Opakovaně se objevují výzvy, aby UKRAJINA našla mírové řešení s Ruskem a ukončila válku. Podle bývalého německého velvyslance v Moskvě Ernsta-Jörga von Studnitze se však tento přístup míjí s hořkou realitou.
Znovu a znovu se ozývají hlasy volající po diplomatickém řešení ruské války proti Ukrajině. Morální kvalitu těchto výroků zde nelze posuzovat. Otázkou spíše je, zda jsou tyto požadavky realistické. Základním předpokladem pro možnost diplomatických jednání je existence oboustranného zájmu na hledání smírného řešení konfliktu. To vyžaduje, aby každá strana viděla v ukončení války nebo konfliktu výhodu pro sebe. V současné době tomu tak není ani na ruské, ani na ukrajinské straně.
RUSKO se nevzdalo svého proklamovaného válečného cíle „denacifikace“ Ukrajiny, tj. změny režimu, stejně jako se nevzdalo cíle demilitarizace, tedy učinit Ukrajinu bezbrannou a zpřetrhat jakékoli vazby na západní alianci. To vyžaduje úplné podřízení Ukrajiny, která v Putinově pojetí není nezávislým státem, ale součástí ruského světa (Russkij Mir), který historicky patří k Rusku. Dodatečně proklamovaným vedlejším cílem je udržení čtyř ukrajinských regionů anektovaných Ruskem: Doněcka, Luhanska, Záporoží a Chersonu. O Krymu, který byl anektován v roce 2014, se už ani nezmiňuje.
Nepřijatelné požadavky
Všechny tyto požadavky jsou pro Ukrajinu, která bojuje za svou nezávislost a územní celistvost, nepřijatelné. Kyjev naopak požaduje, aby se Rusko stáhlo ze všech okupovaných území včetně Krymu. Kromě toho Ukrajina požaduje, aby Rusko nahradilo obrovské materiální škody, které na Ukrajině způsobilo, a dále aby byli potrestáni ruští představitelé za zahájení a vedení této agresivní války.
Tyto postoje jsou neslučitelné. Skrytý požadavek, aby se Ukrajina v zájmu míru vzdala části svého území, zejména Krymu, prostřednictvím mezinárodního uznání, znamená uznání násilných územních změn – porušení Charty Organizace spojených národů i zásad zakotvených v Helsinském závěrečném aktu a Pařížské chartě, k nimž se tehdy přihlásil i Sovětský svaz, právní předchůdce Ruské federace.
Často vznášená námitka, že existovaly dohody o výměně vězňů a o vývozu ukrajinského obilí, neobstojí tváří v tvář prokázané neslučitelnosti základních postojů, protože v obou zmíněných případech existovaly a existují společné zájmy.
V historické retrospektivě se opakovaně zmiňuje úspěch Ostpolitik Willyho Brandta a v návaznosti na to jsou vyzdvihovány přínosy a úspěch diplomatických jednání. Tento argument opomíjí skutečnost, že navzdory zřetelnému rozdílu v politické moci mezi Spolkovou republikou a Sovětským svazem měly obě strany důležité zájmy, které mohly realizovat pouze s pomocí druhé strany.
Spolková republika chtěla uvolnění napětí, aby dosáhla pokroku v NěMECKO-německých vztazích, zatímco Sovětský svaz chtěl především záruku, získanou v Jaltě v roce 1945. Moskevská smlouva, která klade důraz na zřeknutí se násilí, zohledňuje oba tyto aspekty. Není třeba vysvětlovat, že situace mezi Ruskem a Ukrajinou není srovnatelná.
Ztráta veškeré důvěry
V současné situaci chybí diplomatickým jednáním ještě další rozhodující předpoklad: důvěra ve spolehlivost vyjednávacího partnera. V případě Ruska chybí úplně. Putin zcela nedodržel smlouvu s Ukrajinou. Již po rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991 se nástupnické státy zaručily za svou územní celistvost, danou administrativními hranicemi stanovenými v sovětské éře. To bylo nezbytné, aby se předešlo násilným konfliktům mezi nástupnickými státy.
Územní nedotknutelnost Ukrajiny potvrdily signatářské státy USA, Velká Británie a Rusko v Budapešťském memorandu z roku 1994 jako záruku pro předání sovětských jaderných zbraní umístěných na Ukrajině Ruské federaci. V lednu 2003 podepsali prezidenti Ruska a Ukrajiny hraniční smlouvu, která potvrdila hranici mezi oběma státy, stanovenou již v roce 1991.
Invazí na Ukrajinu, která začala v roce 2014 anexí Krymu a rozpoutáním povstání v Donbasu, a nakonec zahájením války v únoru 2022 Putin všechny tyto závazky porušil. Několik dní před zahájením invaze na Ukrajinu navíc v rozporu se skutečností ujišťoval kancléře Scholze, že ruská vojska budou stažena. Prohlášením člověka, jako je Putin, nelze věřit. Jednání zaměřená na výsledek jsou proto nemožná.
Převrat nelze očekávat
Putin vmanévroval svou zemi do pozice, kdy jednání s ním nepřipadá v úvahu, stejně jako Roosevelt a Churchill kategoricky vyloučili jednání s Hitlerem. Vsadili na úplnou porážku Německa – což je proti jaderné velmoci Rusku vyloučené.
Nabízí se otázka, jak tuto válku ukončit bez vyhlídky na vyjednávání. Dokud je u moci Putin, nelze s tím počítat. Současná vnitřní situace v Rusku nedává příliš důvodů očekávat, že by byl násilně odstraněn státním převratem, i když to nelze nikdy vyloučit.
Pokud se nadále nebudou dostavovat vojenské úspěchy na Ukrajině a Ukrajina bude dále postupovat při zatlačování Rusů, je možné, že armáda bude hledat způsob, jak přenést vinu za porážku ze sebe na Putina. Pak je ale otázkou, zda se Putin může spolehnout na podporu zpravodajské služby FSB, která je jeho skutečnou mocenskou základnou. Pochybnosti by v tomto ohledu mohly vzniknout, kdyby se tajné služby, stejně jako v závěrečné fázi Sovětského svazu, opět zajímaly především o ochranu vlastních zájmů, které jim už Putin zaručit nemůže.
V této situaci, kdy odstranění skutečné příčiny války – Putina – závisí na vývoji vojenské situace na Ukrajině, je nezbytné, aby Západ pokračoval v podpoře Ukrajiny všemi způsoby – vojensky, ekonomicky, sociálně. Pouze v případě, že se tento vliv nezmenší, mohou vnitřní dění v Rusku ovlivnit vnější faktory. V současné době nemůže změnu přinést diplomacie, ale vojenské akce.
Demokratické Rusko je daleko
Tvrzení, že je třeba počítat s dobou po Putinovi, aby se pak opět dalo mluvit o společných bezpečnostních zájmech s Ruskem, jsou v současnosti mylná. Dnes existuje v Evropě jediná bezpečnost, která chrání před Ruskem, ale ne společně s Ruskem. Jakou cestou se Rusko v budoucnu vydá, nelze nyní předvídat.
Evropa trpí ruským vlivem, ruským vměšováním už od dob Petra Velikého, na kterého se Putin často odvolává. Jestliže se dnes Putin vědomě odvrací od Evropy, není jisté, zda se tak nebude chovat i jeho nástupce. Pouze se skutečně demokratickým Ruskem, k čemuž je ještě daleko a nelze to očekávat od současné elity, která je stále sovětsky vychovaná, se mohou rozvíjet vztahy, jaké se vytvářely od konce druhé světové války nejprve v západní Evropě a od roku 1991 také ve východní, neruské Evropě.
Pokud už Putin u moci nebude, naskytne se možnost válku na Ukrajině ukončit. Nelze vyloučit, že se nové vedení rozhodne z Ukrajiny stáhnout. Vzorem by mohlo být stažení z Afghánistánu po deseti letech neúspěšného válčení, které přinesl až Gorbačov jako nástupce Brežněva, jenž toto válečné dobrodružství zahájil. Neúspěšné války, jako byla rusko-japonská válka v letech 1904-1905, nebo dokonce první světová válka, po které ruská propaganda toužila, byly historicky katalyzátorem změn v Rusku.
Červené telefony
Jinou otázkou je, zda by se Rusko stáhlo i z Krymu; v nejlepším případě by se tak stalo, pokud by se Ukrajině podařilo rozšířit svou osvobozeneckou válku i na KRYM. Rizika s tím spojená vyžadují ujištění ze strany západních podporovatelů Ukrajiny. V opačném případě by se konflikt na Krymu mohl stát dalším zamrzlým konfliktem.
Korejský konflikt, nevyřešený od roku 1953, ukazuje, jak dlouho jsou takové konflikty neřešitelné, když se do nich zapojí velmoci. V takových situacích je prostor pro diplomacii pouze do té míry, že se mezi stranami konfliktu přepojují „červené telefony“, aby se případné nebezpečné incidenty rychle dostaly pod kontrolu.
Ernst-Jörg von Studnitz, narozený v roce 1937, by v letech 1995 až 2002 německým velvyslancem v Moskvě. Od roku 2002 je členem představenstva Německo-ruského fóra.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: President of Russia Vladimir Putin at a meeting Federal Chancellor of Germany Olaf Scholz in the Kremlin in Moscow by Presidential Executive Office of Russia, zdroj: Cicero, autor: Ernst-Jörg von Studnitz, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.