Odmítám jít do protileteckého krytu

 

Motto:

Mluvili jsme o tom, jak u vás vypadá odpovědnost. Jak pro vás vypadá vítězství Ukrajiny v této válce?
Je důležité si připomenout, že tato válka nezačala v únoru 2022, ale v únoru 2014. Tehdy, po revoluci důstojnosti, dostala UKRAJINA šanci na demokratickou změnu, šanci vybudovat zemi, ve které jsou chráněna práva pro všechny, vláda je odpovědná, soudnictví je nezávislé a policie nepotlačuje pokojné studentské demonstrace.

Putin začal tuto válku, aby nás zastavil na této cestě, protože se nebojí NATO, ale svobody, která se stále více přibližuje k jeho vlastním hranicím. Vítězství pro Ukrajinu tedy znamená nejen vyhnání ruských jednotek z Ukrajiny a opětovné dobytí všech území včetně Krymu, ale také to, že tato demokratická změna bude úspěšná a budou vybudovány udržitelné demokratické instituce. Za to bojujeme.

Nositelka Nobelovy ceny za mír OLEKSANDRA MATVIJčUK, vedoucí ukrajinského Centra pro občanské svobody, hovoří o ruských válečných zločinech a svém boji za lidská práva.

Ukrajinské CENTRUM PRO OBčANSKé SVOBODY je jedním ze tří letošních nositelů Nobelovy ceny za mír. Bylo založeno v roce 2007 na ochranu lidských práv na Ukrajině, ale o 15 let později se jeho práce zaměřuje převážně na dokumentaci ruských válečných zločinů. Ještě před ruskou invazí na Ukrajinu 24. února už osm let dokumentovalo porušování lidských práv na Krymu a v Rusy okupovaném Donbasu.

Ředitelka centra Oleksandra Matvijčuk byla v předvánočním týdnu v Berlíně na premiéře dokumentu „Oh, Sister!“, ve kterém hraje hlavní roli. Elizabeth Rushton z Berliner Zeitung s ní hovořila o práci centra a poselství, které chce předat německé politice. Devětatřicetiletá žena mluví tiše, ale rozhodně o poučení, které si svět musí podle jejího názoru z války Ruska proti její vlasti odnést.

Paní Matvijčuk, jaký byl pro vás poslední týden kolem předávání Nobelovy ceny za mír? Jistě jste při tom vnímána jako zástupce vaší země. Máte také pocit, že nějak stojíte v přední frontě?
Jsem hrdá na to, že jsem součástí statečného ukrajinského lidu. Cítím velkou zodpovědnost, protože mým bojištěm je svět práva. Nyní já a další ukrajinští obránci lidských práv musíme dělat svou práci za okolností, kdy zákon nefunguje. Ale věřím, že musíme najít způsob, jak tento problém vyřešit, zastavit ruská zvěrstva a pohnat pachatele k odpovědnosti.

Centrum pro občanské svobody (Center for Civil Libertes, CCL) se podílí na ukrajinské kampani za vytvoření zvláštního mezinárodního tribunálu, který by soudil RUSKO za zločin agrese. Je to jediný způsob, jak přinést spravedlnost obětem války?
Když mluvíme o spravedlnosti, mluvíme o tom, vrátit lidem jejich jména. Protože válka mění lidi v čísla. Rozsah válečných zločinů je tak velký, že je nemožné znát všechny příběhy. Ale když zahájíte vyšetřování, musíte pochopit, co se stalo oběti a za jakých okolností, jaké jsou podrobnosti o těchto zločinech, kdo je spáchal?

Použijeme všechny vyšetřovací metody, abychom dosáhli spravedlnosti pro každého jednotlivce, bez ohledu na to, kdo to je, jaké měl sociální postavení, jak moc ruskou trestnou činnosti trpěl a zda se média zajímají o jeho jméno nebo ne. Spravedlnost je způsob, jak dokázat, že na životě každého záleží. A když mluvíme o tom, jak to udělat, musíme mluvit o komplexní strategii – a ano, zvláštní tribunál je nezbytnou součástí této strategie.

CCL dohlíží na celoukrajinskou síť místních vyšetřovatelů, kteří dokumentují ruské válečné zločiny na místě – od mučení a sexuálního násilí až po zabíjení civilistů. Kolik trestných činů bylo dosud zdokumentováno?
Za posledních deset měsíců rozsáhlé ruské agrese jsme zdokumentovali více než 27.000 válečných zločinů. Ale to je jen špička ledovce. Nebyli jsme zatím schopni zaznamenat všechny kriminální činy spáchané ruskými jednotkami – ale toto číslo ukazuje rozsah, závažnost a vzorec ruských vojáků, kteří válečné zločiny používají jako způsob vedení války. Snaží se zlomit odpor lidu a obsadit Ukrajinu tím, že civilistům způsobí nesmírné utrpení. Dělají to úmyslně.

Navzdory obrovskému rozsahu těchto zločinů věří stále vaši kolegové, že pachatelé mohou být pohnáni k odpovědnosti?
Nejen, že v tuto odpovědnost věří, ale také ji potřebují. Pracuji přímo s lidmi, kteří od roku 2014, od anexe Krymu, kdy Rusko začalo tuto válku, procházejí osm let peklem dokumentování válečných zločinů. Z vlastní zkušenosti vím, že tito lidé potřebují obnovit nejen své rozbité životy, zničené rodiny a rozvrácené vize budoucnosti, ale také víru, že spravedlnost je možná i s odstupem času.

Ve svém projevu při předávání Nobelovy ceny jste hovořila o tom, že na lidských právech opět záleží. Jak si vysvětlujete, že bylo možné, aby ruští vojáci spáchali tak hrozné zločiny, zatímco velká část světa se jen přihlížela?
Ruští vojáci se již dříve dopustili děsivých zločinů nejen na Ukrajině, ale také v Čečensku, Moldavsku, Gruzii, Mali, Sýrii a Libyi. Ale vždy zůstali bez trestu. Reakcí civilizovaného světa bylo nepřetržité potřásání rukou s Putinem. Vše dále běželo jako předtím. Pokračovalo se ve stavbě potrubí. Politická rozhodnutí nebyla přijímána na základě hodnot lidských práv, ale na základě ekonomických úvah.

Když prohlásíte, že lidská práva jsou jednou z vašich hodnot, musíte jim dát stejnou prioritu jako ekonomice a bezpečnosti v domácí i zahraniční politice. Rusko je názorným příkladem toho, co se stane, když při politických rozhodnutích začnete zavírat oči před porušováním lidských práv. Bez tohoto cenného základu se dostanete do situace, kdy se země náhle stanou hrozbou nejen pro své vlastní občany, ale pro celý svět.

To je velmi jednoznačná kritika německo-ruského projektu Nord Stream 2. Jaké poselství chcete svou návštěvou Berlina předat?
Nejprve bych chtěla vyjádřit upřímnou vděčnost za solidaritu, kterou zažíváme od německého lidu. Pro Ukrajince je to velmi těžké období a vždy si budeme pamatovat, kdo při nás stál – zvláště když vím, že se o ukrajinské uprchlíky v Německu staralo mnoho lidí. Moje matka také uprchla do Německa. Takže jsme velmi vděční – ale také potřebujeme větší pomoc od německé vlády, zejména ve vojenské oblasti. Právě jsem strávila tři dny v Evropském parlamentu, kde ukrajinský lid převzal Sacharovovu cenu. Všichni europoslanci mi řekli, že věděli, že bojujeme za celou Evropu, protože pokud nezastavíme Putina na Ukrajině, půjde ještě dál.

Takže se ptám: proč stále nemáme bojové tanky Leopard? Proč stále nemáme dostatek systémů protivzdušné obrany? V posledních dnech došlo k novým náletům, a když se vrátím do Kyjeva, nevím, jestli se u mě rozsvítí. Proč moje kamarádka Andriana Susak, která vstoupila do armády, aby bránila svého šestiletého syna a klidnou budoucnost všech ukrajinských dětí, musela být vážně zraněna minou, když cestovala se svou jednotkou v civilním voze – zatímco tak mnoho zemí má na skladě opancéřovaná vozidla?

Žádáme vládu, aby Ukrajině poskytla vše, co v tomto boji potřebujeme, protože toto není válka mezi dvěma zeměmi, ale válka mezi dvěma systémy, autoritářským a demokratickým. Rusko útočí na Ukrajinu íránskými bezpilotními letouny – takže když spolu autoritářské režimy spolupracují, demokracie a lidé, kteří v ně věří, musí spolupracovat ještě více.

Bývalý britský premiér Boris Johnson nedávno prohlásil, že spolková vláda by byla raději, kdyby se Ukrajina vzdala ihned po ruské invazi 24. února. Sdílíte jeho názor?
Jsem si jistá, že lidé v Německu to tak nevidí. Nejsem politička, nejsem diplomatka, v politice se moc neangažuji. Jsem bojovnice za lidská práva a věřím v lidskou solidaritu. Všechny mé zkušenosti ukazují, že obyčejní lidé mají mnohem větší vliv, než si vůbec dokážou představit, a že lidská solidarita nekončí na státních hranicích.

Myslíte si, že je vhodné, aby letošní Nobelova cena za mír byla udělena Ukrajině společně s laureáty z Ruska a Běloruska (ruská lidskoprávní organizace Memorial a běloruský aktivista Aljaksandr Bjaljacki)?
Někteří Ukrajinci toto rozhodnutí kritizovali, protože se někdy psalo, že Rusko, Ukrajina a Bělorusko obdržely Nobelovu cenu za mír. Že to je směšné, protože jsme ve válce a Rusko a Bělorusko jsou státy agresorů. Nominace také lidem připomněla starý sovětský narativ, že jsme tři sesterské národy. Ale jak každý, kdo prožil sovětskou éru, ví, nebyly jsme žádné sestry, byl tu jen jeden národ, který ovládal politiku, kulturu a jazyk. To byla lež a důležitý kontext pro tuto reakci.

Snažili jsme se ale Ukrajincům vysvětlit, že nejde o cenu pro země, ale o cenu pro lidi, kteří spolu dlouhá léta bojovali za lidskou důstojnost a nyní se společně snaží vzdorovat společnému zlu, které se znovu snaží ovládnout náš region. Je to velmi lidský příběh, který nám připomíná boj disidentů v Sovětském svazu, kteří mezi sebou také vytvořili neviditelná pouta. Měli dokonce motto: za vaši i naši svobodu.

V Oslu jste požádala o samostatný rozhovor s Janem Rachinskym z Memorialu. Proč?
Je velmi důležité, abychom byli slyšet. Memorialu si velmi vážíme, jsou našimi partnery a přáteli už léta. Válku vždy nazývali válkou, okupaci Krymu vždy označovali za nezákonnou. Hodně nám pomohli s ukrajinskými politickými vězni. Ale oni a já si máme hodně co říct o našich rozdílných situacích. Takže bylo dobré udělat samostatné rozhovory, abychom se oba mohli vyjádřit.

Patříte ke generaci, která vyrostla na nově nezávislé Ukrajině, která byla svědkem revoluce důstojnosti a nyní je již osm let v první linii. Předpověděla byste někdy, že současnost Ukrajiny bude taková – a co by mělo být odkazem vaší generace Ukrajinců?
Je snadné racionálně předvídat, co se stalo, ale nemůžete být připraveni na válku. Člověk si musí dávat pozor, aby neupadl do psychologické pasti popírání reality války, protože je tak krutá. Když vidíte problémy, musíte je řešit a dělat vše pro to, aby se nezhoršovaly. Nesmíte popírat realitu. Pokud tak neučiníte, následky mohou být katastrofální. Nyní musíme přijmout realitu, že žijeme ve světě, kde je mezinárodní systém míru a bezpečnosti v troskách, jako v Mariupolu na Ukrajině, protože celý systém OSN nedokázal zabránit ruským zvěrstvům.

Tuto realitu musíme nejen přijmout, nýbrž i změnit, protože je velmi nebezpečná, a sice pro všechny lidi. V současné situaci závisí bezpečnost a záruky lidských práv na tom, zda žijete v zemi, která je součástí vojenské aliance. Musíme tento systém znovu oživit a reformovat, aby chránil lidi před autoritářskými režimy kdekoli na světě. Prvním krokem musí být vyloučení Ruska z Rady bezpečnosti OSN za systematické porušování Charty OSN.

Jaké další reformy to vyžaduje?
Právo není konzervativní systém, je to dynamická záležitost. Před druhou světovou válkou byla i myšlenka, že by se mezinárodní společenství mohlo vměšovat do záležitostí států, myšlenkou jen vysloveně okrajovou. Mezitím se stala samozřejmou a nepostradatelnou. Musíme přicházet s novými nápady, musíme jít dál a přizpůsobit systém aktuální situaci. Potřebujeme efektivní architekturu míru a bezpečnosti.

Jaký okamžik měl přimět mezinárodní společenství k vyloučení Ruska před invazí na Ukrajinu?
Mezinárodní společenství mělo reagovat, když Rusko začalo pronásledovat vlastní občanskou společnost. To bylo před mnoha lety – tehdy se mělo velmi jasně říci, že takové chování je nezodpovědné a že porušování lidských práv nebude tolerováno. Byla to promarněná příležitost a Ukrajina se nyní vyrovnává s následky.

Jak vnímáte svůj návrat do Kyjeva?
Když jsem v Kyjevě, odmítám jít do protileteckého krytu – ne proto, že bych se chtěla chovat špatně, ale proto, že chci mít alespoň nějakou kontrolu nad svým životem. Když jsem v zahraničí a slyším, že Kyjev a další ukrajinská města opět zasáhly stovky raket, mám samozřejmě velké obavy. Ale chci se vrátit domů – i když ruské rakety nezastavím, chci se o nebezpečí podělit se svými přáteli a blízkými.

Mluvili jsme o tom, jak pro vás vypadá odpovědnost. Jak pro vás vypadá vítězství Ukrajiny v této válce?
Je důležité si připomenout, že tato válka nezačala v únoru 2022, ale v únoru 2014. Tehdy, po revoluci důstojnosti, dostala Ukrajina šanci na demokratickou změnu, šanci vybudovat zemi, ve které jsou chráněna práva pro všechny, vláda je odpovědná, soudnictví je nezávislé a policie nepotlačuje pokojné studentské demonstrace.

Putin začal tuto válku, aby nás zastavil na této cestě, protože se nebojí NATO, ale svobody, která se stále více přibližuje k jeho vlastním hranicím. Vítězství pro Ukrajinu tedy znamená nejen vyhnání ruských jednotek z Ukrajiny a opětovné dobytí všech území včetně Krymu, ale také to, že tato demokratická změna bude úspěšná a budou vybudovány udržitelné demokratické instituce. Přesně za to bojujeme.

 

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Russian diaspora protests against the war in Ukraine by Silar, zdroj: Cicero, autorka: Elizabeth Rushton, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]