Je úžasné, jakou Západ dává polské neliberální vládě silnou roli ve válce na Ukrajině. Jedna věc musí být jasná: POLSKO se takto nezmění.
Při současném jednání s Polskem nesmí Západ ignorovat poučení z dohody s Tureckem v uprchlické krizi z roku 2015, varuje profesor Central European University (CEU) MACIEJ KISILOWSKI.
Ve svém boji proti vražednému revanšismu ruského prezidenta Vladimira Putina se západní politici zdají být stále otevřenější faustovské dohodě s jinými autoritářskými režimy. Britský premiér BORIS JOHNSON proto 16. března odcestoval do Saúdské Arábie, aby se setkal s korunním princem Mohammedem bin Salmanem – jako jeden z mála západních politiků od děsivého atentátu na saúdskoarabského novináře Džamála Chášukdžího v roce 2018.
Pokud jde o cíl, hledání alternativ k ruské ropě, Johnsonova cesta byla podobná dalším zajímavým jednáním, kdy JUAN GONZALEZ, vysoký úředník pro Latinskou Ameriku v Radě národní bezpečnosti USA, navštívil Venezuelu, aby promluvil s režimem Nicoláse Madura. USA také požehnaly Turecku, členskému státu NATO se špatnou demokratickou minulostí, protože tato země zprostředkovává rozhovory mezi Ukrajinou a Ruskem.
Jen pohrdání
Udivující však byla ochota EU a NATO dát neliberální polské vládě tak silnou roli. De facto hlava polského státu JAROSłAW KACZYńSKI, vůdce strany Právo a spravedlnost (PiS), se nedávno dostal do světových titulků cestou do Kyjeva jako součást delegace předsedů vlád Polska, České republiky a Slovinska.
Vidět Kaczyńského jako zastánce západní demokracie se skutečně vymyká realitě: je to muž, který po celý svůj politický život od roku 1989 pohrdal demokratickým řádem Evropy. Jeho režim za posledních sedm let proměnil Polsko z demokratického průkopníka ve střední a východní Evropě v jednu z nejrychleji „autokratizujících“ zemí na světě.
Nová důvěra
Nová západní důvěra v Polsko připomíná tu, která se projevila ve vztahu k Turecku během uprchlické krize v roce 2015. To, čím je dnes Kaczyński, byl tehdy turecký prezident RECEP TAYYIP ERDOğAN, autokratický řešitel problémů ve prospěch Západu, který souhlasil s tím, že zabrání syrským uprchlíkům pokračovat v cestě do Evropy výměnou za finanční pomoc ve výši šest miliard eur. Důvod je stejný: nesmiřitelný rozpor mezi údajnými západními principy a ochotou podle toho jednat.
V roce 2015 došla Evropanům trpělivost s mnoha žadateli o azyl, ale jasná slova Úmluvy o uprchlících z roku 1951 je zavázala přijmout všechny lidi, jejichž „život nebo svoboda jsou vážně ohroženy“. Zdálo se, že dohoda s Tureckem toto dilema vyřešila. Namísto otevřeného porušování úmluvy by Evropané mohli nechat na Turecku špinavý úkol zabránit uprchlíkům v další cestě.
Nebezpečná služba
Podobný „mimořádný výklad“ morálních závazků nyní najdeme v Polsku. Západ ve své vytrvalé podpoře územní celistvosti Ukrajiny považuje ruský útok za hrozbu pro evropský řád, ale není ochoten jej bránit v první linii.
Protože MAďARSKO, další autoritářský člen NATO, odmítlo povolit tranzit ukrajinské vojenské pomoci přes své území, jedinou reálnou cestou je nyní úzký úsek polské hranice. Provádění této služby je pro Polsko poměrně nebezpečné, protože Rusko prohlásilo vojenské zásobovací konvoje za legitimní cíle. A stejně jako TURECKO v roce 2016 se očekává, že Polsko přijme velkou část z milionů ukrajinských uprchlíků.
Kosmetické změny
Západ je odkázán na přízeň Polska a cenou za to je sblížení. Jak zavtipkovala americká viceprezidentka Kamala Harrisová na adresu Kaczyńského loutkového prezidenta Andrzeje Dudy: „Přítel v nouzi je opravdový přítel.“ Georgette Mosbacherová, bývalá velvyslankyně Donalda Trumpa v Polsku, šla ještě dále, když uvedla, že Polsko si zaslouží omluvu od EU a USA za jejich minulou kritiku demokratického zpátečnictví země. Diskutuje se také o tom, zda by Polsko mohlo znovu získat přístup k fondům EU, které byly soustavně zmrazovány kvůli do očí bijícímu porušování zásad právního státu. Na oplátku by pravděpodobně došlo k nějakým kosmetickým úpravám polského práva.
Tato opatření nepřinutí polskou vládu více se zavázat k evropským hodnotám. Naopak Polsko povzbudí a posílí vliv současné vlády. Je třeba připomenout, že po neúspěšném pokusu o převrat z července 2016 – jen několik měsíců po jeho dohodě s EU – Erdoğan pokračoval v očištění soudnictví, administrativy, médií a univerzit od politických oponentů. Téměř 40 000 lidí bylo uvězněno a EU pouze poněkud bezmocně přihlížela.
Faustovské pakty mívají nezamýšlené důsledky a autokraté nejsou
nejspolehlivějšími řešiteli problémů
Podobná dynamika je již dnes vidět v Polsku. 10. března Ústavní soud, falešná instituce obsazená Kaczyńského věrnými, prohlásil klíčová pravidla Evropské úmluvy o lidských právech za protiústavní. V důsledku toho se Polsko stalo spolu s Ruskem jedinou evropskou zemí, která porušila přelomovou evropskou smlouvu o lidských právech z roku 1950. Dále vláda pravděpodobně vypíše předčasné volby, aby upevnila svou moc do roku 2026.
Obyčejní Poláci, Turci a Venezuelané nebudou jediní, kdo zaplatí cenu za rozhodnutí Západu začlenit nevítané autoritáře do své koalice ochotných. Faustovské dohody mívají nezamýšlené důsledky a autokraté nejsou nejspolehlivějšími řešiteli problémů. Zatímco Kaczyński a jeho doprovod byli na cestě na Ukrajinu, představitelé EU v Bruselu „vypěnili“, že by tato návštěva mohla „vyvolat třetí světovou válku“. A pozdější představy Kaczyńského o tom, že chce vyslat jednotky NATO na Ukrajinu, tyto obavy posílily. Západní politici nemusí mít přízeň autokratů, aby mohli v krizi jednat společně. Vzhledem k tomu, že v Polsku již předem existovala přirozená a široká podpora Ukrajiny, Kaczyński by se nikdy neodvážil blokovat dodávky pomoci EU nebo NATO. Takže jakákoli další chvála nebo štědrost vůči němu znamená nezasloužený politický dar.
Morální kompromisy
Kromě toho téměř vždy existují další možnosti: v roce 2016 osobnosti jako George Soros předložily několik vážných návrhů na udržitelný systém EU pro uprchlíky – což by eliminovalo potřebu vyjednávat s Erdoğanem. Evropané navíc nemusí akceptovat vleklou válku na Ukrajině jako nevyhnutelnou. Místo toho by spolu s USA mohli udělat cokoli, aby podpořili vládu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v jejích opakovaných pokusech najít s Putinem vyjednané řešení.
Máme-li dělat morální kompromisy s „darebáky“, pak bychom se neměli soustředit na okrajové oblasti, které v budoucnu přinesou jen problémy, ale na vyjednávání, která skutečně ukončí krizi.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Wrocław, Most Młyński (północny), 1885, Jar.ciurus, zdroj: Der Standard, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.