Proč je Ursula von der Leyen „nejmocnější ženou světa“?

 

Předsedkyně Evropské komise si vysloužila titul, který jí udělil časopis Forbes

Zpravodajské časopisy od Time po rakouský Profil umístily Volodymyra Zelenského na své obálky jako Osobnost roku 2022. Volba ekonomického týdeníku Forbes byla o něco překvapivější: jmenoval Ursulu von der Leyen, předsedkyni Evropské komise, „nejmocnější ženou světa“.

Dobrá volba. Po slabém začátku před třemi lety se bývalá německá ministryně obrany stává evropským krizovým manažerem par excellence. Von der Leyen si svým poněkud formálním a strnulým vystupováním možná získala jen málo srdcí a myslí, ale během pandemie, a zejména po únorové invazi Vladimira Putina na Ukrajinu, si v Evropě vybudovala pověst člověka, který dokáže věci zařídit. VDL, jak se jí také říká, „je stroj“, řekl mi jeden vysoký úředník v Komisi. „Je tvrdá, soustředěná a nesmírně efektivní.“

Spí v malém pokoji vedle své kanceláře a pravidelně v pátek večer žádá zaměstnance,
aby připravili zprávy na neděli

Korupční skandál Katar-gate, který se odehrává v Evropském parlamentu, možná přivedl Ursulu von der Leyen do úzkých, protože nenavrhla silnější etický orgán EU. Tato kritika je však nespravedlivá. Pracovala na něm, ale parlament dosud odmítal mnohem přísnější pravidla, která platí pro Komisi. Pro vlády EU, kterým je parlament tak jako tak na obtíž a které nemají náladu podřizovat standardy transparentnosti komise ani své vlastní instituci – Evropské radě, která tvoří zákony, spočívá hodnota VDL jinde. V neklidném světě je vnímání Evropy jako mírumilovného, na hodnotách založeného společenství s relativně otevřeným trhem a malým geopolitickým vlivem těžce zkoušeno a vyžaduje naléhavou úpravu. Bez Komise s tím nemůže ani začít.

Úspěšný evropský model potřebuje vzhledem k hospodářské a informační válce Ruska proti EU, snahám Číny vytěžit politický kapitál z ekonomických závislostí a trendu protekcionismu ze strany USA ochranu. Evropští představitelé proto nyní podnikají kroky směrem k „více Evropy“, na které dříve nebyli ochotni přistoupit. Během pandemie se dohodli na společném nákupu vakcín a na velkých finančních injekcích pro postižené ekonomiky. Od února posílili společnou bezpečnost a hraniční kontroly, přijali miliony ukrajinských uprchlíků, obnovili proces rozšiřování EU a usilují o zajištění společných dodávek energie. Evropa se zároveň snaží stát prvním světovým blokem s nulovými emisemi uhlíku.

Evropské vlády nerady „evropeizují“ pravomoci na národní úrovni – pokud, jak kdysi řekl otec zakladatel Jean Monnet, nenastane krize a „nevědí, co mají dělat“. Nyní je zde taková chvíle. Vedoucí představitelé členských států čelí obrovským problémům, které nedokážou sami vyřešit. Hledají společná řešení, přičemž URSULA VON DER LEYEN je zároveň poskytovatelem služeb a porodní asistentkou.

Tajemství první předsedkyně Komise nespočívá ani v tom, že zaujímá nezpochybnitelnou mocenskou pozici, ani v jejím charismatu. Rozhodování v EU se v posledních letech stává stále více mezivládním a „Brusel“ tím ztrácí na síle. Vedoucí představitelé členských zemí mohou souhlasit s evropskými řešeními, a to i v otázkách, které jsou pro jejich občany politicky citlivé, jako je bezpečnost, měnová politika, zdravotnictví nebo migrace. Chtějí však držet svůj prováděcí orgán, Komisi, na krátkém vodítku. Neustále žádají Komisi, aby jim předkládala návrhy nových evropských zákonů a nařízení. Zároveň oslabují instituce EU – a často obcházejí parlament – tím, že snižují rozpočty a ponechávají si kontrolu nad prováděním politik. Během pandemie se dohodli na společné půjčce více než 700 miliard eur na podporu postižených zemí, přičemž trvali na tom, aby všech 27 hlav států a vlád spolurozhodovalo o tom, co komu přidělí. Totéž se nyní děje v oblasti energetické bezpečnosti, migrace a zahraniční politiky. Minulý týden muselo všech 27 států podepsat balíček pomoci ve výši 18 miliard eur pro Ukrajinu – Maďarsko pohrozilo, že jej bude vetovat, pokud nebude odblokováno jeho vlastní financování z Bruselu.

EU se tak stává jedním velkým tržištěm pro národní vlády, které provází smlouvání a dramatické odchody. Kompromisy se tak stávají trhovečtějšími a složitějšími, méně transparentními a méně odpovědnými. Členské státy však více než kdy jindy potřebují odborné právní i jiné znalosti Evropské komise, aby mohly vypracovat společné politiky, plány a kompromisy. Ursula Von der Leyen je poskytuje nepřetržitě.

Jeden z úředníků Komise mi řekl, že VDL je „lepší“ než její slavný předchůdce JACQUES DELORS. Tato poznámka podtrhuje, jak se EU vyvíjí. Delors stál u zrodu jednotného trhu a měnové unie, které byly zpečetěny Maastrichtskou smlouvou. Byl to vizionář. Von der Leyen je spíše pragmatička. Členské státy požadují od Bruselu více než kdy jindy – od levného plynu a přísnějších protikorupčních pravidel až po novou politiku státní podpory, která má zabránit přesunu firem do USA.

Ursula von der Leyen dohlíží na Komisi jako na vojenskou operaci. Spí v malém pokoji vedle své kanceláře (za který platí nájem) a pravidelně v pátek večer žádá zaměstnance, aby připravili zprávy pro nedělní ranní zasedání. Z politického hlediska řídí pevně sevřenou loď, vše si nechává pro sebe (včetně jednání o brexitu) a často nechává ostatní členy komise v nevědomosti. To jí nepřidává na popularitě mezi zaměstnanci. Ti si stěžují, že jsou chronicky přepracovaní. Volná pracovní místa zůstávají otevřená celé měsíce, protože jmenování neprošlo jejím požehnáním.

Takto však bývalá lékařka dosahuje výsledky. Národní diplomaté, vždy připravení obětovat Komisi, ji nyní chválí za to, že jim poskytuje služby, které požadují. Občas tuto důvěru využívá k tomu, aby je usměrňovala jako za starých časů, kdy byla Komise mocnější silou. Například je pošťouchla ke kontroverzním rozhodnutím, která se jim nelíbila – například k zmrazení více než poloviny evropských finančních prostředků pro Maďarsko za porušení podmínek EU v oblasti právního státu. Tento zásadový postoj vynesl Ursule von der Leyen velký respekt v parlamentu, jehož členové před lety zahájili první řízení proti Maďarsku a rádi by viděli, že nakonec přinesou ovoce.

Vedení 27 vlád ke společným rozhodnutím by mělo být úkolem předsedy Evropské rady Charlese Michela. Ten se však v evropských hlavních městech těší jen malému respektu, v Bruselu ještě menšímu. Proto se šéfové vlád často obracejí na předsedkyni Komise, aby plnila také tuto roli. U VDL se zdá, že Evropa konečně dostává ono jednotné telefonní číslo, o kterém Henry Kissinger vždy říkal, že ho potřebuje, pokud chce volat do Evropy.

Caroline de Gruyter je nizozemská spisovatelka, evropská korespondentka a sloupkařka deníku NRC Handelsblad.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: In a debate with MEPs, Ursula von der Leyen outlined her vision as Commission President, by European Parliament, zdroj: Guardian, autorka: Caroline de Gruyter, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]