Více Švýcarska pro Ukrajinu 

Jak by mohla vypadat poválečná pacifikace Ukrajiny

Vzdát se není pro Ukrajinu žádná možnost. Kapitulace by nebyla jen pozvánkou k agresivní politice, a to i mimo kremelský režim. A její vedení by bylo konfrontováno s obyvatelstvem, které se nechce podřídit žádné autokracii. Sotva by se tady našly nějaké loajální úřady a daňoví poplatníci, emigrovaly by vědecké elity. Scénář si lze představit jen jako policejní stát, brutální, drahý, vyčerpávající.

Válka bude pravděpodobně ještě nějakou dobu pokračovat. A pak? RUSKO tvrdí, že za prvé bojuje za práva ruské menšiny na Ukrajině, která „raději by byla Ruskem“, a za druhé, že UKRAJINA nemá nárok na státnost. Ale Ukrajina je stát uznaný Organizací spojených národů. O prvním bodu by se dalo jednat konstruktivně.

Tváří v tvář skupinám, které chtějí vidět svou identitu silněji zastoupenou, obhajuje politolog MICHAEL WOLFFSOHN ve své knize Zum Weltfrieden – Ein Politik Draft realismus federálních kompromisů: každý v zemi v rámci zákona podle svého vlastního stylu. Wolffsohn dokonce uvažuje o úplném nahrazení národních států federálními systémy. Na to jsou sice národní konstrukty v současnosti příliš pevné, ale federální myšlenka má velký potenciál.

Opožděné národy

Po studené válce se ve východní a jihovýchodní Evropě objevila řada opožděných národů. Paradoxně byly založeny nebo znovu založeny v době rostoucí globalizace, v níž tok dat a zboží tvořil nadnárodní sítě. Během studené války soupeřily demokracie a tržní hospodářství se socialismem a plánovanou ekonomikou a státy jako SSSR a Jugoslávie se výslovně etnicky nevymezovaly.

Nějaký folklór povolen byl, jinak by měly být všechny skupiny pohlceny státem jako celkem. Když dosáhl svých ekonomických limitů, východní blok implodoval. Čína se z toho poučila a změnila se, a proto je tu nyní digitálně řízený komunismus s milionáři, o kterém se generacím předtím ani nesnilo.

Území bývalého SSSR, stejně jako bývalá Jugoslávie, nastoupilo cestu fragmentace na národní státy a Rusko sklouzlo do kleptokratické privatizace, aniž by se konsolidovalo. V krizích politici využívali nevyřešených převratů, aby si nárokovali nadvládu pro svou velkou skupinu („Rusové“, „Srbové“).

To, co se rovnalo zradě socialismu, vyústilo v prázdné modely moci, vzkvétala autokracie a despotismus, často s oligarchy ve funkční elitě. Dominuje moc pro moc a etnicky inspirované historické zkreslování se snaží propůjčit legitimní pozlátko nacionalistickým nárokům.

Národní stát coby záruka míru už není potřeba. Potřebuje přísadu vysoké dávky demokracie a schopnost kompromisů na federální úrovni. ŠVýCARSKO to se svými 26 kantony a čtyřmi jazyky v parlamentu dokázalo. Skandinávské země, na jejichž území kdysi zuřily bratrovražedné války, nyní sdílejí jednu z nejkrásnějších budov ambasády v Berlíně se společnou jídelnou. Berlínská budova je vzorem míru, vzorem demokratické spolupráce.

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Swiss 400th Anniversary Medal of Basel joining the Swiss Confederation as its 11th Canton in 1501 by Berlin-George, zdroj: Der Tagesspiegel, autorka: Caroline Fetscher, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]