Ruský vůdce a jeho příznivci by mohli využít starých konfliktů k odvedení pozornosti od Ukrajiny a oslabení evropské jednoty.
Většina lidí vede život v tichém zoufalství, napsal americký spisovatel Henry David Thoreau v roce 1854. Je to osud, který rychle stíhá Vladimira Putina, jenž se snaží uniknout z katastrofální pasti, kterou si nastražil na Ukrajině.
Ruský prezident o své „speciální vojenské operaci“ pochopitelně mlčí. Ale neurčitý patový stav není zrovna to, co očekával. Nečekal ani výbuchy aut v Moskvě a ponižující útoky na pevnost Krym.
Nejméně ze všeho Putin očekával 80.000 mrtvých nebo zraněných ruských vojáků. Spolu s nimi umírá i jeho sen Petra Velikého o „velkém Rusku“. Zanikla už i jeho pověst; není již ničím než vrahem a podvodníkem. Putin si nemůže dovolit nekonečnou vojenskou bažinu, protože západní sankce pomalu ničí jeho ekonomiku a jeho armádní síly a materiál se neustále vyčerpávají. Jaké jsou tedy jeho možnosti?
Mohl by vyhlásit fiktivní vítězství, prohlásit, že „hrozba“ ze strany NATO je neutralizována, a navrhnout dohodu, která by uznala ruskou anexi okupovaných oblastí. Jistě však ví, že Kyjev takové podmínky nikdy dobrovolně nepřijme. Mohl by vsadit na obrovskou eskalaci na bojišti, například využít Běloruska k otevření druhé fronty severně od Kyjeva, regionu, který se mu v únoru nepodařilo ovládnout. Není však jisté, zda na to jeho generálové mají schopnosti nebo žaludek.
Rozhodně se neodváží ustoupit. Protože tlak na něj, aby dosáhl průlomu, roste, může se Putin rozhodnout, že nejlepší možností je zvýšit náklady na válku pro ty, kdo podporují Ukrajinu – a tímto způsobem podkopat odpor Kyjeva. Ve skutečnosti už začal. Je příznačné, že britští, francouzští a němečtí představitelé minulý týden vyhlásili dlouhodobou podporu Ukrajině. Vědí, že Putin sází na to, že couvnou.
Důležitým kontextem zde je rostoucí obavy z energetické krize a krizí životních nákladů v Evropě, která je z velké části způsobena invazí a omezením dodávek plynu ze strany Kremlu. Zimní dopady této nejstudenější studené války by mohly být ochromující.
Putin však možná teprve začíná. Má mnoho prostředků, jak podkopat jednotu a sílu Západu. Evropa je poseta snadno využitelnými potenciálními ohnisky napětí a geopolitickými zlomy z dob Sovětského svazu. Stejně tak má Rusko překvapivě mnoho spojenců a sympatizantů roztroušených po politicky roztříštěné evropské krajině.
Pomohou tedy Putinovi přátelé na Západě zachránit bestii z Východu? Běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka má již Putin v kapse. Moskva zajistila diktátorovi přežití poté, co jeho krádež prezidentských voleb v roce 2020 vyvolala celonárodní protesty. Lukašenko udělá, co se mu řekne.
Uvnitř EU je za Putinova trojského koně považován maďarský premiér VIKTOR ORBáN. Stejně jako mnozí příslušníci evropské krajní pravice obdivuje Orbán jeho netolerantní nacionalistickou ideologii a sdílí jeho rasistické a homofobní názory. Opakovaně bránil sankcím EU. Minulý měsíc uzavřel s Kremlem jednostrannou dohodu o dodávkách plynu. Orbánovi zjevně nelze věřit.
Červnový pád bulharské reformní vlády a následné řeči o nápravě vztahů s Moskvou posilují obavy, že Putin získává páky k rozdělení EU.
Itálie má také spoustu Putinových fanoušků. Představitelé dvou krajně pravicových stran, které by se měly po volbách příští měsíc stát součástí vládní koalice, mají s Moskvou v posledních letech úzké vztahy. Liga Mattea Salviniho vytvořila v roce 2017 spojenectví s Putinovým Jednotným Ruskem. SILVIO BERLUSCONI z Forza Italia je jeho osobním přítelem. Odvolaný italský premiér MARIO DRAGHI zaujal k Ukrajině tvrdý postoj. To se může změnit.
Ostatní evropské krajně pravicové (a krajně levicové) povstalecké a populistické strany se v různé míře ztotožňují s putinovskou ideologií a konzervativními společenskými hodnotami. Papouškují jeho nepřátelství vůči EU. Studie Rady pro zahraniční vztahy EU z roku 2016 uvádí jako „proruské“ německou Alternativu pro Německo, francouzskou Národní frontu (nyní Národní shromáždění), rakouskou stranu Svobodných a belgickou Vlaams Belang. Na seznamu je i strana Ukip.
„Strany… pomáhají legitimizovat politiku Kremlu a posilují ruské dezinformace. Někdy mohou posunout domácí debaty v Evropě ve prospěch Ruska,“ uvádí se ve studii. V Putinově světě jsou takové kanály vlivu silnou zbraní.
Putin se také může spolehnout na vstřícnost mainstreamových politiků mimo EU, jako je srbský prezident ALEKSANDAR VUčIć. Vučiće jeho odpůrci přezdívají „malý Putin“. Srbsko má s Ruskem hluboké historické, slovanské a náboženské vazby a navíc sdílí nedůvěru vůči NATO. Zapomenuto není ani bombardování Bělehradu aliancí v roce 1999. EU a Spojené království se obávají, že nestabilní západní Balkán je kritickým bodem tlaku, který by Putin mohl využít k rozdmýchání starých konfliktů a odvedení pozornosti od Ukrajiny.
Příkladem může být Kosovo, kde se opět rozvíjí neklid mezi etnickými Srby. Vučić minulý týden pohrozil mezinárodním mírovým silám zásahem. „Zachráníme naše lidi před pronásledováním a pogromy, pokud to nebude chtít udělat NATO,“ řekl. Novými roztržkami v Bosně a Hercegovině hrozí také bosenskosrbští představitelé napojení na Moskvu. Bosna se připojila k odmítavému postoji Srbska k „hysterickým“ západním sankcím. V březnu zde oslavovali invazi proputinovští bosenskosrbští motorkáři „Noční vlci“.
Dalšími potenciálními ohnisky napětí jsou rovněž rozdělené Moldavsko a Gruzie s rozděleným obyvatelstvem a ruskými jednotkami na svém území. A ještě dalším je Kaliningrad, kde Putin tento měsíc rozmístil hypersonické střely, aby zastrašil sousedy NATO. Jako cíl se jeví zejména Estonsko s etnickou ruskou menšinou.
Putinova snaha šířit strach, nestabilitu, rozvrat a ekonomické strádání, aby si země dvakrát rozmyslely, zda se Rusku postaví, přesahuje hranice Evropy. Jeho veta způsobila, že Rada bezpečnosti OSN zamrzla v čase. Nyní se zdá, že spolu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem promění listopadový důležitý postpandemický summit G20 na Bali v surový souboj Západu se zbytkem světa o Ukrajinu. Nezáleží na tom, že celá ruská argumentace je založena na lži.
Putinovo bezohledné chování v okupované ukrajinské jaderné elektrárně Záporoží naznačuje, že pro vítězství bude riskovat téměř cokoli. Tiše zoufalý Putin je den ode dne nebezpečnější.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Z Symbol on Victory Sq, Ryazan, by Alexander Davronov, zdroj: Guardian, autor: Simon Tisdall, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.