Ruská armáda už měsíce brutálně útočí na Ukrajinu. Jak přemýšlí obyvatelstvo země o válce? Proč je změna nálady možná?
Povrchní pohled na průzkumy veřejného mínění v Rusku o válce na Ukrajině přináší rozčarování. Často se mluví o 70procentní podpoře Kremlu. Ale stále totalitnější autokracie Kremlu má také vedlejší účinky. Bližší pohled na ruskou společnost identifikuje tři odlišné skupiny a ukazuje, že i posun v sentimentu je možný.
Za prvé, skupina odpůrců války: podle průzkumu, který pro Kreml provedl koncem června 2022 institut pro výzkum veřejného mínění WZIOM, 30 procent Rusů podporuje okamžité ukončení války na Ukrajině. Výsledek tohoto průzkumu je významnější než výsledky mnoha jiných průzkumů v Rusku – nebyl totiž určen ke zveřejnění, ale měl sloužit Putinovu týmu k úpravě politické linie. Dostal se však na veřejnost. Navzdory všem problémům průzkumů veřejného mínění v Rusku, jako je strach z nežádoucích odpovědí „shora“, zde byl kladen důraz alespoň na cíl získat realistický obraz.
Nejširší základna kritické populace je v metropolitních oblastech a mezi mladšími lidmi. Pokud se pohybujeme mezi městskou mládeží, divíme se, kde lze vůbec najít velkou většinu příznivců války. Málokdo z této scény se ještě dívá na „zglaichšaltovanou“ televizi. Emigrace je v tomto prostředí téma, ale pro naprostou většinu odpůrců války nepřichází v úvahu.
Petrohradské internetové noviny Bumaga hovořily s řadou odpůrců války o jejich budoucnosti. Emigrovat nechtěl nikdo, i když všichni počítali s tím, že v Rusku budou pokračovat represe. Nikdo však nevyvodil důsledky ve formě uvěznění na neurčito nebo útěku ze země kvůli protestu s malým účinkem. Uprchly pouze symbolické postavy, kterým hrozilo dlouhodobé vězení nebo které měly profesi snadno využitelnou v zahraničí. Ostatní se stáhnou do soukromí a čekají na změnu, jíž se chtějí ochotně účastnit, až bude viditelná.
Ukrajinská strana ruské odpůrce války někdy kritizuje za to, že jejich veřejné akce nyní do značné míry ustaly. To je však přímý důsledek masivních státních represí, například více než 16.000 zatčených. To, že autokracie může protesty zastavit takovými opatřeními, není ruský fenomén. V sousedním Bělorusku se také podařilo do kouta zahnanému diktátorovi Lukašenkovi zastavit masové demonstrace pouhou silou. Že v Rusku stále existuje akční potenciál, ukázalo nedávné zatčení bývalého starosty Jekatěrinburgu Jevgenije Roizmana, které okamžitě vyvolalo pouliční protesty.
Kreml si je vědom, že tato část společnosti představuje pro jeho vládu potenciální hrozbu. Za účelem udržení moci byly vytvořeny restriktivní mechanismy, které mají tuto část Rusů „zkrotit“, například jejich označení za „zahraniční agenty“. To lze nyní libovolně přiřadit k jakékoliv soukromé osobě a vyloučit ji tak z politického diskursu v Rusku. Odpovídá to nově vytvořeným zákonům, podle nichž je každé kritické vyjádření k válce trestným činem. Přesto systém neproniká do prostředí opozičně smýšlejících ani ho nezmenšuje. Její členové mají své vlastní zdroje zpráv a fóra pro výměnu názorů a, jak to popisuje politolog Michail Turčenko, uzavírají se do komor ozvěny. Dochází k rostoucí polarizaci a odcizení mezi těmito lidmi a státem.
Nemělo by se zamlčovat, že v ruské společnosti
je mnoho přesvědčených stoupenců války
Zadruhé, podporovatelé války: nemělo by se přehlížet, že v ruské společnosti je mnoho přesvědčených příznivců války. Lidí, kteří důvěřují Putinovi jako prezidentovi a kteří přijímají autokratickou ideologii „ruského světa“ jako žádoucí společenství Slovanů pod vedením Ruska. Vidí takové vedení jako zromantizovaný národní mýtus, který by mohl být realizován násilím a šikovnou politikou, jak říká moskevský profesor ALEXEJ LEVINSON.
Takoví lidé se angažují v organizacích blízkých vládě a dokonce se jim líbí, když jsou děti ideologicky srovnány v uniformách. Jsou formováni tradičním antiamerikanismem a hrdí na to, že jejich země opět vzdoruje mocnému Západu. Ochotně polykají příval informací z propagandistických kanálů, které dominují vnitřnímu ruskému informačnímu prostředí. Zastánci války se navzájem posilují a eskalují v zavrhování neortodoxních a odlišných názorů. ANDREJ KOLESNIKOV, výzkumník Carnegie Endowment, vidí v důsledku této eskalace rozšíření diskursu o dříve tabuizovaných tématech. Tak vznikají eskapády, z nichž některé se dostanou i na německy mluvící sociální média, kde pseudointelektuálové básní o polních tažení až do Berlína.
Kolesnikov ty, kteří se dopouštějí takových trapných výpadů, hanlivě nazývá „propagandistickými roztleskávači“. Podle studie má jejich vystoupení Rusy emocionálně strhnout a zároveň vytvořit citové pouto k minulosti nebo k Putinovi. Putin se stává nepostradatelným, protože všude číhají nepřátelé, kteří chtějí zničit vlastní zemi. Polská politoložka AGNIESZKA LEGUCKA nazývá tuto ideologii „frankensteinovským imperialismem“, protože oživuje historicky zastaralé územní nároky z dávno mrtvých dob, například z carské a sovětské éry.
Příznivci války však nejsou zrůdy
Příznivci války však nejsou monstra. Jejich rozpory velmi dobře popisuje opoziční ruský filmař ANDREJ LOšAK ve svém dokumentu Rozpad vztahů, který stojí za zhlédnutí. Jak Lošak popisuje v jednom rozhovoru, všichni tito lidé jsou úplně normální lidé, „milující rodiče, manželé“, ale když mluví o Ukrajině, ztrácejí lidskost. Zdá se, jako by s nimi něco nebylo v pořádku, jako by se jich něco zmocnilo.
Příznivci války se shromažďují za písmenem “Z” a vlasteneckou reklamou. Nepatří však ani zdaleka k 70 procentům ruské populace. Pokud v současné době projíždíte Ruskem, může uplynout několik týdnů, aniž byste narazili na nějakou vlasteneckou symboliku. V ruské populaci totiž existuje třetí velká skupina lidí, kteří jsou v současnosti s válečnou politikou smířeni, ale vládě nejsou ideologicky blízcí ani jí obecně nedůvěřují.
Mnoho Rusů uvažuje fatalisticky a nevidí žádnou možnost uplatňovat politický vliv
Za třetí, nezúčastnění: obecně platí, že podpora ani odpor vůči válce nejsou v ruském obyvatelstvu silně zakotveny. Mnoho Rusů uvažuje fatalisticky a nevidí žádnou možnost politického vlivu, míní moskevský sociolog GRIGORIJ JUDIN. Odmítají odpovědnost za válku, o níž „rozhodli ti tam nahoře“, dodává v Moskvě žijící politolog JENS SIEGERT. Také další experti vidí v Rusku vedle přesvědčených odpůrců a příznivců války také třetí skupinu. Sociolog BORIS KAGARLICKIJ to například vyjádřil takto: mnoho Rusů není ani pro, ani proti válce a také na ni vůbec nereaguje. Většina Rusů je od politiky naprosto vzdálena.
Tito lidé se považují za nezúčastněné ve válce, a proto jsou zde takto označováni. Není to tak přitažené za vlasy, jak se na první pohled zdá. Pro většinu Rusů je Ukrajina především vzdálená – často tisíce kilometrů. Nanejvýš znáte někoho, kdo zná někoho, kdo tam bojuje. V poměru k velkému počtu obyvatel je nasazeno jen poměrně málo ruských vojáků.
Již dvě desetiletí žijí Rusové ve stavu, kdy mnozí analytici hovoří o dohodě mezi obyvatelstvem a vládci. Obyvatelstvo nechává vládce vládnout a nevystupuje proti nim – tu jim na oplátku zaručují stabilitu a podstatně vyšší blahobyt než v chaotických devadesátých letech. V důsledku toho velká část nezainteresovaného obyvatelstva tolerovala putinovský systém bez vnitřního přesvědčení až do války. Uvědomovali si vzdálenost kremelských politiků od lidí a pokračující korupci státního aparátu – ale zdálo se jim to lepší než ohrožení jejich materiální existence a poměry na Divokém západě, jak je znají starší lidé z Jelcinovy éry.
Tato část obyvatelstva je válkou velice znepokojena, ale zatím proti ní nevystupuje, a proto podle průzkumů válku také spíše podporuje. Sociolog Lev Gudkov z opozici blízkého centra Levada hovoří o vnitřním psychickém neklidu v důsledku agrese proti sousední zemi bez vnějšího důvodu.
Ruská vládní propaganda působila obratně a právě pro tento pocit paralelně na všech mediálních kanálech přinášela ospravedlnění invaze i uklidňující tvrzení, že se jedná pouze o omezenou speciální operaci. Má usnadnit stěží nadšeným příznivcům říci „ano“ – vždyť vše zůstává při starém. Vzkaz pro nezúčastněné je, že člověk může žít dobře, pokud se drží mimo politiku a dodržuje pravidla. Navzdory existujícím obavám l hospodářskému kolapsu prozatím skutečně nedošlo a zdá se, že v Rusku vše probíhá jako dříve.
Stabilita vztahů mezi těmito mnoha apolitickými Rusy a jejich vedením je však v současné době otřesena. Například v průběhu sílící totality se nyní očekává aktivní zapojení do „ruského světa“, s čímž mnozí depolitizovaní Rusové nemohou nic dělat. „Zůstat mimo“ již není shora považováno za dostatečné. Vláda tak sama narušuje status quo.
To, zda systém zůstane stabilní, však závisí na vývoji životních podmínek obyvatelstva. Pokud v průběhu ekonomické války proti Západu klesne životní úroveň širokých vrstev obyvatelstva, tupé mlčení nezúčastněných se rychle změní ve stejně tupou blokádu, a to až k pasivní rezistenci. Zde se také může stát, že větší část obyvatelstva bude znovu vnímavější k názorům odlišným od vládní propagandy, jakmile budou v rozporu s jejich vlastní životní situací chudoby a nezaměstnanosti.
Cílem musí být nenechat protivníky války samotné
Jaké závěry může Evropa vyvodit z nálad v ruské společnosti, pokud je cílem co nejrychleji ukončit válku na Ukrajině bez triumfu Kremlu? Cílem musí být nenechat odpůrce války v klidu a ukázat jim, že plošná démonizace všech ruských občanů se nekoná. Nezúčastněným je třeba jasně říci, že doba „zůstaňte apolitičtí a budete v pohodě“ je pryč. Pokud jde o názor aktivních a ideologických stoupenců války, nezáleží na tom, jak se EU chová jako démonizovaný nepřítel – oni už svůj obraz nepřítele mají.
Zdá se to být spíše obecné, ale v současné situaci nabízí vodítko ke konkrétním otázkám. Například diskutované omezení cestování ruských občanů do EU dopadá více na odpůrce války, protože mají větší zájem o Evropu a vazby na ni. Ti, kteří se války neúčastní, mají s Evropou méně kontaktů a ti, kteří jsou pro válku, nemají kontakty téměř žádné (už jen z ideologických důvodů). Zákaz vydávání víz by proto nejvíce zasáhl nesprávné osoby. Zákaz vstupu všech Rusů do EU navíc posiluje izolaci ruské společnosti a názorovou suverenitu kremelské propagandy. Naproti tomu návštěvníci ze Západu přinášejí osobní názory a dojmy, které se od radikální propagandy liší.
To ovšem neznamená, že „nejmírnější“ postup vůči Rusku je vždy nejlepší cestou k ukončení války. Naopak, účinné ekonomické sankce v klíčových oblastech mohou mít za následek právě to, že otřesou samotnými základy života nezúčastněných do té míry, že dojde k přehodnocení ve vztahu k vlastní vládě. Pokud důsledky války zasáhnou rodinný život, trh práce a vlastní soukromý život, mohou vzniknout hmatatelné protesty, domnívá se například Boris Kagarlickij. U každého tématu je třeba zvážit, která opatření mají v Rusku jaké dopady.
Nakonec všem, kteří kroutí hlavou nad současnou pasivitou Rusů, doporučujeme, aby se obrnili trpělivostí a nahlédli do učebnice dějepisu. Putin se považuje za pokračovatele carské tradice. Poslední ruský car však opustil úřad i život v důsledku převratu zevnitř, protože z reakčních vyhaslých tradic učinil základ své vlády. V ruských dějinách se tak nemusí stát naposledy. Sám Putin se toho bojí více než Západu.
Roland Bathon je novinář na volné noze. Píše především o Rusku a východní Evropě.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: The first public rally at the KGB building in Moscow in memory of the victims of Stalinism on Political Prisoner Day, by Dmitry Borko, zdroj: IPG-Journal, autor: Roland Bathon, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.