé v Evropě měli dozvědět o společné minulosti, zejména o 20. století.
Dle Snydera je důvodem jeho přání to, že jednotlivé národní dějiny neposkytují důslednou mozaiku: „Národní státy v moderních evropských dějinách hrají sotva nějakou roli,“ uvádí.
Většina zemí byla dlouhodobě imperiálními světovými mocnostmi nebo jejich částmi. Po krátkých, málo úspěšných mezidobích ve formě národního státu se staly součástí evropského společenství. Koloniální země a velmoci jako Velká Británie, Nizozemsko a Rusko ve druhé polovině 20. století stále ještě vedly války v Indii a Indonésii a napadly Maďarsko a Afghánistán, až dokud si nemuseli přiznat porážku své říše. Na druhou světovou válku je třeba pohlížet jako na imperiální válku Německa s východní Evropou.
Symposium, organizované Dolnorakouskou společnosti pro výzkum a vzdělávání (NFB), neslo název „VZDěLáNí – prostředek k životu“. Obecně byli přednášející hodně kritičtí a často měli optimistický úhel pohledu, s nímž spojili své nápady do budoucnosti. Snyder, specialista na východní Evropu, je profesorem na Yale University a stálým spolupracovníkem Institutu pro humanitní vědy (IWM).
Snyderova perspektiva německé imperiální války ukazuje, že je třeba vyvrátit druhý mýtus: „Říkají, že Evropská unie vyplynula z existence druhé světové války, že válka je špatná a že je třeba zajistit mír. To není pravda,“ říká historik. Tento příběh je však atraktivní, protože skrývá imperiální války ve zbytku světa zaměřením na evropský mír. Podle Snydera je skutečným účelem EU náhrada za imperiální struktury a získání odpovědi na otázky, co přijde po světové říši a s kým činit politická, ekonomická a kulturní rozhodnutí. Díky tomuto pohledu na EU si člověk uvědomuje důležitou pospolitost, ale zůstává sebekritický.
K podtitulu sympozia „Co potřebujeme v proměnlivých dobách“ přispěla psycholožka LEONIE ASCONE MICHELIS návrhy z neurovědy a klinické psychologie. Z hypotézy evolučního nesouladu vyvstává pro člověka jeden problém, a to že lidský mozek se nemohl tak rychle přizpůsobit záplavě a množství informací, které dnes charakterizují každodenní život mnoha lidí, a cítí se ohrožen.
„Pro náš mozek je to ohrožující,“ říká Ascone Michelis, která pracuje na univerzitní klinice v Hamburku-Eppendorfu: „Jsme kreativní při vytváření hororových scénářů a strachem se dostáváme do trvalého stresového stavu. Současně se mozek strukturálně rozvíjí. Proto se člověk může naučit uvědomovat si negativní vzorce myšlení, což je zvláště důležité v době krize. Vnímání vlastních pocitů a vědomí těla pomáhá získat odstup a větší svobodu jednání bez paralyzujících obav.“
Sociolog KENAN GüNGöR, který vede vídeňské výzkumné středisko think.difference, osvětlil školní vzdělávání z pohledu přistěhovaleckých společností: „Mnohojazyčnost je skvělý zdroj, který by měl být více uznáván.“ Výuka německého jazyka tím samozřejmě neztrácí na významu. Vyžaduje to však část dětí, které již dobře mluví německy. Tímto způsobem se mohou navzájem pozitivně ovlivňovat, a zlepšovat si znalost jazyka.“
Pro pedagogické pracovníky je zásadní vnímat studenty a jejich individuální zájmy, aniž by jim byly dopředu brány v potaz stereotypy o skupinové příslušnosti. Znalost sociokulturních kontextů zároveň pomáhá lépe jim porozumět, když hovoříme o konkrétních zkušenostech. Důležitá je také úroveň vztahu: „Děti potřebují pocit, že když mám problém, můžu jít za svým učitelem,“ říká Güngör. Velmi záleží na jednotlivých učitelích, kteří v průměru příliš málo věří ve své vlastní tvůrčí schopnosti.
A aby toho nebylo málo: „Vidíme, jak se světy učitelů a studentů rozpadají – zvláště, když ta druhá skupina patří k uprchlíkům nebo vyrůstají jako menšina.“ Učitelé si jejich problémy sotva uvědomují, protože pocházejí z rakouské střední třídy a nemají žádné biografické odkazy na zkušenosti mnoha studentů. „Zde musíme věnovat pozornost pluralizaci učitelství,“ říká Güngör. Kromě toho by studenti měli mít vzory ze svého vlastního prostředí, které rozšiřují obzory jejich možností.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Mosaic of the city history, Zell, Rhineland-Palatinate, Germany, by Dietmar Rabich, autorka: Julia Sica, zdroj: Der Standard, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.