Po násilné smrti Mahsy Amini vyšly do ulic tisíce lidí. Režim v Teheránu se ocitl v atmosféře strachu. Je to výkřik. Hněv, frustrace a zoufalství ženou tisíce Íránců – zejména íránských žen – do ulic. Nejen v Teheránu, ale i v jiných částech země.
Je to odvážné a zaslouží si velký respekt, ano, obdiv. Protože postavit se mulláhům a jejich mocenské klice je životu nebezpečné. Vládci neznají slitování, pouze násilí.
Každá forma jakékoli opozice bude potlačena
Žena, která si sundá šátek na protest proti smrti Mahsy Amini, musí počítat s nejhorším. Přisluhovači režimu tlučou a střílejí i při sebemenším gestu odporu. Je to běžná taktika, kterou používají ti, kteří jsou u moci, po mnoho let. Je určena k potlačení jakékoli formy vzpoury a opozice v zárodku. Ti, kteří pozvednou svůj hlas proti utlačovatelům, budou odstraněni.
Zastánci tvrdé linie kolem prezidenta Ebrahima Raisiho přesto očividně tentokrát podcenili potlačovaný hněv lidí. Zřejmě ve své aroganci a vzdálení se od lidí uvěřili, že smrt mladé ženy, kterou na ulici zatkla mravnostní policie, protože měla na hlavě „neislámskou“ pokrývku hlavy, nebude mít žádné následky. V tom se mulláhové mýlili.
Mladí Íránci odmítají náboženská pravidla
V 21. století jsou zejména mladí lidé v Íránu unaveni z toho, že jsou manipulováni starými, povyšujícími se vládci. Odmítají rigidní ideologická a náboženská pravidla klerikální kasty a pokouší se při každé možné příležitosti obcházet pravidla. Je za tím touha po větší svobodě, sebeurčení a přiměřeně dobrém životě. Pro takové potřeby však vládcům chybí pochopení. Spoléhají pouze na atmosféru strachu. A teď se jim to vrací.
Stále více lidí chudne
Trvalý problém s režimem má mnoho Íránek a Íránců. Režim totiž nedělá nic pro to, aby čelil důsledkům ničivé hospodářské krize a stále rostoucímu šíření chudoby. Tisíce a tisíce už nevědí, jak vyjít s penězi.
Situace v oblasti lidských práv se od nástupu prezidenta Raisiho do úřadu dále zhoršila. Nespokojenost roste každým dnem a hraje velkou roli i v současných protestech. Nouze v churavějící teokracii není vůle Boží, způsobil ji člověk. Někteří se obohacují na úkor ostatních. Íránci to moc dobře vědí. I z tohoto důvodu se mocní musí bát vlastního lidu.
Nemylme se: Islámská republika a její diktátoři ještě nejsou na konci. Strážci revoluce pravděpodobně tyto protesty ukončí vražednou brutalitou. Také tyto protesty vražedná brutalita pravděpodobně zadupe. Nadvládu však nelze budovat pouze na nemilosrdnosti navždy. Také mulláhové mají datum expirace.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: باک پرفورمنس نسخه مثبت چهار ورک دمونستریشن، کمپانی تئاتر گاراژ قم, zdroj: Der Tagesspiegel, autor: Christian Böhme, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.