Země NATO by se ve svých krocích neměly nechat vést strachem z údajně nepředvídatelného ruského prezidenta
Měsíc po ruském útoku se zprávy z Ukrajiny mění. Nyní se již denně nemluví o tom, kdy ruská armáda obklíčí Kyjev a kdy by mohlo hlavní město padnout. Místo toho začala ukrajinská armáda vytlačovat vojska Moskvy z okolí Kyjeva. Ruský prezident Vladimir Putin se tím ovšem dostává do defenzivy.
V západních metropolích přitom roste obava, že by Putin proto mohl na Ukrajině použít chemické nebo biologické zbraně, přičemž jaderný úder je považován za méně pravděpodobný. NATO důrazně varovalo ruského prezidenta před použitím zbraní hromadného ničení a pohrozilo „vážnými následky“. Hlavy států a vlád nespecifikovaly, co toto varování přesně znamená.
Je důležité dát Putinovi jasně najevo, jaká by byla cena, kdyby se takového zločinu dopustil. Bohužel i Putin bude mít stále na paměti postoj Západu během války v Sýrii. Tehdejší americký prezident Barack Obama nejprve definoval použití chemických zbraní jako červenou čáru – a pak neudělal nic, když Ruskem podporovaný vládce Assád použil bojovou látku proti vlastnímu lidu.
Právě v Německu je příležitostně slyšet, že Putin by se neměl zahnat do kouta, protože by se pak uchýlil k použití chemických, biologických nebo dokonce jaderných zbraní. Ruský prezident byl skutečně zahnán do kouta, ale ani ne tak kroky Západu, jako do očí bijícími chybnými úsudky vlastního vedení na jedné straně a silnou připraveností Ukrajinců bránit se na straně druhé.
První trhliny se začínají projevovat i v Putinově systému. Překvapivé a blíže nespecifikované zmizení ministra obrany Sergeje Šojgu lze vnímat jako náznak toho, že v Kremlu momentálně nic nejde podle plánu. (Pozn.: v době psaní článku se Šojgu objevil).
Prvním krokem by bylo ropné embargo
I kdyby se Západ zdržel dalších sankcí, nebylo by jisté, že Putin další krok v eskalaci stejně neudělá. Státy NATO by se ve svém jednání neměly řídit strachem z údajně nepředvídatelného ruského prezidenta. V žádném případě není tak nepředvídatelný, jak si o Putinovi jeho západní partneři myslí.
Rozhodnutí o invazi na Ukrajinu bylo zjevně založeno na vypočítaných, ale nesprávných předpokladech: že ruská armáda dosáhne válečných cílů během několika dní a že Západ nebude reagovat přehnaně přísnými sankcemi. Takže každý, kdo chce pomoci Ukrajině ukončit válku, musí nyní cenu pro RUSKO zvýšit.
Pokud Západ nechce zřídit bezletovou zónu, pokud se Německo a Rakousko budou vyhýbat zastavení veškerého dovozu energie z Ruska, pak by okamžité ropné embargo bylo to nejmenší, co mohou státy EU udělat. To by výrazně zvýšilo náklady na tuto válku, zvláště ve spojení s věrohodnou hrozbou zastavení nákupů plynu, pokud Putin své vojáky nestáhne.
Západ také stojí před dilematem, že jeho nečinnost bude mít vždy dramatické následky. Zaměření na teoreticky možné ruské použití zbraní hromadného ničení zastírá skutečnost, že ruská armáda se již na Ukrajině dopouští nejzávažnějších válečných zločinů na civilním obyvatelstvu. Město Mariupol bylo z velké části srovnáno se zemí. Lidem, kteří uvízli ve sklepích a nemohou uniknout, dnes hrozí hladomor. Vzhledem k tomu, že poslední dva novináři museli opustit město, tento horor se již nebude odehrávat před světovou veřejností.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Every Night for Ukraine 022 Russian Embassy Finland by rajatonvimma VJ Group Random Doctors, zdroj: Der Tagesspiegel, autorka: Caroline Fetscher, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.