RUSKO, které se cítí být obětí, má spojence v krajně pravicových srbských skupinách. Západ je na vlastní nebezpečí podceňuje.
Pracuji na investigativní novinářské webové stránce BELLINGCAT, kde vedu náš projekt využívající výzkumné metody s otevřeným zdrojovým kódem k monitorování krajní pravice ve střední a východní Evropě. Na BALKáNě sledujeme, jak srbské krajně pravicové kruhy podporují krvavou invazi Ruska na Ukrajině. Tyto skupiny nejenže pomáhají rozdmýchávat plameny na podporu ruské války, ale také přijímají ruskou pomoc při prosazování vlastní nebezpečné agendy v již tak roztříštěné části Evropy.
Ruská válka na Ukrajině protahuje a Kreml má na své straně jedny z nejničivějších a nejnebezpečnějších krajně pravicových sil na Balkáně. V dubnu 2022 vyšly do ulic Bělehradu tisíce Srbů, aby protestovaly proti podpoře pozastavení členství Ruska v Radě OSN pro lidská práva kvůli jeho invazi na Ukrajinu jejich vládou. Účastnící pochodu na shromáždění mávali ruskými a srbskými vlajkami a skandovali hesla jako „Srbové a Rusové – bratři na věčné časy!“.
Protest v srbském hlavním městě zorganizovala krajně pravicová skupina Lidová hlídka a její vůdce DAMNJAN KNEžEVIć, který zorganizoval i několik dalších proruských shromáždění. Jen o několik týdnů později Knežević a další vůdce Lidové hlídky odcestovali ze Srbska do Ruska. Strávili tam týden na pozvání několika ruských mediálních organizací – včetně té, v jejímž čele stojí nechvalně známý Putinův spolupracovník JEVGENIJ PRIGOžIN.
Mnozí Srbové se domnívají, že Rusko dlouhodobě vystupuje jako ochránce Srbska a jeho zájmů; obě země mají společné slovanské kořeny a obyvatelé Ruska i Srbska mají pocit, že je Západ démonizuje. Knežević tvrdí, že Rusko bylo spolu se Srbskem v jugoslávských válkách v 90. letech nespravedlivě označeno za agresora, ačkoli se pouze snaží chránit své etnické bratry. Knežević a jeho přátelé zaplavili sociální sítě proruskými výzvami. Vykreslují se jako nejoddanější obránci Srbů před nejrůznějšími domnělými vnějšími hrozbami. To se vztahuje i na obranu těch, kteří podle nich také brání srbský národ; to je důvod, proč jeden regionální analytik prohlásil, že srbská krajní pravice poskytuje „nejtrvalejší a nejintenzivnější podporu“ruské invazi na Ukrajinu.
Tato podpora zahrnuje více než jen slova nebo shromáždění. V květnu letošního roku zveřejnila malá neofašistická skupina SRBSKá AKCE na svém kanálu na YouTube video dokumentující návštěvu Petrohradu, která proběhla několik měsíců předtím. Několik členů Srbské akce tam přijelo na pozvání Ruského imperiálního hnutí (RIM), které bylo ve Spojených státech a Kanadě oficiálně označeno za teroristickou skupinu. Vůdce RIM Denis Gariev na videu střílí z pistole a chlubí se, že ve výcvikovém středisku hnutí ročně vyškolí téměř 1 000 Rusů.
Den po zveřejnění tohoto videa se Knežević objevil na tiskové konferenci v Petrohradě. Doprovázel ho Alexandr Lysov, šéf „srbsko-ruského kulturního informačního centra“, obviněný z vyhrožování v Srbsku žijícím protiputinovsky naladěným Rusům, a také aktivista Mladé gardy, mládežnického křídla Putinovy politické strany Jednotné Rusko.
Nezajímalo mě ani tak to, co Knežević na této tiskové konferenci řekl, ale kde se konala – v tiskovém středisku mediálního konglomerátu Patriot Media Group, jehož správní radu vede Prigožin. Patriot Media Group byla jednou ze tří mediálních organizací, o nichž Lidová hlídka tvrdila, že je do Ruska pozvala (dalšími byly nechvalně proslulá ruská státní mediální stanice RT – které Knežević poskytl rozhovor ve studiu – a prokremelský bulvární deník Komsomolskaja pravda).
Prigožina bohužel v Bellingcatu známe až příliš dobře. Je to bývalý vězeň a Putinův důvěrník, na kterého se vztahují americké sankce a po kterém pátrá FBI kvůli jeho údajné roli v ruském vměšování do voleb v roce 2016. Vydělal miliardy dolarů na ruských státních zakázkách a údajně ovládá soukromou vojenskou společnost Wagner, která je spojována s četnými údajnými válečnými zločiny v Africe a na Ukrajině.
Bylo by chybou ignorovat vztahy mezi srbskou krajní pravicí a Ruskem jako bezvýznamné nebo nehodné další pozornosti. Organizace na ochranu lidských práv začátkem tohoto roku varovaly, že krajně pravicový extremismus v Srbsku je na vzestupu; mezinárodní LGBT akce EuroPride, která měla tento měsíc proběhnout v Bělehradě, čelila řadě násilných výhrůžek ze strany krajní pravice a srbský prezident ALEKSANDAR VUčIć oznámil, že bude zrušena. V sousední Bosně a Hercegovině, kde nacionalistické napětí hrozí rozdělením země, se v říjnu konají volby.
Noví volby by se také brzy mohly konat také v Černé Hoře, která se v roce 2006 odtrhla od Srbska. Zemi nadále sužují spory o národní identitu mezi Černohorci, kteří se více hlásí k nezávislosti, a Srby, kteří si přejí užší vztahy se sousedním Srbskem. Největším ohniskem napětí v regionu zůstávají vztahy s Kosovem, které v roce 2008 vyhlásilo nezávislost na Srbsku a kde žije malá srbská menšina. Načasování je bohužel právě vhodné k tomu, aby srbská krajní pravice, pokud bude chtít, způsobila potíže – a v Rusku má přátele, kteří jí podají pomocnou ruku.
A Rusko již pomáhat začalo. Dokument v angličtině, který nedávno odvysílala RT, poskytl Kneževićovi a dalším srbským krajně pravicovým začalo platformu k tomu, aby mohli bez odporu vyjádřit své názory. „Stejně jako Rusko osvobozuje ruský svět prostřednictvím denacifikace a demilitarizace,“ říká Miša Vacić, krajně pravicový představitel, který je dlouho údajně napojen na Vučiće a jeho vládní Srbskou pokrokovou stranu, „i my Srbové máme právo prostřednictvím zvláštních operací vytvořit svůj vlastní srbský svět.“
Krajní pravici na Balkáně ignorujeme na vlastní nebezpečí. Jejich ideologie jsou založeny na stejných záštích a stížnostech, které způsobily války o rozpad Jugoslávie v 90. letech, ale nyní našly po celém světě, včetně Ruska, další lidi, kteří jsou ochotni je povzbuzovat a podporovat. Nebylo by to poprvé – americké ministerstvo zahraničí v nedávno odtajněném telegramu uvedlo, že Rusko od roku 2014 vynaložilo 300 milionů dolarů na snahu ovlivnit politiky a další osoby po celém světě včetně Balkánu. Rusko možná tento požár nezaložilo, ale velmi rádo ho pomáhá rozdmýchávat.
Michael Colborne je novinář a výzkumný pracovník investigativního webu Bellingcat. Vede projekt Bellingcat Monitoring, který se zabývá výzkumem a analýzou krajní pravice ve střední a východní Evropě.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Pexels Free Photos: a person holding a placard that says putin welcome to the hell, zdroj: Guardian, autor: Michael Colborne, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.