Hybridní válka proti Polsku a pobaltským státům

Migrační krize uměle vyvolaná běloruským prezidentem Lukašenkem se přímo dotýká i Lotyšska a Litvy. Stejně jako v Polsku také tam zaznamenávají naléhává slova z Bruselu o zabezpečení hranic. Spor uvnitř EU o lidská práva a uprchlickou politiku je rozhodně cílem hybridní války, kterou Bělorusko a Rusko vedou proti Západu.

Když samozvaný běloruský prezident ALEXANDR LUKAšENKO v reakci na sankce EU prohlásil, že již nebude zastavovat migranty na cestě do EU, východní hraniční státy, LOTYšSKO, LITVA a POLSKO, to od začátku viděly nejen jako humanitární krizi, ale také to považovaly za hlavní problém národní bezpečnosti. Vlády těchto zemí se shodují, že „otevření brány“ by mohlo mít dramatické důsledky pro migranty, které běloruské úřady eskortují k hranici. Jde o druh válečné hry a test, jak zjistit, jak jsme připraveni zavírat oči před porušováním mezinárodního práva a lidských práv pouhým vyjádřením „hlubokého znepokojení“.

Mezinárodní média informují o zoufalé situaci tisíců napůl zmrzlých lidí na hranici mezi Běloruskem a Polskem a oficiálním postoji EU, že migrační krize je plánovanou hybridní válkou proti EU jako trest za sankce proti autoritářskému režimu běloruského prezidenta Lukašenka, snažícímu se o destabilizaci regionu.

Vojenské cvičení na hranicích

Mezitím si široká veřejnost nevšimla, že k událostem na vnějších hranicích EU došlo v době, kdy Bělorusko a Rusko připravovaly v bezprostřední blízkosti hranic rozsáhlé vojenské cvičení Západ 2021. Lotyšské ministerstvo obrany naznačilo, že toky migrantů, organizované Lukašenkem, souvisí s manévry podél hranice. Při veřejné diskusi o migraci jako zbrani koncem srpna lotyšský ministr obrany Artis Pabriks uvedl, že Bělorusko u hranic rozmisťuje stále více vojenských jednotek. „Nejsou to jen pohraničníci. Vidíme ozbrojené lidi ve vojenském oblečení bez identifikace. Nemůžeme vyloučit, že mezi nimi nejsou ruští vojáci.“ Polský premiér Mateusz Morawiecki během své návštěvy Lotyšska 21. listopadu řekl, že pobaltské státy i Polsko berou nedávné varování velitelství NATO o koncentraci ruských vojenských jednotek v Kaliningradu a na hranici s Ukrajinou velmi vážně. Zdůraznil, že si je „vědom vážnosti situace ve východních státech sousedících s EU, která je srovnatelná se situací v Gruzii v roce 2008 a na Ukrajině v roce 2014.“

Hrozby pro vnitřní bezpečnost

Od začátku několik incidentů naznačovalo, že nejde jen o migranty. Polští pohraničníci například několikrát objevili vojáky s ostřelovacími puškami, které v době míru nejsou standardní výbavou. Litevští pohraničníci ohlásili incident, při kterém tucet běloruských příslušníků bezpečnosti v bojovém oblečení nelegálně překročil hranici a vytlačil migranty na litevské území.

Obzvláště znepokojivý byl nedostatek komunikace; běloruští pohraničníci se vyhýbali výměně informací se svými lotyšskými kolegy. Ministr obrany Pabriks řekl, že to zvyšuje riziko nechtěných incidentů.

„Taková nedorozumění se mohou rychle zcela vymknout kontrole. Vzhledem k okolnostem je navíc potřeba zvážit další bezpečnostní riziko: ověřit totožnost lidí, kteří chtějí hromadně překročit hranice, je téměř nemožné. Nelze vyloučit, že mezi ně patří i osoby patřící ke zločineckým nebo teroristickým skupinám. Zvýšené hraniční kontroly jsou proto také jedním z předpokladů pro omezení nekontrolovaného překračování hranic,“ uvedl Mārcis Balodis, výzkumný pracovník Centra pro východoevropská politická studia (CEEPS) v lotyšské Rize.

Tyto obavy mají své opodstatnění. Bývalý běloruský diplomat Pavel Latuschka, který po připojení k prodemokratickému hnutí v Bělorusku uprchl do Varšavy, na svém twitterovém účtu přiznal, že Lukašenkova migrační krize je využívána k přilákání skupin Iráčanů a Afghánců, kteří mají vojenské zkušenosti a také absolvovali výcvik v Bělorusku k provádění teroristických útoků, do EU.

Ochrana hranic a lidská práva

Mārcis Balodis vzpomíná na to, jak Rusko v letech 2015-16 podniklo podobnou akci proti Finsku a Norsku a použilo proud uprchlíků jako prostředek politického tlaku. „Migranti byli a jsou využíváni ke zvýšení politického vlivu nebo k vyvíjení tlaku na nejvyšších místech,“ zdůrazňuje.

Síly stojící za těmito hybridními operacemi si dobře uvědomují, že Lotyšsko, Litva a Polsko jako součást západní politické sféry, respektují lidská práva a cítí povinnost migrantům pomoci, ale za těchto podmínek na to nemají ani zdroje, ani kapacity. Tyto země se tedy stávají rukojmími situace.

Kromě rizika vojenské konfrontace to vede především k institucionálnímu napětí. Je to dobrá příležitost otestovat skutečnou kapacitu ochrany vnějších hranic. Vytváří to také sociální a mezinárodní napětí. Soustředění migrantů podél hranice dává Rusku a Bělorusku příležitost obvinit sousední země z porušování lidských práv. A za třetí, situace vytváří také politický tlak. Zatímco státní instituce jsou zavaleny řešením vnitřní situace, jde tady o zjevné pokusy o rozdělení západní společnosti tím, že se demonstruje její neschopnost řešit situaci při zachování vlastních hodnot. Názor Ruska a Běloruska je, že za současné události mohou západní země, protože záměrně prováděly politiku, která Bělorusku škodí. Bělorusko je prý otevřeno bilaterálním konzultacím s EU, ale tyto „nepřátelské“ evropské země to prostě nechtějí dovolit.

Diskreditace Západu

Je to ideální příklad pro to, jak může potenciální agresor za pomoci dobře organizované dezinformační a propagandistické kampaně přesvědčit významnou část společnosti, že agrese ve skutečnosti agresí není. Příliš mnoho lidí tomu propadne a neuvědomí si, že jsme ve válce, kterou prohrajeme, pokud budeme dodržovat pravidla, zatímco autoritářské režimy pravidla porušují a dokonce z nich v mezinárodním měřítku získávají nějaký prospěch.

Mārcis Balodis zdůrazňuje: „V Rusku a Bělorusku je běžnou praxí poukazovat na porušování lidských práv v jiných zemích s cílem odvrátit pozornost od jejich vnitřních problémů. Tímto způsobem odvracejí kritiku své nedemokratické politiky argumentem, že západní země samy nejsou schopny se s podobnými výzvami vyrovnat. Je také důležité pochopit, že akce proti Lotyšsku, Litvě a Polsku mohou být použity k diskreditaci Západu obecně.“

Myšlenka, že západní hodnoty jsou lživé, které se neustále objevují v oficiálních ruských a běloruských vyprávěních, se šíří jako myšlenkový virus v globálním měřítku a postupně podkopává základní demokratické principy, kterým naše společnosti věřily a za které bojovaly.

V dnešní době, kdy jsou lidé unaveni pandemií a dalšími sociálními problémy, by se migrace mohla stát dalším problémem, který rozděluje společnosti a činí je náchylnějšími k pokusům o manipulaci, například ve volbách. Současný vývoj je vodou na mlýn radikálních sil, které dříve neměly na politické scéně místo. V reakci na prohlášení Ylvy Johanssonové, komisařky pro vnitřní záležitosti Evropské komise, by Polsko, Lotyšsko a Litva musely změnit zákony, na základě kterých vytlačují migranty zpět do Běloruska, uvedl lotyšský ministr obrany Artis Pabriks: „Bohužel, zdá se, že mezi vrcholnými představiteli EU s rozhodovací pravomocí chybí pochopení toho, co se skutečně děje na východní hranici a v geopolitice obecně.“

Přehodnotit migrační politiku

„Nyní, když je migrace používána jako zbraň ke zničení evropské demokracie, musí EU přehodnotit svůj postoj k imigrační a azylové politice,“ řekla v rozhovoru pro CNN lotyšská ministryně vnitra Marija Golubeva. Aniž by popírala, že situace lidí, kteří se stali oběťmi Lukašenkovy hybridní operace, je velmi tragická, zdůraznila, že to bohužel neznamená, že musíme otevřít hranice, aby Lukašenko mohl dosáhnout svých cílů. „Musíme zajistit, aby azylový systém EU i nadále fungoval. Neměli bychom dovolit přetížení našich systémů nekontrolovaným přílivem lidí tak, aby v podstatě přestaly fungovat. Hranice Evropské unie nesmí být otevřeny masové migraci organizované nepřátelskými zeměmi, pokud nevíme, kdo tito lidé jsou a kdo skutečně potřebuje azyl. Nemyslím si, že by ostatní evropské země, které jsou skutečným cílem těchto lidí, byly šťastné, kdybychom jen seděli a sledovali, co se děje.“

„Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly,“ řekl lotyšský ministr obrany Artis Pabriks v rozhovoru pro lotyšskou televizi o dilematu, kterému čelí pobaltské země a Polsko. A polský premiér Morawiecki je přesvědčen, že Evropa čelí novým hrozbám, které označuje za „největší pokus o destabilizaci Evropy za posledních 30 let“. Po setkání se svými pobaltskými protějšky na twitteru napsal: „Migrační krize, kybernetické útoky a manipulace s cenami plynu jsou jen příklady hybridní války, která vychází z Minsku a Moskvy. Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou v první linii tohoto útoku. Zůstáváme jednotní a solidární. To je jediná cesta pro Evropu.“

Edīte Brikmane má magisterský titul v oboru historie a je šéfredaktorkou lotyšského internetového magazínu lvportals.

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Встреча с Президентом Республики Беларусь Александром Лукашенко, kremlin.ru, zdroj: Cicero, autorka: Edīte Brikmane, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]